Baroko v hudbě
Kategorie: Hudba (celkem: 87 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: bonolennes
- Datum přidání: 04. listopadu 2007
- Zobrazeno: 12586×
Příbuzná témata
Baroko v hudbě
- evr.hudba 17. a části 18.stol.
- vyhranění rozdílu mezi vokální a instrumentální hudbou
- konečné prosazení dur-mollového systému (= užívá téměř výlučně tonálních prostředků durových a mollových stupnic)
- přechodem k baroku tzv. benátská škola - emancipovala orchestr
-objevili ve vícesborovosti princip koncertu
a prostorového účinku
- akcentují expresívnost a barevnosti
- vliv na celou Evropu
- představitelé Benátské školy:
Cyprian de Rore (1516-1565)
- franko-vlámský skladatel, žák a nástupce A.Willaerta v Benátkách
- dvorník kapelník v Parmě a Ferraře
- patřil k nejlepším madrigalistům bš
- napsal přes 120 madrigalů, asi 60 motetů, chansony, žalmy, magnificat, 5 mší aj.
Claudio Merulo (1533-1604)
- it.skladatel, varhaník a varhanář
- působil jako varhaník v chrámu sv.Marka v Benátkách, později v Palermu
- četnými skladbami patří mezi nejvýznam. zakladatele varh.skladby
- 4 knihy ricercarů a 3 knihy canzon
Gioseffo Zarlino (1517-1590)
- it.hud.teoretik a skladatel; význam.fce sbormistra v ben.chrámu sv.Marka
- jako teoretik zdůvodňoval základy dualistického chápání akordů: Instituzioni Harmoniche jeho teorie ostře napadl V.Galilei
Andrea a Giovanni Gabrieli
Claudio Monteverdi
- J.Peri a G.Caccini vytvořili na základě pův.snahy o oživení ant.hud.divadla operu (1.pol.17.stol.) generální bas = hist.zp.zápisu akordů a neakordických tónů, v němž je basový hlas fixován notami a akordické útvary čísly, popř. posuvkami; všechna čísla v GB mají význam intervalů od bas.tónu nahoru, přičemž rozšířené intervaly (větší než oktáva) se obyčejně redukují na základní, např. místo 14 (kvartdecimy) se píše 6 (sexta); GB je hudebně realizován tzv. continuem, kt. je zprav. složeno z 1 hlubokého nástroje melodického (violoncello, viola da gamba, fagot, popř. varh.pedál) a nástroje akordického (cembalo, klavír, loutna, popř. varh.manuál).
- ve Francii vznik baletu (J.B.Lully, J.Ph.Remeau)
- Německo: Johann Sigmund Kusser, Johann Mattheson
- Anglie: Henry Purcell, Georg Friedrich Händel, Johann Sebastian Bach
- nové instr.útvary: Triová sonáta
concerto grosso
- zal.na barevném a dynamickém kontrastu mezi skup.sól. obsaz.nástrojů a skup.nástrojů obsazených hromadně
sólový koncert (Corelli, Forelli, Vivaldi, Händel, Bach: Bran.k.)
sinfonia
- vývoj instr.polyfonie – S proudem: J.P.Sweelinck, S.Scheidt, D.Buxtehude aj.
J proudem: G.Frescobaldi, J.J.Frobergr, J.Pachelbel aj.
k monum.syntetic.polyfon.útvarům J.S.Bacha a G.F.Händela
- zjm. v lit.pro kláves.nástr. fugy, passacaglie aj. přešly i do jiných hud.druhů
- důležitá i klávesová toccata
- na zákl.stylizace lid. a spol. tanců se vyvinula suita
- vývoj hud.nástrojů: dotvoření houslí, zdokonalení většiny dnes užívaných nástr.druhů
- rozšíření výrazových schopností hudby (cembalová tvorba A.Pogliettiho, F.Couperina aj.)
- představitelé světové barokní hudby:
Georg Friedrich HÄNDEL (1685 Halle – 1759 Londýn)
- něm.skladatel, jeden z předních představitelů baroka
- studoval práva v Halle, hudbu u Friedricha Wilhelma Zachowa
- 1702 varhaníkem Kreuzkirche v Halle
- 1703-1707 působil v Hamburku v městské opeře, pro niž napsal 3 opery
- 1707-10 byl v Itálii (Florencie, Řím, Neapol, Benátky), kde si osvojil it.operní, oratorní a instr.sloh; velké úspěchy jako skladatel a klavírní virtuos
- po přechodném působení v místě dvorního skladatele v Hannoveru žil od 1712 v Londýně (kromě pobytu na zámku vévody Chandose, 1717-20).
