Alžírsko
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 11. srpna 2008
- Zobrazeno: 2222×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Alžírsko
| Alžírská demokratická a lidová republika ????????? ????????? ??????????? ??????? Al-Jumh?r?yah al-Jaz?’ir?yah ad-D?muqr?ţ?yah ash-Sha’b?yah Al-džumhúríja al-džazá'iríja ad-dímúkrátíja aš-Ša'bíja |
|||
|---|---|---|---|
|
|||
| Hymna: Kassaman (Qassamman Bin Nazilat Il-Mahiqat)? | |||
| geografie | |||
|
|
|||
| Hlavní město: | Alžír (????? ???????, Al-Djazzâ?r) | ||
| Rozloha: | 2 381 741 km? (11. na světě) z toho 0 % vodní plochy |
||
| Nejvyšší bod: | Tahat (3003 m n. m.) | ||
| Časové pásmo: | +1 | ||
| obyvatelstvo | |||
| Počet obyvatel: | 32 349 881 (37. na světě, 2004) | ||
| Hustota zalidnění: | 13,5 ob. / km? (196. na světě) | ||
| Jazyk: | arabština (úřední) | ||
| Náboženství: | islám | ||
| státní útvar | |||
| Státní zřízení: | republika | ||
| Vznik: | 19. března 1962 (nezávislost na Francii) | ||
| Prezident: | Abdal Azíz Buteflika (??? ?????? ????????, `Abd al-`Az?z B? Tifl?qa) | ||
| Předseda vlády: | Abdal Azíz Belchadem | ||
| Měna: | alžírský dinár (DZD) | ||
| mezinárodní identifikace | |||
| ISO 3166-1: | 012 DZA DZ | ||
| MPZ: | DZ | ||
| Telefonní předvolba: | +213 | ||
| Národní TLD: | .dz | ||
Alžírsko (arabsky ??????? ; Alžírská demokratická a lidová republika) je stát, který leží na severu Afriky a má 998 km dlouhé pobřeží Středozemního moře. Na severovýchodě hraničí s Tuniskem (965 km), na východě s Libyí (982 km), na jihu s Nigerem (956 km), na jihozápadě s Mali (1376 km), na jihozápadě s Mauritánií (463 km) a na západě se Západní Saharou (42 km) a s Marokem (1559 km).
- Administrativní dělení: 48 provincií
- Velká města: Alžír (1 700 000), Oran (769 000), Constantine (591 000), Annaba (446 000)
- Nejníže položené místo: Chott Merlhir - 40 m. n. m.
- Nejvýše položené místo: Tahat 3003 m. n. m.
Obsah |
Dějiny
V 11. století př. n. l. existovala při pobřeží obchodní kolonie Foiničanů. V 1. století př. n. l. zde vznikla římská provincie Mauretania Caesarensis. Na počátku 16. století se území dostalo pod vliv Osmanské říše. V r. 1834 bylo Alžírsko připojeno k Francii. Nezávislost byla vyhlášena 3. 7. 1962.
V průběhu 1. tisíciletí př. n. l. přišli na území dnešního Alžírska předci Berberů. V letech 46 až 429 ovládali toto území Římané, které vystřídali Vandalové a Byzantici. Roku 1529 bylo Alžírsko připojeno k Osmanské říši Chairem ad-Dinem a jeho bratrem Arujem, který udělal z Alžírska základnu korzárů. Francie provedla invazi do země v roce 1830 a v roce 1847 se Alžírsko dostalo pod jejich nadvládu.
Desítky tisíc kolonistů z Francie, Itálie, Španělska a Malty přijely do Alžírska, aby hospodařily na pobřežních planinách a zabraly nejdražší pozemky ve městech vyvlastněné francouzskou vládou. Lidé evropského původu a původní alžírští Židé byli od konce 19. století právoplatnými francouzskými občany, na rozdíl od většiny alžírských muslimů, kteří zůstali mimo francouzské právo nemajíce občanství ani volební právo.
