Vyhledávání:

---

Babsonova úloha

Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)

---

---

Babsonova úloha

Babsonova úloha (anglicky: Babson task), někdy též označovaná stručně jako Babson, je druhem šachového problému, v němž má bílý dát mat v daném počtu tahů bez ohledu na to, jakou černý zvolí obranu, přičemž:

1. první je na tahu bílý
2. černý se brání proměnou pěšce v dámu, věž, střelce nebo jezdce
3. bílý reaguje rovněž proměnou v dámu, věž, střelce nebo jezdce (pokud černý promění pěšce ve věž, učiní tak i bílý, pokud černý zvolí jezdce, bílý opět zareaguje stejným způsobem, atd.), žádná jiná proměna nebo jiný tah k matu v předepsaném počtu tahů nevede

Úloha byla pojmenována po Josephu Babsonovi, který jako první uvažoval o možnosti řešení takového problému, když někdy kolem roku 1925 experimentoval s různými druhy proměn. Sestavení uspokojivé Babsonovy úlohy je pro šachové skladatele jednou z největších výzev a ve formě přímé úlohy bylo přibližně po půl století považováno za téměř nemožné. Ve své podstatě se jedná o formu tzv. všeproměny (šachový problém, který v určité fázi svého řešení obsahuje všechny možnosti proměny pěšce v jezdce, střelce, věž a dámu), kterou řada skladatelů dokázala sestavit již před tím, než Babson zformuloval její ztíženou verzi s navzájem symetrickými proměnami černého a bílého.^[1]

Obsah 1 Předchůdce Babsonovy úlohy 2 Babsonova úloha ve formě samomatu 3 Přímá Babsonova úloha 4 Cyklická Babsonova úloha 5 Literatura 6 Reference

Předchůdce Babsonovy úlohy

Problém Wolfanga Paulyho z roku 1912, zobrazený na prvním diagramu, je tříčtvrteční verzí Babsonovy úlohy – třem proměnám černého odpovídají tři stejné proměny bílého. Bílý táhne a dá mat čtvrtým tahem. Úvodním tahem je 1. b3, po němž mohou následovat tyto varianty:

1. ... a1D 2. f8D Db2 3. Da8 Dxc1 4. Df3 mat

1. ... a1V 2. f8V a2 3. Vf6 Kxh4 4. Vh6 mat

1. ... a1J 2. f8J a2 3. Jg6 Jxb3 4. Jf4 mat

Nejedná se však o plnohodnotného Babsona, protože 1. ... a1S 2. f8S nefunguje. Bílý by musel místo toho hrát 2. f8D s podobným řešením jako je uvedené výše.^[2]

Babsonova úloha ve formě samomatu

Všechny rané Babsonovy úlohy jsou ve formě samomatu, tj. bílý na tahu musí přinutit černého, aby mu dal mat v určeném počtu tahů proti své vůli. Sám Babson publikoval roku 1914 samomat, který splňoval dané požadavky, ačkoliv na proměnách se podíleli tři různí bílí pěšci. První problém, v němž se proměňují pouze jeden černý a jeden bílý pěšec, sestavil Henry Wald Bettmann, a získal tak první cenu v Babson Task Tourney 1925–26 (viz druhý diagram).

Řešení Bettmanova problému začíná tahem 1. a8S, po němž hra pokračuje následovně:

1. ... fxg1D 2. f8D

2. ... Dxf1 (2. ... Dxc5) 3. b5 Dxb5 mat

2. ... D kamkoli 3. cokoli xD Vxa6 mat

1. ... fxg1V 2. f8V V kamkoli 3. cokoli xV Vxa6 mat

1. ... fxg1S 2. f8S S kamkoli 3. cokoli xS Vxa6 mat

1. ... fxg1J 2. f8J J kamkoli 3. cokoli xJ Vxa6 mat^[2]

Po této samomatové verzi Babsonovi úlohy, kdy všechny proměny jsou spojené pouze s jedním pěšcem od každé barvy, následovala celá řada dalších od jiných autorů.

Přímá Babsonova úloha

Sestavení Babsonovy úlohy v přímé verzi (kdy bílý táhne a musí dát černému mat v daném počtu tahů proti jakékoliv obraně) byla považována za natolik obtížnou, že až do 60. let 20. století se jí prakticky nikdo nevěnoval.

