Neuraminidáza
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 09. srpna 2008
- Zobrazeno: 2427×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Neuraminidáza
 |
|
Neuraminidáza, též exo-?-sialidáza, acetylneuraminidáza nebo sialidáza, systematickým názvem acetylneuraminyl hydrolasa, číselným označením EC 3.2.1.18, je enzym, který štěpí glykosidové vazby mezi terminální kyselinou sialovou a subterminální galaktózou v oligosacharidech, glykoproteinech, glykolipidech, a dalších substrátech.
Nejznámnější je virová neuraminidáza na povrchu chřipkového viru, ale enzym je vlastní i dalších virům, je faktorem virulence bakterií i parazitických prvoků a v neposlední řadě je přítomný v savčích buňkách, kde se vyskytuje v lysosomech, cytosolu i asociovaný s cytoplasmatickou membránou - podílí se na degradaci glykoproteinů a proto vrozený defekt neuraminidázy vede ke vzácné střádací chorobě, sialidóze.
Obsah |
Biochemický úvod
Glykoproteiny jsou bílkoviny, které mají na centrální bílkovinný řetězec kovalentně navázané řetězce oligosacharidů. V organismu plní mnohé funkce - jsou to bílkoviny plasmatické membrány, buněčné receptory, některé hormony a naprostá většina plasmatických proteinů jsou rovněž glykoproteiny. Tvoří také složku hlenu.
Neuraminidáza katalyzuje hydrolýzu ?-(2 -> 3), ?-(2 -> 6) a ?-(2 -> 8) glykosidových vazeb mezi kyselinou sialovou (nejč. kyselinou N-acetylneuraminovou) a subterminálním cukrem, v N-vázaných glykoproteinech tedy nejčastěji galaktózou.
Neuraminidáza a její funkce u různých organismů
Neuraminidáza u virů
Neuraminidáza se jako povrchový antigen vyskytuje u všech virů z čeledi Orthomyxoviridae (chřipkové viry) a dále u rodu Paramyxovirus (způsobuje např. parainfluenzu skotu nebo pseudomor drůbeže) a Rubulavirus (virus příušnic).
Nejlépe je její funkce prozkoumána u chřipkového viru (virus influenzy typu A), který způsobuje onemocnění horních dýchacích cest u člověka i zvířat. Virus sám má afinitu právě ke sliznici respiračního traktu - ta je ale před infekcí chráněna vrstvou hlenu.
Při chřipce se neuraminidáza uplatní nekolika způsoby - na začátku infekce rozštěpí hlen a umožní virionům dostat se k buňkám. Virion vstupuje do buňky přes receptor (a receptor je glykoprotein, zakončený kyselinou sialovou) pomocí druhého povrchového antigenu, hemaglutininu. Ten se váže právě ke kyselině sialové.
Nově vzniklé virové částice unikají z buňky pučením přes cytoplasmatickou membránu a při tom získávají obal. Ten ale, stejně jako původní membrána, obsahuje glykoproteiny (s kyselinou sialovou) - hrozí tedy, že by se nově vzniklé viriony díky hemaglutininu „přilepily“ k sobě navzájem a k membráně mateřské buňky. Neuraminidáza proto kyselinu sialovou odštěpí, umožní uvolnění virionů z buňky a zabrání jejich agregaci.
Specifické protilátky proti neuraminidáze nejsou schopné zabránit infekci, ale snižují replikační aktivitu a zabraňují dalšímu šíření viru. Viry chřipky se imunitní odpovědi hostitele brání vytvářením různých antigenních variant povrchových antigenů, tedy i neuraminidázy. Na základě její antigenní struktury se viry influenzy A zařazují do 9 suptypů (N1-N9).
Inhibitory neuraminidázy
- Podrobnější informace naleznete v článku Inhibitor neuraminidázy.
Inhibitory neuraminidázy blokují funkci virové neuraminidázy a působí tak jako účinná antivirotika. K těmto substancím patří oseltamivir („Tamiflu®“) a zanamivir („Relenza®“).
Neuraminidáza u bakterií
Neuraminidáza je tvořena bakteriálními patogeny dýchacích cest a zřejmě slouží jako faktor virulence, modifikuje receptory na apikálním povrchu buněk a umožňuje kolonizaci sliznic. Přesná úloha neuraminidázy v patogenezi onemocnění je však zatím neznámá[1]. Nicméně mutantní kmen bakterie P.aeruginosa, který neměl schopnost sysntetizovat neuraminidázu, ztratil také schopnost způsobit infekci in vivo a inhibitory bakteriální neuraminidázy by se tak v budoucnu mohly stát způsobem, jak zabránit vzplanutí bakteriálního zápalu plic[2].
Bakterie, které tvoří neuraminidázu
Neuraminidáza byla objevena u mnoha druhů bakterií, zvláště pak u patogenních kmenů.
|
|
- Arthrobacter
- Arthrobacter ureafaciens
- Bacteroides[3]
- Bacteroides bivius
- Bacteroides distasonis
- Bacteroides fragilis
- Bacteroidesochraceus
- Bacteroides oralis
- Bacteroides ovatus
- Bacteroides thetaiotaomicron
- Bacteroides variabilis
- Bacteroides vulgatus
- Clostridium
- Clostridium perfringens
- Clostridium sordellii [4]
- Clostridium welchii[5]
- Corynebacterium
- Corynebacterium diphtheriae [6]
- Erysipelothrix
- Erysipelothrix rhusiopathiae[7]
- Hemophilus
- Hemophilus influenzae
- Micromonospora
- Micromonospora viridifaciens
- Pseudomonas
- Salmonella
- Salmonella typhimurium
- Streptococcus
- Streptococcus pneumoniae
- Vibrio
- Vibrio cholerae[8]
Prvoci tvořící neuraminidázu
Neuraminidáza je syntetizována také parazitickými prvoky, jako je Trichomonas vaginalis [9] nebo trypanozomy.
Neuraminidáza v lidských buňkách
V savčích buňkách, tedy i v buňkách člověka, se také nachází neuraminidáza. Syntetizované glykoproteiny podléhají neustálé obměně a neuraminidáza tak společně s dalšími glykosidázami zajišťuje jejich degradaci.
- lysosomální sialidáza, N-acetyl-?-neuraminidasa 1, NEU1
- cytosolová neuraminidáza, N-acetyl-?-neuraminidasa 2, NEU2
- membránová neuraminidáza, (gangliosidová sialidáza), N-acetyl-?-neuraminidasa 3, NEU3
- sialidáza 4, N-acetyl-?-neuraminidasa 4
Nedostatečná aktivita NEU1 vede ke střádavé chorobě, při níž se v lysosomech postupně hromadí sializované glykopeptidy a oligosacharidy. Tato geneticky podmíněná nemoc, sialidóza, se projevuje mentální retardací, neurologickými abnormalitami, hrubými rysy v obličeji a deformacemi páteře. V moči nemocných se nacházejí abnormální degradační produkty a pod mikroskopem je patrná vakuolizace buněk. Závažnost choroby kolísá od mírného průběhu až po rychle progredující, který vede ke smrti pacienta brzy po narození.
Neuraminidáza ve výzkumu
Neuraminidáza je vysoce specifický enzym, který štěpí jen konkrétní glykosidickou vazbu. Jako takový je užitečný při strukturní analýze oligosacharidů, při odhalování vazeb kyseliny sialové a při desializaci glykoproteinů (což odhaluje vazebná místa).
Související články
- hemaglutinin
- chřipka
- anhydrosialidáza
- endo-alfa-sialidáza