Operace Anthropoid
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 11. srpna 2008
- Zobrazeno: 6582×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Operace Anthropoid
Atentát na Reinharda Heydricha (Operace Anthropoid) byla diverzní operace československých výsadkářů za druhé světové války, která provedla atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Atentát byl proveden 27. května 1942 v Praze-Libni dvojicí československých výsadkářů Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří byli pro tento úkol speciálně vycvičeni ve Velké Británii. Později byl k akci také přizván Josef Valčík, kvůli nepřehlednosti zatáčky, kde Kubiš s Gabčíkem provedli atentát. Pro správné provedení potřebovali dalšího člověka, který by jim dal znamení, že se Reinhard Heydrich blíží. Jednalo se o ojedinělý a velmi unikátní diverzní atentát na představitele německých respektive nacistických ozbrojených sil v průběhu celé Druhé světové války. Vysazení výsadkářů provedla 138. (výsadková) peruť RAF (No 138 Special duties Squadron).
Obsah |
Původní plán
Původní plán útoku předpokládal, že Gabčík a Kubiš zaútočí na Heydricha poblíž jeho sídla v Panenských Břežanech, ale díky zvýšené ochraně cíle byl tento plán zamítnut. Náhradním místem, které Gabčík s Kubišem pro atentát vybrali, se tak stala pražská křižovatka tehdejší Kirchmayerovy třídy, což je dnešní Zenklova ulice, s ulicí V Holešovičkách (cesta z Kobylis přes Starou Libeň) s ostrou zatáčkou ve svahu (cesta se zde stáčela do protisměru vpravo dolů), která pak navíc vedla ulicí V Holešovičkách ostře dolů do pražské čtvrti Troja směrem k Trojskému mostu přes Vltavu. Podle předpokladu zde Heydrichův vůz musel zpomalit, což umožňovalo střelbu na cíl. Další výhodou lokace bylo, že se nacházela daleko od veškerých policejních posádek, kasáren či stanic Gestapa. Jak se ale později ukázalo, její nevýhodou byla blízká tramvajová zastávka, kde se mohlo pohybovat větší množství českých civilistů.
Atentát
Ráno 27. května odjeli atentátníci tramvají na Žižkov, kde si vyzvedli jízdní kola, na kterých dorazili před 9 hodinou ranní do Holešovic. V Holešovicích se setkali s Valčíkem. Gabčík obestoupen kolegy pod kabátem sestavil svůj samopal, načež Valčík šel zaujmout své místo na pravé straně komunikace. Heydrich po snídani strávil čas se svojí rodinou a okolo 10 hodiny ranní se vydává směr Pražský hrad, odkud se měl následně vydat do Ruzyně a letecky se přepravit do Berlína za Vůdcem. V rozporu s nařízením nebyl jeho automobil stále ještě opancéřovaný a jel sám bez ochranného vojenského doprovodu.
Heydrich jel v tento slunný květnový den v otevřeném voze - v kabrioletu značky Mercedes - ze svého sídla na zámku v Panenských Břežanech na Pražský hrad. Když Valčík spozoroval blížící se vůz, dal ostatním výsadkářům signál o přijíždějícím vozu pomocí odrazu kapesního zrcátka. Tento signál upozornil Gabčíka na přijíždějící vůz a současně na fakt, že Heydrich jede bez doprovodné SS ochranné eskorty. V případě, že by vůz jel s eskortou, atentát by se v ten den vůbec neuskutečnil. Když se automobil objevil v zatáčce (zatočil z Kirchmayerovy třídy do ulice V Holešovičkách), odhodil Gabčík svůj kabát a vytasil svůj samopal a následně se pokusil střílet na vůz, jeho samopal Sten však selhal (později se objevila teorie, že Gabčík nevystřelil schválně, aby neohrozil civilisty na druhé straně vozovky).
Heydrich nařídil řidiči vozu, aby zastavil a chtěl začít po atentátníkovi střílet ze své pistole. Automobil zastavil před Kubišem, který na auto hodil granát. Neodhadl ale přesně vzdálenost a tak minul cíl. Granát explodoval poblíž automobilu, u jeho zadní pneumatiky. Detonace byla tak silná, že se vysypala okna projíždějící tramvaje i okna některých blízkých domů. Střepiny z výbuchu zasáhly Kubiše do obličeje a do prsou. Oba dva Němci vyskočili z poničeného vozu s pistolemi v rukách.[zdroj?] Řidič Johaness Klein se vydal za krví oslepeným Kubišem, po kterém začal střílet. Kubiš se po chvíli vzpamatoval a střelbou do vzduchu si proklestil cestu vyděšeným davem přihlížejících zvědavců (převážně cestujících z tramvaje). Někteří z nich se ho pokusili chytit. Nasedl na kolo a ač sám zraněn ujel na záchytné místo ve Staré Libni.
