Duševní hygiena

Seminarka je slusna a dozvedela jsem se spoustu zajimavych veci, jen mala korekce - očistna hygiena rukou se pise s ypsilon, takze myt si ruce. Sorry - jsem asi pedant.

Chodim na stredni do ctvrtaku, seminarka mi pichla, diky, taky jsem tam nasla par i a y, ale clovek se nekdy sekne ze :)

člověk se něky sekne :)

Je to trapný, na co mi to bude? Nesnášim duševní hygošku!!!

:-)

co to ma bejt

no tak to fakt nwm ale asi je to dobry ne?? mě baví jenom maclat ty tuplíky reagovat a odpovídat :D:D::D:D::D:D::D neee sranda já to neccetla

no nwm ale trapnej si tak akorat ty

di do mrdanu

vyliž si oko!! smrdíš!!!

bezte tam dule

no asi good ale moooc dlouhy

hodí se díky

moc dlouhý

diky

za to je to viborny ha ha ha ha ha ha

wole

lenko

hej co je co to je co toje no pomohlomi to az moc ale je to moc dlouhi

debile

kurva beždo piče ne kurva dyt je to fajne more a řekni že ne kurva bež do piče ty buzno pa jura kurva

lamo

mooooooooooooooooooc dlouhy sem líná to číst

bež do piče tak co tu kurva loziš ty čupko hnusna pa milujute jura kurva

ahoj

cau

je to moooc dlouhé ale jinak se to dá

Dobrýýýýýýýýýýý!

fajn ale někdy mi to připadalo jako 101010101010

Až mooooooooc dlouhý,ale hodí se!

píčeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee

dobre volam sa adam

dlouhý , ale pomohls mi

Zdarec jak je tady se asi pise je mi blbe ze jo???????

dobrý, sice dlouhý, ale moc dík

gkwrghklwrhlgbhkunhzfjkhlgjkbnf,ghuibrautickojhgrehjghubvbj

Proč by to mělo být dlouhé? Spíš optimální rozsah seminárky... Jak budete psát diplomku???

Tak z téhle seminárky jsem čerpala některé informace.Dost mi to pomohlo.Tak pravopisných a stylistických chyb by se tam našlo dost a dost,ale já jsem z pedagogického lycea,tak bych měla výtku ke všemu;) Ale jinak opravdu povedená práce,zdá se mi srozumitelná a dá se v ní bez větších problémů orientovat.

!THANX!

dobry ale hrozne dlouhy

dobry ale mohlo by tam byt neco vic o duševni hygieně

co si myslite zmrdi vi biblicky sracky vy vyjebany kundy

prosím udělejte na této stránce obrázky o duševní hygieně děkuji

OMG....dusevni hygiena.--artin septima b Seminární práce: Duševní hygiena Úvod Nahromadění lidí ve městech má za následek, že se vztahy mezi lidmi stávají stále komplikovanějšími. Na člověka také působí stále více stresových faktorů, které vyvolávají psychická onemocnění. Na nemoci způsobené stresem umírá čím dál více lidí. V dnešní „moderní“ době, která je především zaměřena na spotřebu, masovou kulturu a všeobecnou materializaci se stále více zapomíná na duši - tak jako je nutné mít si ruce, je potřebné se věnovat i očistě našeho duševna. Duševní hygienou se rozumí systém propracovaných pravidel a rad sloužících k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševní rovnováhy. Tato seminární práce se bude zabývat právě duševní hygienou v podání prof. Libora Míčka. Kniha je koncipována jako vysokoškolská učebnice, popřípadě jako pomůcka psychologům a jiným lidem, kteří se zabývají lidskou psychikou. Tato práce i výše zmíněná kniha prof. Míčka se bude zabývat několika různými aspekty duševní hygieny: 1. Základní pojmy duševní hygieny 2. Hygiena duševní práce 3. Životospráva z hlediska duševní hygieny 4. Sociální aspekty duševní hygieny 5. Sebevýchova a duševní zdraví 6. Autoregulační cvičení ad 1. Základní pojmy duševní hygieny Základním pojmem duševní hygieny je pojem duševního zdravý, pod kterým chápeme dosažení ideálního stavu, jež je výsledkem dodržování zásad duševní hygieny. Dalším pojmem je správná adaptace (přizpůsobení), která je procesem jimž se dosahuje duševního zdraví. Průběh této adaptace je ovlivňován stresory, které přinášejí zvýšenou zátěž (stres). S tím souvisí také frustrace, respektive frustrující podněty, které maří (frustrují) potřeby jedince a tím ztěžují jeho adaptaci. Tuto frustraci můžeme potlačit kromě úpravy životosprávy svých sociálních vztahů také autoregulací (sebevýchovou) jedince a aplikací speciálních uklidňovacích cvičení. Proč praktikovat duševní hygienu? Duševně zdravý, vyrovnaný člověk bývá odolnější proti somatickým chorobám. Už na mezinárodním lékařském sjezdu v roce 1957 bylo konstatováno, že nejméně jedna třetina všech nemocí vzniká primárně poruchou duševní rovnováhy. Takto podmíněny psychikou jsou například žaludeční vředy, angina pectoris. Jak se pozná nevyrovnaný člověk? Z pozorování: Je zpravidla příliš napjatý, cítí se snadno stísněn otázkami jiných, zvláště cizích lidí. Potí se, třesou se mu prsty, není schopen sedět v klidu - vrtí se. Z písemného projevu: Je například možno poznat známky deprese (velmi těžký nebo zvlášť slabý a nepravidelný tlak), úzkostné stavy (malá vzdálenost mezi slovy a řádky, slova končí náhle) Z popisů vlastních zážitků: Cenné mohou být zvláště poznatky o reagování v obtížných životních situací, o řešení vnitřních i vnějších konfliktů. Abychom ho však nějakým způsobem dosáhly musí být duševní zdraví definováno - existují dvě takovéto definice: 1)Užší pojetí ztotožňuje duševní zdraví s nepřítomností příznaků duševní nemoci, nerovnováhy a poruch adaptace. Jednou z výhod tohoto pojetí je možnost relativně přesně měřit odchylky od normálu, tzn., že je umožněna kvantifikace nejrůznějších poruch. 2) Širší pojetí duševního zdraví nezdůrazňuje nepřítomnost poruch, ale naopak se snaží charakterizovat, popsat jevy optimálního duševního zdraví, což splývá s popisem optimální životní adaptace. Pod pojmem adaptace v psychologii chápeme proces, v nemž se osobnost jedince přizpůsobuje měnícím se podmínkám svého vnějšího prostředí a svého vnitřního, subjektivního světa. Duševní rovnováha jedince zpravidla úzce souvisí s jeho zdravím tělesným => Tělesné nemoci a bolesti negativně ovlivňují duševní rovnováhu. ad 2. Hygiena duševní práce Duševní práce klade zcela specifické nároky na celkovou duševní vyrovnanost. Duševní pracovník se známkami nevyrovnanosti podává své profesi podstatně nižší výkon nebo se neúměrně vyčerpává, stresuje lidi kolem sebe a přispívá k jejich nevyrovnanosti. stresory v práci - práce braná jako hobby vyčerpává podstatně méně než ta, která je charakterizována: a) zvýšenou osobní odpovědností, b) náhlostí úkolů a krátkodobostí jejich termínů, c) zvýšeným podílem administrativně organizačních prací, d) neúměrným množstvím povinností ad 3. Životospráva z hlediska duševní hygieny Patří sem : - Spánek -Nejčastějším tvrzením je, že dospělí člověk by měl spát asi osm hodin, mladistvý devět a děti ještě více. Ke stáří se potřeba spánku zkracuje. Hloubka spánku bývá největší v prvních dvou až třech hodinách po usnutí; tehdy je spánek také nejvydatnější. Jednou z důležitých spánkových fází je tzv. REM fáze (rapid eye movements = REM - rychlý pohyb očí), bylo zjištěno, že REM fáze se vyskytuje prakticky u všech savců. Je to fáze, při níž probíhají sny. Člověk spí v této fázi velmi tvrdě a těžko ho něco probudí. REM fáze se během nočního spánku dospělé osoby objeví několikrát. Kromě REM fáze se ve spánku objevují ještě čtyři další stadia - souborně se dají všechna označit jako non-REM, i tyto jsou spolu s REM důležité pro fci CNS. - správné dýchání Různá citová hnutí podstatně mění rytmus i způsob dýchání: např. při rozčilení dýchá člověk rychleji, jeho dýchací pohyby nejsou plynulé, prodlužuje se dech nad výdechem. Naopak při klidu se tempo dýchání zpomaluje, dýchací pohyby jsou plynulejší, výdechový proud se prodlužuje. ad 4. Sociální aspekty duševní hygieny - Posuzování druhých lidí Pro porozumění lidem a pro dobré vztahy s nimi, jakož i pro duševní hygienu, je vysoce důležitá přesnost a objektivnost našeho vnímání druhých lidí. Skutečnost se člověku jeví vždy v závislosti na jeho subjektivní zkušenosti. Neexistuje „čisté“ vnímání skutečnosti takové, jaká je; vždy je ovlivněna subjektem. Nejběžnější chyby při vnímání druhých lidí: 1. Autoprojekce Je vlastně promítání sama sebe do druhých. Objevujeme své vlastní chyby jako chyby těch druhých 2. Chyba kontrastu Protiklad autoprojekce - pozorovatel hodnotí pozorované vlastnosti druhých opačně než své vlastní. 3.Haló efekt Přesnost ve vnímání druhých lidí je často podstatně ovlivněna celkovým příznivým nebo nepříznivým dojmem, jimž osoba působí.Vykazuje-li některé nápadně příznivé vlastnosti, máme tendenci přehlédnout u ní vlastnosti negativní (haló efekt). Haló efekt působí zvlášť intenzivně při prvních dojmech. 4. Ovlivnění citovým vztahem k vnímané osobě či věci Jde o případ haló efektu, vytvořeného ovšem spíše zásluhou pozorovatele než objektivních okolností. Člověku, kterého máme rádi přiřazujeme kladné vlastnosti, jež ani nemusí mít; naproti tomu u člověka, kterého nemáme rádi je tomu přesně naopak. Rovněž i dojem podobnosti ovlivňuje náš úsudek o něm. Máme sklon být vlídnější k lidem, kteří se nám nějak podobají, jsou nám blízcí - například tím, že pocházejí ze stejného kraje, mají stejné problémy ap. 5. Souvislost vnímání s vlastní hierarchií hodnot Někdo hodnotí (a vnímá) především estetickou hodnotu člověka (jak vypadá), jiný jeho praktickou použitelnost (co od něho mohu získat), jiný jeho inteligenci (co se od něho mohu dozvědět), další jeho charakterovou úroveň (co mi dá jeho přítomnost pro moje duševní obohacení) 6. Deformace vnímání na základě minulé životní zkušenosti Podobá-li se určitý člověk tomu, s nímž jsme měli v minulosti své dobré nebo špatné zkušenosti, hledáme na něm takové vlastnosti, které patrně i najdeme. Naše vnímání člověka také ovlivní, co jsme oněm už slyšeli - jsme-li informováni, že je přátelský, máme tendenci vidět jeho projevy jako přátelské. 7. Vlastní uvědomělá zkušenost a její neoprávněná generalizace vlivem citového zklamání Hrubé generalizace: Všichni chlapci jsou nespolehliví, všechna děvčata jsou falešná... Neoprávněné jemnější generalizace: Máme-li dobré/špatné zkušenosti s člověkem, který má tři na sobě nezávislé vlastnosti -a, b, c, máme tendenci najít na jiném člověku, pokud jsme na něm objevili vlastnosti a, b, také vlastnost c, i když tato objektivně neexistuje. 8. Neoprávněné úsudky „zdravého lidského rozumu“ Např. neoprávněně generalizovaná lidová moudrost - macecha je zlá, dlouzí lidé jsou pomalí, tlouštíci bývají srdeční. 9. Profesionální deformace Lékař vnímá z člověka hlavně jeho zdravotní stav, zubař stav jeho zubů, herec hlas a mimiku. ad 5. Sebevýchova a duševní zdraví Sebepoznávání Adekvátní sebepoznávání je předpokladem sebevýchovy (autoregulace). Má kladný vliv na sociální adaptaci jedince a jeho vyrovnanost. Metody sebepoznávání a sebehodnocení a) Pravidelná registrace vlastního chování prováděná večer nebo ráno následujícího dne. Pro svou jednoduchost může být používána už u malých dětí (od 10 let). b) Reflexe (úvaha rozbor vlastního jednání) je velmi často aplikována po různých citových konfliktech c) psaní deníku d) Současné sledování svých emocí a afektů e) Přátelé jako zdroj informací o subjektu jsou často aktivně vyhledávány. Zhruba 25% mužů a 35% žen se obrací na své přátele s otázkou jací skutečně jsou. Autoregulace myšlenek a představ Každá jednotlivá myšlenka a představa má tendenci připravit organismus ke své realizaci. Obsahem svého myšlení a představování spoluvytváří jedinec svou existenci, svůj život. Způsob vyrovnání se s vlastními starostmi: 1. Objektivizace starostí 2. Racionalizace a relativizace vlastních starostí, srovnání se starostmi druhých, bagatelizace 3. Aktivní řešení, případně odstranění příčin starostí 4. Interferenční řešení (zapomenutí při intenzivní práci, myšlení na něco jiného) 5. Citové přeladění (pohled z humorné stránky, odreagování, relaxace) 6. Úniková řešení (odklad termínu řešení na neurčito, ignorování starostí) Ovlivňování vlastních psychických stavů Chceme-li u získat určitou charakterovou vlastnost, musíme, pokud možno často, prožívat adekvátní psychický stav. Například chceme-li u sebe vyvinout charakterový rys optimismu, musíme často prožívat stavy radosti. ad 6. Autoregulační cvičení Život člověka moderní doby je poznamenán shonem, neklidem, velkým množstvím podnětů, jež je nucen zvládat. U mnoha lidí se vytváří napětí, tenze, které mají tendenci se hromadit. Jedinec, který se nedokáže zbavit svého napětí stává se přístupnějším negativním vlivům a dochází k dalšímu zvyšování napětí. Prostředkem jak se této tenze zbavit je relaxace. Typy relaxací: Spontánní svalová relaxace V běžném životě člověk provádí spontánní relaxací - uvolňování tenze - obvykle ve chvílích svého odpočinku; spánek například nemůže nastoupit, dokud tenze neklesla pod určitou hranici. Relaxace s autosugescí Autogenní trénink J.H. Schultze Schultzův autogenní trénink je jedním z nejčastěji používaných a také nejúspěšnější relaxační cvičení. Cvičení využívá objektivního uklidňujícího účinku svalové relaxace, autosugestivní cestou navozených představ klidu, koncentrace na citově indiferentní podněty, pravidelného dýchání atd. Zdroj : PhDr.Libor Míček, Csc.: Duševní hygiena Vydalo státní pedagogické nakladatelství roku 1986

