Cena Toma Stopparda
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 17. srpna 2008
- Zobrazeno: 1458×
Příbuzná témata
Cena Toma Stopparda
Cena Toma Stopparda je literární ocenění Nadace Charty 77. Založena byla v roce 1983 ve Stockholmu.
Je udělována každoročně v květnu v Zrcadlové kapli Klementina za významné básnické, prozaické nebo esejistické dílo vydané v předcházejících dvou letech. Finančně je dotována anglickým dramatikem českého původu Tomem Stoppardem částkou 40 000 korun.
V současnosti jsou členy poroty: Jitka Bednářová, Václav Cílek, Jana Červenková (předsedkyně poroty), Aleš Haman, František Janouch, Martin Pilař, Božena Správcová.
V minulosti patřili mezi porotce např. Michal Bauer, Pavel Janoušek, Pavel Kosatík, Lubomír Machala či Jan Šulc.
Laureáti
- 2007 – Zdeněk Neubauer, O počátku, cestě a znamení časů
- 2006 – Přemysl Rut, Pan Když a slečna Kdyby
- 2005 – Stanislav Komárek, Leprosárium
- 2004 – Václav Cílek, Makom-Kniha míst a Krajiny vnitřní a vnější
- 2003 – Václav Jamek, Duch v plné práci
- 2002 – Martin Hilský, za překlady a interpretaci Shakespearových děl
- 2001 – Jiří Opelík, Milované řemeslo
- 2000 – Pavel Kosatík, Ferdinand Peroutka, Pozdější život (1938 - 1978)
- 1999 – Karel Kosík, Předpotopní úvahy
- 1998 – Jana Červenková, Kurs potápění
- 1997 – Jiří Pechar, za literárně-kritické a překladatelské dílo
- 1996 – Jolana Poláková, Perspektiva naděje
- 1995 – Sergej Machonin, Příběh se závorkami. Alternativy
- 1994 – Jiří Kovtun, Tajuplná vražda. Případ Leopolda Hilsnera
- 1993 – Jiří Olič, Čtení o Jakubu Demlovi
- 1992 – Jan Lopatka, Předpoklady tvorby a Radiojournál v ko(s)mickém věku
- 1991 – Jiří Kratochvil, Medvědí román
- 1990 – (cena nebyla udělena)
- 1989 – Zbyněk Hejda, Blízkosti smrti
- 1988 – Jáchym Topol, Miluju tě k zbláznění
- 1987 – Milan Uhde, Pán plamínků
- 1986 – Bohumila Grögerová a Josef Hiršal, Let let
- 1985 – Ivan Martin Jirous, Magorovy labutí písně a Milan Jungmann, Cesty a rozcestí
- 1984 – Eva Kantůrková, Mé přítelkyně v domě smutku a Zdeněk Urbánek, Popaměti