Bihać
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 12. srpna 2008
- Zobrazeno: 1500×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Bihać
Bihać  Bihać ????? |
|
|---|---|
| poloha | |
| zeměpisná šířka: |
44.82° sev. šířky |
| zeměpisná délka: |
15.87° vých. délky |
| entita: | Federace Bosny a Hercegoviny |
| kanton: | Unsko-sanský kanton |
 |
|
| rozloha a obyvatelstvo | |
| rozloha: | 689 km? |
| počet obyvatel: | 80 302 (včetně opčiny) 45 995 (bez opčiny) (1991) |
| hustota zalidnění: | obyv. / km? |
| etnické složení: | 63,9 % muslimové, 17,4 % Srbové, 7,6 % Chorvati, 11,1 % ostatní |
| náboženské složení: | islám, pravoslaví, římskokatolické křesťanství |
| správa města | |
| starosta: | Hamdija Lipovača |
| oficiální web: | www.bihac.org/ |
| telefonní předvolba: | +387 37 |
Bihać je město v Bosně a Hercegovině. Má 40 000 obyvatel a leží v Muslimsko-chorvatské federaci, v kantonu Una-Sana v opštině Bihać.
Obsah |
Historie
Počátkem 6. století (v roce 505) byla římská provincie Dalmácie (součástí které bylo i území Bihaće), Liburnie a Savia se spojily v jeden celek pod vládem gótského knížete. Na počátku století sedmáho, mezi lety 602 a 614, se na území Bihaće stěhují první Slované, kteří jej začínají postupně osidlovat. Původní slovanské kmeny však po čase začínají nahrazovat nové, které přišly z území Franské a Byzantské říše. Jedná se již o Chorvaty, jejich vládce Tomislav v této době zřizuje první chorvatský stát spojením dvou knížectví. Současné město je připomínáno roku 1260 jako majetek chorvatské církve, přestože bylo tehdejší království chorvatsko-uherské (od roku 1102), zůstal Bihać mimo maďarskou správu a obyvatelsto zůstalo převážně chorvatské.
Roku 1262 je Bihać prohlášen svobodným královským městem s právy konání trhů a rozvojem řemesel, jako křižovatka obchodních cest získává nemalý význam a budují se nové domy.
Na listině z počátku 14. století se nachází pečeť střeověkého města Bihaće, na které jsou vidět celkem tři věže. Na střední vlaje vlajka s nápisem S(igillum) Civitatis Bihigiensis, tj. "Pečeť města Bihaće", stejný motiv se objevuje i na znaku města. Na starých listinách a v dávných dokumentech je hrad připomínám pod mnohými názvy: Bihig, Byheg, Bichich, Bihag, Vywegh, Wyjigh; rozlišné podoby názvu města vznikaly díky tehdejšímu nejednotnému a nekodifikovanému pravopisu tehdejších jazyků. Město dosáhlo deseti tisíc obyvatel (v Paříži pro srovnání žilo 60 tisíc lidí).
Archelogové odkryli a spočítali pozůstatky šedesáti větších, či menších věží, které zde byly hustě a sofistikovaně postavené a spojené v jedno velké opevnění proti případnému útoku Osmanů; Bihać v polovině 15. století pohraničním a dobře bráněným městem, rozvoj financovaly bohaté rody, které pomáhaly s výstavbou dalších měst v okolí, pojmenovaných po slovanských božstvech. Celou oblast však začaly zmítat boje o chorvatsko-maďarské dědictví mezi jednotlivými vládnoucími rody, které probíhaly v okolí řeky Uny.
I přesto však výboje z jihu vedou k migraci Chorvatů z Bihaće pryč, a to nejen do ostatních částí dnešního Chorvatska, ale i do Čech a na Moravu. Roku 1463 padl Bihać po Bitvě u Jajce do tureckých rukou, společně s celou dnešní Bosnou a Hercegovinou. Novými obyvateli se stali Turci, Bosňáci a Vlaši.
S Tureckou nadvládou začíná islamizace města a celé bihaćské oblasti kolem řeky Uny. Přestože mnozí odešli pryč, někteří zůstali a přijali islám.
Roku 1527 vzniká Bihaćská kapetanie i Bihaćský kadiluk. Po těžkých bojích o více než sto let později, v roce 1592, se správcem města stává Gazi Hasan-paša Predojević, vzniká Bihaćský sandžak, součást bosenského pašaliku. Součástí sandžaku jsou města Bihać, Kamengrad, Ripac, Cazin, Bužim, Ostrovica a Bosanska Krupa. Ten je sice roku 1699 sloučen s Bosenským sandžakem, v roce 1865, nedlouho před stažením Turků z Bosny, však opět obnoven.
Postupem času se ale osmanské síly vyčerpávají, po Karloveckém míru z roku 1699 stoupá počet útoků Benátské republiky a Rakouska na nejzápadnější cíp Osmanské říše, v některých obdobích se válečné úsilí doslova nezastaví. V Bihaći žije pět tisíc obyvatel, tento stav se delší dobu nemění.
Na Berlínském kongresu v roce 1878 získalo Rakousko-Uhersko vojenskou správu nad Bosnou a Hercegovinou. Bihać se však 12 dní před rakouskými vojsky brání, obsazen je až 19. září 1878.
Tyto změny jsou v Bihaći provází nejprve zvýšený příliv obyvatel do města, o desetiletí později, v roce 1888, dochází k zbourání středověkých bran. Město se spojuje se svými předměstími.
Život se odvíjí po vzoru jiných rakousko-uherských provinčních měst. Vybudována je základní škola, gymnázium, obchodní škola, zemědělská škola, vzniká první hasičská zbrojnice. Otevřen je i první park, budovány jsou moderní kasárny. Postupně se objevují i další nezbytnosti moderního města konce 19. století, ke kterým patří vodovod, kanalizace, či banka. Vše bylo vystavěno v západním stylu. V roce 1910 žije v Bihaći již 8 370 obyvatel.
V období mezi dvěma světovými válkami se stává Bihać centrem západní Bosny; první světová válka a velká hospodářská krize se však na tváři města projevily negativně.
Druhá světová válka zde začala 13. dubna 1941, tehdy město obsadili Němci. V tzv. Bihaćské operaci uspěli partyzáni a město osvobodili, následně se stalo centrem protinacistického odboje, sídlilo zde vedení Titovy osvobozenecké armády. To však netrvalo dlouho, mezi lety 1943 a 1945 se Bihaće zmocnili fašisté s cílem partyzány vypudit. O dalších 50 let později, během války mezi Srby a Bosňáky byl Bihać uchráněn útoků, ačkoliv ho Srbové obléhali celé tři roky. Dnes sem jezdí i turisté, obdivovat okolní krajinu.
Obyvatelstvo
V roce 1991 (před válkou) zde žilo 66 % Bosňáků (bosenských Muslimů), 17 % Srbů a 6 % Chorvatů, zbytek tvořily jiné národnosti. Dnes zde žije Srbů jen minimálně, po válce se valná většina odstěhovala do Republiky Srbské.
Průmysl
Ve městě sídlí pivovar Preminger, který je hlavně v Bosně velmi úspěšný.
- Nezaměstnanost: pohybuje se kolem 50 %.