Charles Baudelaire
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 20. srpna 2008
- Zobrazeno: 3775×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Charles Baudelaire
Charles Pierre Baudelaire (9. dubna 1821 Paříž – 31. srpna 1867 Paříž) byl francouzský básník a překladatel; první z řady tzv. prokletých básníků.
Jeho otec byl kněz, po revoluci byl vychovatelem a úředníkem, zemřel v r. 1827. Baudelairova matka se roku 1828 znovu provdala – generála Jacquese Aupicka, kterého Baudelaire nesnášel.
Baudelaire vedl bohémský život dobrodruha. Před maturitou byl vyloučen ze školy, ale nechtěl pracovat, proto se dostal na obchodní loď do Kalkaty. Po návratu začal psát básně o dojmech z cesty. Později psal posudky na pařížské salóny a vypracoval se na předního kritika.
Roku 1848 bojoval na barikádách a založil časopis Veřejné blaho.
Zemřel na obrnu, před smrtí ztratil řeč.
Obsah |
Dílo
Ve své poezii odhaloval milostná a společenská zklamání, snažil se provokovat svojí otevřeností. V jeho díle je spojena láska a pohrdání, krása a zlo, touha po životě atd. Jeho dílo ovlivnilo moderní poezii.
- Květy zla (Les Fleurs du mal, 1857) – básnická (lyrická) sbírka, za kterou musel zaplatit pokutu z mravnostních důvodů (urážka náboženství a morálky). Tato básnická sbírka je považována za klíčové dílo moderní světové poezie. Les Fleurs du mal (doplněné vydání 1861) obsahují 126 básní, rozdělených do šesti oddílů: Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Revolta, Smrt; (v posmrtném vydání 1868 bylo vloženo dalších 14 básní). Ve poezii, kterou básník šokoval francouzskou společnost, se do velké míry odráží jeho nespoutaná osobnost i jeho život. V básních líčí nepřikrášlený obraz skutečnosti, které vládne nepoetické Zlo, jehož ztvárnění se až dosud poezie vyhýbala (báseň Zdechlina). Výchozím bodem sbírky je nemožnost člověka dosáhnout štěstí a odtud pramení bolest, o to intenzivnější, že se záblesky štěstí hlásí ve snu a vzpomínání. V reálném světě tak zůstává jedinou pozitivní hodnotou umění usilující o krásu. Nakonec se jediným existenciálním řešením bolestné zkušenosti stává klidné spočinutí ve smrti.
- Malé básně v próze (Petits po?mes en prose, 1869) – původně byly vydány pod názvem Pařížský splín. Jedná se o padesát krátkých poetických próz. Baudelaire zde dospívá k poznání, že skutečná podstata poetického vyjádření nespočívá v tradičním rytmickém členění, spojeném s rýmem, ale výhradně v básnické vizi, metaforice a obrazech. Jde vlastně o jakousi básnickou symfonii Paříže, moderního člověka a jeho složité životní problematiky. Za smyslovým světem nachází existenci jiného, vnitřního světa, do něhož proniká pomocí symbolů a obrazného myšlení a který se vymyká běžné logice.
Básně
- Albatros
- Exotický parfém
- Jisté kreolské dámě
- Vlas
- Zdechlina
- Krása
- Splín
- Víno samotářovo
Eseje
- Umělé ráje – o účincích hašiše a opia. Vydávaná také jako Báseň o hašiši.
Knihy
- Estetické zajímavosti
- Romantické umění
Zápisky
- Intimní deníky
- Bruselské roky
Překládal dílo E. A. Poa