- Stal se největším představitelem opery seria v Anglii
- 1720-37 založil a postupně vedl 3 operní společnosti, kt. po počátečních velkých úspěších ztroskotaly na odporu buržoazie proti opeře seria – umění aristokracie
- až do oslepení 1751 se věnoval tvorbě oratorií, kt. angl.nár.buržoazie přijala s nadšením – našla v nich svrchované uměl.vyjádření svých myšlenek
- 1705-1741 vytvořil GFH 42 oper (nepočítaje pasticcia) – rozvíjel v nichpodněty z pozdní benátské, neapolské a franc.opery
- vrcholné opery: Rinaldo, Radamisto, Ottone, Giulio Cesare, Tamerlano, Rodelinda, Admeto, Poro, Ezio, Orlando Furioso, Alcina, Xerxes, Deidamia
- v Londýně stmelil GFH svůj sloh s purcellovskou sborovou polyfonií a přispěl k rozvíjení tradice angl.sborové hudby významnými díly:
Tedeum a Jubilate k oslavě Utrechtského míru
Óda na narozeniny královny Anny
Chandosské anthemy: 12 velkých orch.kantát (vrchol bar.anglik.cír.h)
Korunovační anthem
Dettingenské Tedeum aj.
- zralá oratorní tvorba GFH obsahuje 22 oratorií – ve všech vládne společný patos ideálů – zastoupena oratoria typu:
sborových oper: Semele, Hercules, Zuzana, Theodora, Alexander Balus, Josef a jeho bratři
sborových kantát: Alexandrův svátek, Óda ke dni sv. Cecílie, L’Allegro, il Pensioroso ed il Moderato, Příležitostné oratorium, Triumf času a pravdy
vrcholná, monumentální dramata s výzmnamnou účastí sboru: Debora, Athalia, Saul, Izrael v Egyptě, Samson, Belsazar, Juda Makabejský, Josue, Jefta
epicky koncipovaný Mesiáš – stmelením nejrozličnějších sbor.technik 2 staletí vytvořil
nový sbor.sloh velké výrazové síly, plastické obrazovosti,
hud.plnosti, slavnostního lesku a barokní monumentality
- koncerty pro orchestr: Vodní hudba
Hudba k ohňostroji
6 „hobojových“ koncertů (6 concerti grossi op.3)
12 concerti grossi pro smyčce
- dále: varhanní koncerty, triové sonáty, sólové sonáty pro flétnu, hoboj, housle a generální bas, 4 sbírky klavírních skladeb aj.
Johann Sebastian BACH (1685 Eisenach – 1750 Lipsko)
- něm.skladatel
- zákl.hud. vzdělání získal u svého bratra Johanna Christopha = varhaník v Ohrdrufu
- 1700-03 člen sboru michalské školy v Lüneburgu
- 1703 působil přechodně v kapele bratra výmarského vévody
- 1703-07 varhaník v Arnstadtu
- 1707-08 varhaník v Mühlhausenu
- 1708-17 ve Výmaru jako dvorní varhaník a kom.hudebník, později konertní mistr
- 1717-1723 dvorní kapelník v Köthenu
- Od 1723 jako kantor tomášské školy v Lipsku
- 1749 ztratil zrak
- dílo JSB představuje rekapitulaci a vrcholnou syntézu přecházejícího vývoje něm., it. a franc.hudby
- současníci ho hodnotili hlavně jako varhaníka, znalce stavby varhan a pedagoga; v období raného klasicismu se B.hudba pokládala za starosvětskou, zmatenou, těžkou a nepřirozenou
- po smrti JSB jeho dílo téměř upadlo v zapomnění, jeho renesance nastala až v 19.stol.
- díla:
1. ranné období (1703-08 – Arnstadt, Mühlhausen):
- JSB navazoval na něm.varh. a kantátovou tvorbu 17.stol.
- Jeho varh.skladby a duch.koncerty jsou charakt.mladistvým temperamentem a bohatou fantazií
3. období 1708-1717:
- orientuje se zvl.na it.hudbu, osvojuje si formu a sloh koncertu a stmeluje ho svým kontrapunktem
- v kantátové tvorbě rozšiřuje tradiční formu duchovního koncertu o prvky it.kantáty a opery
- v orch.částech zavádí konc.sloh, triovou sonátu A.Corelliho, franc.overturu
3. období 1717-1723:
- stmeluje vlivy it. a franc.hudby s tradicí něm.polyfonie
- vznikají světská kom.díla, varh. a klav.skladby,
6 sonát pro sólové housle (tech. nesmírně těžké svou polyf. fakturou)
6 suit pro sól.violoncello
6 sonát pro housle a cembalo
3 sonáty pro flétnu a cembalo
3 sonáty pro violu da gamba s cembalem
2 houslové koncerty
Koncert pro 2 housle
6 Braniborských koncertů (vrchol barokního koncertu)
Temperovaný klavír I.
