Těšín
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 20. srpna 2008
- Zobrazeno: 2797×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Těšín
Tento článek potřebuje doplnit či upravit bibliografii, tj. literární citace (reference). Můžete Wikipedii pomoci tím, že na konec článku přidáte (resp. upravíte) sekci „Literatura“, kde uvedete knihy, ze kterých lze o daném tématu čerpat více informací. Ideální formát údajů naleznete v článku Citace, návod pak na příslušné dokumentační stránce k šabloně užívané pro citace. Přidávejte knihy s rozmyslem – jak do kvantity (aby bibliografie nebyla nepřiměřeně dlouhá), tak do kvality (přidávejte jen knihy, které dané téma skutečně postihují).
Těšín (polsky Cieszyn [čěšyn], německy Teschen) je město v jižním Polsku s 37300 obyvateli (1995) a metropole Těšínského Slezska. Těšín leží na řece Olši, která je přítokem Odry. Na druhé straně hranice, v České republice, leží město Český Těšín.
Po první světové válce bylo spolu s celým Těšínskem rozděleno mezi nově vzniklé státy Československo a Polsko, které si na ně oba dělaly nárok. Československá část byla pojmenována Český Těšín (i když se zvažovalo i jméno Československý Těšín), kdežto polská historická část si ponechala původní jméno v polském znění Cieszyn.
Obsah |
Historie
Založení města
Těšín je jedním z nejstarších měst Slezska. Podle legendy jej založili roku 810 bratři Bolek, Lešek a Těšek, synové knížete Leška, na místě svého šťastného setkání u pramene, později nazvaného studna Tří bratří. Ve skutečnosti však základem města bylo hradiště na Zámeckém vrchu, kde lze nalézt počátky osídlení v 6.–5. století př. n. l. a slovanské hradiště Podobora v dnešní Chotěbuzi, zvané také Starý Těšín. Po zničení Starého Těšína velkomoravskými vojsky na konci 9. století vybudovali Slované obranné hradiště na Zámeckém vrchu. Jeho význam postupem času rostl a spolu se Starým Těšínem se stalo administrativním, náboženským a hospodářským centrem velké části Slezska. V 11. století zde byla vybudována románská rotunda, která se dochovala dodnes a je jednou z nejvýznamnějších architektonických památek Slezska i celého Polska (její vyobrazení se nalézá na reversu současné bankovky v nominální hodnotě 20 zlotých). Ve stejné době se začalo rozvíjet podhradí Zámeckého vrchu. Tento rozvoj způsobil, že na přelomu 11. a 12. století Starý Těšín postupně zanikl.
Název Těšín (v podobě Tessin) se poprvé nalézá v bule papeže Hadriána z roku 1155, i když dle nejnovějších výzkumů by se mohl nacházet již v dokumentech spojených se vznikem vratislavského biskupství v roce 1000. V průběhu 12. století byl Těšín jedním z nejdůležitějších měst Opolsko-ratibořského knížectví. V roce 1220 byla městu udělena městská práva lvoveckého typu.
Od roku 990 byl Těšín a Těšínsko součástí polského státu. Roku 1339 se Těšín spolu s celým Těšínskem stal součástí Zemí Koruny české a takto se pak stal i součástí Rakousko-Uherska.
Období Piastovců
Po rozdělení Opolsko-ratibořského knížectví v roce 1282 a následném rozdělení Ratibořského knížectví v roce 1290 se Těšín stal hlavním městem Těšínsko-osvětimského knížectví, jehož prvním knížetem se stal Měšek, zakladatel rodové linie těšínských Piastovců. Jako hlavní město Těšín dále získával na významu a rozvíjel se. Největší rozvoj město zaznamenalo v období vlády knížete Přemysla I., který v roce 1374 udělil Těšínu nová městská práva vratislavského typu a na místě dřevěného kostela nechal vystavět zděný kostel. V té době byla také zřízena funkce starosty města (první známý starosta byl Mikołaj Giseler) a založena městská rada; radnice byla postavena na vytvořeném náměstí, dnešní Stary Targ. Pravděpodobně již v tomto období fungovala městská nemocnice. Tehdejší Těšín byl jedním z nejvýznamnějších a největších měst Slezska.
Další prudký rozvoj město prožilo za vlády knížete Kazimíra II., který v roce 1496 přenesl náměstí na současné místo, obehnal město hradbami a založil zde zemský soud. Také v 16. století se město rozvíjelo ve všech ohledech. V 17. století byla značná část města zničena během třicetileté války. Důsledkem války byl ekonomický a demografický úpadek celého Těšínského knížectví i samotného Těšína. Po vymření dynastie těšínských Piastovců v roce 1653 Těšínské knížectví přešlo jako odumřelé léno (odúmrť) na české krále a připadlo Habsburkům, což vedlo k hospodářské a politické stagnaci až do konce 17. století.
