Chlorid boritý
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 12. srpna 2008
- Zobrazeno: 1905×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Chlorid boritý
Chlorid boritý | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Chlorid boritý |
Anglický název | Boron trichloride |
Sumární vzorec | BCl3 |
Vzhled | Bezbarvý plyn |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 10294-34-5 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 117,169 g/mol |
Teplota tání | -107,3°C (165,85 K) |
Teplota varu | 12,5°C (285,65 K) (1013 hPa) |
Hustota | 1,340 g/cm3 (12,5 °C, kapalina) 4,95 kg/m3 (15 °C, 1013 hPa, plyn) |
Kritická teplota | 178,8 °C (451,95 K) |
Kritický tlak | 3 746 kPa |
Kritická hustota | 0,7 g/cm3 |
Rozpustnost ve vodě | Rozklad |
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech |
CCl4 |
Měrná vodivost | -6,65 Sm-1 |
Povrchové napětí | 16,7 mN/m |
Struktura | |
Krystalová struktura | Šesterečná |
Hrana krystalové mřížky | a=614 pm, c=660,3 pm |
Tvar molekuly | Planární |
Dipólový moment | 0 Cm |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ?fH | -418,4 kJ/mol |
Entalpie tání ?Ht | 58,1 J/g |
Entalpie varu ?Hv | 204 J/g |
Standardní molární entropie S | 206 J K-1 mol-1 |
Standardní slučovací Gibbsova energie ?fG | -387,2 kJ/mol |
Izobarické měrné teplo cp | 0,913 J K-1 g-1 |
Bezpečnost | |
R-věty | R14, R26/28, R34 |
S-věty | S1/2, S9, S26, S28, S36/37/39, S45 |
NFPA 704 | |
Číslo RTECS | ED1925000 |
Teplota vznícení | Není vznítitelný |
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
Chlorid boritý je za normální teploty plyn štiplavého a dráždivého zápachu, přibližně čtyřikrát těžší než vzduch.
Obsah |
Příprava
Připravuje se buď přímým slučováním elementárního bóru s chlorem
- 2 B + 3 Cl3 -> 2 BCl3,
nebo redukcí oxidu boritého uhlíkem za přítomnosti chlóru; vedlejším produktem reakce je oxid uhelnatý:
- B2O3 +3 C + 3 Cl2 -> 2 BCl3 + 3 CO
Vlastnosti
Molekula chloridu boritého je svou strukturou velmi podobná struktuře molekuly fluoridu boritého, je planární (rovinná) a má trojčetnou symetrii.
Vzhledem k tomu, že valenční elektronová slupka atomu bóru je neúplně obsazená pouze šesti elektrony molekula chloridu boritého vystupuje v reakcích jako Lewisova kyselina a snadno se váže s molekulami obsahujícími volný elektronový pár; vzhledem k velkému objemu chlórového atomu však obvykle následuje disociace chlorového atomu, takže postupně dochází k výměně chlorových atomů, pokud reagující molekuly jsou menší než atomy chloru.
Tak např. při reakci s vodou vzniká v prvním stupni
- BCl3 + H2O -> Cl3B-—O+H2 -> Cl2B—OH + HCl.
Postupně tak dojde k nahrazení všech atomů chloru hydroxylovými skupinami, takže souhrnnou reakcí vzniká kyselina boritá a chlorovodík:
- BCl3 + 3 H2O -> H3BO3 + 3 HCl.
Tato reakce probíhá i se vzdušnou vlhkostí, proto kapalný chlorid boritý ponechaný v otevřené nádobě na vzduchu dýmá. Je tedy za přítomnoti stop vody značně korozivní a z toho důvodu se nesmí uchovávat v kovových nádobách bez náležité povrchové úpravy.
Podobně reakcí s amoniakem vzniká triamid kyseliny borité a chlorid amonný:
- BCl3 + 6 NH3 -> B(NH2)3 + 3 NH4Cl.
Použití
Chlorid boritý se používá pro vnášení atomů bóru (dopování) do monokrystalických vrstev křemíku pří výrobě polovodičů typu p.
Fyziologické působení
Páry chloridu boritého při nadechnutí uvolňují působením vody ve sliznicích chlorovodík, který je dráždí. Ve větším množství může způsobit poleptání sliznic nebo kůže, případně až edém plic. Je proto nebezpečný již při koncentracích ve vzduchu kolem 20 ppm.
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.