Bořivoj I.
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 12. srpna 2008
- Zobrazeno: 3443×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Bořivoj I.
| Bořivoj I. | ||
|---|---|---|
| Český kníže | ||
 |
||
| Křest Bořivoje I., Velislavova bible (1. pol. 14. století). | ||
| Doba vlády | 867?–888/9 | |
| Narození | mezi 852 a 855 | |
| Úmrtí | 888/9 | |
| Přechůdce | - | |
| Následník | Svatopluk Velkomoravský | |
| Manželky | Svatá Ludmila (874?-888/891) | |
| Potomci | Spytihněv I. Vratislav I. |
|
| Dynastie | Přemyslovci | |
| Otec | ? | |
| Matka | ? | |
Bořivoj I. (* mezi 852 a 855, † mezi 888 a 891) byl první historicky doložený český panovník a zároveň první panovník křesťanský. Jako první český křesťanský vládce je Bořivoj vykreslen v Životě svatého Václava, Kristiánově legendě stejně v Kosmově kronice.
Obsah |
Přemyslovec
Podle Kosmovy kroniky byl Bořivoj Přemyslovec a syn bájného knížete Hostivíta (tedy potomek mýtické kněžny Libuše a Přemysla Oráče). Historici si dodnes kladou otázky týkající se jeho původu, ačkoliv ten je dnes už jen obtížně prokazatelný.
Má se za to, že franské Fuldské letopisy o něm píší jako o knížeti Goriweiovi. K roku 872 tyto letopisy uvádí jména několika českých knížat. V měsíci květnu poslal proti moravským Slovanům Durynky a Sasy. Poněvadž s sebou neměli krále a nechtěli být mezi sebou svorní, dali se před nepřáteli na útěk, a když ztratili velký počet svých [lidí], s hanbou se vrátili. Ba vypráví se, že některá hrabata byla na útěku ženičkami té země zbita a kyji shazována s koní. Znovu byli někteří z Franků posláni na pomoc Karlomanovi proti uvedeným Slovanům, jiní byli určeni proti Čechům. A ti pět knížat těchto jmen: Svatoslav, Vitislav, Heriman, Spytimír, Mojslav, (Goriwei), která se s velkým množstvím lidu pokoušela rozpoutat válku, obrátili s pomocí na útěk. Jiné pobili a jiné zranili, někteří utonuli též v řece Vltavě, ti však, kdož mohli uniknout, uchýlili se do měst. Jméno Goriwei je ovšem dopsáno jako šesté a uvedeno pouze v jednom z opisů análů.
Postava Bořivoje je známa z několika historických nebo literárních pramenů. Účelem těchto pramenů nebylo vždy vykreslit minulost pravdivě, nýbrž ji přikrášlit ve prospěch autora, latinské církve, nebo soudobého vládce a případné mezery v událostech si doplňovala autorova fantazie, někdy inspirovaná jinými příběhy – což byl často i případ Kosmy. Dnešní historici tedy tohoto letopisce částečně poopravili.
Bořivojův život
Bořivojovým sídlem snad byl původně Levý Hradec. Přemyslovci zřejmě v této době nebyli jediný důležitým rodem v Čechách. Snad díky podpoře velkomoravských knížat, ale především postupným budováním mocenského postavení si ovšem získali pozici nejvýznamnější. Přemyslovci totiž ovládali středočeský prostor, který byl klíčový. Jediná dvě jistěji doložená mocenská centra známe jen z prostoru jižních a severozápadních Čech.
Čechy v době, kdy žil Bořivoj, nebyly plně nezávislým státem, spadaly do politického vlivu Velké Moravy. Svatopluk Velkomoravský svého zhruba patnáctiletého chráněnce někdy po roce 867 ustanovil knížetem Čechů. Je otázkou, proč se tak rozhodl, jistě měl na výběr ze zkušenějších mužů. Je to jeden z argumentů zastánců teorie příbuzenství velkomoravských Mojmírovců a zakladatele přemyslovské dynastie. Bořivoj možná vyrůstal na Svatoplukově dvoře. Roku 872 podporoval Bořivoj velkomoravského knížete Svatopluka v jeho sporu s východofranským králem Ludvíkem Němcem.
Od roku 874 byl Bořivoj ženatý s Ludmilou (později svatou) z rodu Pšovanů nebo z kmene Srbů. Zdá se ale, že postupná eliminace knížecích rodů v Čechách zdaleka neprobíhala pouze s pomocí násilí. Roli jistě sehrávala sňatková politika, jejímž příkladem je sňatek Ludmily a Bořivoje. Z tohoto manželství vzešlo několik dětí, z nichž jsou doloženi pouze jeho dva synové a následníci Spytihněv I. a Vratislav I. Vratislavovými syny a Bořivojovými vnuky pak byli Svatý Václav a Boleslav I.
