První republika
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 04. srpna 2008
- Zobrazeno: 9934×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
První republika
Československá republika
|
|||||||||||||
geografie
|
|||||||||||||
| hlavní město: | |||||||||||||
|
rozloha:
|
140 446 km?
|
||||||||||||
|
nejvyšší bod:
|
Gerlachovský štít (2 654 m. n. m)
|
||||||||||||
|
nejdelší řeka:
|
Vltava (430 km)
|
||||||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||||||
|
národnostní složení:
|
|||||||||||||
|
jazyky:
|
|||||||||||||
|
bez státního náboženství, římskokatolické převažující
|
|||||||||||||
| státní útvar | |||||||||||||
|
měna:
|
|||||||||||||
|
vznik:
|
28. října 1918 nezávislost na Rakousko-Uhersku
|
||||||||||||
|
zánik:
|
|||||||||||||
|
|||||||||||||
První republika je označení pro Československo v období od jeho vzniku v roce 1918 do Mnichovské dohody roku 1938; následující období až do okupace zbytku republiky se označuje jako druhá republika. Toto názvosloví bylo odvozeno od Francie, kde jsou republiky číslovány od Velké francouzské revoluce.
Obsah |
Vznik Československa
Nezávislost Československa byla prohlášena 28. října 1918 československým národním výborem v Praze. Do státu bylo začleněno několik etnických skupin s různými historickými, politickými a ekonomickými tradicemi.
Počátečním problémem bylo sestavení Československého parlamentu. Jelikož volby byly prozatím nereálné, byl parlament poskládán na základě voleb z roku 1911 do rakousko-uherského parlamentu. Slovensko bylo zastoupeno 44 poslanci. Menšiny neměly zastoupení žádné. Na základě poválečné deklarace prezidenta USA Woodrowa Wilsona která hovoří o právu každého člověka na sebeurčení, se většina sudetských Němců hlásila k Německu či Rakousku. Maďaři na jihovýchodě Slovenska zase k Maďarsku. Prezidentem byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk, předsedou vlády Karel Kramář a byla přijata také provizorní ústava.
Mírová konference v Paříži z ledna 1919 uzavřela většinu územních sporů. Československou delegaci vedli Karel Kramář a ministr zahraničí Eduard Beneš. Konference schválila vyhlášení Československé republiky, rozprostírající se na území historických zemí Koruny české (Čech, Moravy a Slezska) a části Horních Uher (Slovensko a Podkarpatská Rus). Lužice, které Beneš nárokoval na základě příslušnosti Českému království do třicetileté války zůstaly německé. Dohoda stvrzující konferenci byla podepsána 10. září 1919.
Problémem byly samotné hranice státu. S Německem a Rakouskem se větší část průběhu hranic vyřešila na základě historického vývoje. S Maďarskem však žádné historické hranice neexistovaly. Hranice proto určila zmiňovaná konference v Paříži na základě Benešových 7 memorand. I přes potvrzení smlouvy v Trianonu z roku 1920 musela na území zasáhnout Československá a Rumunská armáda. Vznikl i spor o území Těšínska. Z pohledu historického práva náleželo celé Těšínsko k zemím Koruny české, nárok si na něj z etnických důvodů ale činilo i nově vzniklé Polsko. Po krátkém československo-polském vojenském střetnutí bylo Těšínsko rozhodnutím mezinárodní arbitráže ve Spa rozděleno mezi oba státy. Poslední spor byl ohledně průmyslově zaostalé Podkarpatské Rusi, kterou si nárokovala kromě Československa také Sovětská Ukrajina a Maďarsko. Situaci opět musela řešit československá armáda.
Další problémy nově vniklého státu byly také výrazné hospodářské a sociální rozdíly mezi historickým územím (Čechy, Morava, Slezsko) a Slovenskem resp. Podkarpatskou Rusi. Na Slovensko odcházeli čeští lékaři, učitelé a úředníci. Roku 1919 byla založena Bratislavská univerzita, 1920 Slovenské Národní divadlo. Stále se však samotní Slováci necítili součástí Československé republiky a narůstaly tak vnitřní spory
Politika nového státu
Nová ústava (29.2.1920) nahradila onu provizorní z roku 1918. Československo bylo ustanoveno jako parlamentní demokracie, řízená parlamentem, skládajíc se ze Senátu a Poslanecké sněmovny. Členové parlamentu byli voleni na základě všeobecné volby. Parlament měl jak výkonnou tak zákonodárnou moc. Až později přešla výkonná moc na vládu a prezidenta. Ten byl volen parlamentem na 7 let a jmenován vládou. Ústava umožňovala vládě poměrně velké pravomoci, zejména ohledně lokálních problémů. Podle ústavy bylo Československo unitárním státem. V letech 1918-1928 bylo Československo administrativně rozděleno na 5 samosprávných zemí (zemi Českou, zemi Moravskou, zemi Slezskou, zemi Slovenskou a zemi Podkarpatoruskou, v letech 1928-1939 na 4 samosprávné země: zemi Českou, zemi Moravskoslezskou, zemi Slovenskou a zemi Podkarpatoruskou. S výjimkou Slovenska a Podkarpatské Rusi tak ostatní země navazovaly na předchozí správní model existující s jistými menšími úpravami již od středověku. Lokální problémy si jednotlivé země řešily samy (např. soudnictví. Slovensko a Podkarpatská Rus měly přislíbenou autonomii, které se však v době tzv. první republiky nedočkaly.
