Avro Blue Steel

Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

Příbuzná témata



Avro Blue Steel

Blue Steel
střela Blue Steel
Typ: střela vzduch-země s jadernou hlavicí
Výrobce: Avro
Hlavní uživatel: RAF

Blue Steel byla britská střela vzduch-země s jadernou hlavicí, poháněná raketovým motorem na kapalné pohonné hmoty. Byla vyvinuta v 50. letech 20. století jako zbraň pro britské bombardéry třídy V ( Vickers Valiant, Avro Vulcan a Handley Page Victor ).

Obsah

Vývoj

Střela Blue Steel byla vyvíjena na základě memoranda britského ministerstva obrany z 5. listopadu 1954. Podle memoranda měla protivzdušná obrana SSSR do roku 1960 dosáhnout takové účinnosti, že pravděpodobně dokáže britským bombardérům třídy V znemožnit útok na sovětské území pomocí jaderných pum svrhovaných volným pádem. Odpovědí byla střela poháněná raketovým motorem a schopná proniknout nad cíl vysokou rychlostí s účinnou jadernou ( nebo vyvíjenou termojadernou ) hlavicí při doletu alespoň 90 km. Tato vzdálenost měla umožnit bombardérům zůstat při útoku mimo dosah sovětské pozemní protivzdušné obrany.

Vývoj zbraně (oficiálně nazývané „puma shazovaná s odstupem“) probíhal převážně v továrně Avro, za úzké spolupráce s předním britským výrobcem elektroniky, firmou Elliott. Vývoj se díky mnoha změnám v zadání táhl nepřiměřeně dlouho. Další potíže způsobil nedostatkem informací o skutečné velikosti a hmotnosti vyvíjené jaderné hlavice Green Bamboo a jejích uvažovaných termojaderných následovníků ( série pum Granite ), předaných konstruktérům firmy Avro. Neobvykle velký průměr trupu střely Blue Steel (122 cm) byl dán velikostí nálože Green Bamboo, kdy sama hlavice měla přibližně tvar koule o průměru 114 cm.

Čelní pohled na střelu Avro Blue Steel z Midland Air Museum
Čelní pohled na střelu Avro Blue Steel z Midland Air Museum[1]

Ve skutečnosti ale žádná hlavice Green Bamboo nebyla na střely Blue Steel nainstalována. Ve výzbroji je nahradily termojaderné hlavice Red Snow, v Británii produkovaná varianta původně americké pumy W-28, ráže 1,1 Mt TNT. Red Snow byla podstatně menší a lehčí, než s jakými rozměry se původně uvažovalo při návrhu rakety Blue Steel.

Operační střely byly vybaveny pokročilým inerciálním navigačním systémem, který zaručoval zásah vybraného cíle s odchylkou nejvýše do 100 m. Protože jeho kvality vysoce převyšovaly možnosti standardního navigačního vybavení bombardérů Avro Vulcan a Handley Page Victor, osádky během letu využívaly inerciální systém střely pro kontrolu okamžité polohy vlastního letounu.

Střela Blue Steel vypadala jako malé okřídlené bezpilotní letadlo. Předlohou byla vyvíjená stíhačka Saunders-Roe SR.53, zmenšená ve vhodném měřítku. Střela disponovala delta-křídlem s „useknutými“ konci a nevelkými kachními plochami na přídi. Pohon zajišťoval dvoukomorový raketový motor Armstrong Siddeley Stentor Mk. 101, využívající jako palivo kerosin (letecký petrolej) a okysličovadlo peroxid vodíku. Tato kombinace přinášela v operační službě závažný problém, když plnění střely palivem a okysličovadlem trvalo bezmála půl hodiny a představovalo značně riskantní činnost.

Střela Blue Steel měla být odpalována z letounů pohybujících se vysokou rychlostí ve výšce cca. 14 000 m. Po vypuštění tah první spalovací komory raketového motoru zajišťoval udržení střely na zvoleném kurzu a tzv. „polobalistické křivce“ při rychlosti Mach 1,5 ve stoupání do výšky 20 000 m a Mach 2,3 během klesání. Poblíž cíle se zažehla i druhá spalovací komora, která urychlila střelu na Mach 3. Nad cílem přestal raktový motor pracovat a střela pokračovala v letu prakticky kolmo dolů, až do exploze hlavice v předem zvolené výšce nad zemí (vzdušná exploze).