artin septima b Seminární práce: Duševní hygiena Úvod Nahromadění lidí ve městech má za následek, že se vztahy mezi lidmi stávají stále komplikovanějšími. Na člověka také působí stále více stresových faktorů, které vyvolávají psychická onemocnění. Na nemoci způsobené stresem umírá čím dál více lidí. V dnešní „moderní“ době, která je především zaměřena na spotřebu, masovou kulturu a všeobecnou materializaci se stále více zapomíná na duši - tak jako je nutné mít si ruce, je potřebné se věnovat i očistě našeho duševna. Duševní hygienou se rozumí systém propracovaných pravidel a rad sloužících k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševní rovnováhy. Tato seminární práce se bude zabývat právě duševní hygienou v podání prof. Libora Míčka. Kniha je koncipována jako vysokoškolská učebnice, popřípadě jako pomůcka psychologům a jiným lidem, kteří se zabývají lidskou psychikou. Tato práce i výše zmíněná kniha prof. Míčka se bude zabývat několika různými aspekty duševní hygieny: 1. Základní pojmy duševní hygieny 2. Hygiena duševní práce 3. Životospráva z hlediska duševní hygieny 4. Sociální aspekty duševní hygieny 5. Sebevýchova a duševní zdraví 6. Autoregulační cvičení ad 1. Základní pojmy duševní hygieny Základním pojmem duševní hygieny je pojem duševního zdravý, pod kterým chápeme dosažení ideálního stavu, jež je výsledkem dodržování zásad duševní hygieny. Dalším pojmem je správná adaptace (přizpůsobení), která je procesem jimž se dosahuje duševního zdraví. Průběh této adaptace je ovlivňován stresory, které přinášejí zvýšenou zátěž (stres). S tím souvisí také frustrace, respektive frustrující podněty, které maří (frustrují) potřeby jedince a tím ztěžují jeho adaptaci. Tuto frustraci můžeme potlačit kromě úpravy životosprávy svých sociálních vztahů také autoregulací (sebevýchovou) jedince a aplikací speciálních uklidňovacích cvičení. Proč praktikovat duševní hygienu? Duševně zdravý, vyrovnaný člověk bývá odolnější proti somatickým chorobám. Už na mezinárodním lékařském sjezdu v roce 1957 bylo konstatováno, že nejméně jedna třetina všech nemocí vzniká primárně poruchou duševní rovnováhy. Takto podmíněny psychikou jsou například žaludeční vředy, angina pectoris. Jak se pozná nevyrovnaný člověk? Z pozorování: Je zpravidla příliš napjatý, cítí se snadno stísněn otázkami jiných, zvláště cizích lidí. Potí se, třesou se mu prsty, není schopen sedět v klidu - vrtí se. Z písemného projevu: Je například možno poznat známky deprese (velmi těžký nebo zvlášť slabý a nepravidelný tlak), úzkostné stavy (malá vzdálenost mezi slovy a řádky, slova končí náhle) Z popisů vlastních zážitků: Cenné mohou být zvláště poznatky o reagování v obtížných životních situací, o řešení vnitřních i vnějších konfliktů. Abychom ho však nějakým způsobem dosáhly musí být duševní zdraví definováno - existují dvě takovéto definice: 1)Užší pojetí ztotožňuje duševní zdraví s nepřítomností příznaků duševní nemoci, nerovnováhy a poruch adaptace. Jednou z výhod tohoto pojetí je možnost relativně přesně měřit odchylky od normálu, tzn., že je umožněna kvantifikace nejrůznějších poruch. 2) Širší pojetí duševního zdraví nezdůrazňuje nepřítomnost poruch, ale naopak se snaží charakterizovat, popsat jevy optimálního duševního zdraví, což splývá s popisem optimální životní adaptace. Pod pojmem adaptace v psychologii chápeme proces, v nemž se osobnost jedince přizpůsobuje měnícím se podmínkám svého vnějšího prostředí a svého vnitřního, subjektivního světa. Duševní rovnováha jedince zpravidla úzce souvisí s jeho zdravím tělesným => Tělesné nemoci a bolesti negativně ovlivňují duševní rovnováhu. ad 2. Hygiena duševní práce Duševní práce klade zcela specifické nároky na celkovou duševní vyrovnanost. Duševní pracovník se známkami nevyrovnanosti podává své profesi podstatně nižší výkon nebo se neúměrně vyčerpává, stresuje lidi kolem sebe a přispívá k jejich nevyrovnanosti. stresory v práci - práce braná jako hobby vyčerpává podstatně méně než ta, která je charakterizována: a) zvýšenou osobní odpovědností, b) náhlostí úkolů a krátkodobostí jejich termínů, c) zvýšeným podílem administrativně organizačních prací, d) neúměrným množstvím povinností ad 3. Životospráva z hlediska duševní hygieny Patří sem : - Spánek -Nejčastějším tvrzením je, že dospělí člověk by měl spát asi osm hodin, mladistvý devět a děti ještě více. Ke stáří se potřeba spánku zkracuje. Hloubka spánku bývá největší v prvních dvou až třech hodinách po usnutí; tehdy je spánek také nejvydatnější. Jednou z důležitých spánkových fází je tzv. REM fáze (rapid eye movements = REM - rychlý pohyb očí), bylo zjištěno, že REM fáze se vyskytuje prakticky u všech savců. Je to fáze, při níž probíhají sny. Člověk spí v této fázi velmi tvrdě a těžko ho něco probudí. REM fáze se během nočního spánku dospělé osoby objeví několikrát. Kromě REM fáze se ve spánku objevují ještě čtyři další stadia - souborně se dají všechna označit jako non-REM, i tyto jsou spolu s REM důležité pro fci CNS. - správné dýchání Různá citová hnutí podstatně mění rytmus i způsob dýchání: např. při rozčilení dýchá člověk rychleji, jeho dýchací pohyby nejsou plynulé, prodlužuje se dech nad výdechem. Naopak při klidu se tempo dýchání zpomaluje, dýchací pohyby jsou plynulejší, výdechový proud se prodlužuje. ad 4. Sociální aspekty duševní hygieny - Posuzování druhých lidí Pro porozumění lidem a pro dobré vztahy s nimi, jakož i pro duševní hygienu, je vysoce důležitá přesnost a objektivnost našeho vnímání druhých lidí. Skutečnost se člověku jeví vždy v závislosti na jeho subjektivní zkušenosti. Neexistuje „čisté“ vnímání skutečnosti takové, jaká je; vždy je ovlivněna subjektem. Nejběžnější chyby při vnímání druhých lidí: 1. Autoprojekce Je vlastně promítání sama sebe do druhých. Objevujeme své vlastní chyby jako chyby těch druhých 2. Chyba kontrastu Protiklad autoprojekce - pozorovatel hodnotí pozorované vlastnosti druhých opačně než své vlastní. 3.Haló efekt Přesnost ve vnímání druhých lidí je často podstatně ovlivněna celkovým příznivým nebo nepříznivým dojmem, jimž osoba působí.Vykazuje-li některé nápadně příznivé vlastnosti, máme tendenci přehlédnout u ní vlastnosti negativní (haló efekt). Haló efekt působí zvlášť intenzivně při prvních dojmech. 4. Ovlivnění citovým vztahem k vnímané osobě či věci Jde o případ haló efektu, vytvořeného ovšem spíše zásluhou pozorovatele než objektivních okolností. Člověku, kterého máme rádi přiřazujeme kladné vlastnosti, jež ani nemusí mít; naproti tomu u člověka, kterého nemáme rádi je tomu přesně naopak. Rovněž i dojem podobnosti ovlivňuje náš úsudek o něm. Máme sklon být vlídnější k lidem, kteří se nám nějak podobají, jsou nám blízcí - například tím, že pocházejí ze stejného kraje, mají stejné problémy ap. 5. Souvislost vnímání s vlastní hierarchií hodnot Někdo hodnotí (a vnímá) především estetickou hodnotu člověka (jak vypadá), jiný jeho praktickou použitelnost (co od něho mohu získat), jiný jeho inteligenci (co se od něho mohu dozvědět), další jeho charakterovou úroveň (co mi dá jeho přítomnost pro moje duševní obohacení) 6. Deformace vnímání na základě minulé životní zkušenosti Podobá-li se určitý člověk tomu, s nímž jsme měli v minulosti své dobré nebo špatné zkušenosti, hledáme na něm takové vlastnosti, které patrně i najdeme. Naše vnímání člověka také ovlivní, co jsme oněm už slyšeli - jsme-li informováni, že je přátelský, máme tendenci vidět jeho projevy jako přátelské. 7. Vlastní uvědomělá zkušenost a její neoprávněná generalizace vlivem citového zklamání Hrubé generalizace: Všichni chlapci jsou nespolehliví, všechna děvčata jsou falešná... Neoprávněné jemnější generalizace: Máme-li dobré/špatné zkušenosti s člověkem, který má tři na sobě nezávislé vlastnosti -a, b, c, máme tendenci najít na jiném člověku, pokud jsme na něm objevili vlastnosti a, b, také vlastnost c, i když tato objektivně neexistuje. 8. Neoprávněné úsudky „zdravého lidského rozumu“ Např. neoprávněně generalizovaná lidová moudrost - macecha je zlá, dlouzí lidé jsou pomalí, tlouštíci bývají srdeční. 