Bílina (okres Teplice)
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 12. srpna 2008
- Zobrazeno: 2128×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Bílina (okres Teplice)
| Bílina | |
|---|---|
pohled na Bílinu z Bořně (539 m) |
|
|
|
|
| status: | město |
| NUTS 5 (obec): | CZ0426 567451 |
| kraj (NUTS 3): | Ústecký (CZ042) |
| okres (NUTS 4): | Teplice (CZ0426) |
| obec s rozšířenou působností: | Bílina |
| pověřená obec: | |
| historická země: | Čechy |
| katastrální výměra: | 32,39 km? |
| počet obyvatel: | 15 714 (2005) |
| zeměpisná šířka: | 50° 32’ 53’’ |
| zeměpisná délka: | 13° 46’ 34’’ |
| nadmořská výška: | 214 m |
| PSČ: | 418 01 |
| zákl. sídelní jednotky: | 23 |
| místní části: | 6 |
| katastrální území: | 6 |
| adresa městského úřadu: | Městský úřad Bílina Břežánská 50/1 418 01 Bílina |
| starosta / starostka: | Josef Horáček |
| Oficiální web: http://www.bilina.cz E-mail: podatelna@bilina.cz |
|
Bílina (německy Bilin) je město, které leží v severních Čechách, v Ústeckém kraji, okrese Teplice na stejnojmenné řece Bílině. Má rozlohu 32,41 km? a čítá 16 626 obyvatel. Historické jádro města je od roku 1992 městskou památkovou zónou.
Obsah |
Poloha
Město se rozkládá v údolí řeky Bíliny, v půli cesty mezi Mostem a Teplicemi. Obklopuje vrch Chlum, na západě se táhnou svahy vrchu Kaňkova. Na jihu se vypíná hora Bořeň, která svým vzhledem připomíná ležícího lva.
Historie
Název města vznikl z přídavného jména bílý (bielý) a termín Bielina měl původně označovat bílé, tedy bezlesé místo, nebo protékající bílou řeku.
Bílina leží v kraji, kde sídlil slovanský kmen Lemuzů, kteří bojovali jako spojenci Čechů proti Lučanům v legendární lucké válce. Někdy na konci 10. století zde byl vybudován přemyslovský hrad. Ten byl odkryt a prozkoumán archeology na místě dnešní zámecké zahrady.
První písemná zpráva o Bílině pochází z nejstarší české Kosmovy kroniky v líčení války mezi Břetislavem I. a německým císařem Jindřichem III.
Před polovinou 13. století vybudoval Ojíř z Fridberka nový hrad, v jehož podhradí bylo také založeno město s hradbami a třemi branami.
Kolem roku 1420 držel Bílinu Albrecht z Koldic, známý svým protihusitským postojem. Proto byla Bílina obležena a dobyta husity pod vedením Jakoubka z Vřesovic. Roku 1436 předal město zpět Koldicům.
Od roku 1502 vlastnili Bílinu Lobkovicové, kterým byl zámek opět vrácen po roce 1989 v restitucích.
Lázně Kyselka
O minerálních vodách v okolí Bíliny se zmiňuje už kronikář Václav Hájek z Libočan, ale o jejich využívání nic nevíme. Až v roce 1712 dala kněžna Leonora z Lobkovic vyčistit prameny a začali se sem sjíždět lázenští hosté.
O proslulost a široké využití minerálních pramenů na Kyselce se podstatně zasloužil geolog a balneolog Franz Ambroz Reuss, který působil jako lékař v lobkovických lázních. Potvrdil léčebné účinky nejen bílinské minerálky, ale i hořké vody v nedalekých Zaječicích. Reuss byl i propagátorem využívání uhlí, které bylo sice již známé, ale málo využívané.
Nájemcem bílinských pramenů se stal Georg Schwab, který v roce 1761 upravil tři hlavní prameny a brzy na to se začala voda rozesílat ve voskem zalévaných džbáncích a později v lahvích. Počáteční roční produkce byla 2 689 džbánků. V roce 1781 již stoupla na 9 000 džbánků a v roce 1786 už na 40 000.
Na konci 19. století byly lázně chloubou města. Kolem lázní se rozkládal krásný park a v roce 1878 byl postaven velký lázeňský dům v pseudorenesančním slohu. Dům vyl vybaven pokoji pro lázeňské hosty, salonem, čítárnou, lázeňskými kabinami a inhalátorem a také empírovou kolonádou. Budovy jsou dílem architekta Franze Sablicka. Dalším oblíbeným místem se stala Lesní kavárna, vybudovaná z dřevěného pavilónku ve švýcarském stylu. V roce 1889 již bylo vyvezeno 2 225 000 láhví minerálky. Největším odběratelem bylo Německo.
V novodobé historii se ani lázním nevyhnulo znárodnění. Lázně byly pojmenovány podle Julia Fučíka. Ze stáčírny minerálky byl vytvořen národní podník s pobočkou v Zaječicích. Původní léčba horních cest dýchacích musela být ukončena pro stále se zhoršující ovzduší průmyslové oblasti a léčba byla zaměřena na stavy po operacích žaludku a tenkého střeva. Zámecký park a okolí zcela zpustlo.
Ke zlepšení situace došlo v 70. letech, kdy byl městu přiznán statut lázeňského města. Došlo k obnově parku, vybudování minigolfu, Lesní kavárna byla obnovena. V lázních se ročně lečilo 2 500 až 3 000 pacientů. Na druhé straně bylo město zahlceno exhalacemi blízké elektrárny a skláren i ze vzdálenějších zdrojů mostecké pánve.
Dalším mezníkem v historii lázní a města byl převrat v roce 1989. Rodina Lobkoviců dostala zpět část původního majetku včetně lázní Kyselka. Lázně byly prodány soukromé firmě, která však upustila od lázeňské léčby a uzavřela celý areál včetně parku pro veřejnost. V roce 1998 se podařilo lázně koupit městu Bílina a provoz lázní je postupně obnovován.
Pamětihodnosti
- Kostel sv. Petra a Pavla. Kostel je doložen ve 14. století. V r. 1568 vyhořel, vnitřní vybavení včetně zvonů zničeno. R. 1573 byly Gregoriem Albrechtem pořízeny tři nové zvony Bartoloměj, Kryštof a Anna, z nichž se do dnešních dnů dochoval pouze zvon Bartoloměj, s dolním průměrem 167 cm je největším zvonem na Teplicku. V interiéru kostela je uložen zvon z r. 1517 od Tomáše z Litoměřic, přesunutý sem při rekvizicích za II. světové války. V lucerně věže se nachází hodinový cymbál zvonovitého tvaru z r. 1580 od Hanse Wildta z Jáchymova. Sanktusník kostela je bez zvonu.
- Zaniklý kostel Všech Svatých v Radovesicích. Kostel pocházející z r. 1912 byl zbořen i s obcí v r. 1970. Kostelní zvon byl poté přesunut do neznámé lokality. Možná se jedná o zvon z kostela sv. Stanislava v Měrunicích.
- Kostel Zvěstování Panny Marie. Drobný kostelík z 15. století stojí v bývalé vsi Újezdě.