Bílá krvinka
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 16. srpna 2008
- Zobrazeno: 8595×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Bílá krvinka
Bílá krvinka neboli leukocyt je krevní buňka, má schopnost ničit viry, bakterie, plísně, cizorodé částice, nádorově změněné buňky a vůbec všechny organismu cizí materiály.
Bílé krvinky jsou výkonnými buňkami imunitního systému.
Obsah |
Bílé krvinky v krvi
Bílé krvinky jsou stálou součástí krve. Jejich množství v 1 mm3 se u zdravého dospělého člověka pohybuje kolem 5 až 8 tisíc.
Obecně u savců jejich fyziologická koncentrace kolísá od 8 do 12 tisíc na mm3, u ptáků je v jednom mm3 12-28 tisíc leukocytů.
Koncentrace bílých krvinek je ovlivněna pohlavím, výživou, tělesnou námahou, zdravotním stavem a mnoha dalšími faktory. Po jídle a při probíhajícím infekčním onemocnění jejich množství stoupá.
Stav, kdy počet bilých krvinek poklesne pod fyziologickou normu, se nazývá leukopenie. Naopak stav, při kterém je bílých krvinek více, se nazývá leukocytóza.
Společné znaky bílých krvinek
Bílých krvinek známe mnoho druhů, jednotlivé typy se od sebe liší velikostí, tvarem jádra, vývojem i způsobem, jakým se podílejí na obraně organismu. Všechny ale mají několik společných znaků.
- Bílé krvinky jsou plnohodnotné buňky, mají jádro, ale plně diferencované a zralé leukocyty se již nedělí. Jejich vývoj probíhá procesem leukopoézy, v kostní dřeni a v brzlíku.
- Bílé krvinky jsou pohyblivé buňky, na podložce jsou schopné améboidního pohybu.
- Bílé krvinky mají schopnost přilnout k různým povrchům (adhezivita)
- Dokážou opustit krevní řečiště a vycestovat do okolní tkáně, tj. vaziva (diapedéza leukocytů)
- Schopnost fagocytózy - přestože ne všechny bílé krvinky jsou fagocytující buňky, fagocytóza je typická pro leukocyty. Je to hlavní nástroj nespecifické imunity.
Rozdělení
V cytoplazmě některých typů bílých krvinek byly nalezeny tzv. specifická granula. Podle přítomnosti nebo absence těchto granul se bílé krvinky rozdělují na agranulocyty a granulocyty.
Granulocyty
- Podrobnější informace naleznete v článku granulocyt.
V cytoplazmě obsahují specifická granula. Mají polymorfní jádro, někdy se proto nazývají polymorfonukleární leukocyty. Podle barvitelnosti těchto granul (dle Pappenheima nebo Giemsa-Romakowski) se dále dělí na:
- Eosinofilní granulocyty
- tvoří 2-5% z celkového množství leukocytů. Specifická granula se barví kyselým barvivem eosinem cihlově červeně. Mají schopnost selektivní fagocytózy, dokážou ničit parazitické červy a ovlivňují lokální zánětlivé procesy. Jejich množství stoupá při alergických reakcích a napadení cizopasníky, naopak klesá při intoxikaci NaCl nebo při některých infekčních onemocněních, jako jsou neštovice nebo tyfus.
- Basofilní granulocyty
- tvoří pouze 0,5-1% leukocytů v periferní krvi. Specifická granula jsou metachromatická, barví se bazickými barvivy. Fagocytárně jsou málo aktivní, jejich význam je nejasný. Mohou přestupovat do vaziva, kde podporují činnost heparinocytů.
- Neutrofilní granulocyty
- jsou v krvi zastoupeny nejčastěji. Tvoří 60-70% celkového počtu bílých krvinek. Specifická granula jsou špatně barvitelná, vybarvují se růžově nebo nafialověle. Neutrofily aktivně pohlcují malé částice, představují první linii obrany proti invazi mikroorganismů. Někdy se označují jako mikrofágy.
- Mrtvé neutrofily, společně s bakteriemi, tvoří nažloutlou hmotu zvanou hnis.
Agranulocyty
Agranulocyty neobsahují v cytoplazmě specifická granula. To ale neznamená, že neobsahují žádná granula. Azurofilní granula, které byly nalezeny v cytoplazmě agranulocytů, odpovídají funkcí lyzosomům.
Agranulocyty nemají segmentované jádro, jejich cytoplazma se barví basofilně (zásaditými barvivy, hematoxylinem modře)
- Lymfocyty
- jsou druhým nejpočetnějším typem bílých krvinek, tvoří 20-30% z jejich celkového počtu. Podle toho kde vznikly a typu integrálních membránových proteinů jejich buněčné membrány se dělí na:
- dozrávají v brzlíku. Jsou to imunokompetentní buňky, klíčové pro rozběhnutí imunitní reakce. Zajišťují buněčnou imunitu, stimulují B-lymfocyty. Ničí buňky transplantovaných tkání, ale i pozměněné buňky vlastního těla (nádory, buňky napadené viry)
- zajištují humorální imunitu. Působením antigenu se transformují v imunoblasty, jejichž dělením vznikají plazmatické buňky, které produkují specifické protilátky. Některé B-lymfocyty se při styku s antigenem přemění na paměťové buňky, které zajistí velmi rychlou odpověď při opakovaném styku organismu s cizorodou částicí. Této reakce se využívá při očkování - aktivní imunizaci
- B-lymfocyty tvoří asi 15% populace lymfocytů.
-
- NK buňky - tzv. natural killers
- jsou největší buňky krve. Tvoří 3-8% z celkového počtu bílých krvinek, mají schopnost ameboidního pohybu i fagocytózy. Prostupují stěnou kapilár do vaziva, kde se mění v makrofágy.
Diferenciální rozpočet leukocytů
Zjištění přesného zastoupení typů leukocytů v periferní krvi je důležité pro stanovení diagnózy. Změněné poměry mohou být příznakem infekčních onemocnění (již zmíněný tyfus, AIDS a mnoho dalších). Přítomnost nezralých bílých krvinek v oběhu je příznakem leukémie.
Související články
- Imunitní systém
- Krvetvorba
- Diferenciační skupina
- NK buňky
- Barvení (biologie)
| Krev |
|---|
| krevní plazma | červené krvinky | bílé krvinky | krevní destičky |