Andrew Johnson
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 11. srpna 2008
- Zobrazeno: 1589×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Andrew Johnson
| Andrew Johnson | |
 |
|
|
17. prezident Spojených států
|
|
| Ve funkci: 15. dubna 1865 – 4. března 1869 |
|
| Předchůdce | Abraham Lincoln |
|---|---|
| Nástupce | Ulysses Simpson Grant |
|
|
|
| Narození | 29. prosince 1808 Raleigh, Severní Karolína  |
| Úmrtí | 31. července 1875 Greeneville, Tennessee  |
| Politická strana | Demokrat, nikoli však v letech 1865-1869, zvolen na kandidátce Unionistické strany |
| Manžel/ka | Eliza McCardie Johnson |
| Podpis |  |
Andrew Johnson (* 29. prosince 1808 – 31. července 1875) byl sedmnáctý a jediný unionistický prezident Spojených států v letech 1865 - 1869. Vládl necelé čtyři roky, ujal se úřadu po atentátu na prezidenta Abrahama Lincolna z pozice viceprezidenta. Za jeho pobytu v Bílém domě nebyl žádný viceprezident zvolen.
Obsah |
Cesta do Bílého domu
Andrew Johnson se narodil 29. prosince roku 1808 v Raleigh, Severní Karolíně. Otcem byl chudý Jacob Johnson, který tři roky po jeho narození zemřel. Matka Mary McDonough, tak zůstala na výchovu sama a bez peněz. Andrew nastupuje v deseti letech se svým bratrem do učení ke krejčovskému mistru. O šest roků později spolu utíkají nespokojeni do Greenville v Tennessee, kde se snaží založit vlastní krejčovskou dílnu. Na vzdělání nemá čas ani dostatek financí. V devatenácti letech (1827) si bere za ženu Elizu McCardle (1810-1876), se kterou zplodí 5 dětí a také si začíná doplňovat všeobecné znalosti. Ve své dílně zaměstná několik otroků, ke kterým má dobrý vztah. Zde také dochází k občasnému střetávání se občanů, kteří probírají věci veřejné a kde mladý krejčí Johnson zjišťuje, že je zapálený pro politiku a rozhoduje se v ní plně angažovat. Tak se stává jedním z inicátorů založení dělnické strany ve městě, již za rok je zvolen do městské rady (1829) a za další čtyři se díky přirozenému talentu a vůdcovství stává starostou města (1833). Politická kariéra pokračuje "krok za krokem" k vrcholu zvolením do Sněmovny reprezentantů ve státě Tennessee (1835), v dalších volbách je sice poražen, ale v následném volebním klání slaví úspěch a stává se členem Senátu v Tennessee (1839). V roce 1843 je jako vůbec první člen Demokratické strany zvolen za svůj stát do národní Sněmovny reprezentantů, kde pobyde 5 funkčních období (10let). Následně se vrací domů, kde na něho čeká guvernérské křeslo (17.guvernér Tennessee, 1853-1857), aby postoupil o další krůček v kariéře a stal se ctihodným členem Senátu USA (1857-1862). Většina států Jihu se v této vyhrocené době snaží o odtržení z Unie. Johnson přesto ve svých emotivních projevech hlasitě upozorňuje na neústavnost takového kroku a zůstává jediným jižanským senátorem, který kontinuálně pokračuje ve výkonu své funkce ve Washingtonu. V červnu 1861 vyhlašuje stát Tennessee přes jeho odpor nezávislost. Prezident Abraham Lincoln ho roku 1862 v zuřící občanské válce jmenuje vojenským guvernérem Východního Tennessee, tedy území, které stále spadá pod vládu Unie.
