Druhá republika
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 06. srpna 2008
- Zobrazeno: 5798×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Druhá republika
Česko-Slovenská republika
|
|||||||||
geografie
|
|||||||||
hlavní město: | |||||||||
rozloha:
|
99 348 km?
|
||||||||
nejvyšší bod:
|
Gerlachovský štít (2655 m. n. m.)
|
||||||||
obyvatelstvo | |||||||||
národnostní složení:
|
|||||||||
jazyky:
|
|||||||||
bez státního náboženství
|
|||||||||
státní útvar | |||||||||
měna:
|
|||||||||
vznik:
|
|||||||||
zánik:
|
|||||||||
|
Druhá republika je označení pro politický systém ČSR v období 1. října 1938–14. března 1939. Trvala tedy pouhých 167 dní. Následovala po první republice.[1] Druhá republika byla výrazně menší a slabší než její předchůdkyně.
Obsah |
Příčiny vzniku
Problém menšin v poválečné Evropě
Po první světové válce vzniklo na troskách Rakousko-Uherska, kromě jiných, i Československo – stát rozkládající se na území Čech, Moravy, části Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Hned od počátku měl nemalé problémy s národnostními menšinami Němců, Maďarů a Poláků, které svou existenci v rámci Československa odmítaly a vyvíjely snahy vymanit se z vězení národů, jak byla ČSR v propagandě (zejména německé) hanlivě nazývána.
Po světovém krachu ekonomiky roku 1929 byly nejvíce zasaženy státy Evropy – hlavně ty s velkým vývozem a tedy i Německo. Poté, co se tam v roce 1933 Adolf Hitler dostal k moci, začal budovat svou nacionálně-socialistickou Třetí říši. Německo postupně přestalo platit reparace, obsadilo demilitarizované Porýní a začalo znovu budovat armádu, po válce nuceně omezenou jen na 100 000 mužů.
Jedna z Hitlerových tužeb byla vytvořit velký stát německy mluvících obyvatel. Ovšem tato strategie narážela na problém – Němci žili nejen v Německu, ale i v Rakousku, Polsku, Jugoslávii či ČSR. Se začleněním Rakouska (anschluß) do Říše nebyly větší potíže; proběhlo za jásání většiny Rakušanů a nečinného přihlížení Francie a Velké Británie. U ostatních zemí se silnými něm. menšinami se nedalo s takovýmto průběhem počítat a bylo jasné, že dojde ke konfliktu. Jako první bylo na ráně právě Československo.
Mnichovská dohoda
Poté se obrátil na Československo s požadavkem na postoupení Sudet Německu. Tam tehdy žilo nejen 3,5 milionu Němců, ale i množství průmyslu a moderní systém pohraničních opevnění. Většina místních tzv. Sudetských Němců byla fascinována Hitlerem a nacismem. Jejich tlak se prostřednictvím jejich politické strany SdP a jejího předsedy Konrada Henleina stupňoval a vygradoval až k pokusu o povstání, které ale bylo potlačeno. Sudetoněmecká strana (SdP) byla zakázána a Henlein utekl do Německa.
Mezitím hlavní západní mocnosti (Spojené království a Francie) jednaly s Německem o mírovém rozřešení situace, přičemž Hitler neustále prohlašoval, že rozpoutá válku, jestli mu nebude po vůli. Důvod jejich chování vychází z politiky appeasementu, tedy chování, jehož smyslem je mír za každou cenu a ústupky požadavkům agresora ve snaze o jeho nasycení. Tato taktika vedla k mnichovské dohodě – dohody Francie, Velké Británie, Itálie a Německa. Ty rozhodly, že Československo musí odevzdat Sudety Německu, a většinu Těšínska Polsku, a jestliže je neodevzdá, ponese vinu za následnou válku a její důsledky. Československá vláda se nakonec v bezvýchodné situaci podvolila nátlaku svých dosavadních spojenců a souhlasila s postoupením území. Prezident Edvard Beneš 5. října abdikoval a 22. října odletěl do Británie (později do USA). To byl konec 1. republiky.
Česko-Slovensko
Po mnichovské dohodě došlo k přejmenování Československé republiky na Česko-Slovenskou republiku a posléze 6. října 1938 Slovensko a 11. října Podkarpatská Rus získaly autonomii. Druhá republika s novým prezidentem Emilem Háchou byla jen stín té první – množství průmyslu, obranných opevnění, komunikací spolu s 33 % plochy Českých zemí bylo ztraceno. Navíc bylo nutno postarat se o desetitisíce uprchlíků ze zabraných území. Stát začal kopírovat italský fašistický model. Byla vytvořena Strana národní jednoty, kde se pod vedením agrárníků sjednotily občanské strany a část národních socialistů. Jako legální opozice působila Národní strana práce složená ze sociálních demokratů a levého křídla národních socialistů. Nový premiér Rudolf Beran byl vždy silně pravicově orientovaný (oproti ostatním agrárníkům) a skeptický k liberalismu a demokracii. Komunistická strana byla rozpuštěna, třebaže její členové zůstali v parlamentu. Byla zavedena tvrdá cenzura. Byl vydán zmocňovací zákon, který zmocňoval vládu, aby vládla bez parlamentu. Program Strany národní jednoty byl inspirován korporativistickým programem italských fašistů a byli vydány také antisemitské dekrety. Zároveň byly v programu vládní strany prvky klerikalismu. Republika se snažila ze všech sil neprovokovat Německo, ale snaha nestačí. Adolf Hitler si v březnu povolal Háchu do Berlína a vyhrožoval, že jestli se země dobrovolně nepřipojí k Německu, Luftwaffe zničí Prahu. Starý prezident souhlasil.
Zánik
14. března 1939 se oddělilo Slovensko a vyhlásilo Slovenský štát. Zbytek země byl obsazen a přeměněn na Protektorát Čechy a Morava. Tak to zůstalo po celou druhou světovou válku. Protektorát byl osvobozen 8. května 1945 vojsky SSSR a USA, čímž zároveň zanikl.
Literatura
- GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939. Svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha, Litomyšl : Paseka, 2004. ISBN 80-7185-626-6.
Poznámky
- ? tato názvosloví byla odvozena od státních zřízení Francie, kde byly republiky číslovány (v té době tam měli Třetí) od dob Velké francouzské revoluce
Československo / Česko-Slovensko (1918–1992) | |||||||
Rakousko-Uhersko (do 1918) jeho království, země, území Čechy, Morava, Rakouské Slezsko, Horní Uhry (vč. dnešního Slovenska a Podkarpatska) |
ČSR |
„Sudety“ (1938–1945) | |
(od 1993) |
|||
Protektorát Slovenský stát území Vídeňské arbitráže (1939–1945) |
|||||||
Karpatská Ukrajina (1938–1939) |
Podkarpatsko (1939–1944) |
součást Ukrajinské SSR (1944–1991) | Zakarpatská oblast Ukrajiny (od 1991) | ||||
1948–1989 lidově demokratická republika, satelit SSSR |