Mezinárodní situace před 2. světovou válkou

Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23174 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 27. července 2006
  • Zobrazeno: 7373×

Příbuzná témata



Mezinárodní situace před 2. světovou válkou

Mezinárodní situace před 2. světovou válkou, politika appesmeantu, vznik Protektorátu Čechy a Morava


SITUACE NA DÁLNÉM VÝCHODĚ
První ohnisko válečného konfliktu vzniklo na Dálném Východě. Japonsko jako jediná velmoc zahájilo otevřenou vojenskou agresi proti Číně. 18. září 1931 obsadilo Mukden a v severovýchodních čínských provinciích zřídilo loutkový stát Mandžusko pod japonskou nadvládou. Tak začala Čínsko-Japonská válka trvající s přestávkami do roku 1945. Japonci se rovněž snažili o mezinárodní uznání nově vytvořeného loutkového státu Mandžuska ve Společnosti národů a když neuspěli, tak roku 1923 ze Společnosti národů vystoupili.
V období roku 1938 probíhal další z mezinárodních konfliktů Ţ stupňující se japonská agresivita se promítla i do japonsko-sovětských vztahů Ţ Japonci se rozhodli změnit hranice ve svůj prospěch v oblasti sovětského Dálného Východu a v srpnu 1938 zaútočili v oblasti jezera Chasan na sovětské pohraniční jednotky. Útok byl odražen, ale japonská agrese se schylovala k většímu konfliktu. V roce 1939 kdy se snažili zaútočit blízko hranic Mongolské lidové republiky, již Sovětský svaz považoval Mongolsko za součást své zájmové sféry a měl s ním uzavřeny i formální smluvní závazky.

SITUACE V EVROPĚ A VZNIK NOVÝCH FAŠISTICKÝCH STÁTŮ
Bezprostřední ohrožení světového míru představovaly válečné přípravy v Evropě Ţ zvlášť se to projevilo po nástupu Hitlera k moci v Německu. Hitlerova říše rozvíjela zahraniční politiku jejímž výsledkem byl vznik bloku fašistických států (Německo, Itálie, Japonsko, Maďarsko, Bulharsko).
Německo porušilo Versaillskou mírovou smlouvu v březnu 1935 zavedlo všeobecnou brannou povinnost. V roce 1936 obsadila německá armáda demilitarizované Porýnské pásmo. Při plebiscitu (veřejné hlasování) v Sársku se stalo součástí třetí říše.
Došlo ke sblížení Hitlera a Musolinim během občanské války ve Španělsku. A bylo to právě Německo, které vytvořilo blok fašistických států tzv. osu Berlín-Řím-Tokio.
Německá agrese se zvyšovala a vrchní velení připravovalo plán na přepadení Rakouska (tzv. plán „Fall Otto“). Poté také plán na přepadení Československa („Fall Grün“) a na přepadení Polska („Fall Weis“).
Vyzývavě se také chovala Itálie. Rozhodla se rozšířit své kolonie v S. Africe. Cílem italského útoku, který začal 5. října 1935 se stala Etiopie a její hlavní město Habeš. Italové napadli Habeš ze dvou světových stran. Ze severu z kolonie Eritrea a z jihu ze Somálska.
Společnost národů označila Itálii za agresora a vyhlásila proti ní sankce. Ty byly ale nedostatečné zvláště v hospodářské oblasti, neboť se nedotýkaly dodávek strategických surovin, zejména nafty. V prosinci 1935 se 10 států dodávajících Itálii tuto surovinu vyslovilo pro rozšíření sankcí i na sankce na naftu.
Účinnost sankcí však zmařila francouzsko-italská dohoda sjednána za britského zprostředkování. Vytvořila se situace, kdy Itálie přes formální odpor většiny světové demokratické veřejnosti pokračovala beztrestně ve válce proti bezbranné zemi.
Hrdinný odpor Habešanů zlomila Italská vojska až počátkem května 1936, kdy obsadila hlavní město Habeše (Abis Abeba). Okupace Habeše znamenal pobídku k dalším agresivním útokům.
Společnost národů se ukázala být bezbranná a činnost této organizace se ocitla ochromena situací, kdy západní demokratické velmoci začaly zřetelněji dávat přednost politice appesmeantu (usmiřování) s fašistickými agresory. Právě tato politika vycházející z přesvědčení, že ústupky útočníkovi je možné alespoň oddálit, předznamenaly vojenský konflikt v Evropě. Také znamenala přehodnocení Veraillských mírových smluv.
To vedlo k mocenskému i morálnímu oslabování států které měli na jeho zachování zájem, neboť v něm viděli záruku míru v Evropě.
Nejvíce byla změnou poválečného rozdělení zasažena Francie, ale i Belgie a ČSR, které se právem obávali německého souseda.
Německá diplomacie výrazně směřovala k oslabení francouzského vlivu ve střední a SV Evropě.
Proti německé diplomacii se formulovala politika kolektivní bezpečnosti, jejímž cílem byl systém mezinárodních smluv o vzájemné pomoci. Podle nich by zúčastněné smluvní státy společně vystoupili proti případnému agresorovi.
Nedokonalou náhražkou za systém kolektivní bezpečnosti v Evropě se stal podpis spojeneckých smluv i mezi Francií a Sovětským svazem a následně mezi ČSR o vzájemné pomoci a podpoře s platností na 5 let, k němuž došlo v průběhu roku 1935.
Když však Francie ani politicky ani vojensky nereagovala na obsazení demilitarizovaného Porýnského pásma, Německo pochopilo, že mu vyklízí pozice na území Evropy. To se dá říct i o VB, která v červnu 1935 uzavřela s Německem námořní smlouvu. Stejně tak se odmítla angažovat v případném francouzsko-německém sporu o Rýnské demilitarizované pásmo.

