Anicius Manlius Severinus Boëthius
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 11. srpna 2008
- Zobrazeno: 3896×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Anicius Manlius Severinus Boëthius
Obsah |
Výklad jména
Boëthiovo jméno má nezvykle mnoho příjmení. Staré římské šlechty, ke které Boëthius patřil, bylo zvykem dávat jména jako dobrá znamení, jednak aby se poznal jejich původ, jednak aby se naznačilo jací budou, jinými slovy - vtiskl se jim jejich budoucí charakter.
Anicius – (anikos = nepřemožený) jeho původ je z rodu Nepřemožených Fabiů. Manlius – se nazýval po slavném Titu Manliovi Torguatovi, jehož pověst velebila jako statečného bojovníka. Severinus – (severinus = přísný) podle soudcovské příslušnosti nebo podle toho, že prý vytrval v učení (perseverare = vytrvat).
Životopis
Anicius Manlius Severinus Boëthius (asi 480 Řím nebo u Říma – 25. října 524/525 Pavia) byl křesťanský teolog a filosof, jenž je někdy označován jako „poslední Říman“ a zároveň první filosof středověku. Je považován za jednoho z posledních vzdělanců pozdně starověkého Západu.
Boëthius patřil do okruhu římské šlechty, která se dala k dispozici ostrogótskému králi Theodorichovi ovládajícímu od roku 493 Itálii. Brzy však osiřel a byl vychován v domě ctihodného senátora Symmacha. Pečlivý pěstoun se postaral, aby se jeho svěřenci dostalo velmi dobrého vychování a vzdělání. Boëthius pobyl po jistou dobu v Athénách a zde se pravděpodobně naučil velmi dobře řecky. Měl velký zájem o vědy, zvláště o filosofii a politiku. Napsal několik knih z různých vědních oborů a překládal z Platona a Aristotela. Mezi jeho oblíbené zábavy patřila hudba a počtářství.
Zpočátku si král Boëthia vysoce cenil. Kolem roku 520 byl Boëthius ustaven Theodorichem coby magister officiorum, pod něhož spadala celá správa a královský dvůr. Avšak v roce 523 Theodorich nařídil, aby byl Boëthius vzat do vazby pro velezradu z důvodů, které zůstávají nejasné. Někteří historici se domnívají, že Boëthius zamýšlel otevřeně vyjednávat s Theodorichovým rivalem – Byzancí, Boëthius připisuje zatčení pomluvám svých protivníků. Boëthius byl zbaven svého titulu a majetku a v pavijském žaláři čekal na popravu, která se udála v roce 524/525.
Dílo
Boëthius se věnoval všem čtyřem předmětům quadrivia, které tvořilo základ středověké vzdělanosti; těmto předmětům se věnují dvě knihy Institutio arithmetica a pět knih De institutione musica z let 500-507. De institutione musica vytvořilo základy pozdější středověké hudební estetiky a za své východisko ji považovala většina středověkých hudebních teoretiků a alchymistů (umění hudby bývalo kryptonymem pro alchymii).
Plánovaný kompletní překlad Aristotelových děl Boëthius nedokončil; podařilo se mu dopřeložit „pouze“ 4 knihy Kategorií s komentářem De interpretatione (???? ????????? peri herméneias). Dalším jeho dílem jsou dva komentáře k Porfyriově ???????? (Eisagógé); první z nich vytvořil na základě Maria Victorina, druhý na základě vlastního překladu řeckého textu. V neúplné podobě se dochoval komentář k Ciceronovým Topikám.
Nejčtenějším Boëthiovým dílem je však Consolatio philosophiae (Útěcha z filosofie), kterou vytvořil ve vězení před svou popravou. Kniha je sepsána formou veršovaného dialogu, který Boëthius vede s paní Filosofií. Současně se jedná o formu satiry použitou pro vážnou rozpravu. Kniha obsahuje 39 zpěvů v rozličných metrech, které jsou prokládány prozaickým textem. V knize se Boëthius ukazuje jako výborný znalec antické vzdělanosti, sám blízký novoplatonismu.
Z teologického díla jsou známy jeho traktáty De S. Trinitate (O Trojici), Utrum Pater et Filius et Spiritus S. de divinitate substantialiter praedicentur (Zda se káže, že je Otec, Syn a Duch svatý božské podstaty), Quomodo substantiae in eo quod sint bonae sint, cum non sint substantialia bona (Kterak jsou podstaty přítomné v tom, co je dobré, když to samy nejsou dobré podstaty) a Liber contra Eutychen et Nestorium (Kniha proti Eutychovi a Nestoriovi).
Kniha – Filosofie utěšitelka
Boëthius ve svém vězení velmi trpěl. Tehdy hledal útěchu ve své „věrné družce“ – filosofii. Do tohoto období jeho života se datuje vznik jeho stěžejního a nejčtenějšího díla – Filosofie utěšitelka. Právě filosofie mu měla zjednat úlevu. Ve svém díle, které zpracoval formou dialogu, rozmlouvá se zosobněnou Filosofií, která jej těší a slibuje mu, že ho nakonec dovede po své cestě do jeho pravé vlasti.
Celé dílo je rozčleněno do pěti knih: První kniha – Úvod; Filosofie lékařkou; Svět není řízen náhodou, nýbrž božským rozumem; Nesprávné domněnky kalí správný názor. Druhá kniha – Filosofie utěšuje; Štěstí nezáleží v nahodilých věcech, bohatství, hodnostech, moci a slávě; I nepříznivý osud bývá lidem prospěšný; Svornost a láska jsou pevné základy blaha. Třetí kniha – Účinnější léky; Všichni touží po blahu, jenže je hledají v pomíjejících statcích tohoto světa, v bohatství, hodnostech, moci a slávě a tělesných rozkoších; Pravé blaho je však jen v Bohu. Čtvrtá kniha – Dobří mají stále moc, zlí jsou zavrženi a bezmocní, nepravost nezůstane nikdy bez trestu; Šlechetní dojdou svého cíle, nešlechetní nedojdou; Dva zdroje konání, vůle a moc; Tresty mají napravovat a zastrašovat; Prozřetelnost a osud; Každá příhoda, milá i nemilá je dobrá, protože je prospěšná. Pátá kniha – Co je náhoda; I náhoda se řídí zákony; O svobodné lidské vůli; O božské prozřetelnosti; Věčnost; Bůh je věčný, svět trvalý; Závěr.
Význam jeho díla
Boëthiův význam v dějinách římského písemnictví je poměrně značný. Hlavní jeho zásluha je, že seznamoval středověké obyvatele s antickou filosofií. Snažil se to dělat poctivě a zajímavě. Vývody předkládané v jeho spisku Filosofie utěšitelka (Útěcha z filosofie) nejsou hluboké filosofické úvahy, které by přinášeli zcela nové objevy, ale za to je to poctivá tresť všeho, co z antických filosofických soustav bylo nejživotnější a je stále účinné.
Prameny
 |
Související články obsahuje Portál Filosofie |
Boëthius, Filosofie utěšitelka, přeložil Josef Hrůša, vydalo Votobia, Olomouc, 2005, ISBN 80-7198-021-8