Období Habsburků
Ukončení období protireformace umožnilo vybudovat v Těšíně v letech 1709–1750 velký kostel evangelické církve augsburského vyznání, který je dnes největší luteránskou svatyní v Polsku. Pozice města se upevnila po slezských válkách v polovině 18. století, na konci kterých zůstal Těšín jako jedno z mála slezských měst součástí Rakouska. V letech 1768–1771 se stal Těšín hlavním centrem Barské konfederace. V roce 1779 zde byl podepsán těšínský mír mezi Rakouskem a Pruskem ukončující válku o bavorské dědictví. Těšínský mír město na krátkou dobu proslavil po celé Evropě. K podepsání míru došlo v zahradách před palácem Larischů v dnešním parku Míru. Rozvoj města v tomto období poznamenala série pohrom, kromě jiného také zemětřesení. Nejvážnější však byl požár v roce 1789, který poničil téměř celé město. Přes 11 let se Těšín zvedal z popela a většina budov postavených v této době se dochovala dodnes.
Přelom 18. a 19. století se nesl ve znamení kulturního rozvoje Těšína. V roce 1802 zde jezuitský kněz Leopold Szersznik založil muzeum (dnes Muzeum Śląska Cieszyńskiego), v současnosti považované za nejstarší veřejné muzeum v polských zemích. V roce 1805 vzhledem k ohrožení Vídně napoleonskými vojsky byl do Těšína přenesen císařský dvůr a vláda rakouské monarchie. Tímto způsobem se Těšín stal na určitý čas hlavním městem mocnářství, nicméně to městu nepřineslo žádné výhody. V roce 1839 byl zbořen Piastovský zámek a na Zámeckém vrchu byl na příkaz knížete Karla Habsburského vybudován klasicistní palác s rozlehlým parkem (v této podobě se Zámecký vrch dochoval dodnes). V roce 1836 znovu požár zničil střed města, včetně budovy radnice, která byla znovu vybudována v roce 1846 a dochovala se do současnosti. V roce 1846 byl rovněž založen dodnes fungující knížecí pivovar na úpatí Zámeckého vrchu. Během revoluce v roce 1848 se město stalo důležitým centrem polské inteligence. V roce 1848 zde začaly vycházet první polské noviny.
V roce 1869 byla do Těšína dovedena železnice a v okolí nádraží vybudovaného na západním břehu Olše (tedy v dnešní české části) začala vznikat průmyslová čtvrť. Rozvoj průmyslu ve městě však neprobíhal tak rychle jako v nedalekém Bílsku, což vedlo k postupnému poklesu hospodářského významu Těšína v regionu. Nadále však zůstával důležitým administrativním a kulturním centrem.
V roce 1911 byla ve městě zavedena tramvajová linka spojující nádraží s centrem města. Během 1. světové války se zde zdržovalo početné rakouské vojsko, po určitou dobu byl Těšín dokonce sídlem generálního štábu armády. Z Těšína také pocházelo mnoho polských legionářů.
Po první světové válce
Na počátku 20. století uváděla nadpoloviční většina obyvatel Těšína jako svoji obcovací řeč (Umgangssprache) němčinu. Po ukončení první světové války a zániku Rakousko-Uherska se Těšín spolu s celým Těšínskem stal předmětem československo-polského hraničního sporu. Tento spor v lednu 1919 vyústil dokonce v tzv. Sedmidenní válku mezi Československem a Polskem. Spor o Těšínsko byl vyřešen až rozhodnutím na pařížské Radě vyslanců 28. července 1920, kdy bylo rozhodnuto o rozdělení Těšínska mezi Československo a Polsko. Město Těšín bylo rozděleno podle řeky Olše. Historická část města připadla Polsku (nyní Cieszyn) a průmyslová část s vlakovým nádražím se stala součástí Československa (nyní Český Těšín). Ani Československo, ani Polsko nebyly s tímto rozdělením spokojeny. Československo se však s rozdělením smířilo na rozdíl od Polska, které si i nadále kladlo územní požadavky vůči Československu a požadovalo připojení celého Těšínska k Polsku.
V letech 1938–1945 byly Cieszyn a Český Těšín opět spojeny v jedno město. Stalo se tak v důsledku obsazení československé části Těšínska polskou armádou v říjnu 1938 a, po porážce Polska Německem v září 1939, připojením celého Těšínska k Třetí říši.
Po skončení druhé světové války se hranice vrátily do předmnichovské podoby a město bylo znovu rozděleno podle řeky Olše. Polsko se vzdalo svých územních požadavků na celé Těšínsko v roce 1958.
