Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Azbest
| Azbest | |
|---|---|
 Přírodní forma azbestu s muskovitem. |
|
| Obecné | |
| Kategorie | Minerál |
| Chemický vzorec | Na2Fe2+3Fe3+2Si8O22(OH)2 |
| Identifikace | |
| Barva | stříbrná |
| Vzhled krystalu | sřředně dlouhá vlákna |
| Soustava | ?? |
| Tvrdost | ?? |
| Lesk | ?? |
| Štěpnost | odlupování po vláknech |
| Index lomu | ?? |
| Vryp | ?? |
| Hustota | ?? g/cm3 |
| Rozpustnost | ?? |
| Ostatní charakteristiky | typická hedvábná struktura |
Azbest (též osinek) je světlý až tmavozelený minerál ze skupiny silikátů (křemičitanů), které se v přírodě vyskytují ve dvou hlavních skupinách a to buď jako amfiboly a nebo jako serpentiny. Typickou vlastností pro azbest je jeho sklon vytvářet dlouhé tenké vláknité struktury, které mají tendenci se odštěpovat po délce. Chemický vzorec je Na2Fe2+3Fe3+2Si8O22(OH)2 (Chryzotil); Fe7Si8O22(OH)2 (Amosit).
Azbest má několik typů, ve kterých se vyskytuje. Například: Abchazit (Jefremov 1938) je neuznaný minerál, v podstatě jen jemně vláknitá šedá až nazelenalá odrůda tremolitového azbestu. Je typický zvýšeným obsahem CaO (až 16 %), experimentálně bylo potvrzeno, že vláknité formy vznikají při teplotách 400–550 °C (v závislosti na tlaku). Jeho nálezy jsou uváděny z ložiska azbestu v horském hřebenu Adangia v Abcházii (Gruzie) jako vlákna 10–30 cm dlouhá.
Obsah |
Má typické chemické a fyzikální vlastnosti jako nehořlavost a do určité míry i žáruvzdornost, což se využívá (využívalo) pro tvorbu ochranných ohnivzdorných hasičských pomůcek. Zejména u vícepodlažních staveb se používalo azbestových nástřiků nebo izolačních desek obsahující azbest. Azbest je pevný a ohebný, takže je ideální pro tvorbu látek. Je také velmi špatným tepelným vodičem a k jeho roztavení dochází až okolo teplot 1 100°C u amfibolového azbestu a 1 500°C u serpentinového azbestu (porovnatelné s bodem tání oceli). Je odolný proti kyselinám i zásadám. Azbest nemá charakteristický zápach ani chuť.
Na území ČR se nenachází žádná významná naleziště, ve kterých by se dal azbest průmyslově dobývat, ale byl objeven na několika lokalitách jako doprovodný minerál ložních rud. Významná naleziště azbestu se nacházejí v Austrálii, USA, Indii a jižní Africe odkud pochází většina produkce azbestu pro komerční využití ve světě.
Nebezpečnost azbestu pro lidský organizmus tkví v malých rozměrech jeho vláknitých struktur. Ty jsou schopny se dostat do vzduchu a odtud do plic. V plicích se azbest zabodává do plicních komůrek a postupem času okolo nich může vzniknout rakovinné bujení. Jedná se tedy o silně karcinogenní látku. Dalšími riziky je fibróza a mesotheliom[1]. Používání azbestu je proto v mnoha zemích zakázáno a v současnosti se pracuje na odstranění azbestu z okolí lidských sídel. Tyto akce jsou ale někdy zdrojem polemiky, protože některé technologie odstraňování azbestu mohou způsobovat větší uvolnění azbestu do prostředí než jeho ponechání na místě.
© 2008 Referáty-seminárky.cz | ISSN 1802-422X – O webu, Reklama, Odkazy
Redakce ani autor tohoto webu nezodpovídá za správnost ani původ uveřejněných referátů. Referáty, seminárky a maturitní otázky jsou zde díky dobrovolnosti majitele webu a příslušných autorů. Jakékoliv užití obsahu stránek nebo jeho části bez souhlasu vlastníka autorských práv je zakázáno, pokud není uvedeno jinak.