První střela Blue Steel byla zařazena do služby až v roce 1963, tedy v době, kdy její koncepce již beznadějně zastarala. Nedostatečný dolet znamenal, že bombardéry třídy V byly na cestě k cíli velmi zranitelné sovětskými protiletadlovými raketami. Připravovala se nová verze, označovaná Blue Steel Mk.2, s náporovým motorem a podstatně zvětšeným doletem, ale její vývoj byl v roce 1960 zastaven a uvolněná kapacita věnována urychlenému dokončení programu zařazení první varianty střely Blue Steel do služby.

Velká Británie zvažovala náhradu svých Blue Steel americkými AGM-48 Skybolt, střelami vzduch – země s plochou dráhou letu a mnohem vyšším doletem, připravovanými původně pro letouny USAF. I jejich vývoj ale byl, k velkému zklamání Britů, na konci roku 1962 zastaven.

Střely Blue Steel zůstávaly v operační službě, navzdory svému nedostatečnému doletu a problematické využitelnosti v případném jaderném konfliktu. Neúspěchem skončil pokus modifikovat Blue Steel tak, aby je bylo možné vypouštět z výšky 300 m nad terénem. S nejvyšší prioritou běžela výroba pum WE.177B, které měly udržet letouny třídy V v roli strategických bombardérů, dokud nebudou do služby zařazeny mezikontinentální balistické rakety Polaris amerického původu, odpalované z ponorek. Bombardéry s pumami WE.177 měly pronikat do vzdušného prostoru nepřítele těsně nad zemí a svůj náklad odhazovat v prudkém stoupání po dosažení výšky 300 m. Pumy by pak letěly po balistické křivce na cíl, zatímco letouny by získaly čas uniknout z napadené oblasti. Takto krkolomným způsobem se nouzově hledala náhrada za modifikované střely Blue Steel, umožňující vypuštění v malé výšce nad zemí.

Celkem bylo vyrobeno 48 plně operačních raket Blue Steel, k tomu ještě 5 „ostrých“ střel jako operační záloha. Navíc vznikly čtyři kusy Blue Steel bez jaderných hlavic, určené k nejrůznějším experimentům, a 16 nespecifikovaných cvičných střel. Avro Blue Steel byly oficiálně vyřazeny ze služby k 31. prosinci 1970. Od tohoto data Velká Británie využívá jako nosiče svých jaderných zbraní výhradně raketové střely odpalované z ponorek.

Specifikace Avro Blue Steel

Boční pohled na střelu Avro Blue Steel z Midland Air Museum, nad ní je křídlo bombardéru Avro Vulcan
Boční pohled na střelu Avro Blue Steel z Midland Air Museum, nad ní je křídlo bombardéru Avro Vulcan
  • Délka: 10,7 m
  • Rozpětí křídla: 4 m
  • Průměr těla střely: 1,22 m
  • Hmotnost při odpálení: 7 270 kg
  • Rychlost letu: Mach 1,5 – Mach 3
  • Dostup: 21 500 m
  • Maximální dolet : 240 km
  • Navigační systém: inerciální
  • Střední odchylka při zásahu cíle: do 100 m
  • Bojová hlavice: termojaderná puma Red Snow o tritolovém ekvivalentu 1,1 Mt

Odkazy

Související články

  • AGM-28 Hound Dog
  • Raduga KS-1 Komet

Reference

  1. ? Midland Air Museum [online]. [s.n.]. Dostupné: <[1]>.


Zdroje

Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Blue Steel missile na anglické Wikipedii.

  • Official history:RAF Nuclear Deterrent Forces: Author: Wynne. pps 201. 456. ISBN 0-11-772833-0. Publisher: HMSO, 1994.




Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby

Přidat stránku k oblíbeným

Nejnovější v diskusi

Diskusní fórum »

TIP: Chcete zkrátit dlouho chvíli sobě nebo blízkému?
Klikněte na Puzzle-prodej.cz a vyberte si z 5000 motivů skladem!
TIP: Hračky a hry za dobré ceny?
Klikněte na Hračky obchod.cz a vyberte si z tisícovky hraček skladem!