Baskunčak
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 12. srpna 2008
- Zobrazeno: 1484×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Baskunčak
| Baskunčak | |
|---|---|
 |
|
| Rozměry | |
| Rozloha: | 115 km? |
| Povodí: | 11 000 km? |
| Ostatní | |
| Nadm. výška: | -21 m |
| Oblast: | Astrachaňská oblast |
| Státy: |  Rusko |
| Světadíl: | Evropa
|
Baskunčak (rusky ??c??????) je slané jezero v Astrachaňské oblasti v Rusku. Leží asi 270 km severně od Kaspického moře a 53 km východně od Volgy. Jeho rozloha je 115 km?. Jezero se nachází v místní proláknině 21 m pod úrovní hladiny světového oceánu.
Obsah |
Vodní režim
Vtéká do něj jedna řeka, která odvodňuje území o rozloze 11 000 km?. Je napájeno vodami slaných pramenů vyvěrajících na pobřeží a na dně a také atmosférickými srážkami.
Vlastnosti vody
Z nasyceného roztoku soli (solanky) se v důsledku letního odpařování vytváří tenká vrstva (5 – 6 cm) soli tzv. novosadka a starosadka - vrstvená drobnokrystalická sůl (od 2-10 do 40 cm). Níže se nacházejí mocné vrstvy soli „čugunki“ (0,5 až 2 m) a „granatki“ (0,5 až 12 m) - hruběkrystalická a průzračná sůl, která je kvalitnější, co se týká jejich vlastností i co se týká průmyslového zpracování. Obsah soli v jezeře činí přibližně 300 g/l.
Velké Bordo
Kotlina jezera je vyrovnávacím korytem, které leží jižně od slané kupole hory Velké Bordo (?. ?????). Podle jiných pramenů vzniklo na místě slané kupole, která zanikla při poslední transgresi Kaspického moře. Na jižním konci jezera se zdvihá hora Velké Bordo. S nadmořskou výškou 150 m je nejvyšších bodem Přikaspické nížiny. Podzemí hory tvoří solný základ, který je vytlačován nahoru o 1 mm za rok. Krasové jeskyně jsou až 1,5 km dlouhé, jakož i početné štoly protínající horu. Hora je jediným místem v Evropě, kde na povrch vystupují triasové sedimenty. Pro domorodé Kalmyky je posvátným místem.
Využití
Těžba soli
Sůl zde byla získávána od 8. století a a prostřednictvím hedvábné stezky se šířila do ostatních zemí. Avšak sůl nebyla těžena místním obyvatelstvem. Daleko ležící města a vesnice posílaly delegáty na sklizeň soli. Do r 1917 byla těžba naleziště prováděna ručním primitivním domácím způsobem (těžilo se až 250 tisíc tun soli za rok). Od roku 1931 je průmysl mechanizovaný. Provádí se hlubinná těžba soli „granatki“ (do 7,2 m od povrchu jezera) solnými kombajny a "čugunki (do 0,4 m) stroji na řezání kamene. Dnes pokrývá tato vysoce kvalitní sůl (99,8 % NaCl) 80 % produce soli v Rusku. Podle poptávky činí roční produkce soli mezi 1,5 - 5 milionů tun.
Automobilismus
Jezero bylo vhodnou lokalitou k rychlostním testům automobilů. V roce 1963 dosáhl na jezeře J. Tichomirov ve voze Pioneer 2M rychlosti 311.419 km/h.
Ochrana přírody
Od roku 1997 je oblast Baskunčaku přísně chráněnou rezervací.
Literatura
- (ru) V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „??c??????“.