Mezitím se vydal Heydrich pronásledovat Gabčíka, strhla se krátká přestřelka, po chvilce se však Heydrich hroutí na zem a potácí se směrem zpět k autu, kde padá na jeho kapotu.[zdroj?] Klein přestává pronásledovat Kubiše, vrací se ke zraněnému nadřízenému a na Heydrichův rozkaz začíná pronásledovat Gabčíka. Heydrich mezitím bojuje s rozsáhlým vnitřním zraněním, jelikož má vlivem explozi zlomené žebro, části zlomeniny se mu dostávají do sleziny. Jeho utrpení sleduje hlouček cestujících z tramvaje.
Gabčík utekl do kopce Kirchmayerovou třídou, kde se chtěl schovat v řeznictví. Bohužel pro něj majitel řeznictví Brauner byl stoupencem nacistů a spolupracovník Gestapa a tak vyběhl ven a přivolal řidiče Kleina, jenž vběhl do obchodu. Gabčík nemaje jiný únik, vyrazil proti Kleinovi, kterého postřelil do nohy. Klein přikázal pak Braunerovi, aby Gabčíka pronásledoval, ten se ale pro úkol nijak nenadchl a učinil pouze několik váhavých kroků. Gabčík mezitím zmizel v postranních uličkách, nicméně vběhl omylem zpátky do ulice V Holešovičkách a to jen pár desítek metrů pod zničeným automobilem R. Heydricha. Odtud pak seběhl dolů (de facto po hlavní třídě podél tramvaje) k Vltavě kde zmizel v postranních uličkách.
Jedna žena z přihlížejících poznala ve zraněném říšského protektora a začala pro něho shánět odvoz do nemocnice. Po chvilce zmatků byla získána dodávka převážející leštidlo a Heydrich se dostal okolo 11 hodiny do nemocnice Na Bulovce. Zraněného Heydricha přijal lékař Vladimír Šnajdr, který se ujal prvního ošetření. Německý přednosta kliniky profesor Dick později provedl podrobné vyšetření. Výsledek rentgenových snímků ukázal rozsah těžkého zranění. Heydrich měl po atentátu zlomené žebro, protrženou bránici a poškozenou slezinu. Heydrich požadoval příjezd specialisty z Berlína, ale po přesvědčování souhlasil s operací na místě po příjezdu specialisty Hollbauma. Zpráva o atentátu se začala postupně šířit. Okolo 12. hodiny ji obdrželo gestapo následované Karlem Hermannem Frankem a Adolfem Hitlerem.
Heydrich upadl 3. června do komatu a 4. června v 4:30 zemřel na otravu krve v nemocnici Bulovka.
Důsledky
27. května ve večerních hodinách byl Státním tajemníkem K. H. Frankem vyhlášen výjimečný stav nad celým územím protektorátu:
„V důsledku atentátu na zastupujícího říšského protektora SS-obergruppenführera Heydricha se ustanovuje toto:
Článek I.
Na podkladě paragrafu nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o vyhlášení civilního výjimečného stavu ze dne 27. září 1941 se s okamžitou účinností vyhlašuje civilní výjimečný stav nad celým protektorátem Čechy a Morava.
Článek II.
Na podkladě paragrafu 2 výše uvedeného nařízení nařizuji: Kdo osoby, které měly účast na spáchání atentátu přechovává anebo jim poskytuje pomoc, anebo maje vědomost o jejich osobě anebo o jejich pobytu, neučiní žádné oznámení, bude zastřelen se svou rodinou.
Článek III.
Tento výnos nabývá platnosti oznámením v rozhlase.
