El Amarna
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 09. srpna 2008
- Zobrazeno: 2382×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
El Amarna
El Amarna je dnešní název lokality ve středním Egyptě, která je významným archeologickým nalezištěm. Za vlády faraona 18. dynastie Amenhotepa IV. (tj. Achnatona, asi 1379-1361 př. Kr.) zde sídlil panovník a jeho dvůr. Město se tehdy jmenovalo Achetaton. Přesídlení dvora do tohoto města bylo součástí velké politické a náboženské reformy.
Po Achnatonově smrti se situace stává zmatenou a pro nás zcela zamlženou a nejasnou. Jisté je, že za Tutanchamona (zprvu Tutanchatona, asi 1361-1352 př. n. l.) se kult i politika Egypta vrátily do starých kolejí a Achnatonova reforma byla zapomenuta. Panovník i dvůr přesídlili opět do Vesetu a Achetaton (dnešní El Amarna) byl opuštěn. Přesto zde byla zanechána velká část vládní korespondence, která se dochovala až dodnes. Jedná se o korespondenci panovníků Amenhotepa III. a IV.
Obsah |
Historie výzkumu
Prvním, kdo podal zprávu o existenci pozůstatků staroegyptského osídlení v Tell el-Amarně, byl jezuitský cestovatel Claud Sicard. Ten v roce 1714 popsal jednu z hraničních stél, která vyznačovala vnější hranici Achetatonu.
V letech 1798 – 1799 zmapovala a zakreslila expedice Napoleona Bonaparta to, co bylo viditelné na povrchu. Své objevy v Egyptě pak francouzští badatelé publikovali v díle La Description de l‘Egypte (Popis Egypta).
Naleziště pak prozkoumal v roce 1824 a pak v roce 1826 anglický egyptolog John Gardner Wilkinson. Výsledky své práce zveřejnil v publikaci The Manners and Customs of the Ancient Egyptians (Způsoby a obyčeje starých Egypťanů). Při svých výzkumech určil jméno faraona, který odtud vládl, a jeho manželky Nefertiti.
Ve 40. letech 19. století pruská expedice vedená Karlem Richardem Lepsiem objevila, že jména a reliéfy Achnatona a Nefertiti byly vyškrabány a stesány, aby se na ně zapomnělo.
V letech 1891 – 1892 byla egyptským muzeem prozkoumána hrobka nacházející se ve skalních útesech Gebel Abú Hasa v poušti východně od města. Protože však byl výzkum proveden neodborným způsobem, bylo při tomto výzkumu ztraceno mnoho archeologických informací. Dodnes tak není zcela jisté, komu tato hrobka patřila.
V roce 1892 zde pod vedením Flinderse Petrieho prováděl vykopávky Howard Carter. Flinders Petrie rozlišil důležité části města. Ke konci svých výzkumů zde objevil staroegyptský archiv (“Dům korespondence krále, kéž žije, je zdráv a svěží!”), v němž se nacházely tzv. amarnské tabulky (někdy nazývané též amarnské dopisy) s korespondencí faraona s ostatními panovníky sousedních zemí.
V roce 1902 zde Petrieho žák Norman de Garis Davies okopíroval scény vyryté na stěnách hrobek a vydal je pod názvem The Rock Tombs of El-Amarna. Jeho dílo se stalo důležitým pro studium a pochopení amarnské doby.
V letech 1907 – 1913 zde prováděl výzkum Německý orientální ústav. Při těchto vykopávkách byla v dílně sochaře Thutmose objevena známá bysta královny Nefertiti.
Další výzkumy byly prováděny v letech 1920 – 1936 britskou Společností pro výzkum Egypta.
Nejnovější výzkumy byly započaty v roce 1977 pod vedením Barryho J. Kempa z univerzity v Cambridge.
El-amarnské tabulky
Tabulky v El Amarně byly objeveny v roce 1887. Jejich celkový počet je 382 a obsahují archív korespondence egyptského dvora jak s egyptskými vazaly a správci, tak se vzdálenými zeměmi jako Babylonií, Chetity, Mari a všemožnými kenaánskými státy z 14. století př. Kr. Jejich jazykem je akkadština (tehdy mezinárodní diplomatický jazyk), avšak odlišná od té, kterou známe z Mezopotámie. Zvláště v případě tabulek pocházejících z Kenaánu je značně ovlivněna tamními dialekty. Jelikož je akkadské písmo slabičné, představují v mnoha případech cenný pramen pro studium některých kenaánských jazyků.
Po obsahové stránce ilustrují el-amarnské dopisy složitou situaci na Předním východě, vazalské vztahy, platby tributů, vzpoury, smlouvy a pod.
Vydání a překlady textů
Klasické vydání těchto textů je vydání z roku 1907, o které se zasloužil norský badatel J. A. Knudzton. Toto vydání obsahuje 352 dopisů. Větší část zbývajících textů shromáždil a vydal Anson F. Rainey z Univerzity v Tel-Avivu v roce 1970; druhé vydání pochází z roku 1978. V roce 1987 byly texty zrevidovány a přeloženy do francouzštiny (Moran 1987) a do angličtiny (Moran 1992).
Vznik názvu el-Amarna
V době panování Achnatona se toto místo nazývalo Achetaton (Atonův obzor). Krátce po jeho smrti bylo město opuštěno a upadlo v zapomnění.
V 18. století se zde usadil beduínský kmen Bení Amran, který zde založil čtyři vesnice - et-Till, Hagg Kandíl, el-Amiríja a Haváta. Spojením názvu první vesnice et-Till a části jména kmene - Amran vznikl název oblasti et-Till Amran, později změněný na Tell el-Amarna. Nyní se používá zkrácený název el-Amarna nebo pouze Amarna.[1]
Reference
- ? Reeves N.: Achnaton, falešný egyptský prorok, Paseka, Praha a Litomyšl, 2003, str. 13, ISBN 80-7185-630-4