Prinz Eugen (křižník)
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 23. srpna 2008
- Zobrazeno: 1504×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Prinz Eugen (křižník)
 |
|
| Základní údaje |  |
|---|---|
| Zahájení stavby: | 23. 4. 1936 |
| Spuštěna na vodu: | 22. 8. 1938 |
| Aktivní od: | 1. 8. 1940 |
| Osud: | Po atomových testech odtažena k atolu Kwajalein, kde se v prosinci 1946 převrhla a potopila. |
| Technicko-taktická data | |
| Výtlak: | 15 000 t (prázdný), 18 400 t (max.) |
| Délka: | 212,5 m |
| Šířka: | 21,8 m |
| Ponor: | 7,2 m |
| Pohon: | 12 kotlů 136 000 ks (98 MW) |
| Rychlost: | 33,5 uzlu (62 04 km/h) |
| Dosah: | 7 200 mil při 20 uzlech |
| Posádka: | cca 1 600 |
| Výzbroj: | 8 × 20,3 cm SK 12 × 10,5 cm L/65 C/33 17 × 4 cm FlaK 8 × 3,7 cm L/83 28 × 2 cm MG L/64 12 × 53,3 cm |
| Letadla: | 3 × Arado Ar 196 |
Prinz Eugen byla třetí jednotka těžkých křížníků třídy Admiral Hipper německé Kriegsmarine. Její pracovní jméno bylo Kreuzer J (křížník J). Po dokončení nesla jméno po rakouském princi Evženu Savojském.
Obsah |
Stavba
Kýl lodě byl položen 23. dubna 1936 v loděnicích Krupp Germaniawerft v Kielu. Spuštění na vodu se dočkala 22. srpna 1938, a Kriegsmarine si ji do služby převzala 1. srpna 1940. Stavba jednotky vyšla Německo na 104,5 mil. RM.
Pohon a pancéřování
Pohon zabezpečovalo 12 vysokotlakých kotlů, které poháněly 3 turbíny a výsledný výkon byl až 133 631 PS. Rychlost lodě byla při ideálních podmínkách 33 uzlů, v praxi 32,5 uzlu.
Boční pancéřový pás, 70-80 mm se na prove a korme zužoval na 30-50 mm. Paluba byla chráněná dvěma pásy pancíře a to první o síle 12-20 mm a druhý 20-50 mm. Věže hlavní ráže 70-105 mm, barbety a velitelská věž až 50-150 mm.
Výzbroj
Hlavní výzbroj se skládala z osmi děl ráže 203 mm (8"/60 cal) ve čtyřech dvouhlavňových věžích SK C/34, s dostřelem 33 500 m. Pomocnou výzbroj tvořilo dvanáct děl ráže 105 mm uložených v šěsti dvouhlavňových polootevřených věžích typu Dopp L/31, s dostřelem 17 700 m. Proti letadlům se dalo použít i pomocné dělostřelectvo ráže 105 mm, ale jen na ochranu proti letadlům bylo nainstalováno šest 37 mm kanónů a osm kanónů ráže 20 mm. Dvanáct torpédometů ráže 533 mm, ve střední časti lodě po čtyřech trojhlavňových kompletech.
Katapult se nacházel ve střední části lodě. Loď mohla nést tři hydroplány Arado Ar 196.
Loď byla vybavená radarem, asi FuMO-27.
Služba
Od srpna do prosince 1939 probíhala jednání o prodeji nedokončeného Prinz Eugen a jeho mladších sester Seydlitz a Lützow do SSSR, ale nakonec byl dojednán prodej jenom posledních dvou jednotek. Ještě během vyzbrojování v loděnici byla 1. a 2. července 1940 loď zasažena pumami bombardérů RAF. Až do května 1941, než se připojil k bitevní lodi Bismarck, absolvovala posádka výcvik a různé testy.
Bojové nasazení
Dohra
Z aktivní služby byl vyřazen 7. května 1945, fakticky na konci druhé světové války. Po válce ho pod názvém USS Prinz Eugen převzaly Spojené státy, které ho z provozu vyřadily a použily na testy jaderných zbraní na moři. V červenci 1946 přečkal testy Able a Baker, i když už byl zasažen radioaktivitou, byl přesunut k atolu Kwajalein a 22. prosince 1946 nedaleko Enubuj potopen. V roce 1978 byl vyzdvižen lodní šroub a umístěn v Německu v kielském námořním památníku Laboe.