Heinrich Heine
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 20. srpna 2008
- Zobrazeno: 4642×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Heinrich Heine
Christian Johann Heinrich Heine (13. prosince 1797 Düsseldorf – 17. února 1856 Paříž), vlastním jménem Harry Heine, byl německý prozaik, básník, publicista a esejista, představitel romantismu.
Pocházel ze zámožné židovské rodiny, studoval práva v Bonnu a v Göttingenu. Vystoupil ze židovské církve a stal se protestantem. Od roku 1831 žil v pařížské emigraci (snažil se sblížit francouzskou a německou kulturu), jeho díla byla v Německu zakázána. Sympatizoval se socialistickými myšlenkami a přátelil se s Karlem Marxem, obával se však nebezpečného vlivu komunistických idejí pro kulturu. Měl sklony k pesimismu, cynismu a ironii; od roku 1848 byl těžce nemocen. Jeho styl vyhovoval českým obrozeneckým básníkům, inspiroval zejména Jana Nerudu, J.V. Friče, Sládka, Sabinu, Karla Havlíčka Borovského a Františka Gellnera.
Obsah |
Další informace
Heine byl nejcenzurovanější autor na světě[zdroj?] - byl velmi kritický k tehdejší společnost. Brojil proti feudalismu, poměrům v tehdejším Německu, náboženství. Jeho tvorba je prosycena erotikou, což byl jeden z dalších důvodů cenzury. Jeho díla, pokud vyšla, byla upravována, zkracována nebo zakazována. Cenzura a zákaz vydávání se vztahoval i na díla, která ještě nebyla napsána. Objevovaly se i heinovské podvrhy.
Mnoho jeho básní bylo zhudebněno známými skladateli (například Dva grenadýři - R. Schumann).
Za éry nacismu byly jeho básně v čítankách uváděny jako výtvory anonymního génia (kvůli židovskému původu)[zdroj?]. Za této éry se plně stal skutkem jeho výrok, že pokud jsou lidé schopni pálit knihy, jsou schopni pálit i lidi.
Slavná jsou i jeho poslední slova "Bůh mi odpustí. Je to jeho zaměstnání." [1] [2].Jako jeho epitaf bývá často uváděno:
Hier liegen meine gebeine --
Wenn wären sie nur deine!
Heine.
("Zde leží moje kosti - kéž by tak byly tvoje! Heine." [3]), avšak jedná se o mýtus. Skutečné verše na náhrobku jsou zcela jiné (Kde znaveného poutníka / místo posledního odpočinku bude? etc. [4])
Dílo
- Almansor, 1823
- Anglické fragmenty (Englische Fragmente), 1831
- Atta Troll: Sen noci svatojánské (Atta Troll: Ein Sommernachtstraum), 1842
- Bimini, 1910
- Cesta Harcem (Die Harzreise), 1826
- Cesta z Mnichova do Janova (Reise von München nach Genua), 1828
- Časové básně (Zeitgedichte), 1843–1844
- Der Doctor Faust, 1851
- Doktrína (Die Doktrin), 1844
- Dva granátníci (Die beiden Grenadiere), 1844
- Enfant perdu, 1844
- Flétny a dýky, 1949
- Florentinské noci. Fragment novely. Listy z Helgolandu, 1910
- Francouzské poměry (Französische Zustände), 1833
- Hebrejské melodie. Princezna Sabat. Jehuda ben Halevy. Disputace, 1911
- Ideje: Kniha Le Grand (Ideen: Das Buch Le Grand), 1827
- K dějinám náboženství a filosofie v Německu (Zur Geschichte der Religion und Philosophie in Deutschland), 1834
- K Lazarovi (Zum Lazarus), 1854
- Kniha písní (Buch der Lieder), 1827 - lyrická sbírka, nešťastná láska, báseň Lorelein.
- Korespondence Heinricha Heineho s Karlem Marxem, 1936
- Lorelei - slavná báseň
- Lutetia, 1854
- Lyrické intermezzo (Lyrisches Intermezzo), 1822–1823
- Meč a plamen, 1962
- Návrat (Heimkehr), 1823–1824
- Německo: Zimní pohádka (Deutschland: Ein Wintermärchen), 1844 - silně kritická vůči tehdejšímu Německu
- Nové básně, 1844
- O Ludwigovi Börnemu (Über Ludwig Börne: Eine Denkschrift), 1840
- O Německu (De l'Allemagne), 1835
- Obrazy z cest (Reisebildern), 1826–1831 (4 díly)
- Paměti, 1911
- Passionál, 1925
- Písně a lamentace, 1966
- Písně lásky a hněvu, 1980
- Písně o tvoření, 1932
- Plamen a květy, 1976
- Poslední básně (Letzte Gedichte), 1854
- Potulné krysy (Die Wanderratten), 1844
- První básnický leták: Jindřich Heine, 1904
- Rabín z Bacherachu (Der Rabbi von Bacherach), 1840
- Ratcliff, 1823
- Romantická škola (Die Romantische Schule), 1836
- Romanzero, 1851 - Jedno z nejerotičtějších děl
- Různé (Verschiedene), 1844
- Salón (Der Salon), 1834–1840 (4 díly)
- Severní moře (Nordsee), 1825–1826
- Slezští tkalci (Die schlesischen Weber), 1844
- Spisy, 1951–1967 (7 dílů)
- To» starý pohádkový les, 1955
- Über den Denunzianten, 1837
- Výbor básní, 1924
- Výbor z díla, 1951 (2 díly)
- Werke und Briefe, 1961–1964 (10 dílů)
- Z básní Heinricha Heineho, 1930
- Z pamětí pana von Schnabelewopski (Aus den Memoiren des Herrn von Schnabelewopski), 1834
Reference
- Balajka Bohuš: Přehledné dějiny literatury /I/, SPN, Praha 1992
- Kolektiv autorů: Encyklopédia spisovatelov sveta, Obzor, Bratislava 1987
- Kolektiv autorů: Encyklopedický slovník, Odeon, Praha 1993
- Kolektiv autorů: Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských, Odeon, Praha 1987
- Kolektiv autorů: Universallexikon, Bibliographisches Institut, Leipzig 1988
- Sochrová Marie: Literatura v kostce, Fragment, Praha 1995