Itálie
Kategorie: Zeměpis (celkem: 504 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 23. září 2006
- Zobrazeno: 4351×
Příbuzná témata
Itálie
ITÁLIE
Itálie je krásná země, plná historických staveb. Za nejkrásnější město v Itálii považuji Benátky, ale obdivuhodná jsou i jiná města. Mám ráda Italy, protože mají obrovský temperament. Už tím, jak při mluvení široce rozkládají rukama. Líbí se mi jejich divoká povaha. Samozřejmě, že všichni takoví nejsou, ale říká se to o nich…
Italská města jsou tak starobylá a někdy tak rozpadlá, že se zdá, jako by existovala odnepaměti. Ve skutečnosti dnešní města a síť silnic vznikaly většinou v době Římské říše. Sláva antického Říma znovu ožila na počátku italské renesance v době nevídaného rozkvětu umění a vědy, které začalo ve 14. století a pokračovalo po dalších 250 let. Antický Řím a italská renesance se staly nevyčíslitelným přínosem pro evropskou civilizaci, stejným přínosem je svou módou a designem i dnešní Itálie.
I přes svou starobylost je politická Itálie pouze 125 let stará. Po pádu Římské říše v roce 476 se poloostrov politicky rozdělil. Langobardi ovládli sever, zřídili své hlavní město v Pavii. Velká část zbytku Římské říše zůstala pod nadvládou Východořímské říše, ovládané Byzancí. Kolem 8. století se objevily nové státy: papežský stát podél osy Řím-Ravenna ; obchodní středisko Benátky a Janovská republika se staly hlavními středisky obchodu s Orientem; Francká říše, která obsadila takřka celý sever, zatímco na jih se dostaly Arabové. Od 12. století vzkvétalo mezi Římem a Alpami na 200 městských států. Právě toto období rozvoje měst dalo vzniknout renesanci. Jih se po krátké nadvládě Normanů dostal pod koloniální nadvládu Španělska. 16. a 17. století byly obdobím úpadku, protože hlavní obchodní cesty se přemístily k pobřeží Atlantiku, ovládanému Anglií, Španělskem, Portugalskem a Nizozemím, zatímco na severu se vynořila nová imperiální mocnost, Rakousko.
Po patnácti stoletích politického chaosu přišel Napoleon, jehož krátké období nadvlády probudilo italský nacionalismus, který vyústil do hnutí risorgimento za sjednocení Itálie. Sjednocování trvalo 50 let a bylo poznamenáno třemi osobnostmi: teoretikem Giuseppem Mazzinim, dobrodruhem Giuseppem Garibaldim a politikem Camillem Cavourem.
První celoitalský parlament se sešel roku 1886 v Turíně. Roku 1865 se hlavní město přemístilo do Florencie a v roce 1870 do Říma. Řím byl s výjimkou Vatikánu, zbytku kdysi mocného papežského státu, poslední větší částí italského území, které bylo připojeno k Italskému království.
Mapa Itálie
Za sto let jednoty dosáhla Itálie solidního, v některých oblastech dokonce podivuhodného hospodářského pokroku. Nejtemnějšími stránkami moderních italských dějin byly snahy vytvořit v Africe koloniální říši a dvacetiletá fašistická vláda Benita Mussoliniho, který zavlekl Itálii po boku Německa do 2. světové války.
V roce 1964 se Itálie stala republikou. Ve volbách 1948 zvítězili křesťanští demokraté, kteří jsou od té doby nejvlivnější italskou politickou stranou. Ale vlády nikdy neměly dlouhého trvání a Itálie zažila více vládních změn než kterákoliv jiná země v Evropě. Cizincům se může zdát, že Italové neustále stávkují a mění vládní kabinet.
HLAVNÍ MĚSTO - ŘÍM
Hlavní a největší město Itálie se rozkládá na řece Tibeře, 25 km od pobřeží Tyrhénského moře. Římu se říká ,,věčné město“. Od r. 1870, kdy se stal hlavním městem, se rozrostl dvanáctkrát.
Podle pověsti založil Řím Romulus, bájný syn římského boha války Marta. Dějepisci kladou počátky města do r.753 př.n.l. Řím byl postaven na sedmi pahorcích obehnaných Aureliánovými hradbami. Město je nyní více než 10 km široké, nepočítaje to v chudinské čtvrti, které se kolem něj vyrojily. Jeho uliční síť a architektura pocházejí ze dvou od sebe velmi vzdálených období: z prvních tří století Říše římské (27-300 n.l.) a ze tří století renesance a baroka (1450-1750).
Většina památek z období Římské říše byla vypleněna a zničena. I to, co zůstalo, však svědčí o velkoleposti císařského města. Snad nikde jinde na světě není na jednom místě soustředěno takové množství historických budov. Zachovaly se rovněž rozsáhlé katakomby – podzemní systém chodeb a hrobek, které využívali pronásledovaní křesťané. Po pádu Římské říše následovalo tisíc let zapomenutí a devastace, stavěly se pouze křesťanské kostely.
V 15. stol. papežové podpořily svěží proud renesance. Z tohoto období pocházejí zlatohnědé fasády mnoha budov i nádherné sochy v kostele Santa Maria del Popolo. Tehdy se uplatnil zásadní vliv Michelangela (1475-1564), malíře, sochaře a architekta. Jeho geniální architektonické nadání jasně ilustruje palác Farnese. Město má více než 500 kostelů, z nichž většina vznikla v období baroka.