9. Profesionální deformace Lékař vnímá z člověka hlavně jeho zdravotní stav, zubař stav jeho zubů, herec hlas a mimiku. ad 5. Sebevýchova a duševní zdraví Sebepoznávání Adekvátní sebepoznávání je předpokladem sebevýchovy (autoregulace). Má kladný vliv na sociální adaptaci jedince a jeho vyrovnanost. Metody sebepoznávání a sebehodnocení a) Pravidelná registrace vlastního chování prováděná večer nebo ráno následujícího dne. Pro svou jednoduchost může být používána už u malých dětí (od 10 let). b) Reflexe (úvaha rozbor vlastního jednání) je velmi často aplikována po různých citových konfliktech c) psaní deníku d) Současné sledování svých emocí a afektů e) Přátelé jako zdroj informací o subjektu jsou často aktivně vyhledávány. Zhruba 25% mužů a 35% žen se obrací na své přátele s otázkou jací skutečně jsou. Autoregulace myšlenek a představ Každá jednotlivá myšlenka a představa má tendenci připravit organismus ke své realizaci. Obsahem svého myšlení a představování spoluvytváří jedinec svou existenci, svůj život. Způsob vyrovnání se s vlastními starostmi: 1. Objektivizace starostí 2. Racionalizace a relativizace vlastních starostí, srovnání se starostmi druhých, bagatelizace 3. Aktivní řešení, případně odstranění příčin starostí 4. Interferenční řešení (zapomenutí při intenzivní práci, myšlení na něco jiného) 5. Citové přeladění (pohled z humorné stránky, odreagování, relaxace) 6. Úniková řešení (odklad termínu řešení na neurčito, ignorování starostí) Ovlivňování vlastních psychických stavů Chceme-li u získat určitou charakterovou vlastnost, musíme, pokud možno často, prožívat adekvátní psychický stav. Například chceme-li u sebe vyvinout charakterový rys optimismu, musíme často prožívat stavy radosti. ad 6. Autoregulační cvičení Život člověka moderní doby je poznamenán shonem, neklidem, velkým množstvím podnětů, jež je nucen zvládat. U mnoha lidí se vytváří napětí, tenze, které mají tendenci se hromadit. Jedinec, který se nedokáže zbavit svého napětí stává se přístupnějším negativním vlivům a dochází k dalšímu zvyšování napětí. Prostředkem jak se této tenze zbavit je relaxace. Typy relaxací: Spontánní svalová relaxace V běžném životě člověk provádí spontánní relaxací - uvolňování tenze - obvykle ve chvílích svého odpočinku; spánek například nemůže nastoupit, dokud tenze neklesla pod určitou hranici. Relaxace s autosugescí Autogenní trénink J.H. Schultze Schultzův autogenní trénink je jedním z nejčastěji používaných a také nejúspěšnější relaxační cvičení. Cvičení využívá objektivního uklidňujícího účinku svalové relaxace, autosugestivní cestou navozených představ klidu, koncentrace na citově indiferentní podněty, pravidelného dýchání atd. Zdroj : PhDr.Libor Míček, Csc.: Duševní hygiena Vydalo státní pedagogické nakladatelství roku 1986artin septima b Seminární práce: Duševní hygiena Úvod Nahromadění lidí ve městech má za následek, že se vztahy mezi lidmi stávají stále komplikovanějšími. Na člověka také působí stále více stresových faktorů, které vyvolávají psychická onemocnění. Na nemoci způsobené stresem umírá čím dál více lidí. V dnešní „moderní“ době, která je především zaměřena na spotřebu, masovou kulturu a všeobecnou materializaci se stále více zapomíná na duši - tak jako je nutné mít si ruce, je potřebné se věnovat i očistě našeho duševna. Duševní hygienou se rozumí systém propracovaných pravidel a rad sloužících k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševní rovnováhy. Tato seminární práce se bude zabývat právě duševní hygienou v podání prof. Libora Míčka. Kniha je koncipována jako vysokoškolská učebnice, popřípadě jako pomůcka psychologům a jiným lidem, kteří se zabývají lidskou psychikou. Tato práce i výše zmíněná kniha prof. Míčka se bude zabývat několika různými aspekty duševní hygieny: 1. Základní pojmy duševní hygieny 2. Hygiena duševní práce 3. Životospráva z hlediska duševní hygieny 4. Sociální aspekty duševní hygieny 5. Sebevýchova a duševní zdraví 6. Autoregulační cvičení ad 1. Základní pojmy duševní hygieny Základním pojmem duševní hygieny je pojem duševního zdravý, pod kterým chápeme dosažení ideálního stavu, jež je výsledkem dodržování zásad duševní hygieny. Dalším pojmem je správná adaptace (přizpůsobení), která je procesem jimž se dosahuje duševního zdraví. Průběh této adaptace je ovlivňován stresory, které přinášejí zvýšenou zátěž (stres). S tím souvisí také frustrace, respektive frustrující podněty, které maří (frustrují) potřeby jedince a tím ztěžují jeho adaptaci. Tuto frustraci můžeme potlačit kromě úpravy životosprávy svých sociálních vztahů také autoregulací (sebevýchovou) jedince a aplikací speciálních uklidňovacích cvičení. Proč praktikovat duševní hygienu? Duševně zdravý, vyrovnaný člověk bývá odolnější proti somatickým chorobám. Už na mezinárodním lékařském sjezdu v roce 1957 bylo konstatováno, že nejméně jedna třetina všech nemocí vzniká primárně poruchou duševní rovnováhy. Takto podmíněny psychikou jsou například žaludeční vředy, angina pectoris. Jak se pozná nevyrovnaný člověk? Z pozorování: Je zpravidla příliš napjatý, cítí se snadno stísněn otázkami jiných, zvláště cizích lidí. Potí se, třesou se mu prsty, není schopen sedět v klidu - vrtí se. Z písemného projevu: Je například možno poznat známky deprese (velmi těžký nebo zvlášť slabý a nepravidelný tlak), úzkostné stavy (malá vzdálenost mezi slovy a řádky, slova končí náhle) Z popisů vlastních zážitků: Cenné mohou být zvláště poznatky o reagování v obtížných životních situací, o řešení vnitřních i vnějších konfliktů. Abychom ho však nějakým způsobem dosáhly musí být duševní zdraví definováno - existují dvě takovéto definice: 1)Užší pojetí ztotožňuje duševní zdraví s nepřítomností příznaků duševní nemoci, nerovnováhy a poruch adaptace. Jednou z výhod tohoto pojetí je možnost relativně přesně měřit odchylky od normálu, tzn., že je umožněna kvantifikace nejrůznějších poruch. 2) Širší pojetí duševního zdraví nezdůrazňuje nepřítomnost poruch, ale naopak se snaží charakterizovat, popsat jevy optimálního duševního zdraví, což splývá s popisem optimální životní adaptace. Pod pojmem adaptace v psychologii chápeme proces, v nemž se osobnost jedince přizpůsobuje měnícím se podmínkám svého vnějšího prostředí a svého vnitřního, subjektivního světa. Duševní rovnováha jedince zpravidla úzce souvisí s jeho zdravím tělesným => Tělesné nemoci a bolesti negativně ovlivňují duševní rovnováhu. ad 2. Hygiena duševní práce Duševní práce klade zcela specifické nároky na celkovou duševní vyrovnanost. Duševní pracovník se známkami nevyrovnanosti podává své profesi podstatně nižší výkon nebo se neúměrně vyčerpává, stresuje lidi kolem sebe a přispívá k jejich nevyrovnanosti. stresory v práci - práce braná jako hobby vyčerpává podstatně méně než ta, která je charakterizována: a) zvýšenou osobní odpovědností, b) náhlostí úkolů a krátkodobostí jejich termínů, c) zvýšeným podílem administrativně organizačních prací, d) neúměrným množstvím povinností ad 3. Životospráva z hlediska duševní hygieny Patří sem : - Spánek -Nejčastějším tvrzením je, že dospělí člověk by měl spát asi osm hodin, mladistvý devět a děti ještě více. Ke stáří se potřeba spánku zkracuje. Hloubka spánku bývá největší v prvních dvou až třech hodinách po usnutí; tehdy je spánek také nejvydatnější. Jednou z důležitých spánkových fází je tzv. REM fáze (rapid eye movements = REM - rychlý pohyb očí), bylo zjištěno, že REM fáze se vyskytuje prakticky u všech savců. Je to fáze, při níž probíhají sny. Člověk spí v této fázi velmi tvrdě a těžko ho něco probudí. REM fáze se během nočního spánku dospělé osoby objeví několikrát. Kromě REM fáze se ve spánku objevují ještě čtyři další stadia - souborně se dají všechna označit jako non-REM, i tyto jsou spolu s REM důležité pro fci CNS. - správné dýchání Různá citová hnutí podstatně mění rytmus i způsob dýchání: např. při rozčilení dýchá člověk rychleji, jeho dýchací pohyby nejsou plynulé, prodlužuje se dech nad výdechem. Naopak při klidu se tempo dýchání zpomaluje, dýchací pohyby jsou plynulejší, výdechový proud se prodlužuje. ad 4. Sociální aspekty duševní hygieny - Posuzování druhých lidí Pro porozumění lidem a pro dobré vztahy s nimi, jakož i pro duševní hygienu, je vysoce důležitá přesnost a objektivnost našeho vnímání druhých lidí. Skutečnost se člověku jeví vždy v závislosti na jeho subjektivní zkušenosti. Neexistuje „čisté“ vnímání skutečnosti takové, jaká je; vždy je ovlivněna subjektem. Nejběžnější chyby při vnímání druhých lidí: 1. Autoprojekce Je vlastně promítání sama sebe do druhých. Objevujeme své vlastní chyby jako chyby těch druhých 2. Chyba kontrastu Protiklad autoprojekce - pozorovatel hodnotí pozorované vlastnosti druhých opačně než své vlastní. 3.Haló efekt Přesnost ve vnímání druhých lidí je často podstatně ovlivněna celkovým příznivým nebo nepříznivým dojmem, jimž osoba působí.Vykazuje-li některé nápadně příznivé vlastnosti, máme tendenci přehlédnout u ní vlastnosti negativní (haló efekt). Haló efekt působí zvlášť intenzivně při prvních dojmech. 4. Ovlivnění citovým vztahem k vnímané osobě či věci Jde o případ haló efektu, vytvořeného ovšem spíše zásluhou pozorovatele než objektivních okolností. Člověku, kterého máme rádi přiřazujeme kladné vlastnosti, jež ani nemusí mít; naproti tomu u člověka, kterého nemáme rádi je tomu přesně naopak. Rovněž i dojem podobnosti ovlivňuje náš úsudek o něm. Máme sklon být vlídnější k lidem, kteří se nám nějak podobají, jsou nám blízcí - například tím, že pocházejí ze stejného kraje, mají stejné problémy ap. 5. Souvislost vnímání s vlastní hierarchií hodnot Někdo hodnotí (a vnímá) především estetickou hodnotu člověka (jak vypadá), jiný jeho praktickou použitelnost (co od něho mohu získat), jiný jeho inteligenci (co se od něho mohu dozvědět), další jeho charakterovou úroveň (co mi dá jeho přítomnost pro moje duševní obohacení) 6. Deformace vnímání na základě minulé životní zkušenosti Podobá-li se určitý člověk tomu, s nímž jsme měli v minulosti své dobré nebo špatné zkušenosti, hledáme na něm takové vlastnosti, které patrně i najdeme. Naše vnímání člověka také ovlivní, co jsme oněm už slyšeli - jsme-li informováni, že je přátelský, máme tendenci vidět jeho projevy jako přátelské. 7. Vlastní uvědomělá zkušenost a její neoprávněná generalizace vlivem citového zklamání Hrubé generalizace: Všichni chlapci jsou nespolehliví, všechna děvčata jsou falešná... Neoprávněné jemnější generalizace: Máme-li dobré/špatné zkušenosti s člověkem, který má tři na sobě nezávislé vlastnosti -a, b, c, máme tendenci najít na jiném člověku, pokud jsme na něm objevili vlastnosti a, b, také vlastnost c, i když tato objektivně neexistuje. 