Jiří Kolář

Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 16. ledna 2007
  • Zobrazeno: 4202×

Příbuzná témata



Jiří Kolář

© JIŘÍ KOLÁŘ (24.9.1914 – 11.8.2002)

Jiří Kolář se narodil v Protivíně. Stal se autorem civilistní a experimentální poezie, básnických deníků a knih pro děti, byl esejista, překladatel a významný výtvarník.
V roce 1932 se vyučil truhlářem, po té byl nějaký čas bez místa. Pracoval ve všelijakých (zejména dělnických) profesích. Mezi lety 1945 – 49 pracoval jako redaktor v Družstvu Dílo, pak ve svobodném povolání jako spisovatel a výtvarník. V roce 1952 byl Kolář identifikován jako autor svazku Prométheova játra, byl zatčen a po devíti měsících vazby v roce 1953 propuštěn. V roce 1979 vycestoval na stipendium do západního Berlína, po roce mu československé úřady neumožnily prodloužení pobytu. Od roku 1980 zůstal v Paříži, odkud finančně podporoval české umělce a kde po čtyřech letech získal francouzské státní občanství.
Po roce 1989 žil Kolář střídavě v Paříži a v Praze, od roku 1997 žil trvale v Čechách.
Jiří Kolář zemřel 11.8.2002 v Praze.

Mezi lety 1942 – 48 byl Jiří Kolář členem výtvarné a literární Skupiny 42 a od roku 1964 byl členem výtvarné skupiny Křižovatka. Na přelomu 50. a 60.let přešel od psaného slova k výtvarným pracím, založeným na principu koláže. Od roku 1962 pravidelně vystavoval, postupně také v západní Evropě a v USA (nejvýznamnější souborné výstavy se konaly v Guggenheimově muzeu v New Yorku, 1975, a v Praze, 1999).
Kolářova poetika i osobní kontakt podstatně ovlivnily tvorbu řady experimentujících spisovatelů.

© DÍLO

Kolářovy první sbírky navázaly na impulsy avantgardní poezie, zároveň se v nich však prosazovala civilistní poetika Skupiny 42. Skupina 42 vznikla z mladých českých výtvarníků a literátů. Objevila poezii moderního velkoměsta, zejména jeho periferie. Vznikl tím nový proud civilismu. Teoretikem Sk.42 byl Jindřich Chalupecký (1910 – 1990), nejvýznamnějšími členy byli výtvarníci František Gross, František Hudeček, Kamil Lhoták, Jan Smetana a Karel Souček, dále sochař Ladislav Zívr a fotograf Miroslav Hák. Ke skupině patřili i básníci Ivan Blatný, Jiřina Hauková, Josef Kainar a Jiří Kolář. Po roce 1948 byla (spolu s budováním socialsmu) tvorba Skupiny 42 odmítnuta.
Literární tvorba Jiřího Koláře v 50.letech byla ve znamení Prométheových jater. V roce 1956, kdy došlo ke společenskému uvolnění v souvislosti s ukončením kultu osobnosti Stalina a s krizí v komunistickém režimu, nastupuje Jiří Kolář další etapu a tou je experimentální poezie (vedle Koláře v této oblasti nejvíce vynikli Josef Hiršal a Václav Havel).
Překlady Jiřího Koláře jsou zejména z angličtiny a francouzštiny (C.Snadburg, W.Whitman, T.Williams, E.Albee, S.Beckett aj.).

Básnické sbírky (dílo, rok, event.místo vydání)
Křestný list (1941)
Sedm kantát (1945)
Limb a jiné básně (1945)
Ódy a variace (1946)
Dny v roce (1948)
Mistr Sun o básnickém umění (1957)
Básně ticha (1965, část ze stejnojmenné sbírky)
Evidentní poezie (1965)
L'enseigne de Gersaint (1965, paralel. i angl.a něm.)
Vršovický Ezop (1966)
Nový Epiktet (1968)
Návod k upotřebení (1969)
Očitý svědek (Mnichov 1983)
Prométheova játra (Toronto 1985, Praha 1991)
Roky v dnech (1992)

Překlady a převyprávění
Ezop: Bajky (1957, adaptace staročeských textů)
Kocourkov (1959, volné zpracování textů J. F. von Schönberga, s J. Hiršalem)
O podivuhodném životě mudrce Ezopa, který rozuměl řeči ptáků, zvířat, hmyzu, rostlin i věcí (1960, volné zpracování staročeských textů. s J. Hiršalem)
Enšpígl (1962, volné zpracování starých německých textů, s J. Hiršalem)
Baron Prášil (1965, podle G. A. Bürgera, s J. Hiršalem)

