Boxerské povstání
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 12. srpna 2008
- Zobrazeno: 3023×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Boxerské povstání
| Konflikt: Boxerské povstání | |||||||||||
 Jednotky Boxerů v Tiencinu (1900). |
|||||||||||
|
|||||||||||
| Strany | |||||||||||
Aliance 8 států Francie Rakousko-Uhersko Německo Italské království USA Velká Británie Rusko Japonsko |
 Čína |
||||||||||
| Velitelé | |||||||||||
| Alfred Graf von Waldersee Edward Seymour |
Cchi-Si |
||||||||||
| Síla | |||||||||||
| 49 000 - 60 000 mužů | 50 000-100 000 Boxerů 70 000 císařských vojáků |
||||||||||
| Ztráty | |||||||||||
| 2 500 vojáků, 526 cizinců/čínských křesťanů |
cca 19 000 civilistů ? Boxeři ? císařští vojáci |
||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||
Boxerské povstání bylo důsledkem postupného pronikání cizích světových velmocí na území Číny s cílem zastavit tuto expanzi.
Nástin událostí
Zvýšený tlak zámořských zemí, které dostaly pod svou kontrolu řadu čínských přístavů a území způsobil na konci 90. let 19. století obnovení starých tajných spolků, které vystupňovaly aktivitu proti cizincům. Jejich oporou byli zejména rolníci. Tato společenství zakládala svou činnost na prolnutí metafyzické náboženské mystiky a xenofobie. Nejdůležitější takové hnutí se jmenovalo I-che-tchuan (neboli „Pěst ve jménu míru a spravedlnosti“). Odtud byl odvozen i název boxeři. Ohniska odporu se nacházela v provinciích Šan-tung, Šan-si a Č-li. Klíčovovou se stala neúroda a hlad v roce 1899, kdy došlo k radikalizaci a přerodu v otevřené povstání proti „mořským ďáblům“ – cizincům a rozšíření povstání po celé severovýchodní části Číny. Před Peking dorazili povstalci v květnu roku 1900. Následovala velmi váhává reakce císařovny-vdovy Cchi-si, která i přes obavy z možného vojenského zásahu velmocí, nakonec v červnu boxery vpustila do Pekingu a vyhlásila válku cizíncům. Došlo k obklíčení cizinecké čtvrti a zavraždění německého vyslance.
Reakcí na tyto události byla příprava vojenské výpravy velmocí (jmenovitě: USA, Velké Británie, Japonska, Francie, Německa, Ruska, Rakouska-Uherska a Itálie) do Číny se záměrem nastolení klidu a zajištěním tehdejších pozic. Za velitele tohoto mnohonárodnostního sboru o síle 60 tisíců mužů byl jmenován německý maršál Alfred von Waldersee. 4. srpna 1900 došlo k zahájení válečné akce útokem z Tiencinu. Boxerům však chyběla moderní technika a výzbroj, takže neměli sílu čelit koncentrované síle okupantů. Peking byl dobyt velmi brzo již 14. srpna a následně vydrancován. Trestné výpravy cizinců pak v dalších měsících masakrovaly ohniska odporu na venkově.
Rozuzlení
7. září 1901 byl podepsán tzv. závěrečný protokol, ve kterém se čínská vláda zavázala uhradit náhradu v nereálně vysoké výši téměř 150 miliónů liber, dále nechat zbořit pevnost Ta-ku a souhlasit s přítomností cizích vojsk v Pekingu za účelem ochrany diplomatické čtvrti. Celá trasa mezi Pekingem a Tiencinem byla nadále kontrolována velmocenskými vojsky a vláda se musela také zříci jakéhokoli dovozu zbraní do země. Porážka boxerů byla nevyhnutelná díky nevyzbrojenosti a absenci jednotného reformního programu, který by aktivizoval a sjednotil masy domorodců.
Literatura
- ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha : Libri, 1999. ISBN 80-85983-75-3.