8. Neoprávněné úsudky „zdravého lidského rozumu“ Např. neoprávněně generalizovaná lidová moudrost - macecha je zlá, dlouzí lidé jsou pomalí, tlouštíci bývají srdeční. 9. Profesionální deformace Lékař vnímá z člověka hlavně jeho zdravotní stav, zubař stav jeho zubů, herec hlas a mimiku. ad 5. Sebevýchova a duševní zdraví Sebepoznávání Adekvátní sebepoznávání je předpokladem sebevýchovy (autoregulace). Má kladný vliv na sociální adaptaci jedince a jeho vyrovnanost. Metody sebepoznávání a sebehodnocení a) Pravidelná registrace vlastního chování prováděná večer nebo ráno následujícího dne. Pro svou jednoduchost může být používána už u malých dětí (od 10 let). b) Reflexe (úvaha rozbor vlastního jednání) je velmi často aplikována po různých citových konfliktech c) psaní deníku d) Současné sledování svých emocí a afektů e) Přátelé jako zdroj informací o subjektu jsou často aktivně vyhledávány. Zhruba 25% mužů a 35% žen se obrací na své přátele s otázkou jací skutečně jsou. Autoregulace myšlenek a představ Každá jednotlivá myšlenka a představa má tendenci připravit organismus ke své realizaci. Obsahem svého myšlení a představování spoluvytváří jedinec svou existenci, svůj život. Způsob vyrovnání se s vlastními starostmi: 1. Objektivizace starostí 2. Racionalizace a relativizace vlastních starostí, srovnání se starostmi druhých, bagatelizace 3. Aktivní řešení, případně odstranění příčin starostí 4. Interferenční řešení (zapomenutí při intenzivní práci, myšlení na něco jiného) 5. Citové přeladění (pohled z humorné stránky, odreagování, relaxace) 6. Úniková řešení (odklad termínu řešení na neurčito, ignorování starostí) Ovlivňování vlastních psychických stavů Chceme-li u získat určitou charakterovou vlastnost, musíme, pokud možno často, prožívat adekvátní psychický stav. Například chceme-li u sebe vyvinout charakterový rys optimismu, musíme často prožívat stavy radosti. ad 6. Autoregulační cvičení Život člověka moderní doby je poznamenán shonem, neklidem, velkým množstvím podnětů, jež je nucen zvládat. U mnoha lidí se vytváří napětí, tenze, které mají tendenci se hromadit. Jedinec, který se nedokáže zbavit svého napětí stává se přístupnějším negativním vlivům a dochází k dalšímu zvyšování napětí. Prostředkem jak se této tenze zbavit je relaxace. Typy relaxací: Spontánní svalová relaxace V běžném životě člověk provádí spontánní relaxací - uvolňování tenze - obvykle ve chvílích svého odpočinku; spánek například nemůže nastoupit, dokud tenze neklesla pod určitou hranici. Relaxace s autosugescí Autogenní trénink J.H. Schultze Schultzův autogenní trénink je jedním z nejčastěji používaných a také nejúspěšnější relaxační cvičení. Cvičení využívá objektivního uklidňujícího účinku svalové relaxace, autosugestivní cestou navozených představ klidu, koncentrace na citově indiferentní podněty, pravidelného dýchání atd. Zdroj : PhDr.Libor Míček, Csc.: Duševní hygiena Vydalo státní pedagogické nakladatelství roku 1986artin septima b Seminární práce: Duševní hygiena Úvod Nahromadění lidí ve městech má za následek, že se vztahy mezi lidmi stávají stále komplikovanějšími. Na člověka také působí stále více stresových faktorů, které vyvolávají psychická onemocnění. Na nemoci způsobené stresem umírá čím dál více lidí. V dnešní „moderní“ době, která je především zaměřena na spotřebu, masovou kulturu a všeobecnou materializaci se stále více zapomíná na duši - tak jako je nutné mít si ruce, je potřebné se věnovat i očistě našeho duševna. Duševní hygienou se rozumí systém propracovaných pravidel a rad sloužících k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševní rovnováhy. Tato seminární práce se bude zabývat právě duševní hygienou v podání prof. Libora Míčka. Kniha je koncipována jako vysokoškolská učebnice, popřípadě jako pomůcka psychologům a jiným lidem, kteří se zabývají lidskou psychikou. Tato práce i výše zmíněná kniha prof. Míčka se bude zabývat několika různými aspekty duševní hygieny: 1. Základní pojmy duševní hygieny 2. Hygiena duševní práce 3. Životospráva z hlediska duševní hygieny 4. Sociální aspekty duševní hygieny 5. Sebevýchova a duševní zdraví 6. Autoregulační cvičení ad 1. Základní pojmy duševní hygieny Základním pojmem duševní hygieny je pojem duševního zdravý, pod kterým chápeme dosažení ideálního stavu, jež je výsledkem dodržování zásad duševní hygieny. Dalším pojmem je správná adaptace (přizpůsobení), která je procesem jimž se dosahuje duševního zdraví. Průběh této adaptace je ovlivňován stresory, které přinášejí zvýšenou zátěž (stres). S tím souvisí také frustrace, respektive frustrující podněty, které maří (frustrují) potřeby jedince a tím ztěžují jeho adaptaci. Tuto frustraci můžeme potlačit kromě úpravy životosprávy svých sociálních vztahů také autoregulací (sebevýchovou) jedince a aplikací speciálních uklidňovacích cvičení. Proč praktikovat duševní hygienu? Duševně zdravý, vyrovnaný člověk bývá odolnější proti somatickým chorobám. Už na mezinárodním lékařském sjezdu v roce 1957 bylo konstatováno, že nejméně jedna třetina všech nemocí vzniká primárně poruchou duševní rovnováhy. Takto podmíněny psychikou jsou například žaludeční vředy, angina pectoris. Jak se pozná nevyrovnaný člověk? Z pozorování: Je zpravidla příliš napjatý, cítí se snadno stísněn otázkami jiných, zvláště cizích lidí. Potí se, třesou se mu prsty, není schopen sedět v klidu - vrtí se. Z písemného projevu: Je například možno poznat známky deprese (velmi těžký nebo zvlášť slabý a nepravidelný tlak), úzkostné stavy (malá vzdálenost mezi slovy a řádky, slova končí náhle) Z popisů vlastních zážitků: Cenné mohou být zvláště poznatky o reagování v obtížných životních situací, o řešení vnitřních i vnějších konfliktů. Abychom ho však nějakým způsobem dosáhly musí být duševní zdraví definováno - existují dvě takovéto definice: 1)Užší pojetí ztotožňuje duševní zdraví s nepřítomností příznaků duševní nemoci, nerovnováhy a poruch adaptace. Jednou z výhod tohoto pojetí je možnost relativně přesně měřit odchylky od normálu, tzn., že je umožněna kvantifikace nejrůznějších poruch. 2) Širší pojetí duševního zdraví nezdůrazňuje nepřítomnost poruch, ale naopak se snaží charakterizovat, popsat jevy optimálního duševního zdraví, což splývá s popisem optimální životní adaptace. Pod pojmem adaptace v psychologii chápeme proces, v nemž se osobnost jedince přizpůsobuje měnícím se podmínkám svého vnějšího prostředí a svého vnitřního, subjektivního světa. Duševní rovnováha jedince zpravidla úzce souvisí s jeho zdravím tělesným => Tělesné nemoci a bolesti negativně ovlivňují duševní rovnováhu. ad 2. Hygiena duševní práce Duševní práce klade zcela specifické nároky na celkovou duševní vyrovnanost. Duševní pracovník se známkami nevyrovnanosti podává své profesi podstatně nižší výkon nebo se neúměrně vyčerpává, stresuje lidi kolem sebe a přispívá k jejich nevyrovnanosti. stresory v práci - práce braná jako hobby vyčerpává podstatně méně než ta, která je charakterizována: a) zvýšenou osobní odpovědností, b) náhlostí úkolů a krátkodobostí jejich termínů, c) zvýšeným podílem administrativně organizačních prací, d) neúměrným množstvím povinností ad 3. Životospráva z hlediska duševní hygieny Patří sem : - Spánek -Nejčastějším tvrzením je, že dospělí člověk by měl spát asi osm hodin, mladistvý devět a děti ještě více. Ke stáří se potřeba spánku zkracuje. Hloubka spánku bývá největší v prvních dvou až třech hodinách po usnutí; tehdy je spánek také nejvydatnější. Jednou z důležitých spánkových fází je tzv. REM fáze (rapid eye movements = REM - rychlý pohyb očí), bylo zjištěno, že REM fáze se vyskytuje prakticky u všech savců. Je to fáze, při níž probíhají sny. Člověk spí v této fázi velmi tvrdě a těžko ho něco probudí. REM fáze se během nočního spánku dospělé osoby objeví několikrát. Kromě REM fáze se ve spánku objevují ještě čtyři další stadia - souborně se dají všechna označit jako non-REM, i tyto jsou spolu s REM důležité pro fci CNS. - správné dýchání Různá citová hnutí podstatně mění rytmus i způsob dýchání: např. při rozčilení dýchá člověk rychleji, jeho dýchací pohyby nejsou plynulé, prodlužuje se dech nad výdechem. Naopak při klidu se tempo dýchání zpomaluje, dýchací pohyby jsou plynulejší, výdechový proud se prodlužuje. ad 4. Sociální aspekty duševní hygieny - Posuzování druhých lidí Pro porozumění lidem a pro dobré vztahy s nimi, jakož i pro duševní hygienu, je vysoce důležitá přesnost a objektivnost našeho vnímání druhých lidí. Skutečnost se člověku jeví vždy v závislosti na jeho subjektivní zkušenosti. Neexistuje „čisté“ vnímání skutečnosti takové, jaká je; vždy je ovlivněna subjektem. Nejběžnější chyby při vnímání druhých lidí: 1. Autoprojekce Je vlastně promítání sama sebe do druhých. Objevujeme své vlastní chyby jako chyby těch druhých 2. Chyba kontrastu Protiklad autoprojekce - pozorovatel hodnotí pozorované vlastnosti druhých opačně než své vlastní. 3.Haló efekt Přesnost ve vnímání druhých lidí je často podstatně ovlivněna celkovým příznivým nebo nepříznivým dojmem, jimž osoba působí.Vykazuje-li některé nápadně příznivé vlastnosti, máme tendenci přehlédnout u ní vlastnosti negativní (haló efekt). Haló efekt působí zvlášť intenzivně při prvních dojmech. 