V 19. stol. Došlo k rychlému růstu a rozšiřování města. Mnohé ze starobylých staveb byly zbourány. Zůstala zachována např. Villa Borghese a mnoho velkých historicky význačných staveb jako Forum a Caracallovy lázně. Diktátor Benito Mussolini (1883-1945) se pokoušel obnovit některé slavné pohledy na starobylý Řím tím, že odstranil staré čtvrtě (např. Borgo) a zástavbou prorazil nové široké třídy např. Via della Conciliazione (vede k náměstí sv.Petra) nebo v r. 1932 Via dei Fori Imperiali, která směřuje od Benátského náměstí (Piaza Venezia) ke Koloseu.
Řím není střediskem průmyslu. Kromě stavebnictví a odvětví, která k velkoměstu nezbytně patří (výroba potravin, konfekce, nábytku), ani nemá průmyslovou tradici. Je především sídlem celostátní, regionální, provinční a místní správy a také několika mezinárodních organizací. Město je důležitým centrem vzdělávání (římská univerzita má 100000 studentů), vydavatelství, knihoven a muzeí. Cineccitta, největší ateliéry italského filmového průmyslu, poskytují možnost vidět slavné osobnosti světa filmu na módní Via Veneto.
K nejzajímavějším místům patří Vatikán, náměstí Piazza Campidoglio (navržené Michelangelem v r. 1536, s bronzovou sochou Marka Aurelia z 2. stol. n.l.), Španělské schody (1725), kostel Trinita dei Monti (1495-1585), park Via Borghese ze 17. stol., antická Via Appia (hlavní římská silnice do jižní Itálie z 3. stol. př.n.l.), Koloseum, Forum Romanum (římské forum neboli náměstí), pahorek Palatinum, Pantheon (jediná starověká budova, která se zachovala skoro celá), vítězný oblouk Titův a Konstantinův.
Navštívit lze bezpočet dalších kostelů a památek, např. chrám San Giovanni v Lateránu (tzv. Římská katedrála přestavěná v r. 1649) nebo fontánu di Trevi, do níž lidé házejí mince, aby zajistili opětovný návrat do města.
BENÁTKY
Přístav na velké skupině ostrovů v Benátské laguně v severním cípu jaderského moře představuje jeden z největších světových architektonických a kulturních pokladů. Město bylo založeno v 5. stol. Římany, prchajícími z Lombardie, v 9. stol. bylo ustanoveno jako samostatný stát v čele s dóžetem. V dalších 500 letech se stalo nejsilnějším přímořským státem v Evropě, obchodujícím se Západem i Východem, s vlastní výrobou textilu, krajek, skla, lodí. Dnes je správním střediskem Benátska. Ve městě nezůstal žádný průmysl; je soustředěn na pevnině, podél laguny, ve střediscích Mestre a Porto Marghera.
Zakladatelé Benátek postavili město jen několik centimetrů nad úroveň nejvyššího bodu přílivu na dřevěné pilíře zaražené do bahna laguny. Řeky přinášející naplaveniny byly odkloněny mimo lagunu. Ochranné hráze proti moři se od 14. stol. posilují, práce na ochranu proti moři vrcholili velkými stavbami v 18. stol. R. 1846 byl dokončen most spojující železnicí a silnicí ostrovy s pevninou.
Město je labyrintem mostů a ostrůvků – více než 100 ostrovů je navzájem spojeno více než 400 mosty. Každý ostrov je samostatná komunita se svatým patronem, kostelem, centrálním náměstím, palácem a šlechtickou rodinou. Nejskvělejší paláce, jako např. Dóžecí palác, jsou na náměstí sv. Marka a podél kanálu Grande.
Město klesá - hlavním důvodem poklesu je čerpání vody ze spodních vrstev, ty se nesesouvají a město postupně klesá pod mořskou hladinu. Zatím žádný projekt k záchraně města nezaznamenal úspěch. Další problém je renovace zničených domů. Z Benátek se stává více a více výkladní skříň, obdivovaná turisty. Jsou rodištěm mnoha vynikajících umělců, např. Giovanniho Belliniho, Giorgia, Tiziana, Tintoretta, Veronese a členů rodiny Tiepolo v 17. a 18. stol. Práce těchto umělců jsou vystaveny v Dóžecím paláci, v Academii, v městských kostelech a slavných ,,školách“ nebo cechovních budovách. Město bylo zvěčněno na plátnech dalšího benátského malíře a grafika Canaletta (1697-1768).
Významné historické památky jsou náměstí sv. Marka s bazilikou sv. Marka a kanál Grande, který se táhne středem města ve tvaru písmene S, s průčelími více než 100 paláců, např. Casa d’Oro. Kanál je splavný pro motorové lodě a slavné četné gondoly. K dalším zajímavostem města patří most Rialto, rybářský ostrov Burano, ostrov Torcello s katedrálou ze 7. až 11. stol.; ostrov Murano, proslavený výrobou skla a Lido de Venezia s oblíbenými plážemi…
Kdybych toto všechno měla shrnout, řekla bych: ,,Itálie byla vždycky vyspělou zemí. Už za Římanů si podrobila většinu Středozemního moře a pobřežních států. A z té velké říše zbyla jedna bota, ale krásná. Je škoda, že se některé památky nedochovaly, ale i to co zbylo je hodně. Tolik, že třeba i generace po nás bude mít stále co objevovat. Snad si Itálie uchová svou krásu do dalších staletí. Přála bych jí to.“