Bohoslužba
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 12. srpna 2008
- Zobrazeno: 1798×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Bohoslužba
Bohoslužba je nábožensky motivované setkání lidí za účelem komunikace s božstvem, setkání s ním nebo oběti, která mu má být přinesena. Bohoslužba se může odehrávat v prostoru pro ní určeném (chrám, kostel, modlitebna, synagoga, mešita, pagoda apod.), v obyčejném domě nebo na volném prostranství či v přírodě. Bohoslužba má často ritualizovaný, tradičně předávaný průběh, avšak existují i bohoslužby spontánní.
Obsah |
Hinduismus
Židovství
V židovství se většina bohoslužeb odehrává v synagoze. Ve všech směrech židovství existuje bohoslužebná praxe slavení šabatu a jednotlivých svátků. K těmto bohoslužbám se v ortodoxním a konzervativním židovství řadí ranní modlitba (šacharít), odpolední modlitba (mincha) a večerní modlitba (maariv). Pro bohoslužbu je zapotřebí, aby se sešlo deset dospělých mužů, tzv. minjan. V liberálním židovství se do tohoto počtu započítávají i ženy.
Bohoslužba se skládá z modliteb, písní, žalmů a kadiše. O šabatu a o svátcích se ráno veřejně čte ze svitku Tóry, na Jom kipur i navečer. Tóra je přitom středem židovské bohoslužby.
Křesťanství
- Podrobnější informace naleznete v článcích Liturgie a Eucharistie.
Historický vývoj
Již v novozákonních spisech lze najít zmínky o různých podobách bohoslužby, jak ji zachycují Skutky apoštolů a některé listy svatého Pavla. V celé patristické epoše pak nacházíme časté zmínky o křesťanské bohoslužbě, která je zde nazývána také liturgie. Svatý Justin Mučedník († 165) píše ve své První apologii, že bohoslužba se skládá ze čtení z Písma, kázání, přímluv a slavení večeře Páně. Podoba liturgie se lišila v závislosti na dané církevní obci, nechyběly při ní ani pohybové prvky (např. určitý druh procesí při římských stationes). Bohoslužebné knihy, např. sakramentáře, které se zachovaly z 5. a 6. století zachycují poměrně dobře, jak křesťanská bohoslužba ve starověku vypadala.
K zásadnímu zvratu dochází až v době protestantské reformace, kdy je v některých reformačních směrech dlouho trvající historický vývoj bohoslužby přerván a dochází k pokusům o návrat k původní podobě křesťanské bohoslužby. Pro římskokatolickou církev má pak v současnosti významný vliv liturgická reforma 2. vatikánského koncilu.
Východní církev
- Podrobnější informace naleznete v článcích Božská liturgie a Pravoslaví.
Ve východních církvích je ústřední bohoslužbou božská liturgie, slavení eucharistie, které je ve vlastním smyslu považováno za jedinou pravou bohoslužbu.
Římskokatolická církev
V římskokatolické církvi se považuje za bohoslužbu slavení eucharistie (mše), slavení svátostí (např. křest, manželství, svěcení), bohoslužba slova, liturgie hodin, různé lidové pobožnosti, pohřeb a svěcení kostela a oltáře.
Luterství
V luterství se za bohoslužbu považuje četba Bible, modlitba, kázání, zpěvy, vyznání hříchů a večeře Páně.
Reformované církve
Základním prvkem bohoslužby reformovaných církví je kázání. Večeře Páně se velmi často slaví první neděli v měsíci a navíc při příležitosti církevních svátků, kterými jsou Vánoce, Velikonoce, Letnice. Často také při křestním shromáždění a příjímáním nových členů do církve. Liturgie je velmi jednoduchá a také značně variabilní. V poslední době je důraz kladen také na uctívání, což se děje prostřednictvím písní, tzv. chvál.
Svobodné církve
Svobodné církve nemají žádnou ritualizovanou podobu bohoslužby. Bohoslužbu tvoří obvykle společná modlitba doprovázená písněmi a biblickými texty.