Pak začal na problému pracovat francouzský hutní inženýr Pierre Drumare a věnoval se mu přibližně dalších dvacet let. Zpočátku nad úlohou trávil v průměru čtyři hodiny denně a tato doba se postupem času ještě prodlužovala. Nejprve sestavil Babsonovu úlohu, která místo jezdce ve svém řešení používala tzv. tátoše (exofigura, která se pohybuje jako jezdec, ale může v jednom tahu udělat několik skoků ve stejném směru). Sestavení úlohy s konvenčními šachovými figurami se mu kvůli omezenému dosahu jezdce nedařilo – je těžké odůvodnit proměnu bílého pěšce v jezdce jako nutnou reakci na stejnou proměnu černého na opačné straně šachovnice.^[1]

Když Drumare nakonec s běžnými figurami uspěl, jeho řešení šachový svět, včetně Drumareho samotného, příliš neuspokojilo. Zadání zní „mat pátým tahem“ (poprvé publikováno v Memorial Camil Seneca roku 1980, viz třetí diagram). Po úvodním tahu 1. Vf2 černý bere dámu na b1 a bílý reaguje odebráním dámy na g8.

V šachových problémech se velmi cení efektivita, ale Drumareho pokus je velmi neefektivní – na šachovnici se hraje s 30 figurami(!), z toho šest figur je proměněných již v úvodním postavení. Přitom i jedna proměněná figura se v kompozičním šachu považuje za „falešnou hru“. Postavení figur nemohlo ani teoreticky vyplynout ze hry, neboť musely být odebrány nejméně tři figury (jedna pěšcem na sloupci f a dvě bílými a černými pěšci na sloupcích b a c), přičemž na šachovnici chybí jen dvě. Přes všechny tyto vady se však jedná o první úplnou Babsonovu úlohu vyhovující původnímu zadání.

V roce 1982, dva roky po sestavení úlohy, Drumare další úsilí vzdal a vyjádřil názor, že Babsonova úloha nebude nikdy zcela uspokojivě sestavena.^[1] Ovšem hned následujícího roku přišel Leonid Jaroš, fotbalový trenér z Kazaně, jako skladatel šachových problémů v té době zcela neznámý, s mnohem lepším řešením. Pozice (zobrazená na čtvrtém diagramu) nevykazuje žádné nesrovnalosti, je mnohem jednodušší než byla v Drumareho problému a v úvodním postavení neobsahuje žádné proměněné figury. Poprvé byla publikována v březnu 1983 ve známém sovětském šachovém periodiku Šachmaty v SSSR' a je považována za první uspokojivé řešení Babsonovy úlohy. Zadání zní „mat čtvrtým tahem“.

Po úvodníku 1. Vxh4 následují tahy:

1. ... cxb1D 2. axb8D Dxb2 (2 ... De4 3. Dxf4 Dxf4 4. Vxf4 mat) 3. Db3 Dc3 4. Dxc3 mat

1. ... cxb1V 2. axb8V Vxb2 3. Vb3 Kxc4 4. Vxf4 mat

1. ... cxb1S 2. axb8S Se4 3. Sxf4 Sxh1 4. Se3 mat

1. cxb1J 2. axb8J Jxd2 3. Jc6+ Kc3 4. Vc1 mat^[1]

Ovšem i Jarošův problém měl malé vady. Jednou z nich bylo odebrání soupeřovy figury hned v úvodníku, což je věc, které se skladatelé šachových problémů snaží vyhnout.^[1] Navíc, když byla úloha poprvé zveřejněna, na poli h4 stál černý pěšec, ale počítač objevil ještě jedno řešení tahem 1. axb8J. Proto byl tento pěšec nahrazen jezdcem.^[2] V posledním tahu verze založené na proměnách ve střelce bylo také možné dát mat dvěma způsoby: 4. Se3 nebo 4. Se5. Přes tyto drobné nedostatky však úloha vzbudila nadšení.^[1]

Jaroš na úloze pracoval dále a v srpnu 1983 zveřejnil ve stejném časopise zdokonalenou verzi s odstraněným problémem v úvodníku. Tato verze se považuje za jednu z nejlepších šachových úloh, jaká kdy byla sestavena. Opět se jedná o mat čtvrtým tahem.