15 dvojhlasých invencí
15 trojhlasých symfonií pro klavír
5 anglických a 6 francouzských suit
4. období 1723-1745:
- z údajně 5 kompletních kantátových cyklů se zachovalo asi 200 kantát
- - JSB v nich rozšířil a prohloubil kantátovou skladbu, integroval staré a nové formy
- uplatňuje barokní symbolismus a alegorii
- vrchol něm.pašijového slohu jsou realisticky dramatucké Janovy pašije a epicko-kontemplativní Matoušovy pašije
- další: Magnificat – velké vok.skladby
chorální sborová moteta
kantátový cyklus Vánoční oratorium
Mše h moll
- světské kantáty plné dramatičnosti,humoru, vtipu, např. Svatební kantáta
Kávová kantáta
Phoebus a Pan
Spokojený Aelus
Herkules na rozcestí
- v klav. a varh.tvorbě přejímá nové, moderní prvky: virtoózní klav.techniku D.Scarlattiho, náznaky periodické větné stavby a strukturálního tematického kontrastu
- v 6 partitách a Francouzské ouvertuře h moll (s char.kusy, jako Burlesca, Scherzo, Echo apod.) dovršil proces stylizace tanců ve suitě
- Italský koncert = brilantní adaptace konc.formy pro kláves.nástroj
- II.díl Temperovaného klavíru – tříbí zde a obohacuje nové možnosti útvary preludia a fugy
- Vrcholná klavírní díla tohoto období: Chromatické fantazie a fugy
Goldbergovy variace
- 6 varhanních sonát představuje přenesení hud.materiálu triové sonáty na jeden nástroj
- ve „velkých“ preludiích a fugách C, h, e, Es vytvořil vyšší jednotu dvou heterogenních forem, koncertu a fugy
- v 18 velkých preludiích dosáhl vrcholu svých chorálních preludií
5. období 1745-50:
- JSB vytváří v maximální vnitřní koncentraci a v krajním vystupňování kontrapunktického mistrovství poslední díla kombinující principy cantu firmu, kánonu, fugy a variací: Kánonické variace pro varhany
Hudební obětina (zprac. Jako variační cyklus)
- vývoj fugy od ricercaru po zralou vícenásobnou fugu
Umění fugy
- poslední, nedokončené dílo
- pravděpodobně didakticky koncipované
- demonstruje všechny možnosti fugové práce
- tvoří ojedinělý, nepřekonaný vrchol cyklické kontra-
punktické skladby
Antonio VIVALDI (1678 Benátky – 1741 Vídeň)
- it.skladatel a housl.virtuos
- syn houslisty, kt. působil v kapele sv.Marka v Benátkách
- studoval u G.Legrenziho
- byl knězem, ale pro chorobu zbaven kněžských povinností věnuje se výhradně hudbě
- působil jako houslista v Benátkách
- údajně 1720-23 dvorní kapelník v Mantově
- 1703-39 dirigent a učitel housl.hry v dívčím útulku Ospedale della Pieta v Benátkách, vedle toho vystupoval jako housl.virtuóz v chrámu sv.Marka
- koncertoval v Římě, Holandsku a Německu
- patřil mezi velké reprezentanty concerti grossi – spojoval v nich homofonní sloh s polyfonním v dílech expresivního charakteru
- pěstoval programní koncerty: Čtvero ročních období
L’Estro armonico
cyklus La Stravaganza
- velký význam jeho housl.koncerty, kt. Hrával údajně i mezi operními dějstvími místo obvyklých intermedií
- zasloužil se o rozvoj techniky housl.hry
- jeho sonáty, většinou díla mladosti, prozrazují vliv A.Corelliho
- připisuje se mu více než 40 oper (zachovaných je 21)
přes 300 sólových koncertů
80 koncertů se 2 nebo více sólovými nástroji
přes 60 symfonií a koncertů s ripienem
řada komorních koncertů
přes 90 sonát a trií
3 oratoria
na 40 světských sólových kantát
množství církevních skladeb
ČESKÁ BAROKNÍ HUDBA (17.stol. – 2.pol.18.stol.)
