Bitva u Las Navas de Tolosa
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 12. srpna 2008
- Zobrazeno: 1986×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Bitva u Las Navas de Tolosa
| Bitva u Las Navas de Tolosa | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: Reconquista | |||||||||||
 Výjev z bitvy |
|||||||||||
|
|||||||||||
| Strany | |||||||||||
 Kastilie Aragonie Portugalsko Navarra |
 Almohádé |
||||||||||
| Velitelé | |||||||||||
| Alfonso VIII. Kastilský Sancho VII z Navarra Pedro II Aragonský |
Muhammad al-Nazir | ||||||||||
| Síla | |||||||||||
| ~ 50 000 některé zdroje uvádí počet mezi 50 000-80 000 | ~ 125 000 - 150 000 | ||||||||||
| Ztráty | |||||||||||
| 2 000 mrtvých nebo zraněných | ~ 100 000 mrtvých, zraněných nebo zajatých | ||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||
Bitva u Las Navas de Tolosa ( španělsky: Batalla de Las Navas de Tolosa / arabsky: ????? ?????? ). byl zlomový bod v historii středověkého Španělska. Armáda kastilského krále Alfonsa VIII se spojila s armádami jeho křesťanských rivalů, Sanchem VII Navarským, Pedrem II Aragonským a Alfonsem II Portugalským v bitvě proti Almohádskému vládci Muhammadu al-Nazirovi, který byl vládcem velké části Afriky a zhruba poloviny Pyrenejského poloostrova. Armáda Muhammada al-Nazira se skládala z lidí celého jeho impéria.
Obsah |
Pozadí
V roce 711 se Arabové vylodili ve Španělsku, které ovládali Vizigóti. Vizigóti byli nejednotní a tak podlehli arabské invazi. Noví vládcové se napřed pokoušeli oživit svatou válku proti křesťanům v severním Španělsku, ale brzy je od toho odvedly jiné zájmy. Španělsko, jemuž dlouhou dobu vládli Římané, bylo zemí daleko více městskou – a uhlazenou – než Afrika. Arabové sem přinesli svojí poezii, umění a architekturu, kterou pochytili od národů, které ovládly ( Indové, Mezopotámci, Peršané ). Židé a křesťané zde měli svobodu vyznání. V muslimském Španělsku vzkvétala kultura a vzdělanost. Ve zbytku Španělska bylo daleko méně projevu civilizace.
Zbytek Španělska
Muslimům se nikdy nepodařilo dobýt celý Pyrenejský poloostrov. Sever Španělska byl svobodný a žili zde křesťanští rytíři, knížata a králové. Po dlouhou dobu neexistovala žádna organizovaná reconquista. Španělští páni nejen žárlili jeden na druhého, ale přispívali k rozdělení svého území ještě tím, že dělili svá panství mezi své syny. Naštěstí pro křesťany muslimové byli také hodně rozhádaní a nikomu se nechtělo bojovat proti odhodlaným křesťanům. Avšak roku 1172 dobyli muslimské Španělsko odhodlaní Almohádé a chystali se napadnou Kastilii, největší a nejrozpínavější z křesťanských španělských států.
Předehra k bitvě
Almohádé skutečně zaútočili na Kastílii a drtivě porazili Alfonsa VIII. Po této bitvě se muslimové zmocnili časti území a několika měst, ale Kastilie zdaleka nebyla na kolenou. V roce 1211 Muhammad al-Nazir překročil Gibraltar a vstoupil s obrovskou armádu do Španělska. Samotní křesťané začali také verbovat vojsko a papež Inocenc III. vyhlásil proti španělským muslimům křížovou výpravu.
Přípravy na bitvu
V té době panoval jak v muslimském tak i v evropském světě klid a tak se obě strany mohly plně soustředit na verbování vojska.
Pohled na obě armády
Muslimské vojsko se skládalo z vojáků celého muslimského světa. Byli zde vojáci z Persie, Turkestánu, Tunisu , Alžírska a také ze samotného Španělska. Většina muslimské armády se skládala z jízdy. Jako vždy muslimové sázeli na jezdce na rychlích koních, kteří neměli skoro žádné brnění a na nepřítele útočili z dálky svými oštěpy a šípy. Muslimská armáda byla také o dost větší než křesťanská a muslimové pevně věřili, že vítězství je jejich.
