Arenbergové
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 11. srpna 2008
- Zobrazeno: 1318×
Příbuzná témata
Arenbergové
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Arenbergové
Původní rod pánů z Arenberka vymřel po meči roku 1287. Dědička Mattildis se provdala v roce 1298 za Engelberta, hraběte z Marky, jehož potomci byli roku 1459 povýšeni do stavu říšských hrabat, ale v první polovině XVI. století vymřeli také po meči, načež sňatkem s Markétou dědičkou Arenbergu přešly jméno, titul i statky na Jana z Barbaconu,pošlého z vedlejší větve rodu de Ligne (*1525,+1568). Jeho syn Karel (+1618) sňatkem a koupí velice rozmnožil statky svého rodu, vyznamenal se jako flanderský admirál a byl roku 1576 od císaře Maxmiliána II. povýšen do stavu říšských knížat. Karlův vnuk Filip František (+1674) obdržel od císaře Ferdinanda III. v roce 1644 titul vévoda a zemřel bezdětný. Jeho nástupcem se stal jeho mladší bratr Karel Eugen (+1681), jehož oba synové padli v boji proti Turkům. Syn staršího z nich, Filipa Karla Františka (+1691), Leopold (*1690,+1754), bojoval pod Eugenem Savojským v Uhrách a roku 1717 přispěl nemálo k vítězství u Bělehradu. Za války o Polskou posloupnost byl v armádě na Rýně, roku 1737 se stal polním maršálkem a komandujícím generálem v Nizozemsku. Roku 1743 zprostředkoval alianci Anglie s Holandskem. 27. 6. 1743 byl v bitvě u Dettink raněn. Roku 1745 se stal polním maršálkem v Hennegavě. Zemřel 4. 3. 1754 na svém zámku Heverlé u Levna. Arenberg byl horlivým podpůrcem věd, důvěrným Voltaireovým přítelem a Rousseauovým podpůrcem, jemuž vykázal roční plat. Jeho syn Karel Maria Raimund (*1721,+1778) se vyznemnal ve válce o rakouské dědictví a ve válce 7 leté. V roce 1757 se stal polním sbrojmistrem, roku 1776 polním maršálkem. Jeho starší syn Ludvík Engelbert (*1750,+1820) přišel na honbě o zrak střelnou zbraní. Jeho dcera byla nešťastná kněžna Pavlína ze Schwarzenberga, která roku 1810 na plese v Paříži k poctě zasnoubení Napoleona I. s arcikněžnou Marií Luisou uhořela v plamench. Jeho syn Prosper Ludvík (*1785,+1861) byl s počátku rakouským důstojníkem, ještě za otcova života se uvázal roku 1803, že bude držet otcovi rodinné statky. V roce 1806 byl přinucen přistupit k rýnskému spolku, roku 1801 ve své zemi ztratil své statky na levém břehu Rýna, načež mu byla náhradou dána vestfálská panství Rocklinghausen a Meppen. Arenberg se zúčastnil válečných výprav v Prusku a Španělsku, roku 1811 byl zajat angličany a zůstal v zajetí až do roku 1814. Již roku 1810 byla Arenberkům odňata suverenita a roku 1814 vídeňský kongres jejich zemi madiatisoval (stala se poddanou zemí jiného státu). Vévodové z Arenberku mají od roku 1824 volební hlas na provinčním vestfalském sněmu a jsou dědičnými členy pruské panské sněmovny.Hlavou rodu se stal po Prosperovi Ludvíkovi roku 1861 jeho syn Engelbert I. (+1875). Potom byl hlavou rodu Engelbert II. narozený 10. 8. 1872, jehož poručnicí byla jeho matka vévodkyně Eleonora (* 1845), dcera prince Arnošta z Arenbergu (+1857). Rod Arenbergů je katolický. Vévoda sídlil v Bruselu, kde má bohatou obrazárnu, nebo na zámku Klemenswerthu u Meppenu. Měl rozsáhlé statky v Německu, Belgii a Francii, z nichž byli roční příjmy 800 000 zlatých. Erb: tři zlaté mišpulové květy v červeném poli. Od roku 1807 do roku 1884 drželi členové tohoto rodu také v Čechách panství Vidim s Kokořínem. Tento rod je dosud prokazatelně žijící.