Počátek 20. st. přivedl první snahy o změnu poměru sil. Důležitými daty byl rok 1943, kdy byl vypracován „Manifest alžírského lidu“ a rok 1946, kdy vzniklo Hnutí za vítězství demokratických svobod (MTLD). Po roce 1954 se část MTLD transformovala do FNO (Fronta národního osvobození). (AFRISOU, Bajer)
V roce 1954 zahájila Národní osvobozenecká fronta (NOF) guerillovou Alžírskou válku o nezávislost. Po skoro deseti letech války ve městech i na venkově se jí podařilo v roce 1962 vyhnat Francouze ze země. Většina z milionu lidí evropského původu spolu s profrancouzskými muslimy během několika měsíců roku 1962 odletěla do Francie.
První prezident, vůdce osvobozenecké fronty Ahmed Ben Bella, byl v roce 1965 svržen svým bývalým spojencem a ministrem obrany Huarim Bumedienem. V zemi se potom po 25 let udržela relativní stabilita pod vládou socialistické strany Bumediena a jeho následovníků.
V roce 1965 v důsledku neuspokojivé ekonomické situace(pomalé tempo ekonomických reforem) došlo ke státnímu převratu. I následující léta probíhala ekonomicky velmi neuspokojivě, důsledkem časté personální změny v nejvyšších pozicích důraz byl kladen na silný centralistický stát. Po roce 1970 nastává období ve znamení tří revolucí: 1. průmyslová 2. agrární 3. kulturní Poté následují bouřlivé události z konce 80. let. (AFRISOU, Bajer)
V říjnu 1988 Alžírsko zasáhly vlny stávek v reakci na hospodářský propad země. Při střetech s vojskem bylo zabito několik stovek stávkujících. Prezident Šadlí Benžedíd, byť nepovolil zrušení politického monopolu NOF, připustil existenci různých názorových proudů v rámci této strany. Navrhl novou ústavu, podle které byl prezident zodpovědný Národnímu shromáždění. Výsledek referenda o této ústavě – 92% pro – byl však přijat podezřívavě. Ač nařčen z profrancouzské politiky, Šadlí Benžedíd byl v prosinci znovu zvolen do čela státu.
V roce 1989 umožnila nová ústava podíl na vládě i opozičním stranám. Zavedení pluralismu v Alžírsku a dohoda o postupném rušení apartheidu v JAR, obě události spadající do roku 1988, byly, již před pádem Berlínské zdi, předzvěstí demokratické změny v Africe.
Volby 26. prosince 1991 vyhrála Islámská fronta spásy (IFS) fundamentalistických muslimů. Následoval vojenský převrat, moc převzala Nejvyšší státní rada, v lednu 1992 rozpustila parlament a v únoru vyhlásila výjimečný stav. IFS byla zakázána, přesto neukončila svoji činnost a na konci roku 1993 vyzvala všechny cizince v zemi, aby ji opustili. Po uplynuti této lhůty začaly masakry namířené nejen proti nim. Roku 1994 se stal prezidentem Liamín Ziruál, který byl podporován armádou. Na usmiřovacích konferencích v letech 1996 a 1997 se mu podařilo přimět umírněné islamisty k dialogu. V listopadu 1996 schválilo 85,6 % Alžířanů ústavní reformu, která zakazuje náboženské strany, umožňuje formování politických stran a posiluje úlohu prezidenta.
Politika
Hlavou státu je prezident, volený maximálně na dvě volební období po pěti letech. Prezident jmenuje předsedu vlády, který sestavuje vládu.
Alžírský parlament je dvoukomorový. Sestává se z dolní sněmovny, Národního shromáždění s 380 poslanci a pětiletým volebním obdobím a horní sněmovny, Rady národů s 144 místy.