V Praze 27. května 1942
Říšský protektor v Čechách a na Moravě v zastoupení: K. H. Frank“
Dne 27. května vstoupil v platnost zákaz nočního vycházení. V prvních dnech po atentátu bylo Němci vzato mnoho nevinných lidí jako rukojmí. Na parašutisty byla vypsána odměna milión říšských marek.[zdroj?] Tento čin měl pro český národ dalekosáhlé následky, jelikož nacistický teror ještě zesílil. Již 28. května zahájili nacisté popravy pro schvalovaní atentátu na Heydricha, do 4. června (dne Heydrichova skonu) jen v Praze bylo popraveno 442 osob.[zdroj?] V reakci na atentát nacisté zavraždili přes patnáct tisíc Čechů, mj. vypálili obce Lidice (10. června 1942) a Ležáky (24. června 1942). Zároveň atentát vzbudil ve světě takový ohlas, že na jeho základě byla Brity odvolána Mnichovská dohoda a byla přislíbena poválečná obnova Československa v jeho „předmnichovských“ hranicích, což bylo jedním z hlavních politických cílů atentátu.
Okupanti svůj teror částečně zmírnili po dopadení atentátníků dne 18. června 1942 v kryptě chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Při této akci zahynuli jak oba atentátníci, tak pět dalších výsadkářů.
Smrt výsadkářů
Akce proti atentátníkům započala příjezdem 800 mužů z řad pražského gestapa před pravoslavný kostel v Resslově ulici dne 18. červen 1942 ve 4:15 ráno. Celé okolí bylo neprodyšně uzavřeno. Ukrytým parašutistům bylo okamžitě jasné, že nemají šanci na únik a že svedou poslední boj.
Na hlídce jsou v tuto dobu velitel parašutistů Adolf Opálka spolu s Janem Kubišem a Josefem Bublíkem, kteří se rozmístí strategicky na vyvýšeném kůru v kostele. Po několika minutách proniká do budovy gestapo, se kterým začnou tři parašutisti vést přestřelku. Boj trvá přes dvě hodiny. Odpor tří obránců je zlomen po té, co jim dochází střelivo a Němci se je snaží dostat pomocí ručních granátů. Opálka a Bublík, ač zraněni střepinami, ještě z posledních sil stačí spáchat sebevraždu střelnou ranou do hlavy, i když Josef Bublík umírá až při převozu do nemocnice. Kubiš, kterého nejvíce zranily střepiny granátů, rovněž umírá v sanitce v bezvědomí, do něhož upadl po výbuchu granátu. Později jsou těla obou posledně jmenovaných přivezena zpět ke kostelu k identifikaci.
Ostatní čtyři parašutisté s napětím poslouchali boj svých kamarádů v kryptě kostela. Byli to Jozef Gabčík, Jaroslav Švarc, Jan Hrubý a Josef Valčík. Během přestřelky v horní části kostela se snaží parašutisté prorazit únikovou cestu do kanalizace, což se jim ale nepodaří. Němci následně hážou do krypty granáty slzného plynu, které obránci vyhazují zpět. Následuje pokus parašutisty vyplavit, čemuž pomáhají přivolaní českoslovenští hasiči. Parašutisté několikrát vystrkují hadice zpět na ulici a vedou palbu po vojácích. Při opakovaném pokusu o vyhození hasičských hadic ven, přijdou o žebřík, čímž přicházejí o možnost hadice účelně odrážet. Němci mezitím prorazili do krypty další vchod v oblasti zazděného starého vchodu za pomoci výbušnin. Následuje pokus prorazit do krypty vojáky. Tyto pokusy jsou odráženy, jelikož obránci mají lepší podmínky pro boj (střílí ze tmy na světlo, Němci musí sestupovat po schodech). Jejich boj končí nedostatkem munice. Jako jejich kamarádi v horní části kostela raději volí smrt střelnou ranou do hlavy.
Zrada Karla Čurdy
Mimo parašutistických skupin jako Anthropoid, Silver A a Silver B byla na území protektorátu vysazena také skupina tří parašutistů s krycím názvem Out Distance. Jejími členy byli Adolf Opálka - velitel skupiny, Ivan Kolařík a Karel Čurda. Od začátku se nevedlo nic tak, jak mělo. Kvůli mlze byl rozkaz seskoku změněn a jako místo seskoku bylo určeno místo poblíž Písku namísto zamýšleného Tábora, navigátor však udělal chybu (což nebylo nijak neobvyklé) a skupina byla vysazena východně 100 kilometrů od Písku, kde neměli žádné kontaktní adresy. Opálka byl lehce zraněn, Ivan Kolařík ztratil doklady a jeden kontejner (z původních dvou) se jim nepodařilo najít. Velitel skupiny v zájmu bezpečnosti nařídil, aby se skupina rozdělila. On zatím naváže kontakt s odbojem a dá jim o tom vědět. Navzdory výcviku a nejpřísnějšímu zákazu stýkat se s příbuznými, přeběhl Ivan Kolařík za rodinou na Slovensko.