16. viceprezidentem USA
Členové republikánské strany naklonění Lincolnovi rozšířili v roce 1864 svojí základnu pro Demokraty válčící za Unii . Při červnovém shromáždění roku 1861 v Baltimoru, státu (Maryland) se rozhodli změnit název partaje na Unionistickou národní stranu. Tím chtěli vyhovět části demokratů, kteří se stavěli za Unii a udělit impuls veřejnosti, že válka proti Konfederaci je společný národní cíl. To byl také důvod, proč byl nominován na viceprezidenta demokrat Andrew Johnson a nikoli úřadující viceprezident Hannibal Hamlin.
Prezidentských voleb roku 1864 se účastnilo jen 24 států, poté co 11 jižních států oznámilo záměr vytvoření Konfederace. Poprvé se do voleb zapojily 3 státy:Nevada, Západní Virginie a Kansas.
Unionistický tandem Lincoln-Johnson přesvědčivě zvítězil nad demokratickými kandidáty McClellanem-Pendletonem poměrem volitelů 212:21 (kvórum 117).
Inaugurace se odehrála 4. března 1865. Johnson přišel na ceremoniál podnapilý, což se odrazilo při jeho projevu. Později podal vysvětlení, že se alkoholem snažil tišit bolest způsobenou tyfem. V úřadu viceprezidenta strávil jen 1 měsíc a 10 dnů. V osudný 14. duben byl při představení ve Fordově divadle výstřelem smrtelně zraněn prezident Lincoln, který zraněním příštího dne podlehl. Atentátníkem byl herec a stoupenec Konfederace John Wilkes Booth.
17. prezidentem USA
15. dubna 1865 složil Johnson prezidentský slib do rukou nově jmenovaného předsedy Nejvyššího soudu Salmona Chase. Byl šestým viceprezidentem, který se stal prezidentem, ale bohužel prvním po atentátu.
Jako prezident navázal na Lincolnovu politiku smiřování se vzbouřenými státy Jihu. Nežádal jejich přísné potrestání, ale usiloval o zrovnoprávnění. Jmenoval guvernéry těchto států. Jižanským občanům umožnil volit do amerického Senátu v roce 1865, poté co slíbili věrnost Unii. Od důstojníků bojujících za Konfederaci byla požadována žádost o milost. Tak byli zvoleni i mnozí prominenti bývalé Konfederace, což se setkalo ve Washingtonu s odporem a nebylo jim umožněno v Senátu zasednout.
Válka zanechala hluboké šrámy mezi Severem a Jihem na dlouhé roky. Mnozí radikální republikání ještě dlouho předhazovali své zkrvavené košile na volebních mítincích a štvali proti jižním demokratům. Ti si přesto zachovali na jihu svojí základnu. Trvalo to dalších dvacet let, než se stal demokrat prezidentem a padesát, než mohl být zvolen prezident narozený na jihu (Woodrow Wilson). V důsledku války bylo XIII. dodatkem Ústavy zrušeno otroctví (v prosinci 1865), ale nebylo postaráno o nově osvobozené lidi. Johnson začal řešit stále větší spory s republikány.
Přestože započalo období Rekonstrukce, tj. obnovy Jihu, které trvalo v rozmezí let 1865-1877, tak se mnohým republikánům kroky prezidenta jevily jako laxní a neúčinné. Sami začali v Kongresu měnit "rekonstrukční zákony" v neprospěch jižních států. Důležité bylo vítězství republikánů ve volbách 1866, kdy získali úplnou kontrolu nad Kongresem. Republikáni si chtěli ponechat vliv na Jihu tím, že zaručí možnost volebního práva černochů. Proto byl v roce 1868 byl přijat XIV. dodatek Ústavy, jehož cílem bylo definovat pojem občanství, ochranu práv osvobozených, odejmutí volebního práva vůdcům Konfederace a zaručit federální dluh. Johnsonova pozice byla velmi otřesena a zde je možné hovořit, o jednom z nejhorších ohrožení americké demokracie vůbec, kdy se jeden pilíř ze tří - exekutivní, začíná nebezpečně hroutit a naopak moc Kongresu - tedy pilíř zákonodárný, naopak nezdravě posilovat.
Nadešel osudný střet, který měl určit další osud americké demokracie.