Administrativní rozdělení
48 provincií (wilaya):
|
|
Přírodní podmínky
Na jihu země se rozkládá poušť Sahara s pohořím Ahaggar a Tassili, které dosahuje výšek až 3000 m. n. m. Na severu dominují dva paralelně od východu na západ probíhající horské hřebeny Atlasu, oddělující pobřeží Středozemního moře od Sahary. Mezi Velkým Atlasem a Malým Atlasem ve výšce 700 - 1200 m. n. m. se rozprostírá plošina šotů se slanými jezery. Na 80 % Alžírska se nenachází žádná vegetace, pouze oblast Kabylie východně od Alžíru je pokryta souvislým lesním porostem. Sahara zabírá přibližně tři čtvrtiny rozlohy státu. Střídají se pouště písečné, kamenné a štěrkové.
V pobřežní oblasti vládne středomořské podnebí, pro oblast Atlasu je typické kontinentální klima s horkými léty a studenými zimami. Suché a horké pouštní počasí s vysokými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí vládne na jihu země.
Ekonomika
Páteří alžírského hospodářství je ropa, zemní plyn, fosfáty, polymetalické rudy a rtuť. Dalšími důležitými odvětvími jsou zpracování železa a oceli a potravinářský a textilní průmysl. Čtvrtina lidí se pohybuje v zemědělství, které ale tvoří jen 13 % HDP.
Obyvatelstvo
Okolo 90 % Alžířanů žije v severní, pobřežní oblasti, zbytek, 1,5 milionu lidí, žije v jižních pouštích převážně v oázách. Kolem dvou pětin všech obyvatel je negramotných, protože zde děti pracují už od útlého věku a do školy chodí jen krátce nebo vůbec.
Nejpočetnější skupinu obyvatel tvoří Arabové a berberské kmeny, na alžírském území tvoří kmenová sdružení Kabylů, Mozabitů a Tuaregů.
Alžírsko má 32,5 milionu obyvatel (2007)
- Dominantní skupinou alžířští Arabové 59%, Berbeři 26%, Beduíni (beduinští Arabové) 15%, Státním náboženstvím je sunnitský islám, vyznává ho přes 99% obyvatel
Alžírsko se dělí na 3 kulturní oblasti
- na severu podle velkých měst na pobřeží, ve středu Alžír (Al Jazá´ir), nejvýznamnější přístav, 3 miliony obyvatel
- od západu je to Oran (Wahran)- druhé největší město Alžírska s 800 tisíci obyvateli, obchodní centrum, významné kvůli ropným terminálům a Constantine na západním pobřeží
- oblast Sahary - pouštní národy, na jih od 33 rovnoběžky je už Sahara, dalším centrem je až Tamanrasset – centrum staré říše Kel Ahaggar
Cestování mezi jednotlivými oblastmi je doporučováno pouze letecky
Další specifickou oblastí je Kabylie - hornatá oblast na pobřeží mezi městy Alžír a Constantine, obývána Berberi (Šawijové), chtějí autonomii, zejména kulturní a jazykovou, mluví se zde berberským jazykem amazight (AFRISOU2007, Bajer)
Kultura
Nová ústava zakotvila islám jako státní náboženství a arabskou a berberskou národnost jako základ státu. Výrazem venkovských tradic jsou každoroční tzv. datlové slavnosti a tanci a závody velbloudů.
Literární díla jsou vydávána jak ve francouzštině a arabštině, tak v různých berberských dialektech.
Zajímavosti
Odkazy
| Státy a území s členstvím v OPEC |
|---|
 Alžírsko •  Angola •  Ekvádor •  Indonésie •  Irák •  Írán •  Katar •  Kuvajt •  Libye •  Nigérie •  Saúdská Arábie •  Spojené arabské emiráty •  Venezuela |
Teritoria, kolonie a zámořská území: Ceuta (E) • Kanárské ostrovy (E) • Madeira (P) • Mayotte (F) • Melilla (E) • Réunion (F) • Svatá Helena (GB) • Španělské severoafrické državy (E) • Francouzská jižní a antarktická území (F)
Území se sporným postavením: Jižní Súdán • Somaliland • Západní Sahara (MA)