Balduin II. Jeruzalémský
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 12. srpna 2008
- Zobrazeno: 1755×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Balduin II. Jeruzalémský
Balduin Le Bourg (zemřel 21. srpna 1131) byl v letech 1100-1118 druhým křižáckým hrabětem z Edessy a od roku 1118 do své smrti roku 1131 třetím vládcem křižáckého Jeruzalémského království.
Obsah |
Původ
Balduin byl synem Huga, hraběte z Rethelu a Melisendy, dcery Guye z Montlhéry. Měl dva mladší bratry Gervase a Manass?a. Balduin je nazýván bratrancem tří bratrů Godefroie, Eustacha a Balduina, kteří táhli na první křížovou výpravu, ale v jakém byli skutečném příbuzenském vztahu se nikdy nepodařilo zjistit. Na křížovou výpravu se vydal, aby vystoupil ze stínu své rodiny a dobyl svá vlastní území, moc i slávu.
Hrabě z Edessy
Když Balduin z Boulogne dobyl Edessu, založil Edesské hrabství a stal se prvním hrabětem. Balduin Le Bourg zatím vstoupil do služeb Bohemunda z Tarentu, knížete z Antiochie a plnil úlohu vyslance mezi Antiochií a Edessou. Když byl roku 1100 Bohemund zajat danišmendovskými Turky, Balduin Le Bourg se stal vládcem v Antiochii. Téhož roku zemřel vládce Jeruzaléma Godefroi z Bouillonu a jeho bratr Balduin z Boulogne odjel do Jeruzaléma, aby zaujal místo po svém bratrovi a jmenoval Balduina Le Bourg svým nástupce jako hraběte v Edesse. Jako hrabě se Balduin oženil s arménskou princeznou Morphií, dcerou knížete Gabriela z Melitenu. Také pomohl Bohemundovi z Tarentu vykoupit se ze zajetí Turků.
Roku 1102 pomohl Balduin a Bohemundův synovec, galilejský kníže Tankred králi Balduinovi I. proti Egypťanům v bitvě u Askalonu. S pomocí z Antiochie Balduin vytáhl proti Turkům a utkal se s nimi u Harraru. Bitva dopadla pro křižáky katastrofálně a hrabě byl zajat. Kníže Tankred se během Balduinova zajetí stal regentem v Edesse. Bohemund a Tankred své muslimské zajatce nechávali Turkům vykupovat zpět za peníze místo, aby učinili jejich výměnu za Balduina a další rytíře držené v mezopotámském Mosulu. Roku 1108 byl nakonec Balduin vykoupen Joscelinem z Courtenay. Tankred, který držel Edessu, odmítl však město Balduinovi vydat. S pomocí Byzantinců, Arménů i místních Seldžuků se nakonec Tankreda podařilo z Edessy vyhnat. O rok později se Balduin s Tankredem smířil a oba se účastnili dobytí Tripolisu.
Král Jeruzaléma
Jeruzalémská koruna byla po smrti Balduina I. nejprve nabídnuta staršímu bratrovi zemřelého krále hraběti Eustachovi z Boulogne. Ten však byl v Evropě a o kralování na Blízkém východě nejevil zájem. Balduin Le Bourg se toho času v Jeruzalémě objevil jakoby náhodou a byl překvapen smrtí svého bratrance krále. Přesto však začal jednat rychle, aby nástupnictví zajistil pro sebe. Balduin byl korunován na velikonoční neděli roku 1118 a Edesské hrabství předal svému spolubojovníku Joscelinu z Courtenay. Téměř okamžitě bylo království napadeno seldžuckými Turky z východu a fátimovskými Egypťany z jihu. Nový král se postavil hrozbě čelem,ukázal svou připravenost na obranu země a donutil muslimy ustoupit z Palestiny bez boje. O rok později bylo napadeno křižácké Antiochijské knížectví a Balduin II. spěchal v čele jeruzalémského vojska na sever, aby jej zachránil. Antiochijský regent Roger ze Salerna však nechtěl čekat na jeruzalémskou pomoc a vytáhl Turkům vstříc. Evropské vojsko bylo zcela zničeno v bitvě na krvavém poli (Ager Sanguinis). Ačkoliv byla antiochijská armáda v troskách, Balduin II. město osvobodil a pomohl se mu zotavit a následujícího roku Turky z knížectví vyhnal.
