Balkán
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 12. srpna 2008
- Zobrazeno: 3522×
Příbuzná témata
Balkán
Balkán (chorvatsky a turecky Balkan, rumunsky Balcani, srbsky, makedonsky a bulharsky ??????, albánsky Ballkan, řecky ????????) je geografický a historický název území na Balkánském poloostrově ležícím v jihovýchodní Evropě mezi Černým mořem na východě a Jaderským mořem na západě. Na severu je Balkán ohraničený řekou Sávou a dolním tokem Dunaje, na jihu Jónským, Krétským, Egejským a Marmarským mořem. Rozloha Balkánu je přibližně 550 000 km2.
Označení Balkán pochází ze staršího názvu pro bulharské a srbské pohoří Stara Planina.
Na Balkáně leží státy bývalé Jugoslávie (tj. Bosna a Hercegovina, Makedonie, Srbsko, Kosovo a Černá Hora; Slovinsko a někdy také Chorvatsko se mezi balkánské státy obvykle nepočítají), dále Bulharsko, Albánie, Řecko a evropská část Turecka. Mezi balkánské státy se v některých případech řadí i Rumunsko.
Historie
Koncem 6. století začal být Balkán, který byl až po dunajskou hranici součástí byzantské říše, osídlován slovanským obyvatelstvem. To vedlo k postupnému zhroucení byzantské správy i církevní organizace. Koncem 7. století se tu zformovala bulharská říše, první stát, na jehož vzniku se podíleli Slované. Následovalo Chorvatsko a drobnější srbská knížectví. Počátkem 9. století obnovila Byzanc vládu nad jižní řeckou částí Balkánu. Za vlády byzantského císaře Basileia II. Bulharobijce se počátkem 11. století dostal znovu do byzantského vlivu zájmu celý Balkán. Bulharsko bylo dobyto a začleněno do administrativního i církevního systému byzantské říše, vládcové srbských státečků se staly vazaly císaře. Teprve na přelomu 12. a 13. století se Bulharsko a Srbsko osamostatnily pod vládou panovníků z domácích rodů (Asěnovci, Nemanjiči). Zpočátku se hegemonem balkánského prostoru stalo Bulharsko, ve 14. století jej vystřídalo Srbsko. Zájmy slovanských států se střetávaly se zájmy slábnoucí Byzantské říše. V polovině 14. století se na evropské pevnině uchytili Osmanští Turci a zahájili dobývání Balkánu. Osudovými okamžiky byla bitva na Kosově poli roku 1389, v jejímž důsledku si Osmani podrobili s konečnou platností srbské a bulharské území, a dobytí Konstantinopole v roce 1453, které znamenalo zánik tisícileté byzantské říše. Rozhodující politickou silou se na Balkáně stala osmanská říše. V roce 1521 dobyli Turci uherskou pohraniční pevnost Bělehrad, a otevřeli si tak cestu do střední Evropy.
Podrobené balkánské národy v 19. století zahájily boj za nezávislost na Osmanské říši, což vyvrcholilo balkánskými válkami v letech 1912-1913. Po druhé světové válce se na Balkáně prosadil sovětský vliv. Rumunsko, Bulharsko (a zprvu i Albánie) se staly součástí východního bloku. V 90. letech Balkán těžce zasáhl konflikt v bývalé Jugoslávii, který nakonec vyústil v intervenci mezinárodních mírových sil v Bosně a Hercegovině, Kosovu a Makedonii.
Obyvatelstvo
Na Balkáně žije kolem 55 milionů obyvatel, kteří se hlásí k mnoha různým kulturám a mluví mnoha různými jazyky. Mezi nejvýznamnější balkánské národnosti patří Řekové (10 milionů), Turci (9 milionů v evropské části Turecka), Srbové (8,5 milionů), Bulhaři (7 milionů), Albánci (6 milionů), Chorvati (4,5 milionů), Bosňáci (2,4 milionů), Makedonci (1,4 milionů) a Černohorci (260 000). Nejvýznamněji zastoupeným náboženstvím na Balkáně je křesťanství (zejména pravoslaví, ale i katolictví) a islám.
Pojem balkanizace pochází z období rozpadu balkánské části osmanské říše na malé nezávislé národní státy. Používá se obvykle ve významu rozpadu, roztříštěnosti, rozštěpení a nestability.
Související články
 |
Související články obsahuje Portál Balkán |
Hodně naštvanej člověk | 07. září 2008