4. Ovlivnění citovým vztahem k vnímané osobě či věci Jde o případ haló efektu, vytvořeného ovšem spíše zásluhou pozorovatele než objektivních okolností. Člověku, kterého máme rádi přiřazujeme kladné vlastnosti, jež ani nemusí mít; naproti tomu u člověka, kterého nemáme rádi je tomu přesně naopak. Rovněž i dojem podobnosti ovlivňuje náš úsudek o něm. Máme sklon být vlídnější k lidem, kteří se nám nějak podobají, jsou nám blízcí - například tím, že pocházejí ze stejného kraje, mají stejné problémy ap. 5. Souvislost vnímání s vlastní hierarchií hodnot Někdo hodnotí (a vnímá) především estetickou hodnotu člověka (jak vypadá), jiný jeho praktickou použitelnost (co od něho mohu získat), jiný jeho inteligenci (co se od něho mohu dozvědět), další jeho charakterovou úroveň (co mi dá jeho přítomnost pro moje duševní obohacení) 6. Deformace vnímání na základě minulé životní zkušenosti Podobá-li se určitý člověk tomu, s nímž jsme měli v minulosti své dobré nebo špatné zkušenosti, hledáme na něm takové vlastnosti, které patrně i najdeme. Naše vnímání člověka také ovlivní, co jsme oněm už slyšeli - jsme-li informováni, že je přátelský, máme tendenci vidět jeho projevy jako přátelské. 7. Vlastní uvědomělá zkušenost a její neoprávněná generalizace vlivem citového zklamání Hrubé generalizace: Všichni chlapci jsou nespolehliví, všechna děvčata jsou falešná... Neoprávněné jemnější generalizace: Máme-li dobré/špatné zkušenosti s člověkem, který má tři na sobě nezávislé vlastnosti -a, b, c, máme tendenci najít na jiném člověku, pokud jsme na něm objevili vlastnosti a, b, také vlastnost c, i když tato objektivně neexistuje. 8. Neoprávněné úsudky „zdravého lidského rozumu“ Např. neoprávněně generalizovaná lidová moudrost - macecha je zlá, dlouzí lidé jsou pomalí, tlouštíci bývají srdeční. 9. Profesionální deformace Lékař vnímá z člověka hlavně jeho zdravotní stav, zubař stav jeho zubů, herec hlas a mimiku. ad 5. Sebevýchova a duševní zdraví Sebepoznávání Adekvátní sebepoznávání je předpokladem sebevýchovy (autoregulace). Má kladný vliv na sociální adaptaci jedince a jeho vyrovnanost. Metody sebepoznávání a sebehodnocení a) Pravidelná registrace vlastního chování prováděná večer nebo ráno následujícího dne. Pro svou jednoduchost může být používána už u malých dětí (od 10 let). b) Reflexe (úvaha rozbor vlastního jednání) je velmi často aplikována po různých citových konfliktech c) psaní deníku d) Současné sledování svých emocí a afektů e) Přátelé jako zdroj informací o subjektu jsou často aktivně vyhledávány. Zhruba 25% mužů a 35% žen se obrací na své přátele s otázkou jací skutečně jsou. Autoregulace myšlenek a představ Každá jednotlivá myšlenka a představa má tendenci připravit organismus ke své realizaci. Obsahem svého myšlení a představování spoluvytváří jedinec svou existenci, svůj život. Způsob vyrovnání se s vlastními starostmi: 1. Objektivizace starostí 2. Racionalizace a relativizace vlastních starostí, srovnání se starostmi druhých, bagatelizace 3. Aktivní řešení, případně odstranění příčin starostí 4. Interferenční řešení (zapomenutí při intenzivní práci, myšlení na něco jiného) 5. Citové přeladění (pohled z humorné stránky, odreagování, relaxace) 6. Úniková řešení (odklad termínu řešení na neurčito, ignorování starostí) Ovlivňování vlastních psychických stavů Chceme-li u získat určitou charakterovou vlastnost, musíme, pokud možno často, prožívat adekvátní psychický stav. Například chceme-li u sebe vyvinout charakterový rys optimismu, musíme často prožívat stavy radosti. ad 6. Autoregulační cvičení Život člověka moderní doby je poznamenán shonem, neklidem, velkým množstvím podnětů, jež je nucen zvládat. U mnoha lidí se vytváří napětí, tenze, které mají tendenci se hromadit. Jedinec, který se nedokáže zbavit svého napětí stává se přístupnějším negativním vlivům a dochází k dalšímu zvyšování napětí. Prostředkem jak se této tenze zbavit je relaxace. Typy relaxací: Spontánní svalová relaxace V běžném životě člověk provádí spontánní relaxací - uvolňování tenze - obvykle ve chvílích svého odpočinku; spánek například nemůže nastoupit, dokud tenze neklesla pod určitou hranici. Relaxace s autosugescí Autogenní trénink J.H. Schultze Schultzův autogenní trénink je jedním z nejčastěji používaných a také nejúspěšnější relaxační cvičení. Cvičení využívá objektivního uklidňujícího účinku svalové relaxace, autosugestivní cestou navozených představ klidu, koncentrace na citově indiferentní podněty, pravidelného dýchání atd. Zdroj : PhDr.Libor Míček, Csc.: Duševní hygiena Vydalo státní pedagogické nakladatelství roku 1986artin septima b Seminární práce: Duševní hygiena Úvod Nahromadění lidí ve městech má za následek, že se vztahy mezi lidmi stávají stále komplikovanějšími. Na člověka také působí stále více stresových faktorů, které vyvolávají psychická onemocnění. Na nemoci způsobené stresem umírá čím dál více lidí. V dnešní „moderní“ době, která je především zaměřena na spotřebu, masovou kulturu a všeobecnou materializaci se stále více zapomíná na duši - tak jako je nutné mít si ruce, je potřebné se věnovat i očistě našeho duševna. Duševní hygienou se rozumí systém propracovaných pravidel a rad sloužících k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševní rovnováhy. Tato seminární práce se bude zabývat právě duševní hygienou v podání prof. Libora Míčka. Kniha je koncipována jako vysokoškolská učebnice, popřípadě jako pomůcka psychologům a jiným lidem, kteří se zabývají lidskou psychikou. Tato práce i výše zmíněná kniha prof. Míčka se bude zabývat několika různými aspekty duševní hygieny: 1. Základní pojmy duševní hygieny 2. Hygiena duševní práce 3. Životospráva z hlediska duševní hygieny 4. Sociální aspekty duševní hygieny 5. Sebevýchova a duševní zdraví 6. Autoregulační cvičení ad 1. Základní pojmy duševní hygieny Základním pojmem duševní hygieny je pojem duševního zdravý, pod kterým chápeme dosažení ideálního stavu, jež je výsledkem dodržování zásad duševní hygieny. Dalším pojmem je správná adaptace (přizpůsobení), která je procesem jimž se dosahuje duševního zdraví. Průběh této adaptace je ovlivňován stresory, které přinášejí zvýšenou zátěž (stres). S tím souvisí také frustrace, respektive frustrující podněty, které maří (frustrují) potřeby jedince a tím ztěžují jeho adaptaci. Tuto frustraci můžeme potlačit kromě úpravy životosprávy svých sociálních vztahů také autoregulací (sebevýchovou) jedince a aplikací speciálních uklidňovacích cvičení. Proč praktikovat duševní hygienu? Duševně zdravý, vyrovnaný člověk bývá odolnější proti somatickým chorobám. Už na mezinárodním lékařském sjezdu v roce 1957 bylo konstatováno, že nejméně jedna třetina všech nemocí vzniká primárně poruchou duševní rovnováhy. Takto podmíněny psychikou jsou například žaludeční vředy, angina pectoris. Jak se pozná nevyrovnaný člověk? Z pozorování: Je zpravidla příliš napjatý, cítí se snadno stísněn otázkami jiných, zvláště cizích lidí. Potí se, třesou se mu prsty, není schopen sedět v klidu - vrtí se. Z písemného projevu: Je například možno poznat známky deprese (velmi těžký nebo zvlášť slabý a nepravidelný tlak), úzkostné stavy (malá vzdálenost mezi slovy a řádky, slova končí náhle) Z popisů vlastních zážitků: Cenné mohou být zvláště poznatky o reagování v obtížných životních situací, o řešení vnitřních i vnějších konfliktů. Abychom ho však nějakým způsobem dosáhly musí být duševní zdraví definováno - existují dvě takovéto definice: 1)Užší pojetí ztotožňuje duševní zdraví s nepřítomností příznaků duševní nemoci, nerovnováhy a poruch adaptace. Jednou z výhod tohoto pojetí je možnost relativně přesně měřit odchylky od normálu, tzn., že je umožněna kvantifikace nejrůznějších poruch. 2) Širší pojetí duševního zdraví nezdůrazňuje nepřítomnost poruch, ale naopak se snaží charakterizovat, popsat jevy optimálního duševního zdraví, což splývá s popisem optimální životní adaptace. Pod pojmem adaptace v psychologii chápeme proces, v nemž se osobnost jedince přizpůsobuje měnícím se podmínkám svého vnějšího prostředí a svého vnitřního, subjektivního světa. Duševní rovnováha jedince zpravidla úzce souvisí s jeho zdravím tělesným => Tělesné nemoci a bolesti negativně ovlivňují duševní rovnováhu. ad 2. Hygiena duševní práce Duševní práce klade zcela specifické nároky na celkovou duševní vyrovnanost. Duševní pracovník se známkami nevyrovnanosti podává své profesi podstatně nižší výkon nebo se neúměrně vyčerpává, stresuje lidi kolem sebe a přispívá k jejich nevyrovnanosti. stresory v práci - práce braná jako hobby vyčerpává podstatně méně než ta, která je charakterizována: a) zvýšenou osobní odpovědností, b) náhlostí úkolů a krátkodobostí jejich termínů, c) zvýšeným podílem administrativně organizačních prací, d) neúměrným množstvím povinností ad 3. Životospráva z hlediska duševní hygieny Patří sem : - Spánek -Nejčastějším tvrzením je, že dospělí člověk by měl spát asi osm hodin, mladistvý devět a děti ještě více. Ke stáří se potřeba spánku zkracuje. Hloubka spánku bývá největší v prvních dvou až třech hodinách po usnutí; tehdy je spánek také nejvydatnější. Jednou z důležitých spánkových fází je tzv. REM fáze (rapid eye movements = REM - rychlý pohyb očí), bylo zjištěno, že REM fáze se vyskytuje prakticky u všech savců. Je to fáze, při níž probíhají sny. Člověk spí v této fázi velmi tvrdě a těžko ho něco probudí. REM fáze se během nočního spánku dospělé osoby objeví několikrát. Kromě REM fáze se ve spánku objevují ještě čtyři další stadia - souborně se dají všechna označit jako non-REM, i tyto jsou spolu s REM důležité pro fci CNS. - správné dýchání Různá citová hnutí podstatně mění rytmus i způsob dýchání: např. při rozčilení dýchá člověk rychleji, jeho dýchací pohyby nejsou plynulé, prodlužuje se dech nad výdechem. Naopak při klidu se tempo dýchání zpomaluje, dýchací pohyby jsou plynulejší, výdechový proud se prodlužuje. ad 4. Sociální aspekty duševní hygieny - Posuzování druhých lidí Pro porozumění lidem a pro dobré vztahy s nimi, jakož i pro duševní hygienu, je vysoce důležitá přesnost a objektivnost našeho vnímání druhých lidí. Skutečnost se člověku jeví vždy v závislosti na jeho subjektivní zkušenosti. Neexistuje „čisté“ vnímání skutečnosti takové, jaká je; vždy je ovlivněna subjektem. Nejběžnější chyby při vnímání druhých lidí: 1. Autoprojekce Je vlastně promítání sama sebe do druhých. Objevujeme své vlastní chyby jako chyby těch druhých 2. Chyba kontrastu Protiklad autoprojekce - pozorovatel hodnotí pozorované vlastnosti druhých opačně než své vlastní. 