- v důsledku neutěšených pobělohorských poměrů baroko opožděno
- v instr.tvorbě se objevují nové slohové prvky, kt. ohlašují přechod k tvorbě klasicismu, resp. jeho předchůdců
- představitelé:
1) Adam Václav MICHNA z Otradovic (kolem 1600-1676)
- čes.skladatel, básník
- od 1645 v Jindřichově hradci jako varhaník
- 3 velké soubory duchovních písní na vlastní čes.básnické texty s generálbasovými instr.doprovody: Česká mariánská muzika (tiskem Praha 1647)
- pro sóla a čtyř až pětihlasý sbor
Svatoroční muzika (Praha 1661)
Loutna česká (1653 )
- pro ženský jedno- a dvojhlas
- blízké čes.lid.nápěvnosti; někt. zlidověly
- instrumentačně, harmonicky, melodicky a polyfonně mnohem bohatší lat.chrámová tvorba komponovaná v benátském slohu: 5 mší
rekviem
2 litanie
Te Deum (v tiš.sbírce Sacra et litaniae – Pha 1654)
Magnificat
Missa Sancti Venceslai
2) Pavel Josef VEJVANOVSKÝ (kolem 1640-1693)
- člen a od 1670 vedoucí kapely olomouckého biskupa v Kroměříži
- podepisoval se jako „polní trubač!“
- obsáhlé, převážně orch.dílo (vévodí dvojice trubek, smyčce, flétny, hoboje, fagoty, pozouny, continuem)
- sonáty, serenády, balety
- chrámové skladby (činnost ředitele kůru): 10 mší
30 jiných vokálně instr.skladeb
3) Jan Dismas ZELENKA (1679-1745)
- hudbě se učil u otce – varhaníka v Louňovicích pod Blaníkem
- studoval na jezuitské koleji v Praze
- od 1710 kontrabasistou v Praze a v dvorní kapele v Drážďanech – zde projevil pronikavé komp.nadání, takže mu saský král umožnil studium u J.J.Fuxe ve Vídni a v Itálii (1715-1719)
- v Drážďanech jako člen dvorní kapely, zástupce kapelníka a dvorní skladatel
- 1723 se saským dvorem v Praze na slavnostech korunovace Karla IV. Čes.králem alegorická zpívaná hra o sv.Václavu Sub olea pacis et palma virtutis
- Díla: 6 sonát pro hoboje (3.pro housle a hoboj) a fagot
ouvertura Ipocondria
siuta F dur
Koncertní symfonie pro housle, violoncello, hoboj, fagot a orchestr
jezdecké intrády pro žestě aj. drobnější skladby
Gesù al Calvario (1731) – oratorium
I penitenti al sepolcro di Redentore (1736)
kantáta Il serpente di bronzo (1738)
- několik velkých zhudebnění žalmů pro různá vok.obsazení, např.
In exitu Israel pro 4 sóla, sbor a orchestr na 113.žalm
Lamentace proroka Jeremiáše pro sóla a orchestr
3 Magnificat
několikery litanie
asi 20 mší
drobnější chrámové skladby, mj. i ve slohu palestrinovské vok.polyfonie
4) Bohuslav Matěj ČERNOHORSKÝ (1648-1742)
- čes.skladatel
- z jeho tvorby zachováno asi jen 14 děl
- jeho varhanní fugy (gis a a moll s chromatickým subjektem; ostatní, uveřejněné s jeho jménem, byly intentifikovány jako díla jiných autorů) a tokáta jsou 1.čes.varh. skladbami
- vedle litanií a nešpor zahrnuje jeho vokálně instr.tvorba:
Ofertorium pro 12.neděli po sv.Duchu (ve 2 verzích)
fugované moteto Laudetur Jesus Christus
fuga Quem lapidaverunt s textem o sv.Štěpánovi
Regina coeli pro soprán, koncertní violoncello a continuo
- 10. a 20. léta prožil BMČ v Itálii
- nejlepší zachovaná díla vznikla v 20.letech v Čechách
- vynikl jako varhaník a pedagog
5) František Václav MÍČA (1694-1744)
- čes.skladatel
- kapelníkem a skladatelem hraběte Jana Adama Questenberka v Jaroměřicích nad Rokytnou
- v jeho zámku organizoval a řídil hudební a operní představení
- ve 20. a 30 letech vytvořil řadu gratulačních (a oslavných) kantát (Nel giorno natalizio, Theatral Fastl, Čtyři živlové aj.), menších velikonočních sepolker, oratorií a zjm. opery – nejvýznamnější O původu Jaroměřic
- zachovaná s ital. i čes. textem
6) Josef Ferdinand Norbert SEGER (1716-1782)
- čes.varhaník a skladatel
- žákem B.M.Černohorského
- ve fci varhaníka a houslisty působil v několika pražských chrámech
- ve své době považován za vynikajícího varh.virtuoza
- - jeho tokáty, preludia, fugy a fughetty slučují barokní polyfonní velkorysost s předklasickou prostotou
- ve velkém množství rozšířeny v opisech v Čechách i Německu, už od 90.let 18.stol tištěny
- komponoval i vok.chrám.skladby (mše, moteta, nešpory, litanie, žalmy)
- učitel Jana Ev. Antonína Tomáše Koželuha, Josefa Myslivečka, Václava Pichla a četných jiných