Jan Lukeš
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 17. srpna 2008
- Zobrazeno: 1683×
Příbuzná témata
Jan Lukeš
Jan Lukeš (12. července 1912, Praha – 25. srpna 1977, Terezín) psal také pod pseudonymem Car Osten a mnoha jinými) byl český spisovatel a hudební skladatel. Byl autorem několika rozsáhlých románů žánru science fiction, pro které vytvořil také několik umělých jazyků. Většinu svého života strávil v psychiatrické léčebně se spornou diagnózou paranoidní schizofrenie. Mimo jiné i proto se většina jeho díla (převážně hudebního) dochovala pouze ve zlomcích a útržcích.
Narodil se v Praze, kde také absolvoval gymnázium a lékařskou fakultu, později působil jako lékař v rozličných nemocnicích, od roku 1946 byl jako paranoidní schizofrenik (diagnóza se z dnešního hlediska zdá sporná) hospitalizován v psychiatrické léčebně v Kosmonosech, později v domově důchodců pro duševně choré v Terezíně, kde také zemřel. Za svého života také používal různé pseudonymy, například za druhé světové války psal ironicky pronacistické básně a literární eseje pod pseudonymem Jan Kalíř, v období své hospitalizace svá díla podepisoval jménem Car Osten a sebe označil za překladatele (z ruštiny).
Psal od dětství (patrně od roku 1925), napsal několik rozsáhlých románů a různé drobnější beletristické i odborné práce, vesměs nedokončené či nedochované. Jeho nejvýznamnější díla spadají do žánru scifi, jsou to několikasvazkový fiktivní scifi cestopis Pěšky napříč Marmokojem, jakási kronika trestné výpravy do vzbouřené provincie Marmokoj na fiktivní planetě Thetis, na níž se také většina odehrává většina Lukešových prací a román Dcera vědy, rozsáhlý životopis Lukešovy fiktivní mimozemské manželky, Darhojané Sedéno. Pro svět Thetis vytvořil Lukeš také několik fiktivních jazyků, nejpropracovanější z nich je iškovština (zahrnuje slovní zásobu asi 6 000 - 10 000 slov), dále kompletní mytologii, historii a geografii. Dalšími díly jsou nedokončený satirický román Mariánské císařství, v němž Lukeš popisuje „paxistický“ stát (obdobnou státní ideologii sám po druhé světové válce prosazoval, což bylo jednou z příčin jeho hospitalizace), několik koloportážních a pornografických románů (Hrabě Jiří Válek, Sourozenci), dramat a drobnějších děl. Celoživotně psal také básně různých žánrů, často protikomunistickou satiru (viz ukázka). Většina děl se dochovala v rukopisných přepisech, které Lukeš vypracoval pro svého psychiatra, Jaroslava Stuchlíka, kterému také napsal mnoho autobiografických dopisů (Nevšední případ aneb Neurčitá diagnóza, respektive Ztracený život, nedochovaná sebekritická životní bilance; Můj život v hudbě, jakési shrnutí Lukešových hudebních děl).
Lukeš se ve svém autobiografickém dopisu Můj život v hudbě prohlásil za autora osmatřiceti oper a třinácti symfonií a také mnoha drobnějších hudebních děl (například „písně o mrtvých želvách“), žádná z nich se ovšem nedochovala. Dochovaná libreta jeho oper jsou věnována nejrůznějším tématům, všechny ale končí tragicky až katastroficky (opera Panzerfaust výstřelem pancéřové pěsti na chatu, kde nacista souloží s kolaborantkou, v jiné opeře se na závěr vyžaduje zapálení samotného divadla). V jedné z jeho oper zhudebnil téměř hodinovou árií celý jeden Gotwaldův projev. Mimo jiné dle vlastních slov napsal pokračování Prodané nevěsty a další opery.
Mimo jiné Lukeš psal lékařské práce (zabýval se oneirologií - naukou o snech, dějinami medicíny a dalšími obory), práce z oboru matematiky a fyziky, vynalézal (jeho vynálezy ale byly spíše ironií, patřila k nim například mumifikace mrtvol pomocí vodního skla), vytvořil politickou koncepci paxismu (mírové hnutí, jeho ideologie ale není přesně známa) a napsal také politický traktát Můj mír (jako protiklad k Hitlerově knize Mein Kampf, tedy Můj boj), který se však nedochoval. Tuto ideologii satirizuje v románu Mariánské císařství, ani z něj však nejsou principy ideologie úplně jasné.
Díla Jana Lukeše s výjimkou několika studentských básní nebyla za jeho života nikdy publikována a patrně ani šířeji rozšířena, některá z nich byla údajně šířena v samizdatu (některá dramata, libreto opery Úderka a autobiografický dopis Můj život v hudbě). Po Sametové revoluci byla osobnost Jana Lukeše šířeji zkoumána (nejvýrazněji Vladimír Borecký), při nakladatelství Lege Artis byl založen neformální Přípravný výbor Nadace MUDr. Jana Lukeše, bylo také vydáno několik životopisných studií (nejrozsáhleji v díle V. Boreckého Zrcadlo obzvláštního) a několik Lukešových spisů (výbor z poezie Dekadentův lós v nakladatelství Petrov v roce 1999, sborník Z knižnice iškovské kultůry v nakladatelství Garamond v roce 2000 a celý text dopisu Můj život v hudbě s mnoha dodatky v nakladatelství Petrov v roce 2003).
Ukázka
Fantastace (1945)
Já nový svět si buduju.
(Že najed' se macek málo, mňouk.)
V tom novém světě budu – jů!
docela královnou!
Mé převeliké poslání
přijde vhod koňům jistě.
Neb od much budeme po slony
zarudlí komunisté.
Ze společného korýtka
každičký tuto pije.
Požehnán duch buď, ktorý tká
nádherné utopie!