Chmel otáčivý
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 20. srpna 2008
- Zobrazeno: 2296×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Chmel otáčivý
 Chmel otáčivý |
||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Chmel otáčivý
|
||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Humulus lupulus Linné, 1753 |
Chmel otáčivý (Humulus lupulus) je vytrvalá dvoudomá pravotočivá liána z čeledi konopovitých.
Obsah |
Synonyma
- Humulus americanus T. Nuttall, 1847
- Humulus volubilis R. A. Salisbury, 1796 (nom. illeg.)
- Lupulus communis J. Gaertner, 1788 (nom. illeg.)
- Lupulus humulus P. Miller, 1768
- Lupulus scandens de Lamarck, 1779 (nom. illeg.)
Vzhled
Lodyhy má 2 až 6 m dlouhé drsně chlupaté. Palisty jsou téměř srostlé, listy vstřícné, dlouze řapíkaté.
Areál rozšíření
V současné době je rozšířen po celém mírném pásu Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zavlečen byl i do Jižní Ameriky (Chile) a do Austrálie.
Hlavními oblastmi pěstování chmele kromě České republiky jsou Německo, USA, Čína, Polsko, Velká Británie, Rusko, Ukrajina, Kanada a Austrálie.
Použití
Chmel patří k velmi starým kulturním rostlinám. Už ve středověku pojídali labužníci chmelové výhonky se solí, pepřem, octem a olejem a věřili v jeho léčebné účinky. První údaje o pěstování chmele na území ČR jsou z roku 859. Významně se o jeho rozšíření v českých zemích zasadil císař Karel IV.
Mladé výhonky chmele se dodnes někdy užívají jako zelenina („chmelový chřest“). Z výhonků se též připravují polévky i omelety, ale nakládají se také jako zelenina.
Hlávky samičích květů (chmelové šištice) nebo extrakt z nich se používají v pivovarnictví při výrobě piva, obsahují totiž hořčiny (lupulin), které mu dodávají chuť a aroma. Jelikož květy ztrácejí po opylení na kvalitě, je třeba dbát na to, aby se ve chmelnici nevyskytovaly samčí rostliny. První historická zmínka o užití chmele pro dochucení piva pochází z listiny franského krále Pipina III. Krátkého z r. 768.
Český chmel (pěstovaný v Poohří (Žatecko), Polabí (Úštěcko) a na Hané (Tršicko)) patří k nejkvalitnějším na světě a občas bývá označován za zelené zlato.
Jedná se rostlinu vytrvalou (tzv.trvalku), na jednom místě vydrží 20 - 25 let.
Menší množství se využívá i ve farmaceutickém průmyslu, potravinářství a při výrobě kosmetických přípravků.
Samčí rostliny jsou při kulturním pěstění likvidovány, aby se zabránilo opylení samičích chmelových šištic, které opylením ztrácejí na kvalitě.
Lidové léčitelství
V lidovém léčitelství se využívá jako sedativum a také povzbuzuje chuť k jídlu. Sbírají se mladé výhonky, které zatím neprorostly na světlo a obsahují hodně vitamínů skupiny B i minerálních látek.
Literatura
Květena ČSR, díl 1 / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). Praha : Academia, 1988. S. 426-428. ISBN 80-200-0643-5. ŽÁČEK, Zdeněk. Vůně koření. Praha: Merkur, 1981.