Bohumil Vít Tajovský
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 12. srpna 2008
- Zobrazeno: 1711×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Bohumil Vít Tajovský
Bohumil Vít Tajovský (3. března 1912, Klanečná u Havlíčkova Brodu - 11. prosince 1999, Želiv) byl katolický kněz, opat Želivského kláštera a oběť komunismu.
Obsah |
Biografie
Bohumil Vít Tajovský, rodák z Klanečné u Havlíčkova Brodu, se narodil jako nejmladší ze čtyř bratrů 3. března 1912, je bratrancem Anastáze Opaska. Pokřtěn byl v kostele sv. Jana Křtitele v Krásné Hoře, kde mu byla zbudována pamětní deska.[1] Dětství prožil za první světové války. Jeho otec byl ve válce a vrátil se až v roce 1919 z ruského zajetí. Do obecné školy chodil do obce Poděbaby. V letech 1923-1931 studoval gymnázium v Německém Brodě. Maturoval v roce 1931 a rozhodoval se mezi studiem botaniky a teologie. Rozhodl se pro teologickou fakultu a nastoupil do semináře v Hradci Králové.
V roce 1934 se stal členem řádu premonstrátů a v roce 1937 byl vysvěcen na kněze. Od téhož roku pracoval jako archivář a knihovník Želivského kláštera. Od roku 1942 vyučoval na gymnáziu v Humpolci latinu, filozofii, dějepis a náboženství. V roce 1948 byl zvolen a jmenován opatem Želivského kláštera. 1949 vyšetřoval okolnosti číhošťského zázraku.
V lednu 1950 byl zatčen a v dubnu neprávem odsouzen za „velezradu, vyzvědačství a organizování ozbrojeného převratu“. Byl jednou z prvních obětí represí komunistických orgánů vůči církvi. Odsouzen byl na 20 let těžkého vězení a byl vězněn na Pankráci, ve Valdicích, Mírově a Leopoldově. V žaláři strávil celkem 11 a půl roku. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii. Po propuštění nesměl vykonávat kněžské povolání ani žádnou veřejnou funkci. Žil v Havlíčkově Brodě a až do odchodu do penze mohl pracovat pouze jako nekvalifikovaný dělník. Celých 21 let byl neustále sledován státní bezpečností. Po listopadu 1989 se jako opat vrátil do Želivského kláštera. V prosinci 1999 v Želivském klášteře zemřel.
Roku 1993 obdržel čestný doktorát teologie na řádové univerzitě St. Norbert College v De Pere v USA,[2][3] roku 1996 byl opatu Tajovskému za jeho celoživotní postoje udělen řád Tomáše Garrigua Masaryka.
Dílo
- Bohumil Vít Tajovský: Člověk musí hořeti (rozhovor Aleše Pelána a Jana Paulase), Torst 2001, -- 610 s., ISBN: 80-7215-126-6, EAN: 9788072151264
- Bohumil Vít Tajovský: Siard Falko, opat želivský, Dauphin 2007 -- 208 s.
Odkazy
Reference
- ? web obce Krásná Hora: pamětní deska opata Víta Tajovského
- ? Frantál Zdeněk: Člověk musí hořeti in Želivské ozvěny, roč. 3, č. 1, březen 2002
- ? Gabriela Hánečková: Člověk musí hořeti - opat Vít Tajovský, 10. 11. 2004