Ivan Kolařík spáchal sebevraždu jedem kvůli bezpečnosti rodiny, poté co od ní bez dokladů odešel. Rodina Kolaříkova byla zastřelena 30. května 1942 v Brně.
Karel Čurda také uprchl za přítelkyní, se kterou měl dítě. Později strávil několik týdnů u rodičů v době, kdy v Praze Kubiš s Gabčíkem provedli atentát. Noviny po atentátu neustále zveřejňovaly nová jména popravených osob. Poté byly vypáleny Lidice (10. června). Čurdova matka se jej podle dosavadních svědectví snažila přimět k tomu, aby „něco“ udělal. Čurda přemýšlel - nemohl zradit kamrády. Přesto na úřadovnu Gestapa v Kladně - v době, kdy Gestapo už bylo z dosavadních nevýznamných výsledků pátrání zoufalé - dorazil Karel Čurda s prohlášením.
Gestapo začalo okamžitě s výslechem, čímž byly potvrzeny výpovědi jiných zajatých parašutistů. Karel Čurda prozradil vše. Kontaktní adresy i jména lidí, kteří skupinám pomáhali. Tak se stalo, že např. rodina Moravcova, kde bylo neoficiální velitelství všech parašutistů, byla prozrazena. Marie Moravcová spáchala sebevraždu jedem před zraky svého syna, manžela a přítomných členů Gestapa. Gestapo mučilo Vlastimila Moravce i syna paní Moravcové (pozn. tato rodina Moravcova nemá nic společného s rodinou Františka Moravce), který jim řekl, že parašutisté jsou schovaní v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje, který Němci tehdy přejmenovali na kostel Karla Boromejského.
18. června 1942 končí po dlouhém sedmihodinovém boji s Němci život sedmi československých parašutistů. Karlu Čurdovi byla vyplacena odměna 0,5 milionu říšských marek, tj. 1/4 celkové nacisty vypsané odměny 2 milionů říšských marek (stejná suma čekala dalšího zrádce - parašutistu Viliama Gerika - zbytek se rozdělil mezi 7 občanů říše a 53 menších udavačů z Protektorátu).[1]
Karel Čurda i Viliam Gerik byli po skončení války popraveni československými úřady 29.dubna 1947 za zločiny vlastizrady.
Literatura
- Miroslav Ivanov: Atentát na Reinharda Heydricha. Vydavatelství Panorama, Praha, 1979 (Přihlížejte k této knize podle toho, v jaké době byla vydaná)
- Callum MacDonald: Úder z Londýna, ISBN 80-7257-205-9 (mnoho pasáží neodpovídá pravdě, v poznámkám v českém vydání jsou tyto omyly uvedeny)
- Miroslav Ivanov: Nejen černé uniformy
- H. G. Haasis: Smrt v Praze
- Jaroslav Čvančara: Akce atentát
- Jiří Šolc: Nikdo nás nezastaví
- Jiří Šulc: Dva proti Říši, ISBN 978-80-242-1935-6, vydalo Euromedia Group - Knižní klub, 2007
- Jiří Fidler: Atentát, malý encyklopedický slovník,ISBN 80-7217-177-1, Nakladatelství JOTA, Brno, 2002
Film
První zpracování atentátu na Reinharda Heydricha vzniklo už v roce 1943. Natočil jej slavný německý režisér Fritz Lang. Dalšího zfilmování se námět dočkal roku 1964, šlo o film Jiřího Sequense Atentát. O atentátu se pak zmiňují i některé další filmy, kupř. výpravný film Otakara Vávry Sokolovo a některé další.
Zajímavosti a souvislosti
- Přesný průběh celé události byl později mnohokrát velmi podrobně zkoumán českými i německými historiky, o celé události bylo napsána také celá řada populárně naučných knih i vědeckých publikací, nicméně zcela přesný průběh celé události asi nebude nikdy znám.
- Existují vážně míněné a zcela seriózní dohady o tom zda Gabčíkův diverzní samopal Sten opravdu v kritické chvíli vůbec selhal. Je totiž docela dobře možné, že samopal vůbec neselhal a že Gabčík úmyslně nevystřelil. Hlavním důvodem by v tomto případě byla přijíždějící tramvaj směrem od Trojského mostu, která měla v těchto místech zastávku. Je tedy možné, že Gabčík nechtěl soustředěnou palbou ze samopalu ohrozit nevinné české civilisty, kteří právě vystupovali z tramvaje. Ať tak či onak, ani v tomto případě by nebylo Gabčíkovo nesporné osobní hrdinství i velká lidská statečnost nijak umenšena. Ostatně střepiny z Kubišovy bomby tak jako tak několik nevinných lidí lehce zranily.
