Teologie

Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23176 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

Příbuzná témata



Teologie

Teologie (z řeckého ???????? theologia < ???? theos bůh + ????? logos slovo) je nauka o Bohu, bohosloví. V našem kulturním kontextu se teologií obvykle rozumí teologie křesťanská, v širším významu je však možné hovořit i o teologii ostatních náboženství.

Křesťanská teologie se chápe jako vědecký rozbor pramenů víry (biblická teologie a historická teologie), jejich systematická analýza a pokus o verbalizaci (systematická teologie a fundamentální teologie) a praxe této víry (praktická teologie).

Teologie vychází z předpokladu, že Bůh existuje, zatímco religionistika se snaží vědecky zkoumat a porovnávat různá náboženství, přičemž existence či neexistence boha pro ni z tohoto hlediska (z hlediska víry) není podstatná.

Obsah

Historický vývoj pojmu

Pojem teologie nepochází z křesťanského náboženství, ale ze starověké řecké kultury. Nejstarší užití slova nacházíme v Platónově Ústavě (379a). Platón se zde kriticky staví k mytologickým vyprávěním o bozích a hledá pravdu o jednom, dobrém a neměnném. Aristotelés užívá též pojmu teologie, označuje ji za nejvyšší z teoretických věd, která má za svůj předmět první příčinu (Metafyzika 1064a/b).

Od 2. století začínají užívat pojmu křesťanští autoři, tzv. apologeté, kteří teologii staví do kontrastu k mytologii pohanského náboženství. Eusebeios z Kaisareie užívá pojmu ve smyslu „křesťanského chápání Boha“. U žádného z církevních Otců neoznačuje pojem celek křesťanské víry, ale pouze tu jeho část, která je vztažena k Bohu; to, co se týká božího spásného jednání vůči člověku, označovali Otcové pojmem oikonomia (ekonomie spásy).

Zatímco mezi teology ve starověku patřili většinou biskupové, ve středověku hrají v teologii prim řeholníci. V rámci univerzit vznikají teologické fakulty, na nichž je studována křesťanská nauka systematicky. U Petra Abélarda a sv. Bonaventury z Bagnoreggia získává konečně pojem teologie rozsah posvátného vědění, který zahrnuje celou křesťanskou nauku. Na teologii se nyní pohlíží v tomto smyslu jako na spekulativní a teoretickou vědu, jejímž vrcholným dílem je Teologická suma sv. Tomáše Akvinského.

S protestantskou reformací je opět posílen aspekt praktického rozměru teologie. Martin Luther se tímto chápáním staví do monastické teologické tradice, kterou ve středověku zastupuje např. sv. Anselm z Canterbury či sv. Bernard z Clairvaux. Praktickou vědou je teologie v tom smyslu, že se celá zabývá spásou člověka v Bohu, která zahrnuje i praktické počínání věřícího. Luterští teologové proto považovali teologii za scientia practica, praktickou vědu. K dalšímu posilování praktických aspektů teologie na úkor teorie a spekulace přichází v době osvícenství (Johann Salomo Semler a Friedrich Schleiermacher).

Na katolické straně se dnes chápe rozdělení na teologickou teorii a praxi jako svým způsobem fatální, neboť na základě samotných teologických principů nelze prakticky rozlišovat lidské poznání o Bohu a jeho postoj vůči Bohu a světu. V tomto chápání nemůže být v životě teologa rozděleno, co o Bohu vypovídá a jak před Bohem žije.

Rozdělení teologie

Teologii můžeme rozdělit na mnoho oborů podle různých měřítek. Toto rozdělení se věnuje akademickým odvětvím teologie v křesťanství:

  • biblická teologie — se zaměřuje na výzkum a interpretaci Bible (biblická textová kritika, biblická exegeze, …),
  • dějiny teologie — se věnují výzkumu rozvoje náboženského nebo teologického myšlení,
  • systematická teologie, dogmatická teologie či dogmatika — se snaží rozčlenit a systematizovat jednotlivé teologické koncepty,
  • morální teologie — zkoumá teologické důvody, proč by měl člověk konat dobro a nekonat zlo,
  • spirituální teologie — se věnuje teologickému zkoumání díla různých duchovních autorů a náboženských skupin či hnutí, modlitba,
  • srovnávací teologie — se věnuje srovnání jednotlivých témat mezi různými náboženstvími,
  • praktická teologie — má za cíl zkoumat praktické uplatnění teologických myšlenek, patří do ní např.:

Podle svého předmětu (locus)) můžeme teologii dělit takto:

Podle své povahy lze dělit teologii na:

  • přirozená teologie — diskuse o těch aspektech, které lze zkoumat bez pomoci konceptu zjevení, Bible nebo tradice,
  • pozitivní teologie či katafatická teologie — protějšek přirozené teologie; zkoumá s pomocí zjevení, bible a tradice,
  • negativní teologie či apofatická teologie — diskuse o tom, co Bůh není.

Podle příslušnosti teologa k jednotlivému náboženství nebo skupině církví lze dělit teologii na:

  • ekumenická teologie,
  • evangelická teologie,
  • katolická teologie,
  • pravoslavná teologie,
  • scholastická teologie,
  • liberální teologie,
  • postliberální teologie,
  • postmoderní teologie,
  • transcendentální teologie,
  • feministická teologie,
  • teologie osvobození,
  • teologie „po Osvětimi“ (hrůzy holokaustu vyvolaly zvláště u židovských teologů potřebu přehodnotit některé pohledy — viz teodicea).

Teologové

Podrobnější informace naleznete v článku Teolog.

Související odkazy

Související články obsahuje
Portál Křesťanství
Wikislovník obsahuje slovníkovou definici slova teologie.


Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby

Přidat stránku k oblíbeným

Nejnovější v diskusi

Diskusní fórum »

TIP: Chcete zkrátit dlouho chvíli sobě nebo blízkému?
Klikněte na Puzzle-prodej.cz a vyberte si z 5000 motivů skladem!
TIP: Hračky a hry za dobré ceny?
Klikněte na Hračky obchod.cz a vyberte si z tisícovky hraček skladem!