Podle Kristiánovy legendy přijal Bořivoj se svou ženou křest od arcibiskupa Metoděje. Datování křtu je problematické, nejčastěji se uvádí k roku 883. I když už předtím bylo v r. 845 pokřtěno 14 českých knížat (duces Boemanorum) na sněmu v bavorském Řezně (Regensburg), Bořivojova konverze se jeví jako skutečný počátek christianizace země. Křtem na Moravě čelil Bořivoj expanzivním snahám východofranských panovníků a bavorských biskupů. U příležitosti křtu také Bořivoj uznal Svatoplukovu svrchovanost nad svou doménou (tj. Pražskem a k němu později připojenými územími „Lučanů“ a „Lemuzů“).
Zakladatelská činnost
Přestože se jinak o Bořivojovi příliš jistého neví a jeho postava je zahalena tajemstvím, lze doložit jeho zakladatelskou činost. Nechal na Levém Hradci postavit první křesťanský kostel v Čechách, rotundu zasvěcenou svatému Klimentovi. Za jeho vlády se v Čechách začalo pomalu šířit křesťanství. Politický vývoj (přijetí křesťanství a politická závislost na Velké Moravě) vedlo až ke vzpouře českých velmožů a Bořivojovu krátkodobému vyhnanství, během něhož byl knížetem Strojmír, Čech žijící do té doby ve vyhnanství v Bavorsku.
Je možné, že se Svatoplukovou pomocí Bořivoj povstání potlačil. Kristián naopak píše o tom, že Strojmíra svrhli sami Čechové a potom Bořivoje znovu z Moravy povolali. Poté dal Bořivoj postavit na ostrohu nad Vltavou další křesťanský kostelík, zasvěcený tentokrát Panně Marii. Stalo se tak nedaleko od vrcholku Žiži, kde snad existovalo pohanské obětiště. Zde také stál kamenný knížecí stolec, na nějž byli obřadně usazováni noví vládcové, vybraní předáky kmene. Tímto způsobem vyjádřil kníže vítězství nad pohanskými povstalci, kteří se nechtěli podřídit jeho vládě.
Dříve se historici domnívali, že sem poté Bořivoj přesídlil z Levého Hradce a začal se stavbou Pražského hradu. Dnes se budování hradiště na pražské ostrožně přisuzuje spíše Bořivojovu nástupci Spytihněvovi I.[1]
Smrt a kosterní pozůstatky
Bořivoj zemřel pravděpodobně v roce 889 nebo v roce 888, zřejmě ve věku 35 nebo 36 let. po něm převzal na krátkou dobu vládu velkomoravský kníže Svatopluk a po jeho smrti v roce 895 Bořivojův syn Spytihněv I.
Není přesně známo, kde byl Bořivoj pochován. Za místo jeho posledního odpočinku byl považován tzv. hrob K1 objevený pod podlahou nejstarší Václavovy rotundy sv. Víta. V poslední době se ale proti tomuto předpokladu postavilo několik historiků a archeologů. Ostatky muže z hrobu K1 jsou nyní uloženy v depozitáři Národního muzea.
Spekulace o původu
Podle některých teorií byl Bořivoj původem z Velké Moravy. Ačkoliv jsou taková tvrzení těžko s určitostí prokazatelná, existují pro ně určité argumenty. Podle antropologických výzkumů ostatků sdílí lebka z hrobu K1 s lebkou z hrobu 12/59 v Sadech u Uherského Hradiště (považovaného zejména historikem L. E. Havlíkem a částečně i archeologem L. Galuškou za hrob knížete Svatopluka) ojedinělou anomálii zvukovodu; obě kostry mají také stejnou krevní skupinu. Z toho se vyvozuje, že Bořivoj byl Svatoplukův blízký příbuzný, nejspíše syn velkomoravského knížete Rostislava. Ostatky Mojmírovců ovšem nejsou s jistotou identifikovatelné a nelze tak porovnat jejich DNA s Přemyslovci, jejichž pozůstatků se naopak zachoval dostatek.
Pokud tedy existovalo rodové spojení Přemyslovců a Mojmírovců, nabízí se otázka, proč by se takovým příbuzenstvím česká knížata naopak nechlubila. V době vzniku literárních dokladů vládli na Moravě čeští panovníci katolického vyznání, a tak nebyl zájem propagovat příslušnost prvního historického Přemyslovce k řeckému vyznání a Mojmírovcům. Staroslověnská legenda o poustevníku Ivanovi výslovně uvádí, že Bořivoj byl řeckého vyznání.
Galerie
 Kostelík sv. Klimenta, který založil Bořivoj I. |
 Kostel sv. Klimenta. |
 List z manuskriptu Kristiánovy legendy (14. století). |
Literatura
- TŘEŠTÍK, D.: Počátky Přemyslovců : vstup Čechů do dějin (530–935). Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 658 s. ISBN 80-7106-138-7.
- TUREK, R. Čechy v raném středověku. Praha, 1982.
- PROFANTOVÁ, N. Kněžna Ludmila. Vládkyně a světice, zakladatelka dynastie. Praha, 1996. ISBN 80-902129-4-8.
Poznámky
- ? viz např. práce Dušana Třeštíka