Impeachment
Andrew Johnson jako první prezident USA podstoupil tzv. impeachment, tj. proces obžaloby a odvolání z funkce. Druhým byl pak William Clinton v letech 1998-1999. Johnson se nechal zahnat do kouta lstivými radikálními republikány. Ti umožnili schválení zákona, který prezidentu zakazoval bez souhlasu Kongresu propouštět některé úředníky. Johnson tento zákon vetoval, ale byl Kongresem opět přehlasován, proto chtěl dosáhnout soudního rozhodnutí v této věci. A tak 5. srpna 1867 odvolal z pozice ministra války Edwina Stantona , který usiloval stát se jakýmsi „diktátorem“ na Jihu. Ministr ovšem arogantně odvolání odmítl. Přesto prezident jmenoval jeho novým nástupcem generála Granta, kterému se Stanton neodvážil odporovat. Pobouřený Senát USA stál dále za odvolaným ministrem a přiměl Stantona k návratu na ministerstvo (13. ledna 1868), a tak se i stalo. 24. února 1868 pak všichni republikáni v dolní komoře hlasovali pro schválení 11 bodů impeachmentu. 5. března bylo zahájeno líčení v Senátu pod vedením předsedy Nejvyššího soudu USA. Zajímavé bylo, že zde chyběl skutečný důvod zločinu prezidenta. Celkově bylo zapotřebí pro odvolání alespoň 36 hlasů z 54 senátorů (2/3).
Rozhodujícím se stal hlas republikánského senátora za stát Kansas Edmunda Rosse, který byl zvolen v roce 1866 poté, co jeho předchůdce, sympatizant prezidenta, na nátlak veřejnosti spáchal sebevraždu. Radikálové měli z volby Rosse radost. K hlasování o vině či nevině prezidenta došlo 16. května 1868. Sen. Ross nesouhlasil s prezidentem v politickém ani osobním životě. Byl jeho kritikem a přesto všechno v osudnou chvíli vyslovil „Nevinen!“, čímž o jeden hlas nebyl prezident Johnson odvolán! Zachoval si rozum a pochopil, že v opačném případě by došlo k samovládě Kongresu a smetení moci prezidenta, což by znamenalo konec americké demokracie tak, jak jí naplánovali Otcové zakladatelé. Proto ho také John Fitzgerald Kennedy zařadil mezi 7 autorit ve své knize Profily odvahy, které svými činy pomohly rozvinout americkou demokracii.
Další události v prezidenství
- 9. srpna 1867 Spojené státy odkoupily Aljašku od Ruska za 7,2 miliónu dolarů.
- V letech 1865-69 přistoupil k Unii jediný nový stát Nebraska(1867).
- Johnson se rozešel s republikány, Unionistická strana se rozpadla v roce 1868. Demokratická platforma mu poděkovala za práci pro vlast, ale odmítla ho nominovat.
- 25. prosince 1868, již po zvolení nového prezidenta Granta, učinil Johnson jedno z posledních rozhodnutí udělit všeobecnou bezpodmínečnou amnestii všem dřívějším občanům Konfederace.
Po odchodu z Bílého domu
Andrew Johnson se vrátil domů do Tennessee, aby znovu za svůj stát kandidoval do Kongresu. V roce 1868 do Senátu USA a v roce 1872 do Sněmovny reprezentantů USA, v obou případech neúspěšně. Nicméně nakonec byl do Senátu zvolen v roce 1874. Funkční období započal 4. března 1875, aby přednesl jediný projev, v němž veřejně obvinil Grantovu administrativu z korupce. Sklidil za to bouřlivý potlesk ve stoje, včetně mnoha senátorů, kteří předtím hlasovali pro jeho odvolání z funkce prezidenta. Navíc mu bohužel nezbyl čas, protože 31. července téhož roku umírá na mrtvici u své dcery v Tennessee.
Byl to jediný prezident, který po svém odchodu z Bílého domu sloužil v Senátu.