Obyvatelé se na základě ústavy považovali za příslušníky „Československého národa“ a oficiálním jazykem byla čeština a slovenština. Vytvořit pojem Československý národ a spojit tak Čechy a Slováky v Čechoslováky bylo nutné zejména pro zahraniční politiku, jelikož stát měl daleko více obyvatel hlásících se k Německu než bylo Slováků. Ústava zajišťovala menšinám, které však tvořily více jak 20 % populace, naprostou rovnoprávnost (užívaní svého jazyka ve školách, úřední jednání…). Tato rovnoprávnost byla však do jisté míry narušována, například tvorbou takových volebního obvodů, kde měli převahu Češi apod. Československá vláda byla známa zejména pro svou stabilitu. Základ tvořily politické strany, které se dokázaly skoro vždy korektně dohodnout.
Vyjma období od března 1926 do listopadu 1929 kdy nebyla vytvořena koalice, tvořilo páteř vlády pět zástupců (tzv.“Pětka“), pěti nejznámějších stran Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu = Agrární strana, Československá sociálně-demokratická strana, Socialistická strana, Národní demokracie a Lidová strana. Pětka byla vedena Antonínem Švehlou, který byl premiérem skoro celá 20. léta a točila se až do roku 1938 kolem známých politiků. Němečtí zástupci se dostávali do vlády od roku 1926. Maďarské strany se i přes silnou agitaci sousedního Maďarska do vlády nikdy nedostaly.
Politické strany prvorepublikového Československa
- Více v článku Politický systém první republiky
- Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (tzn. Agrární strana, „zelení“) byla založena roku 1922 spojením České a Slovenské agrární strany. Předsedou byl Švehla a hlavními voliči byli malí a střední zemědělci. Švehla kombinoval sociální a demokratické myšlenky. Strana byla jádrem vládních koalicí v letech 1922 a 1938.
- Československá sociálně demokratická strana dělnická navazovala na předválečnou Sociální demokracii. Ve volbách roku 1920 se stala největší stranou v republice. V době relativního rozkvětu však přišel rozkol ve straně. Byla založena vnitrostranická levice, s jistým odstupem i pravice, střed zůstával dlouho neutrální. Spor nakonec vedl k odložení řádného termínu sjezdu strany, což přineslo spíše sympatie Šmeralově levici. Ta posléze založila samostatnou Komunistickou stranu Československa-sekci Třetí Internacionály. Sociální demokracie byla citelně oslabena a ve volbách roku 1925 zažila debakl. Na síle začala nabírat až v roce 1929. V čele stál Antonín Hampl, na Slovensku Ivan Dérer. Sociální demokracie představovala jednu ze stran „Hradu“.
- Komunistická strana Československa vznikla po výše popsaném sporu uvnitř soc. dem. Zpočátku se snažila o specifickou cestu k socialismu, prosazovanou parlamentní "rudou většinou". Později se však, v rámci "bolševizace", stala stranou extrémní a antisystémovou, plně závislou na Moskvě. KSČ představovala v relativních číslech největší komunistickou stranu na světě, postupně však členstvo ubývalo (vylučování, štěpení frakcí, návrat k soc. dem…). Ačkoliv strana stála proti Hradu, udržovali někteří její reformní funkcionáři kontakt s prezidentskou kanceláří. O dohodě o toleranci komunistů tzv. rudo-černé (lidovci a socialisté) se například počítalo před prezidentskou volbou Edvarda Beneše. KSČ si průměrně udržovala zisk nad 10 % voličstva.
- Československá strana národně socialistická (do roku 1926 Československá socialistická strana ) byla středolevicová strana, obhajující tzv. „český socialismus“ (popřípadě národní socialismus, český nar. soc. a jiné variace). Patřila ke stranám Hradu.
- Československá strana lidová – sloučena z Moravsko-slezské křesťanskosociální strany, Katolicko-národně konzervativní strany a Konzervativní lidové strany v roce 1918. Strana zastávala křesťanské názory a sociální encykliku papeže Lva XIII. Od roku 1922 vedena Janem Šrámkem.