Křesťanské vojsko se skládalo z vojáků celé Evropy. Alfonsovi verbíři obcházeli evropské dvory a sbírali jak jízdní rytíře, tak i pěší válečníky. Křesťané měli úplně jiný styl boje než muslimové. Jejich rytíři na koních byli navlečeni do těžké a pevné zbroje a útočili v pevných formacích svými meči a kopím. Křesťanů sice nebylo mnoho, ale měli dobrou morálku hlavně díky papežově vyhlášení křížové výpravy.
Al-Názirův plán
Al-Nasirův plán spočíval v tom, že odláká nepřátele od jejich základen a střetne se s nimi v místě, kde by měl vybudovanou silnou pozici, kterou by křesťané nedokázali prolomit. Počítal s tím, že jim zanedlouho dojdou zásoby a budou se muset stáhnout. Poté se stanou obětmi muslimských jízdních lučištníků. Opevnil horské průsmyky v pohoří Sierra Morena severně od řeky Guadalquivir. Když to zjistili Alfonsovi spojenci přemlouvali Kastilského krále, aby ustoupil, ale Alfonso chtěl v tažení pokračovat. Pak se v táboře křesťanů objevil jakýsi ovčák a ten jim ukázal cestu jak se dá opevnění muslimů obejít. Křesťané se tak objevili za zády muslimů, kteří byli soustředěni na nevelkých plošinách uprostřed hor. Muslimská armáda byla obrovská a Muhammad al-Nazir se zdržoval uprostřed. Panovník byl obklopen palisádou a svou osobní stráží. Křesťané se chystali na útok.
Bitva
Křesťané byli rozděleni na tři části. Na levé křídlo pod vedením Pedra II Aragonského, na pravé křídlo pod vedením Sancha VII z Navarra a na střed, kterému velel Alfonso VIII. Kastilský. Křesťané zaútočili. Byl to boj, jaký jim vyhovoval: divoký zápas muže proti muži. Křídla vedena Sanchem VII a Pederem II zatlačovala obě muslimská křídla. Do skalnatých zalesněných kopců, kde měli muslimští jezdci málo prostoru a byli hromadně pobíjeni křesťanskými vojáky.
Zarputilí souboj
Avšak ve středu, kde velel křesťanům Alfonso VIII se muslimům dařilo před zraky panovníka zatlačovat křesťany. Alfonso, který si uvědomoval nebezpečí se vrhl do útoku a jeho vojáci ho následovali. Muslimové začali i ve středu pomalu ustupovat.Do historie se zapsal útok Sancha VII, který zaútočil na palisádu a pobil všechny osobní stráže Muhammada al-Nazira, ale muslimský vládce uprchl z bojiště.
Konec muslimské armády
Když muslimská armáda uviděla prchat svého panovníka propadla panice a pokoušela se o útěk. Většina z jejich vojáků se daleko nedostala. Rozpoutalo se hrůzné krveprolití. V jeho důsledku téměř vyhynula válečná aristokracie nejen v muslimském Španělsku, ale také v severní Africe. Ztráty utrpěly i Egypt a Arábie a byli patrné až ve Střední Asii.
Důsledek bitvy
Události, které následovaly po takové hrůzné bitvě, by se mohly zdát nepřiměřené. Křesťanská armáda obsadila několik měst a hradů, načež se vrátila domů. Alfonso Kastilský zemřel dva roky po bitvě a tak už křesťané přestali dále dobývat. Avšak okamžitě po bitvě se začalo rozpadat Almohádské království jak ve Španělsku, tak i v severní Africe a padesát let po bitvě úplně zaniklo.V roce 1269 se Maridindská dynastie zmocnila území Almohádů, ale opět byla ve Španělsku drtivě poražena. Muslimský stát ve Španělsku musel platil tribut křesťanským králům. Muslimské státy postupně zanikaly, až zůstala jediná Granada daleko na jihu. Granada byla dobyta Isabelou Kastilskou a Ferdinandem Aragonským ( byli manželé ) roku 1492 a tím byli muslimové vyhnáni z Pyrenejského poloostrova. Stejného roku se na západ plavil Kryštof Kolumbus a objevil Ameriku. Takže bitva u Las Navas de Tolosa se stala nejen zlomovým bodem ve španělské historii, ale zlomovým bodem celé historie.
Reference
Weir, Wiliam:50 Bitev, které změnili svět. ISBN 0-7607-6609-6