Církevní humor
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 23. srpna 2008
- Zobrazeno: 1682×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Církevní humor
Církevní humor, resp. křesťanský humor je humor, který se dotýká křesťanství, života v církvi, jeho představitelů, křesťanské víry a jejích zásad a průvodních jevů. Od protikřesťanského humoru se odlišuje především tím, že není koncipován jako urážlivý a vyhýbá se formulacím, které by bylo možno vkládat jako rouhání. I tak je ovšem hranice mezi vtipkováním o církvi a proti církvi nejasná.[1]
Humor má v křesťanství dlouhou tradici, která se pojí s rozšířeným přesvědčením, že křesťanství je radostné náboženství (křesťan má svým životem naplňovat a šířit evangelium - radostnou zvěst). Sv. Filip Neri (1515-1595) prohlásil, že Svatý smutný je smutný svatý, tento výrok je dodnes často citován, mezi českými katolíky je pak dlouhodobě oblíbená průpovídka smutný křesťan - žádný křesťan. Podle Neriho humor v sobě nese nebeský tón a svou nakažlivou silou učí člověka poznávat svou malost, v níž se však také skrývá jeho pravá velikost.[2]
O humoru v životě křesťanů a křesťanských světců pojednává kniha Josefa Ondoka Bereme smích vážně?
Obliba křesťanského humoru je natolik velká, že i v poměrně bezvěrecké České republice existuje něco, co lze nazvat "křesťanská humorná literatura". Tvoří ji jednak díla soustředící se čistě na křesťanský humor, jednak díla, která se sice zabývaji i (resp. i především) jinými tématy, ale jsou křesťanským humorem prosycena.
Obsah |
Křesťanský humor ve světě
Křesťanský humor má nepřehlédnutelný podíl na světové literatuře, některá díla tohoto typu byla i přeložena do české literatury. Obvykle však nejde o díla, jichž je humor jediným hlavním cílem, byť i takové existují (např. sbírka anekdot z církevních dějin Mezi nebem a zemí). Velkou porci sofistikovaného křesťanského humoru obsahují knihy, které formulují životní postřehy a příběhy, jejichž smyslem je rozšířit obzory a obohatit život čtenáře. Příkladem mohou být knihy Roberta Fulghuma a Anthonyho de Mella. V češtině vyšla též celá humorná série příběhů dona Camilla od italského novináře a spisovatele Guareschiho, kterou jako svou oblíbenou četbu propagoval i papež Jan XXIII. (ta má mimo samotný humor též charakter a účel ostře protikomunistického díla). Překladu se dočkala i kniha Ballinga Bůh má rád veselé lidi a další díla.
Český křesťanský humor
Český křesťanský humor je nedílnou součástí křesťanství na internetu i křesťanské literatury. Pomineme-li výše zmíněné překlady z děl v cizích jazycích, existuje i rozsáhlá česká tvorba.
Významný podíl na ní hraje tvorba literárně činných katolických kněží a řeholníků, která může mít někdy více (František Lukeš, František Hobizal, Benedikt V. Holota) a někdy méně (Jiří Barhoň) autobiografický charakter. Vznikají i díla, která se za pomoci velké porce humoru snaží popsat či kritizovat nešvary církevního života a přinést tak poučení a nápravu mezi věřící (např. Věroměr Maxe Kašparů). Z nekatolických autorů je známý zejména Pavel Kosorin se svými sbírkami aforismů.
Spolu s literaturou existuje i humor na křesťanském internetu, kde ovšem zpravidla nemá charakter knih, ale spíše sbírek jednotlivých žertů a humorných postřehů. Řada významných křesťanských stránek má pro humor vyhrazené sekce a rubriky.
Příkladem může být rubrika Křesťanský humor v Magazínu ChristNetu[3], malá sbírka jezuitského humoru na oficiálních stránkách české provincie řádu či sekce humor v nabídce internetového křesťanského knihkupectví Theofil.
Známí autoři a jejich díla
-
- Nekompletní výběr
- Jiří Barhoň: Zlý farář přejel hodného psa, Pane faráři, já vás budu muset zabít!
- František Hobizal: Humor v církvi dovolen, Minipříběhy
- Benedikt V. Holota: Nebyl jsem hrdina
- Pavel Kosorin: několik sbírek aforismů
- František Lukeš: Celý život jsem se učil a přece jsem propadl
- Tomáš Marný z Bludovic: A přece se točí (Murphyho zákony v církvi; ukázka zde)
- Anna Žídková: Úsměvy svatého Petra