Situace v Evropě se nadále zhoršovala a demokratické velmoci ustupovali plánům fašistického agresora. Dalším příkladem stupování byl Občanská válka ve Španělsku v letech 1936-1939.
Selhala pomoc i Rady společnosti národů, která žádost španělské vlády o posouzení německo-italské intervence na straně frankistů vyřešila usnesením svěřit tuto otázku k prostudování. Účinná pomoc demokratického světa k ochraně demokracie ve Španělsku poskytnuta nebyla.
Rozpory uvnitř republikánského španělského tábora se v dalším průběhu války stupňovaly Ţ oslabovalo to síly obránců demokracie. Po ustanovení nové vlády v čele s plukovníkem Casadou, která umožnila 5.3.1939 převrat a umožnila vstup jednotkám generála Franka do hlavního města.
Frankův režim se tvrdě vypořádal se svými odpůrci. Milión lidí skončilo v koncentračních táborech. Demokracie se vrátila do Španělska až po dlouhých 40 letech.

Z celosvětového hlediska se pro osud míru v Evropě stal kritický rok 1937 Ţ zhoršení mezinárodní situace. Stupňovala se agresivita zemí Osy.
UVB a Francie nadále převládala politika appesmeantu. Po rozhovorech lorda Halifaxe s Hitlerem 19.11.1937 dala britská vláda neoficiálně najevo, že je připravena vůči Německu k dalším ústupkům za předpokladu, že nedojde k válce. VB uvolnila cestu Hitlerovi ve střední Evropě za podmínky, že změny ve prospěch Německa projdou pokojným vývojem.
Hitler dobře pochopil, co Halifax diplomaticky naznačil. Politika usmiřování přivedla Hitlera k rozhodnutí, že realizaci svých útočních plánů může bez obav začít.
První bylo na řadě Rakousko a jeho připojení tzv. anšlus k Německu. Hitler zdůrazňoval, že v anšlusu jde především o spojení všech Němců v jednom státě. 12.3.1938 obsadila německá armáda bez odporu celé Rakousko.
Brzy po násilném připojení Rakouska zintensivněl Hitler přípravy na přepadení Československa. Vystupoval jako sjednotitel německého národa. Požadoval, aby Československo podstoupilo Německu pohraniční území tzv. sudety obývané převážně německým obyvatelstvem. Hlavní československý spojenec Francie sledovala politiku VB a nehodlala riskovat válku s Německem kvůli ČSR. Nedodržela spojeneckou smlouvu z roku 1935 a spolu s VB naléhala, aby ČSR Hitlerovy vyhovělo a zachránilo světový mír.
V září 1938 vyvrcholila československé krize.

VZNIK PROTEKTORÁTU ČECHY A MORAVA
Chamberlein (ministerský předseda VB) převzal roli hlavního usmiřovatele s Hitlerem. Nejdříve Gadesbergu (22.9.1938) – Hitler požadoval okamžité odstoupení sudet ve prospěch Německa.
Edvard Beneš na základě těchto jednání vyhlásil 23.9.1938 všeobecnou mobilizaci z 29. na 30. 9. 1938 Ţ v Mnichově se sešli představitelé Itálie, Německa, Francie a VB, aby jednali o odstoupení ČSR z pohraničních území. Československý delegát nebyl přizván (O nás, bez nás). Verdikt zněl – ČSR musí odstoupit ze Sudet. ČSR a Beneš byli nuceni verdikt přijmout a neriskovat válečný konflikt.
Polsko vystoupilo s ultimativním požadavkem odstoupení Těšínska (okupace začala 2.10. a skončila 11.10.1930) a Maďarsko vzneslo požadavky na část území na Slovensku.
O maďarských požadavcích rozhodla tzv. Vídeňská arbitráž z 2.11.1938 v níž Německo a Itálie rozhodly, že ČSR musí odstoupit Maďarsku rozsáhlá území jižního Slovenska a Podkarpatské Rusy s Užhoudem a Košicemi.
Mnichov byl vážným porušením mezinárodního práva.
Důsledky Mnichova : vznik druhé republiky (zbytek československého území), která trvala v období 30. 9. 1938 - 15. 3. 1939.
15.3.1939 – došlo k německé okupaci zbytku československého území a výnosem Hitlera z 16. 3. 1939 byl vytvořen PROTEKTORÁT ČECHY A MORAVA.
Hitler se nespokojil s existenci zmrzačeného československého státu a připravil likvidaci toho, co označoval za Rest-tschechei. Pod německou patronací vznikl nejdříve 14. 3. 1939 samostatný Slovenský stát a 15. 3. 1939 obsadily německé jednotky české země a výnosem Hitlera byl 16. 3. 1939 zřízen Protektorát Čechy a Morava (Böhmen und Mähen). V čele protektorátu stál říšský zastupující protektor. První byl Konstantin von Neurat.

O několik dní později si německo vynutilo odstoupení přístavu Kleipery se zázemím a Litvu tím prakticky odřízlo od přístupu k moři.
Dalším objektem německé agrese bylo Polsko.
Hitler vyslovil kategorický požadavek na předání města Kdaňsk Německu a koncem 1939 vypověděl i smlouvy s VB a Polskem.



Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby

Přidat stránku k oblíbeným

Nejnovější v diskusi

Diskusní fórum »

TIP: Chcete zkrátit dlouho chvíli sobě nebo blízkému?
Klikněte na Puzzle-prodej.cz a vyberte si z 5000 motivů skladem!
TIP: Hračky a hry za dobré ceny?
Klikněte na Hračky obchod.cz a vyberte si z tisícovky hraček skladem!