André Masséna
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 11. srpna 2008
- Zobrazeno: 1633×
Příbuzná témata
André Masséna
André Masséna, vévoda z Rivoli, kníže z Esslingen (* 6. května 1756 Nizza, dnes Francie; † 4. dubna 1817 Paříž) byl francouzský generál, maršál Francie.
Život
Massena byl synem majitele obchodu s olivami a olivovým olejem. Otec však zemřel, když bylo Andrému 6 let. Matka se podruhé vdala a André byl dále vychováván bez jakéhokoli vzdělání u svého strýce. Ten jej vzal jako plavčíka na loď a zaučoval jej 4 roky do námořnictví i do podloudnictví. Jeho vojenská kariera začala roku 1775, kdy mladý Massena vstoupil do pluku Royal-Italien, kde byl jeho jiný strýc poddůstojníkem. Poté, co se naučil André číst a psát, byl povýšen na poddůstojníka. Roku 1789 se oženil s Rosalií Lamarrovou, ženou z nižších středních poměrů, vystoupil z armády a věnoval se obchodu. Civilní jednotvárný život s namáhavým výdělkem peněz jej však přestal brzy bavit a roku 1791 opět vstoupil do armády a jako zkušený poddůstojník působil jako instruktor výcvikového tábora kde se poprvé setkal s Napoleonem.
V revoluční armádě rychle stoupal v hodnostech a roku 1793 se stal brigádním generálem po dobytí Toulonu. Stejně jako Napoleon se kterým se zde opět setkal. Nadcházejí jeho nejslavnější léta - v prvním italském tažení Napoleona Bonaparte se vyznamenává v bitvách u Millesima (12. dubna 1796), Dega (14. dubna 1796), Lodi (10. května 1796), a hlavně Rivoli(14. a 15. dubna 1797), je povýšen na divizního generála (v prosinci 1793) a Napoleonem nazván „dítětem, miláčkem vítězství“. V bojích s druhou koalicí po porážce francouzské armády u Novi (15. srpna 1799) byl jako velitel „švýcarské armády“ poslední nadějí záchrany před invasí nepřítele na území Francie. Armáda generála Rimského-Korsakova, posílena rakouským sborem pod velením von Hotzeho byla generálem Massenou na hlavu poražena v bitvě u Curychu(25. září 1799) a Massena tak zažehnal nebezpečí invaze nepřítele do Francie. Bitva u Curychu se stala legendární a zřejmě nejslavnější bitvou Massenovou. Roku 1800 se stal generál Massena velitelem Italské armády, ale byl zatlačen Rakušany do Janova, kde se opevnil. Hladovící a nemocemi trápená armáda 30 000 mužů 4. června 1800 kapitulovala. Dne 19. května 1804 byl Massena jmenován maršálem císařství.
V tažení 1805 byl velitelem italské armády a několikrát zvítězil na rakouskou armádou pod velením arcivévody Karla. V rozhodující bitvě tohoto úseku tažení byl však ve dnech 29. až 31. října 1805 v bitvě u Caldiera arcivévodou poražen. Roku 1806 se Massena podílel na obsazení království neapolského. Roku 1807 po Tylžském míru byl jmenován vévodou z Rivoli. V dalším roce utrpěl při honu, pořádaném Berthierem střelné poranění, které vedlo k oslepnutí na pravé oko. Svou pohasínající slávu oživil Massena v tažení roku 1809, když se vyznamenal v bitvě u Aspern(Esslingen- 21. a 22. května 1809) a zejména u Wagramu (5. a 6. července 1809). Za toto tažení byl obdarován titulem kníže z Esslingen. Roku 1810 byl pověřen velením na Iberském poloostrově a po počátečních úspěších, kdy zatlačil Angličany hluboko do Portugalska pak kráčel od neúspěchu k nezdaru. Přispěly k tomu hluboké rozepře s maršálem Neyem, které přerostly ve vzájemnou animozitu. Pro neúspěchy a osobní problémy (během tažení se věnoval více než armádě své milence madame Lebertonové) upadl u císaře v nemilost a byl 10. května 1811 odvolán z velení a postaven mimo službu. V dalších taženích neobdržel velení, ani během „Sta dní“ nebyl Napoleonem aktivizován.
Po druhém pádu Napoleona byl krátce velitelem pařížské národní gardy, ale poté co odmítl být členem poroty soudící maršála Neye upadl v nemilost Bourbonů a zcela se stáhl do soukromí. Zemřel na tuberkulózu v pařížském paláci Lille. Je pohřben na pařížském hřbitově Pére-Lachaise. Jeho dcera se provdala za napoleonského generála Piré, účastníka bitvy u Waterloo.
Význam
Maršál Massena byl zcela bez vzdělání, na bojišti řídil se citem - měl výjimečnou schopnost odhadnout situaci a vytušit slabinu protivníka. V mládí rozhodný a agilní s přibývajícím věkem tyto důležité atributy ztrácel a s tím povadala i jeho sláva vojevůdce. Jeho výrazně negativní vlastností byla nadměrná touha po penězích a majetku, pro které byl ochoten a schopen drancovat, loupit, ale i okrádat vlastní vojáky. Pro tyto vlastnosti, přes osobní statečnost patří spíše mezi záporné postavy císařských maršálů.