3.Haló efekt Přesnost ve vnímání druhých lidí je často podstatně ovlivněna celkovým příznivým nebo nepříznivým dojmem, jimž osoba působí.Vykazuje-li některé nápadně příznivé vlastnosti, máme tendenci přehlédnout u ní vlastnosti negativní (haló efekt). Haló efekt působí zvlášť intenzivně při prvních dojmech. 4. Ovlivnění citovým vztahem k vnímané osobě či věci Jde o případ haló efektu, vytvořeného ovšem spíše zásluhou pozorovatele než objektivních okolností. Člověku, kterého máme rádi přiřazujeme kladné vlastnosti, jež ani nemusí mít; naproti tomu u člověka, kterého nemáme rádi je tomu přesně naopak. Rovněž i dojem podobnosti ovlivňuje náš úsudek o něm. Máme sklon být vlídnější k lidem, kteří se nám nějak podobají, jsou nám blízcí - například tím, že pocházejí ze stejného kraje, mají stejné problémy ap. 5. Souvislost vnímání s vlastní hierarchií hodnot Někdo hodnotí (a vnímá) především estetickou hodnotu člověka (jak vypadá), jiný jeho praktickou použitelnost (co od něho mohu získat), jiný jeho inteligenci (co se od něho mohu dozvědět), další jeho charakterovou úroveň (co mi dá jeho přítomnost pro moje duševní obohacení) 6. Deformace vnímání na základě minulé životní zkušenosti Podobá-li se určitý člověk tomu, s nímž jsme měli v minulosti své dobré nebo špatné zkušenosti, hledáme na něm takové vlastnosti, které patrně i najdeme. Naše vnímání člověka také ovlivní, co jsme oněm už slyšeli - jsme-li informováni, že je přátelský, máme tendenci vidět jeho projevy jako přátelské. 7. Vlastní uvědomělá zkušenost a její neoprávněná generalizace vlivem citového zklamání Hrubé generalizace: Všichni chlapci jsou nespolehliví, všechna děvčata jsou falešná... Neoprávněné jemnější generalizace: Máme-li dobré/špatné zkušenosti s člověkem, který má tři na sobě nezávislé vlastnosti -a, b, c, máme tendenci najít na jiném člověku, pokud jsme na něm objevili vlastnosti a, b, také vlastnost c, i když tato objektivně neexistuje. 8. Neoprávněné úsudky „zdravého lidského rozumu“ Např. neoprávněně generalizovaná lidová moudrost - macecha je zlá, dlouzí lidé jsou pomalí, tlouštíci bývají srdeční. 9. Profesionální deformace Lékař vnímá z člověka hlavně jeho zdravotní stav, zubař stav jeho zubů, herec hlas a mimiku. ad 5. Sebevýchova a duševní zdraví Sebepoznávání Adekvátní sebepoznávání je předpokladem sebevýchovy (autoregulace). Má kladný vliv na sociální adaptaci jedince a jeho vyrovnanost. Metody sebepoznávání a sebehodnocení a) Pravidelná registrace vlastního chování prováděná večer nebo ráno následujícího dne. Pro svou jednoduchost může být používána už u malých dětí (od 10 let). b) Reflexe (úvaha rozbor vlastního jednání) je velmi často aplikována po různých citových konfliktech c) psaní deníku d) Současné sledování svých emocí a afektů e) Přátelé jako zdroj informací o subjektu jsou často aktivně vyhledávány. Zhruba 25% mužů a 35% žen se obrací na své přátele s otázkou jací skutečně jsou. Autoregulace myšlenek a představ Každá jednotlivá myšlenka a představa má tendenci připravit organismus ke své realizaci. Obsahem svého myšlení a představování spoluvytváří jedinec svou existenci, svůj život. Způsob vyrovnání se s vlastními starostmi: 1. Objektivizace starostí 2. Racionalizace a relativizace vlastních starostí, srovnání se starostmi druhých, bagatelizace 3. Aktivní řešení, případně odstranění příčin starostí 4. Interferenční řešení (zapomenutí při intenzivní práci, myšlení na něco jiného) 5. Citové přeladění (pohled z humorné stránky, odreagování, relaxace) 6. Úniková řešení (odklad termínu řešení na neurčito, ignorování starostí) Ovlivňování vlastních psychických stavů Chceme-li u získat určitou charakterovou vlastnost, musíme, pokud možno často, prožívat adekvátní psychický stav. Například chceme-li u sebe vyvinout charakterový rys optimismu, musíme často prožívat stavy radosti. ad 6. Autoregulační cvičení Život člověka moderní doby je poznamenán shonem, neklidem, velkým množstvím podnětů, jež je nucen zvládat. U mnoha lidí se vytváří napětí, tenze, které mají tendenci se hromadit. Jedinec, který se nedokáže zbavit svého napětí stává se přístupnějším negativním vlivům a dochází k dalšímu zvyšování napětí. Prostředkem jak se této tenze zbavit je relaxace. Typy relaxací: Spontánní svalová relaxace V běžném životě člověk provádí spontánní relaxací - uvolňování tenze - obvykle ve chvílích svého odpočinku; spánek například nemůže nastoupit, dokud tenze neklesla pod určitou hranici. Relaxace s autosugescí Autogenní trénink J.H. Schultze Schultzův autogenní trénink je jedním z nejčastěji používaných a také nejúspěšnější relaxační cvičení. Cvičení využívá objektivního uklidňujícího účinku svalové relaxace, autosugestivní cestou navozených představ klidu, koncentrace na citově indiferentní podněty, pravidelného dýchání atd. Zdroj : PhDr.Libor Míček, Csc.: Duševní hygiena Vydalo státní pedagogické nakladatelství roku 1986artin septima b Seminární práce: Duševní hygiena Úvod Nahromadění lidí ve městech má za následek, že se vztahy mezi lidmi stávají stále komplikovanějšími. Na člověka také působí stále více stresových faktorů, které vyvolávají psychická onemocnění. Na nemoci způsobené stresem umírá čím dál více lidí. V dnešní „moderní“ době, která je především zaměřena na spotřebu, masovou kulturu a všeobecnou materializaci se stále více zapomíná na duši - tak jako je nutné mít si ruce, je potřebné se věnovat i očistě našeho duševna. Duševní hygienou se rozumí systém propracovaných pravidel a rad sloužících k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševní rovnováhy. Tato seminární práce se bude zabývat právě duševní hygienou v podání prof. Libora Míčka. Kniha je koncipována jako vysokoškolská učebnice, popřípadě jako pomůcka psychologům a jiným lidem, kteří se zabývají lidskou psychikou. Tato práce i výše zmíněná kniha prof. Míčka se bude zabývat několika různými aspekty duševní hygieny: 1. Základní pojmy duševní hygieny 2. Hygiena duševní práce 3. Životospráva z hlediska duševní hygieny 4. Sociální aspekty duševní hygieny 5. Sebevýchova a duševní zdraví 6. Autoregulační cvičení ad 1. Základní pojmy duševní hygieny Základním pojmem duševní hygieny je pojem duševního zdravý, pod kterým chápeme dosažení ideálního stavu, jež je výsledkem dodržování zásad duševní hygieny. Dalším pojmem je správná adaptace (přizpůsobení), která je procesem jimž se dosahuje duševního zdraví. Průběh této adaptace je ovlivňován stresory, které přinášejí zvýšenou zátěž (stres). S tím souvisí také frustrace, respektive frustrující podněty, které maří (frustrují) potřeby jedince a tím ztěžují jeho adaptaci. Tuto frustraci můžeme potlačit kromě úpravy životosprávy svých sociálních vztahů také autoregulací (sebevýchovou) jedince a aplikací speciálních uklidňovacích cvičení. Proč praktikovat duševní hygienu? Duševně zdravý, vyrovnaný člověk bývá odolnější proti somatickým chorobám. Už na mezinárodním lékařském sjezdu v roce 1957 bylo konstatováno, že nejméně jedna třetina všech nemocí vzniká primárně poruchou duševní rovnováhy. Takto podmíněny psychikou jsou například žaludeční vředy, angina pectoris. Jak se pozná nevyrovnaný člověk? Z pozorování: Je zpravidla příliš napjatý, cítí se snadno stísněn otázkami jiných, zvláště cizích lidí. Potí se, třesou se mu prsty, není schopen sedět v klidu - vrtí se. Z písemného projevu: Je například možno poznat známky deprese (velmi těžký nebo zvlášť slabý a nepravidelný tlak), úzkostné stavy (malá vzdálenost mezi slovy a řádky, slova končí náhle) Z popisů vlastních zážitků: Cenné mohou být zvláště poznatky o reagování v obtížných životních situací, o řešení vnitřních i vnějších konfliktů. Abychom ho však nějakým způsobem dosáhly musí být duševní zdraví definováno - existují dvě takovéto definice: 1)Užší pojetí ztotožňuje duševní zdraví s nepřítomností příznaků duševní nemoci, nerovnováhy a poruch adaptace. Jednou z výhod tohoto pojetí je možnost relativně přesně měřit odchylky od normálu, tzn., že je umožněna kvantifikace nejrůznějších poruch. 