Celiakie
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 17. srpna 2008
- Zobrazeno: 3260×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Celiakie
Celiakie je chronické onemocnění sliznice tenkého střeva z důvodu přecitlivělosti na gluten (lepek), což je bílkovina, obsažená v mnoha druzích obilí. Nesnášenlivost přetrvává celoživotně, částečně geneticky determinována. V současnosti se nedá definitivně léčit.
Pokud postižení konzumují potraviny obsahující gluten, vzniká zánět sliznice tenkého střeva a dochází k rozsáhlé zkáze epitelových buněk střeva. Kvůli tomu mohou být živiny pouze těžko vstřebávány a zůstávají nestrávené ve střevě. Symptomy jsou tomu odpovídající ztráty hmotnosti, průjem, dávení, nechutenství, únava, rozmrzelost, u dětí v neposlední řadě poruchy růstu. Neléčená celiakie především zvyšuje nebezpečí tzv. NHL (agresivní rakovina lymfatických žláz), pravděpodobně také rakoviny střeva. U 5-10 % pacientů se zároveň vyskytuje cukrovka. Jediná v dnešní době známá možnost léčby celiakie spočívá v dodržování bezlepkové diety.
Obsah |
Epidemiologie
Frekvence výskytu onemocnění v různých zemích výrazně kolísá. Kromě toho se údaje o výskytu liší podle toho, jestli je diagnóza stanovena teprve na základě klinických symptomů, nebo už podle orientačních testů. Při zohlednění pouze symptomatických případů dosahuje četnost od 1:10 000 v Dánsku a USA až po 1:3 000 ve Švédsku a VB. Celosvětový průměr je zhruba 1:3 350. Příliš časné přikrmování dětí nejspíš zvyšuje riziko onemocnění. U lidí trpících Downovým syndromem je onemocnění také běžnější.
Příčiny
Rodinné hromadění u příbuzných prvního stupně a obzvlášť u jednovaječných dvojčat naznačuje závažnou příčinu. Skutečně se u více než 95 % všech postižených nachází určitá konstelace tzv. histokompatibilních antigenů (HLA), jmenovitě HLA DQ2 a DQ8. 25 % všech lidí ovšem tuto konstelaci HLA vlastní a asi 98 % z nich lepek snáší bez problémů. Otázku, proč tomu tak je, nelze s jistotou zodpovědět. Vědecké výzkumy se zaměřují na další genetické znaky, ale také na infekce, jako možné spolupůsobící faktory.
Symptomy
Klasické příznaky celiakie jsou vleklé průjmy, způsobené poruchami trávení, zčástni ovšem také celistvá a (kvůli poruše trávení tuků) lesklá stolice. Postižené děti nemají chuť k jídlu, často zvrací a nepřibírají na váze. Později může být také omezen růst. Děti bývají mrzuté a nápadnými znaky jsou tenké končetiny a vypouklé, nafouknuté bříško.
Od té doby, co byla do diagnostiky zahrnuto vyšetřování protilátek, pro celiakii specifických, se rozpoznávání nemoci zásadně změnilo. Lidé, u kterých byla celiakie rozpoznána např. v rámci rodinných prohlídek a kteří vykazují komplexní zakrňování klků, mohou mít pouze slabé, částečně také nespecifické příznaky. Skutečnost, že pouze část z nich vykazuje typické příznaky, vešla do literatury pod pojmem „špička ledovce". U nich se vyskytují bolesti břicha, paradoxně dokonce zácpy, oddálení růstu a u dětí oddálení puberty, snížení obsahu vápníku v kostech (kvůli omezenému vstřebávání vápníku), anémie (omezená resorpce železa), záněty kloubů, defekty zubní skloviny.
Intenzita reakce na gluten se odlišuje individuálně. U některých lidí se i požití většího množství potravin obsahujících gluten projeví jen málo. Na druhou stranu, u jiných celiaků se může požití glutenu projevit až nepřiměřenou reakcí.
Jako autoimunitní onemocnění je celiakie sdružená s jinými nemocemi, při nichž se imunitní systém brání látkám tělu vlastním. Nejčastější doprovodná nemoc je Diabetes mellitus I. typu. Asi 5-10 % celiaků trpí cukrovkou a naopak zhruba stejný podíl diabetiků celiakií. Stejně tak zánětlivé onemocnění štítné žlázy (Hashimoto-Thyreoiditis) se často vyskytuje zároveň s celiakií. Spíše u dospělých může dojít ke vzniku silně svědivé, puchýřkovité vyrážky (Dermatitis herpetiformis Duhring). Pouze 1/10 z nich má symptomy týkající se gastrointestinálního traktu.
Léčba
V současné době jediná jistá možnost, jak nemoc léčit, je dodržovat doživotní bezlepkovou dietu. Střevo se opět uzdraví a riziko dlouhodobých následků se sníží. Z jídelníčku se musí vyloučit všechny druhy obilí s vysokým obsahem lepku (pšenice, ječmen a žito). Zvlášť u zpracovaných potravin a hotových výrobků je třeba dávat velký pozor, jestli nebyly použity žádné přísady obsahující lepek. Protože lepek bývá často používán jako emulgátor, k želírování a jako nositel aromatických látek, není to vždy na první pohled zřetelné.
Jako alternativa k obilninám obsahujícím lepek je povoleno používat proso, kukuřici, rýži, laskavec, pohanku, sojové boby, kaštany. Stejně tak je povolena zelenina včetně brambor, salátu, ovoce, maso, ryby, vejce, mléko a mléčné produkty. Speciální bezlepkové výrobky bylo dříve možné koupit pouze ve speciálních obchodech, zabývajících se zdravou výživou. Dnes je situace lepší.
Současný výzkum nové léčby celiakie je založen na enzymatické terapii. Nedávno se povedlo izolovat z klíčícího obilného zrna enzym, který umí lepek zpracovat. Jeho zlomky pak už nemohou být imunitním systémem rozpoznány a tím pádem nevedou ke vzniku zánětu. Úkolem je vyrobit pilulky, které by tento enzym obsahovaly. Postižený by si dal pilulku před jídlem nebo během něj a onen enzym by lepek obsažený v potravinách zneškodnil. Problém spočívá v rozdílu pH v žaludku a ve střevě. Rozhodující je také rychlost trávení lepku. Ten musí být před tím, než se dostane do střeva, kompletně rozložený, aby terapie byla dostatečně bezpečná.