- Historická podoba samotného místa atentátu se do dnešních dob nedochovala, v důsledku výstavby pražského komunikačního systému (tzv. ZÁKOS) došlo k velmi radikální přestavbě celé křižovatky. Původní tramvajová trať z Holešovic do Troje přes Trojský most byla zrušena, samotný Trojský most byl také zcela přestavěn. Dnes v těchto místech probíhá dopravně velice rušná Severojižní magistrála, jedná se o její část, která se nazývá Prosecká radiála, což je vlastně zároveň i nájezd na dálnici D8 směrem na Lovosice. V místě tehdejší Kobyliské křižovatky je dnes autobusová zastávka a pod ní se nachází podchod pod magistrálou pro chodce. Samotnou událost zde po více jak 60 let nepřipomínala vůbec žádná pamětní deska či pomník. Na počest a věčnou památku hrdinných českých a slovenských parašutistů byly jejich příjmeními pojmenovány některé okolní ulice.
- Samotný Heydrichův vůz, otevřený kabriolet značky Mercedes, se dochoval do dnešních dob a je možno si jej prohlédnout ve Vojenském historickém muzeu v Praze. Samotný atentát prý Adolfa Hitlera nesmírně rozzuřil, neboť Heydrich patřil mezi jeho velké oblíbence. V důsledku atentátu Hitler vydal zákaz jízdy v otevřených automobilech pro všechny nacistické pohlaváry a státní funkcionáře Velkoněmecké říše
- Celá událost je zajímavá i v širších dějinných souvislostech celého 20. století, neboť hned několik významných a úspěšně zakončených atentátů bylo provedeno vůči osobám jedoucích v otevřeném automobilu. Kromě samotného Heydricha se jedná o atentáty na arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este, amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. (Výjimkou je atentát na papeže Jana Pavla II., který jako jediný skončil neúspěšně.)
- Hodnotíme-li tuto událost s velkým časovým odstupem pokud možno věcně a střízlivě, nelze nevidět, že vůbec neměla ideální průběh - vždyť Gabčík ať z těch či oněch důvodů nakonec vůbec ani jednou nevystřelil a Kubiš granátem Heydrichovo auto také vůbec netrefil. Navíc došlo k nežádoucímu zranění několika dalších civilních osob, které se nacházely poblíž a které s Heydrichem neměly vlastně vůbec nic společného. To, že Heydrich utrpěl velmi těžká zranění, kterým nakonec v nemocnici podlehl, bylo spíš dáno souhrou velice příznivých náhod. Ty pak nakonec způsobily skutečnost, že akce byla, a to i přes všechny výše uvedené nedostatky, veleúspěšná. Sám Heydrich, jinak muž výjimečně inteligentní, neobyčejně bystrý a nad jiné nacistické pohlaváry (všeho)schopný, však atentátníkům zcela jistě velice napomohl tím, že jezdil v neopancéřovaném kabrioletu bez většího ozbrojeného doprovodu. Celou situaci zcela zjevně on sám velice podcenil, neboť patrně vůbec nepředpokládal, že atentátníků může být i více - tedy, že se může jednat o dobře organizovanou, záškodnickou a vojensky perfektně připravenou, respektive diverzně vycvičenou, skupinu. Krom toho nacisté mohli na kritická místa Heydrichovy cesty rozestavit ozbrojené hlídky SS, což se také vůbec nestalo. Chybou též bylo, že ve chvíli, kdy se Gabčík pokoušel na Heydrichovo auto vystřelit, dal protektor příkaz zastavit. Podle zásad ochrany významných osobností měl v tu chvíli Heydrichův řidič naopak - jak se říká - šlápnout na plyn a z místa co nejrychleji ujíždět pryč.
- V pražské Libni v ulici V Holešovičkách v místě dnešní autobusové zastávky odhalili základní kámen památníku operace Anthropoid a to přesně 66 let od události dne 27. května 2008.[2]
Reference
- ? http://www.libri.cz/databaze/kdo20/list.php?od=c2&start=21&count=20
- ? http://www.novinky.cz/clanek/140897-v-kobylisich-odhalili-zakladni-kamen-pamatniku-operaci-anthropoid.html