V této době byl v Jeruzalémě založen druhý ze tří rytířských řádů. Rytíř Hugues de Payns v Jeruzalémě založil templářský řád, zatímco první řád johanitů byl založen již roku 1113. Templáři brzy přijali vojenské uspořádání řádu na rozdíl od johanitů, kteří se orientovali především na péči o poutníky. Roku 1120 svolal král koncil do města Nábulus, kde sněm přijal první psané právo pro Jeruzalémské království a byla rozšířena privilegia měšťanského obyvatelstva.
V roce 1122 byl Balduinův nástupce v Edesském hrabství Joscelin z Courtenay zajat v bitvě Turky. Balduin II. se vydal na sever, aby převzal regentství ve své bývalé zemi, ale byl také zajat a držen spolu s Joscelinem jako vězeň. Eustach Grenier zatím převzal regentství v Jeruzalémě a podařilo se mu i odrazit invazi vojsk Egypťanů, kteří doufali, že křižáky porazí v době královy nepřítomnosti. Balduin a Joscelin byli drženi v pevnosti seldžuckého emíra. Území kolem však bylo osídleno převážně křesťanskými Armény, mezi kterými byl Joscelin a křižáci oblíbeni díky auře osvoboditelů od jha turecké nadvlády. Arméni roku 1124 lstí vtrhli do pevnosti a zajatce osvobodili. Křižáci a Arméni věděli, že až se Seldžukové o akci dozvědí, vyšlou armádu, které by se Arméni neubránili a pevnost bude získána zpět. Joscelin se proto v přestrojení vydal nepřátelským územím až na křižácké území k jeruzalémské armádě pro pomoc, zatímco král zůstal v pevnosti, aby Turky držel až do Joscelinova příchodu. Když se seldžucký emír dozvěděl o osvobození zajatců, zuřil, neboť to poškozovalo nejen jeho finanční zájmy (za urozené zajatce žádal od křižáků nemalé výkupné), ale i uráželo jeho čest, protože v pevnosti se nacházel i jeho harém. Následně se s tureckou armádou vydal na pochod a pevnost, kterou držel Balduin, dobyl dřív, než Joscelin mohl dorazit. Všichni až na Balduina v pevnosti byli povražděni (včetně žen z emírova harému), Turci se následně pomstili arménskému obyvatelstvu za tuto revoltu a král byl odveden do zajetí hlouběji do muslimského území, kam se již křižácká armáda nemohla odvážit. Balduin se na svobodu dostal ještě roku 1124 po zaplacení výkupného.
Mezitím křižáci v Palestině s pomocí benátského loďstva oblehli a dobyli přístav Tyros. Italové v dobytém městě získali rozsáhlá obchodní privilegia, vlastní nezávislou čtvrť a správu kostelů s vlastními duchovními, nezávislými na místní církvi.
V roce 1124 Balduin II. svolal všechny rytíře a vydal se s nimi do bitvy u Azazu, a navzdory tomu, že muslimská armáda byla početnější, křižáci zde zvítězili a získali zpět většinu vlivu, který ztratili po bitvě na krvavém poli. O čtyři roky později král s pomocí templářů zaútočil na Damašek, tento pokus ale skončil nezdarem. Při útoku na Damašek byl v bitvě přítomen i Balduinův nový zeť, hrabě Fulko z Anjou, který se stal po Balduinově smrti králem. Protože Balduin II. měl čtyři dcery, ale žádného syna, stala se nejstarší dcera Melisenda dědičkou koruny a spoluvládkyní svého mažela Fulka. Princezny Alice a Hodierna byly provdány za knížete Bohemunda II. a hraběte Raimonda II. Čtvrtá princezna Ioveta vstoupila do kláštera. Roku 1131 Balduin onemocněl a 21. srpna zemřel. Jeho nástupcem se stal Fulko I. Jeruzalémský
Odkazy
Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Baldwin II of Jerusalem na anglické Wikipedii.
Literatura
- William of Tyre, A History of Deeds Done Beyond the Sea, trans. E. A. Babcock and A. C. Krey. Columbia University Press, 1943.
- Hans Mayer, The Crusades. Oxford University Press, 1965.
- Alan V. Murray, The Crusader Kingdom of Jerusalem: A Dynastic History 1099-1125. Prosopographia & Genealogia, 2000.
- Steven Runciman, A History of the Crusades, Vol. II: The Kingdom of Jerusalem. Cambridge University Press, 1952.
Související články
 |
Související články obsahuje Portál Křížové výpravy |
 |
Související články obsahuje Portál Středověk |
- Balduin II. Konstantinopolský
- Křížové výpravy
- Křižácké státy