Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 17. srpna 2008
- Zobrazeno: 3811×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko
Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko byla vyhlášena v roce 1978 na rozloze 628 km? k ochraně jedinečných společenstev vytvořených ve velmi členitém terénu podél řečiště Berounky a jejích přítoků. Jedná se o různé typy doubrav, lesostepi, stepi a společenstva skalních výchozů. Území je hodnotné i z geologického a geomorfologického hlediska. Jako přírodovědecky velmi významné území bylo Křivoklátsko zařazeno do mezinárodní sítě biosférických rezervací UNESCO a ptačích oblastí evropské soustavy Natura 2000. Správa CHKO Křivoklátsko sídlí na adrese: 270 24 Zbečno č.5
Obsah |
Geologie
Většina oblasti je tvořena zvrásněnými starohorními břidlicemi a droby středočeského Barrandienu s vložkami buližníků a vyvřelých hornin. V členité jihozápadní části CHKO se vyskytují výlevné vyvřeliny z období starších prvohor - andezity, ryolity a dacity. u Skryj vystupují na povrch kambrické břidlice a slepence, které se proslavily nálezy trilobitů a dalších zkamenělin. Úzké hřbety při jihovýchodním okraji CHKO jsou tvořeny ordovickými křemenci. Podél Berounky se zachovaly štěrkopískové říční terasy.
Geomorfologie
Většina území je součástí geomorfologického celku Křivoklátská vrchovina, na severovýchod CHKO zasahuje výběžek Plaské pahorkatiny. Nejnižším bodem je údolí Berounky (220 m n. m.), nejvyšším vrcholem je Těchovín (617 m n.m.) v jihozápadní části CHKO. Mírně zvlněná vrchovina je rozčleněna hlubokým údolím Berounky a jejích přítoků. Nad okolní terén vystupují i osamocené buližníkové skalní suky, v jihovýchodní části území se nachází několik úzkých křemencových skalních hřbetů (Krušná hora, Velíz, Zámecký vrch).
Rostlinstvo
Více než 63 % území pokrývají převážně listnaté a smíšené lesy, které si na mnoha místech uchovaly přírodě blízký ráz. Na skalnatých vrcholech se vyskytují zakrslé doubravy a skalní stepi se suchomilnou vegetací, označované jako pleše[1]. Z lesních společenstev jsou pro nejnižší polohy charakteristické dubohabrové háje, ve vyšších polohách převažují bučiny a různé typy doubrav. Strmé svahy hlubokých údolních zářezů jsou porostlé druhově pestrými suťovými lesy s hojným výskytem tisu červeného.
Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.
Živočišstvo
Věkově rozrůzněné lesní porosty jsou útočištěm celé řady ohrožených druhů živočichů, především měkkýšů a dalších drobných bezobratlých. Hojně jsou rozšířeni obojživelníci a plazi. Na Křivoklátsku pravidelně hnízdí celkem 120 druhů ptáků včetně vzácného výra velkého a čápa černého.[2].
Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.
Cestovní ruch
Hluboké lesy, členitý reliéf, množství historických památek a hustá síť turistických značených cest vytvářejí dobré podmínky pro pěší turistiku. Nově byly v oblasti vyznačeny cyklotrasy. Oblíbeným cílem vodáků je řeka Berounka. Strmé skalní stěny jsou oblíbeným cílem horolezců.
Poznámka
Svým společenským a ekologickým významem - významná biosférická rezervace UNESCO - by tato CHKO Křivoklátsko mohla v budoucnu zcela jistě aspirovat na status Národního parku, který by ji velmi prospěl a plně by odpovídal jejímu faktickému významu v celém systému státní ochrany přírody v České republice.
 Křivoklátské lesy |
 Podzimní barvy u Lašovic |
 Červený kříž |
 Lesní palouk u Kublova |
Reference
- ? Flóra CHKO Křivoklátsko; Dostupné na http://www.krivoklatsko.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=504
- ? Fauna CHKO Křivoklátsko; Dostupné na http://www.krivoklatsko.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=3092
Literatura
- Marta Dudková: Křivoklátsko - kraj černých čápů; Asco, Praha 1996
- Jan Němec, Vojen Ložek (editoři) a kol.: Chráněná území ČR - střední Čechy; AOPK ČR, Praha 1997, strana 264 - 266; ISBN 80-902132-0-0