- Československá národní demokracie vzniká po válce spojením Mladočechů s dalšími pravicovými a středovými stranami. Ideologicky by se dala charakterizovat jako národně radikální a ekonomicky liberální strana. Vedl ji Karel Kramář a Alois Rašín. Volena byla vyšší a střední vrstvou. Podporovala soukromníky, bankovnictví a průmysl.
Zahraniční politika
Edvard Beneš, československý ministr zahraničí v letech 1918-1935, vytvořil systém západních spojenců, který podporoval stát na mezinárodní půdě do roku 1938. Beneš věřil ve Společnost národů, která propagovala poválečný status quo a zaručovala bezpečnost nově založených států. Vyjednal také Malou dohodu, která měla zabránit maďarskému revanšismu a obnovení Rakouska-Uherska. Orientoval zemi na politiku Velké Británie a hlavně Francie. Velká Británie si stála za svou izolující politikou. S Francií však podepsal dohodu o spolupráci.
Benešova politika však dostala ránu v roce 1925 kdy byl přijat dokument „Locarno“, který přijal Německo do Společnosti národů, ale hlavně umožňoval Německu jednat o svých hranicích což logicky Československu nahánělo strach. Ten se ještě zvětšil v roce 1933 kdy se Adolf Hitler dostal k moci. Beneš se proto obrátil k Sovětskému svazu a v roce 1935 uzavřel Francouzsko-sovětské spojenectví , které obsahovalo dohodu, že ruská pomoc přijde pouze v případě, že první pomůže Francie.
V roce 1935 Beneš nahradil Masaryka v prezidentském úřadu a bývalý premiér Milan Hodža se stal ministrem zahraničí. Jeho snaha vybudovat silné spojenectví státu střední Evropy přišla pozdě.
Vláda
- první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk
- první premiér Karel Kramář (do 8. července 1919)
- ministr financí Alois Rašín (zavražděn v roce 1923)
- ministr zahraničí Edvard Beneš
- ministr vojenství Milan Rastislav Štefánik (zahynul 4. května 1919)
- druhý československý prezident Edvard Beneš (zvolen v roce 1935)
Podrobný vývoj na stránce Seznam vlád Československa (1918-1938)
Důležité události
Československá měnová reforma (1919) - zavedení Koruny československé
Mnichovská dohoda - 29. září 1938, postoupení pohraničního území nacistickému Německu k 1. říjnu 1938
Území
Za první republiky pod ČSR patřila následující území:
- Čechy (Země česká)
- Morava (Země moravská)
- České Slezsko (Země slezská)
- Slovensko (Země slovenská/Krajina slovenská)
- Podkarpatská Rus (Země podkarpatoruská; dnes ukrajinská Zakarpatská oblast)
Právě Podkarpatská Rus (východní soused Slovenska) byla v roce 1939 odtržena od ČSR. 29. října 1944 bylo její území obsazeno vojsky SSSR. Po skončení druhé světové války pak na krátký čas opět formálně náležela k ČSR než byla s výjimkou (dnes slovenské) obce Lekárovce spolu s malým pruhem území tehdejšího východního Slovenska odstoupena 29. června 1945 československou vládou SSSR, který ji 22. ledna 1946 začlenil jako Zakarpatskou oblast do rámce Ukrajinské SSR.
Literatura
- Kárník, Zdeněk: Malé dějiny československé (1867-1939), Dokořán (2008), Praha, ISBN 978-80-7363-146-8
- Olivová, Věra: Dějiny první republiky, Karolinum (2000), Praha, ISBN 80-7184-791-7
- Peroutka, Ferdinand: Budování státu I.-IV., Academia (2003), Praha, ISBN 80-200-1121-8
- Gen. František Moravec: Špión jemuž nevěřili ISBN 80-200-1006-8
Moravec vybudoval od základu prvorepublikovou tajnou službu, řídil z Británie atentát na Heidricha, jmenuje se po něm Prostějovská 601. skupina speciálních sil.
Obsah:
Zpravodajské techniky období první republiky, pozadí vysoké politiky té doby, Mnichov, válka a pozdější nástup komunizmu v souvislostech.
Související články
- První slovenská republika
- Slováci v Československu (1918-1938)
- Seznam československých premiérů
- Československo-polské pohraniční spory
| Československo / Česko-Slovensko (1918–1992) | |||||||
| Rakousko-Uhersko (do 1918) jeho království, země, území Čechy, Morava, Rakouské Slezsko, Horní Uhry (vč. dnešního Slovenska a Podkarpatska) |
„Sudety“ (1938–1945) | |
(od 1993) |
||||
|
ČSR |
Protektorát Slovenský stát území Vídeňské arbitráže (1939–1945) |
||||||
| Karpatská Ukrajina (1938–1939) |
Podkarpatsko (1939–1944) |
součást Ukrajinské SSR (1944–1991) | Zakarpatská oblast Ukrajiny (od 1991) | ||||
| 1948–1989 lidově demokratická republika, satelit SSSR | |||||||