Ctnost
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 23. srpna 2008
- Zobrazeno: 3704×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Ctnost
Ctnost (řec. ?????, areté, lat.virtus) je vypěstovaný a navyklý (habituální) sklon k dobrému jednání. České slovo ctnost souvisí se slovy ctít, čest, úcta.[1]
Obsah |
Pojem ctnosti v historii
Platón
Ústřední otázkou Platónových dialogů je zda se ctnosti a ctnostnému jednání dá učit. Základní ctností je pro Platóna
- spravedlnost, jež má tři složky:
- moudrost (sofia, sapientia),
- statečnost (andreia, fortitudo) a
- uměřenost (sofrosyne, temperantia).
Poslední dvě z nich jsou vlastně rozumem přetavené a usměrněné neřesti (vznětlivost, dychtivost).
Podobné čtveřice ctností s malými obměnami se ve starověku vyskytují ve stoicismu i v lidové moudrosti. V pozdější tradici se o nich často hovoří jako o hlavních či kardinálních ctnostech.
Aristotelés
Ctnost je pro Aristotela střed mezi dvěma krajnostmi, například štědrost jako střed mezi rozhazovačností a lakotou. „Středem“ jsou však jen co do zaměření, kdežto co do kvality a náročnosti představují vždycky vrchol. Aristotelés rozděluje ctnosti do tří skupin:
- etické (mravní),
- dianoetické (teoretické znalosti a jednání) a
- poietické (praktické dovednosti).
Nejvýše si cení ctností teoretických, rozumových. Každá ze tří skupin obsahuje ještě několik kvalifikačních podskupin - tyto pak jmenují jednotlivé ctnosti jako jednání zlaté střední cesty mezi neřestmi - např. velkorysost jako střed mezi okázalostí a malicherností. Více než k dodržování každé z těchto minimálně sedmnácti ctností jednotlivě však Aristotelés nabádá k obecně uměřenému životu a k hledání toho nejlepšího.
Ctnosti v křesťanství
V Novém zákoně se také vyskytují seznamy ctností obdobné stoickým, často vedle odpovídajících seznamů neřestí (např. Ga 5,22nn; 1Tm 6,11; 2P 1,5-7). Specificky křesťanské pojetí ctnosti se však obvykle odvozuje z výroku apoštola Pavla:
O těchto třech se pak v křesťanské teologii mluví jako o ctnostech božských či teologických, protože jsou darem (milostí) Boží a převyšují přirozené lidské schopnosti.
Sedmero ctností
- Podrobnější informace naleznete v článku Sedm ctností.
Sedm ctností je koncept, vycházející z alegorické básně Psychomachia ("Zápas duše") Aurelia Clemense Prudentia († po 405), jež popisuje zápas ctností s hříchy. Podle tohoto ve středověku populárního díla se také staly tyto ctnosti protipólem sedmi hlavních hříchů. Prudentiův seznam obsahuje pokoru, štědrost, přejíctnost, mírumilovnost, cudnost, střídmost a činorodost.
Tomáš Akvinský
Tomáš Akvinský rozlišuje čtyři ctnosti přirozené - moudrost, spravedlnost, statečnost a uměřenost (nazývají se kardinální ctnosti). - jako základ přirozeného zákona (lex naturalis), který odráží věčný zákon Boží (lex aeterna). Nad nimi však stojí tři božské čili teologické ctnosti křesťanské - víra, naděje a láska - které vždy pocházejí z Boží milosti.
Novověká filosofie
Immanuel Kant je vůči ctnostem spíše skeptický a říká, že "to jediné, o čem lze bez omezení říci, že je dobré, je jen a pouze dobrá vůle"[2] Většina novověké filosofie se pak pojmu ctnosti vyhýbá a hovoří raději o hodnotách nebo pravidlech. Také Nietzsche mluví o ctnostech velmi ironicky, ale na jednom místě říká o "pozemské" ctnosti: "...tento pták si u mne udělal hnízdo, proto jej miluji. Sedí teď u mne na zlatých vajíčkách."[3]
Od 80. let 20. století však zažívá pojem ctnosti velkou renesanci u tak různých autorů, jako jsou Bělohradský, Comte-Sponville, MacIntyre nebo Rahner (viz seznam soudobé literatury níže). Také evoluční biolog Matt Ridley bere ctnosti vážně, snaží se je však vysvětlit jakožto evolučně výhodné.
Odkazy
Související články
Literatura
- V. Bělohradský, Kapitalismus a občanské ctnosti. Praha 1992
- E. C. Benfield (vyd.), Občanské ctnosti. Praha 1995
- A. MacIntyre, Ztráta ctnosti: k morální krizi současnosti. Praha 2004
- J. Pieper, Ctnosti, Praha 2000
- K. Rahner a kol., Novou odvahu k ctnosti. Praha 1998
- M. Ridley, Původ ctnosti: o evolučních základech jednání. Praha 2000