2) Širší pojetí duševního zdraví nezdůrazňuje nepřítomnost poruch, ale naopak se snaží charakterizovat, popsat jevy optimálního duševního zdraví, což splývá s popisem optimální životní adaptace. Pod pojmem adaptace v psychologii chápeme proces, v nemž se osobnost jedince přizpůsobuje měnícím se podmínkám svého vnějšího prostředí a svého vnitřního, subjektivního světa. Duševní rovnováha jedince zpravidla úzce souvisí s jeho zdravím tělesným => Tělesné nemoci a bolesti negativně ovlivňují duševní rovnováhu. ad 2. Hygiena duševní práce Duševní práce klade zcela specifické nároky na celkovou duševní vyrovnanost. Duševní pracovník se známkami nevyrovnanosti podává své profesi podstatně nižší výkon nebo se neúměrně vyčerpává, stresuje lidi kolem sebe a přispívá k jejich nevyrovnanosti. stresory v práci - práce braná jako hobby vyčerpává podstatně méně než ta, která je charakterizována: a) zvýšenou osobní odpovědností, b) náhlostí úkolů a krátkodobostí jejich termínů, c) zvýšeným podílem administrativně organizačních prací, d) neúměrným množstvím povinností ad 3. Životospráva z hlediska duševní hygieny Patří sem : - Spánek -Nejčastějším tvrzením je, že dospělí člověk by měl spát asi osm hodin, mladistvý devět a děti ještě více. Ke stáří se potřeba spánku zkracuje. Hloubka spánku bývá největší v prvních dvou až třech hodinách po usnutí; tehdy je spánek také nejvydatnější. Jednou z důležitých spánkových fází je tzv. REM fáze (rapid eye movements = REM - rychlý pohyb očí), bylo zjištěno, že REM fáze se vyskytuje prakticky u všech savců. Je to fáze, při níž probíhají sny. Člověk spí v této fázi velmi tvrdě a těžko ho něco probudí. REM fáze se během nočního spánku dospělé osoby objeví několikrát. Kromě REM fáze se ve spánku objevují ještě čtyři další stadia - souborně se dají všechna označit jako non-REM, i tyto jsou spolu s REM důležité pro fci CNS. - správné dýchání Různá citová hnutí podstatně mění rytmus i způsob dýchání: např. při rozčilení dýchá člověk rychleji, jeho dýchací pohyby nejsou plynulé, prodlužuje se dech nad výdechem. Naopak při klidu se tempo dýchání zpomaluje, dýchací pohyby jsou plynulejší, výdechový proud se prodlužuje. ad 4. Sociální aspekty duševní hygieny - Posuzování druhých lidí Pro porozumění lidem a pro dobré vztahy s nimi, jakož i pro duševní hygienu, je vysoce důležitá přesnost a objektivnost našeho vnímání druhých lidí. Skutečnost se člověku jeví vždy v závislosti na jeho subjektivní zkušenosti. Neexistuje „čisté“ vnímání skutečnosti takové, jaká je; vždy je ovlivněna subjektem. Nejběžnější chyby při vnímání druhých lidí: 1. Autoprojekce Je vlastně promítání sama sebe do druhých. Objevujeme své vlastní chyby jako chyby těch druhých 2. Chyba kontrastu Protiklad autoprojekce - pozorovatel hodnotí pozorované vlastnosti druhých opačně než své vlastní. 3.Haló efekt Přesnost ve vnímání druhých lidí je často podstatně ovlivněna celkovým příznivým nebo nepříznivým dojmem, jimž osoba působí.Vykazuje-li některé nápadně příznivé vlastnosti, máme tendenci přehlédnout u ní vlastnosti negativní (haló efekt). Haló efekt působí zvlášť intenzivně při prvních dojmech. 4. Ovlivnění citovým vztahem k vnímané osobě či věci Jde o případ haló efektu, vytvořeného ovšem spíše zásluhou pozorovatele než objektivních okolností. Člověku, kterého máme rádi přiřazujeme kladné vlastnosti, jež ani nemusí mít; naproti tomu u člověka, kterého nemáme rádi je tomu přesně naopak. Rovněž i dojem podobnosti ovlivňuje náš úsudek o něm. Máme sklon být vlídnější k lidem, kteří se nám nějak podobají, jsou nám blízcí - například tím, že pocházejí ze stejného kraje, mají stejné problémy ap. 5. Souvislost vnímání s vlastní hierarchií hodnot Někdo hodnotí (a vnímá) především estetickou hodnotu člověka (jak vypadá), jiný jeho praktickou použitelnost (co od něho mohu získat), jiný jeho inteligenci (co se od něho mohu dozvědět), další jeho charakterovou úroveň (co mi dá jeho přítomnost pro moje duševní obohacení) 6. Deformace vnímání na základě minulé životní zkušenosti Podobá-li se určitý člověk tomu, s nímž jsme měli v minulosti své dobré nebo špatné zkušenosti, hledáme na něm takové vlastnosti, které patrně i najdeme. Naše vnímání člověka také ovlivní, co jsme oněm už slyšeli - jsme-li informováni, že je přátelský, máme tendenci vidět jeho projevy jako přátelské. 7. Vlastní uvědomělá zkušenost a její neoprávněná generalizace vlivem citového zklamání Hrubé generalizace: Všichni chlapci jsou nespolehliví, všechna děvčata jsou falešná... Neoprávněné jemnější generalizace: Máme-li dobré/špatné zkušenosti s člověkem, který má tři na sobě nezávislé vlastnosti -a, b, c, máme tendenci najít na jiném člověku, pokud jsme na něm objevili vlastnosti a, b, také vlastnost c, i když tato objektivně neexistuje. 8. Neoprávněné úsudky „zdravého lidského rozumu“ Např. neoprávněně generalizovaná lidová moudrost - macecha je zlá, dlouzí lidé jsou pomalí, tlouštíci bývají srdeční. 9. Profesionální deformace Lékař vnímá z člověka hlavně jeho zdravotní stav, zubař stav jeho zubů, herec hlas a mimiku. ad 5. Sebevýchova a duševní zdraví Sebepoznávání Adekvátní sebepoznávání je předpokladem sebevýchovy (autoregulace). Má kladný vliv na sociální adaptaci jedince a jeho vyrovnanost. Metody sebepoznávání a sebehodnocení a) Pravidelná registrace vlastního chování prováděná večer nebo ráno následujícího dne. Pro svou jednoduchost může být používána už u malých dětí (od 10 let). b) Reflexe (úvaha rozbor vlastního jednání) je velmi často aplikována po různých citových konfliktech c) psaní deníku d) Současné sledování svých emocí a afektů e) Přátelé jako zdroj informací o subjektu jsou často aktivně vyhledávány. Zhruba 25% mužů a 35% žen se obrací na své přátele s otázkou jací skutečně jsou. Autoregulace myšlenek a představ Každá jednotlivá myšlenka a představa má tendenci připravit organismus ke své realizaci. Obsahem svého myšlení a představování spoluvytváří jedinec svou existenci, svůj život. Způsob vyrovnání se s vlastními starostmi: 1. Objektivizace starostí 2. Racionalizace a relativizace vlastních starostí, srovnání se starostmi druhých, bagatelizace 3. Aktivní řešení, případně odstranění příčin starostí 4. Interferenční řešení (zapomenutí při intenzivní práci, myšlení na něco jiného) 5. Citové přeladění (pohled z humorné stránky, odreagování, relaxace) 6. Úniková řešení (odklad termínu řešení na neurčito, ignorování starostí) Ovlivňování vlastních psychických stavů Chceme-li u získat určitou charakterovou vlastnost, musíme, pokud možno často, prožívat adekvátní psychický stav. Například chceme-li u sebe vyvinout charakterový rys optimismu, musíme často prožívat stavy radosti. ad 6. Autoregulační cvičení Život člověka moderní doby je poznamenán shonem, neklidem, velkým množstvím podnětů, jež je nucen zvládat. U mnoha lidí se vytváří napětí, tenze, které mají tendenci se hromadit. Jedinec, který se nedokáže zbavit svého napětí stává se přístupnějším negativním vlivům a dochází k dalšímu zvyšování napětí. Prostředkem jak se této tenze zbavit je relaxace. Typy relaxací: Spontánní svalová relaxace V běžném životě člověk provádí spontánní relaxací - uvolňování tenze - obvykle ve chvílích svého odpočinku; spánek například nemůže nastoupit, dokud tenze neklesla pod určitou hranici. Relaxace s autosugescí Autogenní trénink J.H. Schultze Schultzův autogenní trénink je jedním z nejčastěji používaných a také nejúspěšnější relaxační cvičení. Cvičení využívá objektivního uklidňujícího účinku svalové relaxace, autosugestivní cestou navozených představ klidu, koncentrace na citově indiferentní podněty, pravidelného dýchání atd. Zdroj : PhDr.Libor Míček, Csc.: Duševní hygiena Vydalo státní pedagogické nakladatelství roku 1986artin septima b Seminární práce: Duševní hygiena Úvod Nahromadění lidí ve městech má za následek, že se vztahy mezi lidmi stávají stále komplikovanějšími. Na člověka také působí stále více stresových faktorů, které vyvolávají psychická onemocnění. Na nemoci způsobené stresem umírá čím dál více lidí. V dnešní „moderní“ době, která je především zaměřena na spotřebu, masovou kulturu a všeobecnou materializaci se stále více zapomíná na duši - tak jako je nutné mít si ruce, je potřebné se věnovat i očistě našeho duševna. Duševní hygienou se rozumí systém propracovaných pravidel a rad sloužících k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševní rovnováhy. Tato seminární práce se bude zabývat právě duševní hygienou v podání prof. Libora Míčka. Kniha je koncipována jako vysokoškolská učebnice, popřípadě jako pomůcka psychologům a jiným lidem, kteří se zabývají lidskou psychikou. Tato práce i výše zmíněná kniha prof. Míčka se bude zabývat několika různými aspekty duševní hygieny: 1. Základní pojmy duševní hygieny 2. Hygiena duševní práce 3. Životospráva z hlediska duševní hygieny 4. Sociální aspekty duševní hygieny 5. Sebevýchova a duševní zdraví 6. Autoregulační cvičení ad 1. Základní pojmy duševní hygieny Základním pojmem duševní hygieny je pojem duševního zdravý, pod kterým chápeme dosažení ideálního stavu, jež je výsledkem dodržování zásad duševní hygieny. Dalším pojmem je správná adaptace (přizpůsobení), která je procesem jimž se dosahuje duševního zdraví. Průběh této adaptace je ovlivňován stresory, které přinášejí zvýšenou zátěž (stres). S tím souvisí také frustrace, respektive frustrující podněty, které maří (frustrují) potřeby jedince a tím ztěžují jeho adaptaci. Tuto frustraci můžeme potlačit kromě úpravy životosprávy svých sociálních vztahů také autoregulací (sebevýchovou) jedince a aplikací speciálních uklidňovacích cvičení. Proč praktikovat duševní hygienu? Duševně zdravý, vyrovnaný člověk bývá odolnější proti somatickým chorobám. Už na mezinárodním lékařském sjezdu v roce 1957 bylo konstatováno, že nejméně jedna třetina všech nemocí vzniká primárně poruchou duševní rovnováhy. Takto podmíněny psychikou jsou například žaludeční vředy, angina pectoris. Jak se pozná nevyrovnaný člověk? Z pozorování: Je zpravidla příliš napjatý, cítí se snadno stísněn otázkami jiných, zvláště cizích lidí. Potí se, třesou se mu prsty, není schopen sedět v klidu - vrtí se. Z písemného projevu: Je například možno poznat známky deprese (velmi těžký nebo zvlášť slabý a nepravidelný tlak), úzkostné stavy (malá vzdálenost mezi slovy a řádky, slova končí náhle) Z popisů vlastních zážitků: Cenné mohou být zvláště poznatky o reagování v obtížných životních situací, o řešení vnitřních i vnějších konfliktů. Abychom ho však nějakým způsobem dosáhly musí být duševní zdraví definováno - existují dvě takovéto definice: 1)Užší pojetí ztotožňuje duševní zdraví s nepřítomností příznaků duševní nemoci, nerovnováhy a poruch adaptace. Jednou z výhod tohoto pojetí je možnost relativně přesně měřit odchylky od normálu, tzn., že je umožněna kvantifikace nejrůznějších poruch. 