Panovníci
Samostatné těšínské knížectví se traduje od jeho vzniku v r. 1290 po smrti Vladislava Opolského z rodu hornoslezských Piastů, rozdělením čtyřem synům na samostatná knížectví: Opolské, Bytomské s Kozelkem, Ratibořské a Těšínské s Osvětimskem. Prvním těšínským knížetem se stal nejstarší Vladislavův syn Měško I.
Piastovský rod
- 1290 – 1316: Měšek I. (Měško I.)
- 1316 – 1358: Kazimír I.
- 1358 – 1409: Přemysl I.
- 1409 – 1431: Boleslav I.
- 1431 – 1442: Eufemie – Ofka (vdova po Boleslavu I.), společně se svými syny – Václav, Vladislav, Boleslav II. a Přemysl II.
- 1442 – 1452: společně Boleslav II. a Přemysl II.
- 1452 – 1477: Přemysl II.
- 1477 – 1528: Kazimír II.
- 1528 – 1579: Václav III. Adam (do r. 1540 pod poručnictvím Jana z Pernštejna). V letech 1563 – 1571 společně se synem Bedřichem (Fridrichem) Kazimírem.
- 1579 – 1617: Adam Václav (do r. 1595 pod poručnictvím své matky Kateřiny Sidonie Forgačové)
- 1617 – 1625: Bedřich Vilém
- 1625 – 1653: Alžběta Lukrécie
Po smrti poslední Piastovny Alžběty Lukrécie v r. 1653 vymřeli těšínští Piastovci jak po meči, tak po přeslici, a knížectví se stalo jako odumřelé léno české koruny majetkem českého krále, jímž tehdy byl císař Ferdinand III. Habsburský (1637 – 1657), který knížectví udělil svému synovi Ferdinandu IV.
Habsburský rod
- 1653 – 1654: Ferdinand IV.
- 1654 – 1657: Ferdinand III. (český král)
- 1657 – 1705: Leopold I. (český král)
- 1705 – 1711: Josef I. (český král)
- 1711 – 1722: Karel VI. (český král, otec Marie Terezie)
Od r. 1653 drželi Habsburkové resp. rod Habsbursko-Lotrinský Těšínsko v majetku až do r. 1918. Hospodářsky spravovala tyto majetky tzv.komorní statky (lesní komplexy, doly, hutě, velkostatky) Těšínská komora, která byla v r. 1654 vtělena do rámce tzv. královské české komory ve Vratislavi (Wroclaw). Komorní statky v knížectví byly spravovány prostřednictvím regentů (správců). V r. 1722 odloučil těšínské komorní statky od vratislavské královské české komory Karel VI. a udělil je Leopoldu Lotrinskému.
Lotrinský rod
- 1722 – 1731: Leopold Lotrinský
- 1731 – 1765: František Štěpán (manžel Marie Terezie)
- 1765 – 1766: Josef II. (český král)
Těšínské komorní statky koupila Marie Terezie r. 1765 od svého syna Josefa II., který zdědil Těšínsko po smrti svého otce. Marie Terezie r. 1766 darovala Těšínské knížectví jako věno své dceři Marii Kristině, která se provdala za arcivévodu Alberta Saského (nazývaný Saskotěšínský). Albert pozvedl hospodářství a řemeslnictví na Těšínsku. Zavedl nové racionální lesní hospodářství, do Těšína na levém břehu Olše za mostem (Sachsenberg – Saská kupa) se usazovali řemeslníci ze Saska. Po velkém požáru Těšína v r. 1789 poskytli Albert a Kristina městu pohotově velkou pomoc. R. 1798 umírá Marie Kristina a Albert se ujímá vlády sám až do své smrti r. 1822. Jelikož manželé byli bezdětní, zdědil „komorní statky“ i s knížecím titulem jejich synovec arcivévoda Karel Habsburk.
Saský rod
Habsbursko-Lotrinský rod
Jak arcivévoda Albrecht, tak Bedřich (Fridrich), prosluli jako velcí germanizátoři Těšínska. Za první světové války (1914 – 1918) byl Bedřich náčelníkem rakouského generálního štábu, který sídlil v Těšíně. Po rozpadu rakousko-uherské monarchie v r. 1918 vznikl spor mezi Československem a Polskem o Těšínsko. Definitivní rozhodnutí padlo na konferenci mocností Dohody dne 28. července 1920, jejímž rozhodnutím bylo Těšínsko rozděleno mezi oba státy. Samotné město Těšín bylo též rozděleno, a to podél řeky Olše. Historická část Těšína připadla Polsku a západní předměstí Československu.