Bitva o Gallipoli
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 12. srpna 2008
- Zobrazeno: 2810×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Bitva o Gallipoli
| Bitva o Gallipoli | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: První světová válka | |||||||||||
 Duben 1915 |
|||||||||||
|
|||||||||||
| Strany | |||||||||||
 Velká Británie Francie Australia Indie Newfoundland Nový Zéland |
 Osmanská říše Německo |
||||||||||
| Velitelé | |||||||||||
| Sir Ian Hamilton | Otto von Sanders Mustafa Kemal |
||||||||||
| Síla | |||||||||||
| 5 divizí (na začátku) 14 divizí (celkem) |
6 divizí (na začátku) 14 divizí (celkem) |
||||||||||
| Ztráty | |||||||||||
| 252 000 z toho: - 205 000 Angličanů - 47 000 Francouzů 3 bitevní lodě |
253 000 | ||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||
V bitvě o Gallipoli (1915/1916), vedené Velkou Británií a Francií proti Osmanské říši, šlo o kontrolu strategicky důležitého Dardanelského průlivu, tedy o přístup k Marmarskému moři a tím i o možnost napadnout tehdejší hlavní město Istanbul. V Turecku je tato bitva známa jako bitva o Çannakale (podle města na asijské straně průlivu), v britské historiografii se hovoří o operaci Dardanely (Dardanelles Campaign, zřídka Gallipoli Campaign). Gallipoli, turecky Gelibolu, je poloostrov v evropské části Turecka, který tvoří severní stranu průlivu Dardanely.
Plány, obsadit průliv do Marmarského moře, byly diskutovány v britské admiralitě již mezi lety 1904 a 1911, byly však jako neproveditelné zamítnuty. Počátkem první světové války se stoupenci této operace prosadili (mimo jiné i na žádosti Ruska), což vedlo k bitvě o Gallipoli mezi únorem 1915 a lednem 1916, na které se mimo britských a francouzských spojeneckých jednotek podílely i kontingenty z Indie, Austrálie a Nového Zélandu o celkové síle kolem 16 divizí.
První pokusy, kde se jednalo výlučně o námořní akce bitevních lodí, se nesetkaly s úspěchem, proto byla od konce dubna do celé operace zapojena i armáda. Ani její účast však nepřinesla žádané výsledky, turecké jednotky se velice úspěšně bránily (jedním z velitelů turecké armády byl i pozdější zakladatel moderního Turecka, Mustafa Kemal Atatürk).
Neúspěchy vedly k několika demisím ve Velké Británii (na akci doplatili zejména Winston Churchill a Horatio Kitchener), v lednu 1916 byla akce ukončena. Jako důvod pro neúspěch se uvádí neschopnost vojenského vedení, taktické chyby, nezkušenost na akci se podílejících jednotek, zastaralá výzbroj (včetně bitevních lodí) a naprostý nedostatek munice. Některé prameny se zmiňují o 131 tisících padlých a 262 tisících zraněných, jiné hovoří o celkových ztrátách 214 tisících jen na straně spojeneckých armád. Jediným úspěchem celé operace byla skutečnost, že tato jednoroční bitva vázala silné turecké armádní svazy, které tak nemohly zasáhnout do bojů na ruské frontě.