2) Širší pojetí duševního zdraví nezdůrazňuje nepřítomnost poruch, ale naopak se snaží charakterizovat, popsat jevy optimálního duševního zdraví, což splývá s popisem optimální životní adaptace. Pod pojmem adaptace v psychologii chápeme proces, v nemž se osobnost jedince přizpůsobuje měnícím se podmínkám svého vnějšího prostředí a svého vnitřního, subjektivního světa. Duševní rovnováha jedince zpravidla úzce souvisí s jeho zdravím tělesným => Tělesné nemoci a bolesti negativně ovlivňují duševní rovnováhu. ad 2. Hygiena duševní práce Duševní práce klade zcela specifické nároky na celkovou duševní vyrovnanost. Duševní pracovník se známkami nevyrovnanosti podává své profesi podstatně nižší výkon nebo se neúměrně vyčerpává, stresuje lidi kolem sebe a přispívá k jejich nevyrovnanosti. stresory v práci - práce braná jako hobby vyčerpává podstatně méně než ta, která je charakterizována: a) zvýšenou osobní odpovědností, b) náhlostí úkolů a krátkodobostí jejich termínů, c) zvýšeným podílem administrativně organizačních prací, d) neúměrným množstvím povinností ad 3. Životospráva z hlediska duševní hygieny Patří sem : - Spánek -Nejčastějším tvrzením je, že dospělí člověk by měl spát asi osm hodin, mladistvý devět a děti ještě více. Ke stáří se potřeba spánku zkracuje. Hloubka spánku bývá největší v prvních dvou až třech hodinách po usnutí; tehdy je spánek také nejvydatnější. Jednou z důležitých spánkových fází je tzv. REM fáze (rapid eye movements = REM - rychlý pohyb očí), bylo zjištěno, že REM fáze se vyskytuje prakticky u všech savců. Je to fáze, při níž probíhají sny. Člověk spí v této fázi velmi tvrdě a těžko ho něco probudí. REM fáze se během nočního spánku dospělé osoby objeví několikrát. Kromě REM fáze se ve spánku objevují ještě čtyři další stadia - souborně se dají všechna označit jako non-REM, i tyto jsou spolu s REM důležité pro fci CNS. - správné dýchání Různá citová hnutí podstatně mění rytmus i způsob dýchání: např. při rozčilení dýchá člověk rychleji, jeho dýchací pohyby nejsou plynulé, prodlužuje se dech nad výdechem. Naopak při klidu se tempo dýchání zpomaluje, dýchací pohyby jsou plynulejší, výdechový proud se prodlužuje. ad 4. Sociální aspekty duševní hygieny - Posuzování druhých lidí Pro porozumění lidem a pro dobré vztahy s nimi, jakož i pro duševní hygienu, je vysoce důležitá přesnost a objektivnost našeho vnímání druhých lidí. Skutečnost se člověku jeví vždy v závislosti na jeho subjektivní zkušenosti. Neexistuje „čisté“ vnímání skutečnosti takové, jaká je; vždy je ovlivněna subjektem. Nejběžnější chyby při vnímání druhých lidí: 1. Autoprojekce Je vlastně promítání sama sebe do druhých. Objevujeme své vlastní chyby jako chyby těch druhých 2. Chyba kontrastu Protiklad autoprojekce - pozorovatel hodnotí pozorované vlastnosti druhých opačně než své vlastní. 3.Haló efekt Přesnost ve vnímání druhých lidí je často podstatně ovlivněna celkovým příznivým nebo nepříznivým dojmem, jimž osoba působí.Vykazuje-li některé nápadně příznivé vlastnosti, máme tendenci přehlédnout u ní vlastnosti negativní (haló efekt). Haló efekt působí zvlášť intenzivně při prvních dojmech. 4. Ovlivnění citovým vztahem k vnímané osobě či věci Jde o případ haló efektu, vytvořeného ovšem spíše zásluhou pozorovatele než objektivních okolností. Člověku, kterého máme rádi přiřazujeme kladné vlastnosti, jež ani nemusí mít; naproti tomu u člověka, kterého nemáme rádi je tomu přesně naopak. Rovněž i dojem podobnosti ovlivňuje náš úsudek o něm. Máme sklon být vlídnější k lidem, kteří se nám nějak podobají, jsou nám blízcí - například tím, že pocházejí ze stejného kraje, mají stejné problémy ap. 5. Souvislost vnímání s vlastní hierarchií hodnot Někdo hodnotí (a vnímá) především estetickou hodnotu člověka (jak vypadá), jiný jeho praktickou použitelnost (co od něho mohu získat), jiný jeho inteligenci (co se od něho mohu dozvědět), další jeho charakterovou úroveň (co mi dá jeho přítomnost pro moje duševní obohacení) 6. Deformace vnímání na základě minulé životní zkušenosti Podobá-li se určitý člověk tomu, s nímž jsme měli v minulosti své dobré nebo špatné zkušenosti, hledáme na něm takové vlastnosti, které patrně i najdeme. Naše vnímání člověka také ovlivní, co jsme oněm už slyšeli - jsme-li informováni, že je přátelský, máme tendenci vidět jeho projevy jako přátelské. 7. Vlastní uvědomělá zkušenost a její neoprávněná generalizace vlivem citového zklamání Hrubé generalizace: Všichni chlapci jsou nespolehliví, všechna děvčata jsou falešná... Neoprávněné jemnější generalizace: Máme-li dobré/špatné zkušenosti s člověkem, který má tři na sobě nezávislé vlastnosti -a, b, c, máme tendenci najít na jiném člověku, pokud jsme na něm objevili vlastnosti a, b, také vlastnost c, i když tato objektivně neexistuje. 8. Neoprávněné úsudky „zdravého lidského rozumu“ Např. neoprávněně generalizovaná lidová moudrost - macecha je zlá, dlouzí lidé jsou pomalí, tlouštíci bývají srdeční. 9. Profesionální deformace Lékař vnímá z člověka hlavně jeho zdravotní stav, zubař stav jeho zubů, herec hlas a mimiku. ad 5. Sebevýchova a duševní zdraví Sebepoznávání Adekvátní sebepoznávání je předpokladem sebevýchovy (autoregulace). Má kladný vliv na sociální adaptaci jedince a jeho vyrovnanost. Metody sebepoznávání a sebehodnocení a) Pravidelná registrace vlastního chování prováděná večer nebo ráno následujícího dne. Pro svou jednoduchost může být používána už u malých dětí (od 10 let). b) Reflexe (úvaha rozbor vlastního jednání) je velmi často aplikována po různých citových konfliktech c) psaní deníku d) Současné sledování svých emocí a afektů e) Přátelé jako zdroj informací o subjektu jsou často aktivně vyhledávány. Zhruba 25% mužů a 35% žen se obrací na své přátele s otázkou jací skutečně jsou. Autoregulace myšlenek a představ Každá jednotlivá myšlenka a představa má tendenci připravit organismus ke své realizaci. Obsahem svého myšlení a představování spoluvytváří jedinec svou existenci, svůj život. Způsob vyrovnání se s vlastními starostmi: 1. Objektivizace starostí 2. Racionalizace a relativizace vlastních starostí, srovnání se starostmi druhých, bagatelizace 3. Aktivní řešení, případně odstranění příčin starostí 4. Interferenční řešení (zapomenutí při intenzivní práci, myšlení na něco jiného) 5. Citové přeladění (pohled z humorné stránky, odreagování, relaxace) 6. Úniková řešení (odklad termínu řešení na neurčito, ignorování starostí) Ovlivňování vlastních psychických stavů Chceme-li u získat určitou charakterovou vlastnost, musíme, pokud možno často, prožívat adekvátní psychický stav. Například chceme-li u sebe vyvinout charakterový rys optimismu, musíme často prožívat stavy radosti. ad 6. Autoregulační cvičení Život člověka moderní doby je poznamenán shonem, neklidem, velkým množstvím podnětů, jež je nucen zvládat. U mnoha lidí se vytváří napětí, tenze, které mají tendenci se hromadit. Jedinec, který se nedokáže zbavit svého napětí stává se přístupnějším negativním vlivům a dochází k dalšímu zvyšování napětí. Prostředkem jak se této tenze zbavit je relaxace. Typy relaxací: Spontánní svalová relaxace V běžném životě člověk provádí spontánní relaxací - uvolňování tenze - obvykle ve chvílích svého odpočinku; spánek například nemůže nastoupit, dokud tenze neklesla pod určitou hranici. Relaxace

ajojky seminarka mi docela pichla diky....tadyto tema mi rozhodovalo o znamce na vyzo..sem v prvaku ;-)

kuuurvva to je dost dobry

to mi povidej jak se mas

no covece já ti toho musim teda powedet ale jeste teda fakt nwm co nu..! ne jak pa se máš?

ahojky pajíku jak ppa je??

tak mi neco zajimavyho poves ??? ......ta vlckova nam dava zabrat co???!!!

Mě to pomohlo a na žádným i/y to nestálo.

Ve čtvrtek mám mít na rodinnou výchovu- na celou hodinu program na téma Péče o duševní zdraví a tělesné hygieně. Tak se mi tenhle článek hodí :)

Musím ti teda říct, že mě toto téma zajímá a máš to hezky napsané, ale občas bys se možná mohl podívat do pravidel pravopisu, ne? Už v úvodu máš pravopisné chyby, myslela jsem že jsi se překlikl, ale pak to pokračuje a fakt se to nedá číst. Příště si najdi někoho kdo ti zkontroluje chyby kdyý too sám nejsi schopný!