Cestou necestou
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 27. ledna 2006
- Zobrazeno: 2586×
Příbuzná témata
Cestou necestou
CESTOU NECESTOU – volný slohový útvar
ÚVAHA
Když jsi poprvé řekla sprosté slovo, dlouho ti rodiče domlouvali. Říkali věci jako „To se neříká“, „Kde jsi to pochytila?“ „Copak takhle mluvíme já a nebo maminka?“. Pamatovala sis to, byla jsi malá holčička a tvoji rodiče pro tebe byli jedinými, nejvyššími, nejspravedlivějšími, nejváženějšími osobami na celém světě. Postupem času ti svatí, nedotknutelní lidé v tvých očích sestoupili, snad spíše klesli, zpátky na zem, měli své chyby a nedostatky a začali si je navzájem vyčítat. Slovíčka, za které jsi byla kárána, létala vzduchem pro nic za nic a ty jsi byla zmatená. Co se to děje? Co je správné a kdo má pravdu? Cestou necestou…
Když jsi poprvé zalhala, tvoje máma se moc zlobila. Přišlo ti to zvláštní a neopodstatněné , ale myslela sis, že rodiče mají vždycky pravdu a tedy nikdy nelžou a chtěla jsi být jako oni. Věřila jsi jí, že za pravdu ti nikdy nikdo neublíží, a pamatovala sis to. Stalo se ale, že jsi něco provedla, přiznala ses a přesto jsi dostala. Cítila ses ukřivděně a přemýšlela o tom, že je snad lepší lhát, a že ti vlastně i máma lhala. Cestou necestou…
Když jsi postavila svého prvního sněhuláka, usoudili tvoji rodiče, že jsi dost velká na to, aby ses naučila lyžovat. Těšila ses, ale zároveň jsi měla strach – z pádů a z neúspěchů, kterými bys zklamala svoje rodiče. Tolik sis přála, aby ti to šlo, ale přesně naopak – nemohla jsi prostě za žádnou cenu přinutit svoje nohy, aby zahnuly tam, kam bylo potřeba. Tehdy tě táta postavil proti tvému sněhulákovi a řekl ti, že před ním zabočíš. Možná ti věřil, že to dokážeš, možná na tebe byl naštvaný a chtěl ti ublížit… Po nárazu a následném pádu tě nebolel tolik odřený nos ani naražená noha jako pohled na rozbité sněhové koule rozsypané po zemi. Sněhové koule, které mnohdy byly větší než ty a které tě stály tolik práce a námahy. „Proč?“ ptala ses skrze slzy sama sebe. Cestou necestou…
Cestou necestou hledají rodiče metody, jak ukázat svým dětem svět, jak je připravit na dobro, ale hlavně na zlo, které na ně „tam venku“ čeká.
Cestou necestou je děti přijímají, mnohdy za cenu ztrát svých iluzí, které je dětmi vlastně činí, až tedy dospějí, oklestěny od naivity a čistoty, s kterou vstoupily na svět, od bezmezné důvěry a úcty, kterou měly ke svým rodičům… Vchází na vlastní cestu životem, a ač si myslí, že je jejich vlastní, já dobře vím, že jim ji připravili rodiče. A třebaže si to nepřiznávají, i oni – cestou necestou – otvírají dětem oči způsobem, který kdysi tolik nenáviděli.
Cestou necestou se i ty snažíš v sobě najít hodnoty, které jednou předáš svým dětem. Jsi už dost velká na to, abys o tom přemýšlela. Vím, že to zvládneš – že je objevíš - a budeš dobrá máma, která svým dětem ukáže i světlé, hezké stránky života – kvůli nim tu přece jsou. A vím, že se budeš snažit pro ně zachovat jednu – pro tebe tu nejdůležitější – podmínku pro plnohodnotné hledání vlastní cesty, pro jejich dospívání – svobodu.
A dokážeš to – věřím a přeji si a tuším, že spíše cestou než-li necestou.