Divadelní hry
Mor v Athénách (1965)
Unser täglich Brot (Vídeň 1966, přel. K. Schäufellen, česky Praha 1991 s názvem Chléb náš vezdejší)

© NÁVOD K UPOTŘEBENÍ (psáno 1965, vydáno 1969 nakladatelstvím Dialog)

Sbírka Návod na upotřebení obsahuje padesát dva básní (stejně jako je týdnů v roce – podobná symbolika jako ve Dnech v roce), z nichž každá je návodem k určitému výkonu a je na následující stránce vystřídána tematicky samostatnou Kolářovou koláží. Autor ve svých básních podává návod k vytvoření zvláštních situací a atmosféry a snaží se tak najít (nebo možná spíše obnovit) smysl věcí i našeho počínání.
Ve sbírce Návod k upotřebení se plně projevuje Kolářův tvůrčí postoj k experimentální poezii, přestože zde není slovo pouze grafickým znakem, který z básně vytváří výtvarná dílka, jako je tomu např. ve sbírce Básně ticha.
Ve všech básních sbírky Návod k upotřebení je užit indikativ, jsou psány jako pobídky k nějaké zdánlivě nelogické činnosti. – Vzpomeň na první milostný dotyk/ a postupně/ jak tě zastihovaly/ napodob všechny úkony lásky// Napiš žárlivý dopis/ a spal jej/ Roztrhej vlastní fotografii/ a hoď do kanálu darovaný předmět – (DOTYK, 43.týden) Právě nelogickým počínáním se člověk dobere onoho hledaného smyslu všeho kolem něj.
Nejčastěji jsou básně psány volným veršem, kde se naprosto neuplatňuje stálý počet slabik ve verších. –…/ Čekej na odpověď/ potom zklamaně rozhoď ruce/ pohlédni na hodinky a řekni sám sobě:/ Je tři čtvrtě na pět/kde je? – (závěr básně KDE JE?, 2.týden).
Pokud vůbec můžeme mluvit o rýmu, jde o chudý rým. Verše se shodují pouze poslední hláskou, výjimečně slabikou. – Přilož skráň na kolejnici/ a dlouho naslouchej/ Na druhou kolej/ polož nasliněnou minci/ a bez ohlédnutí odejdi// V noci… – (úvod básně V NOCI, 30.týden). Často ale nelze hovořit o žádném rýmu. – V prázdné/ čistě vybílené místnosti/ opři o zeď/ rozvinutou standartu/ s polosmytým nápisem/ z nějakého průvodu/ slavnosti nebo manifestace – (SOCHA, 18.týden).
Délka básní je různá, ale můžeme říct, že jsou krátké. Nejdelší básně mají kolem pětadvaceti veršů, nejkratší mají tři verše. – Z prázdné ptačí klece/ vyvěs/ bílou vlajku – (AMNESTIE, 19.týden). Většina básní má kolem deseti až patnácti veršů.
Sbírka Návod k upotřebení mě velmi zaujala svou grafickou podobou: 52 básní a 52 koláží, vše je na sobě nezávislé, ale vše spolu vlastně souvisí. Kolářovy verše jsou hravé, ale přitom toho chtějí hodně říct. Někdy připomínají miniaturní prózu rozdělenou (uměle) na řádky (verše). I v poezii se nezapře Kolářův výtvarný talent. Básně se mi líbí svou tajemností, jsou záhadné a ne zcela jednoznačné. Zdají se být lyrickými, ale při druhém čtení se objevuje skrytá epika. Nutí čtenáře k zamyšlení o svém obsahu. Právě to mě asi na Kolářových básních zaujalo nejvíce.

© ZDROJE

Jiří Kolář: Návod k upotřebení (Dialog, 1965)
Ladislav Soldán a kol.: Přehledné dějiny literatury III (SPN, Praha 1997)
Vladimír Forst: Lexikon české literatury (Academia, Praha 1993)
Jiří Pavelka, Ivo Pospíšil: Slovník epoch, směrů a manifestů (Georgetown, Brno 1993)
Internet: http://www.volny.cz/eucebnice/literatura/kolar.html



Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby

Přidat stránku k oblíbeným

Nejnovější v diskusi

Diskusní fórum »

TIP: Chcete zkrátit dlouho chvíli sobě nebo blízkému?
Klikněte na Puzzle-prodej.cz a vyberte si z 5000 motivů skladem!
TIP: Hračky a hry za dobré ceny?
Klikněte na Hračky obchod.cz a vyberte si z tisícovky hraček skladem!