Alžběta I. Petrovna
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 11. srpna 2008
- Zobrazeno: 1996×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Alžběta I. Petrovna
| Alžběta I. | ||
|---|---|---|
| imperátorka vší Rusi | ||
 |
||
| Alžběta na obraze Charlese van Looa | ||
| Doba vlády | 6. prosinec 1741 – 5. leden 1762 | |
| Narození | 29. prosinec 1709 | |
| Moskva | ||
| Úmrtí | 5. leden 1762 | |
| Moskva | ||
| Přechůdce | Ivan VI. | |
| Následník | Petr III. | |
| Rod | Romanovci | |
| Otec | Petr I. | |
| Matka | Kateřina I. | |
Jelizaveta Petrovna (Rusky: ??????é?? (???c??é?) ???pó???; vlastním jménem Alžběta I. Petrovna) (29. prosince 1709 - 5. ledna 1762 dle juliánského kalendáře: 18. prosince 1709 - 25. prosince 1761 ) byla ruská panovnice v letech 1741 - 1761.
Obsah |
Mládí a nástup k moci
Jelizaveta se narodila v Moskvě v roce významného vítězství ruských vojsk u Poltavy, Petrovi I. a jeho druhé manželce Kateřině. Dokud nezemřel její otec a brzy po něm matka, žila Jelizaveta vesele u dvora, bavila se vyjížďkami na koni a tancem. Byla to velmi pozoruhodná žena, měla krásnou postavu, hnědé oči a husté rezavé vlasy. „Benátské krasavici“ poněkud vadil jen nos, malý a trochu rozpláclý.
Z tohoto důvodu ji malíři nesměli malovat s profilu. Tento malý nedostatek vysoce převážilo kouzlo její osobnosti a povahové vlastnosti - k lidem byla laskavá, snášenlivá a mírná. Otec a matka chystali její sňatek s francouzským králem Ludvíkem XV., ale sešlo z toho, neboť vrtkavému versailleskému dvoru začalo vadit, že je narozená v nezákonném svazku - Petr I. a Kateřina uzavřeli oficiální sňatek až roku 1712, kdy už měli dvě dcery. Dcera Petra Velikého zůstala bez manžela.
Jelizavetin život, který byl do té doby bez jediného mráčku, se změnil k horšímu, když nastala doba palácových převratů. Za vlády Anny Ivanovny zůstaly dveře k dvorskému dění před Jelizavetou zavřené, a málem ji donutili stát se jeptiškou.
Anna Leopoldovna měla v úmyslu ji úplně odstranit z Ruska, chtěla ji provdat za Ludvíka Brunšvického. Ale doba ponižování a urážek náhle skončila roku 1741 a na Ruském nebi zazářila Jelizavetina imperátorská hvězda.
Vláda
Pro Jelizavetu je typické, že jakmile nastoupila na trůn, projevila jistou velkodušnost tím, že odsouzencům prominula trest smrti. Omilostnila na smrt odsouzené velmože Anny Ivanovny a za "temné zločiny Lopuchinových" se rovněž odměnila "milosrdenstvím" - hlavním viníkům byl místo vpletení do kola jen vyříznut jazyk a byli zbičováni důtkami.
Už na samém počátku své vlády prohlásila, že se navrací k politice svého otce Petra I. Obnovila například původní pravomoci Senátu založeném Petrem Velikým a vrátila mu titul „Vládnoucí“; obnovila činnost Hornického a Manufakturního kolegia a Hlavního magistráru.
Zároveň zrušila Kabinet ministrů, založený Annou Ivanovnou. Za Jelizavety se skutečně zlepšila hospodářská situace v Rusku, k čemuž nemálo přispělo zrušení vnitrostátních celních poplatků a nevýznamných daní, brzdících rozvoj všeruského trhu. Je pozoruhodné, že svým výnosem z roku 1742 odsoudila elitářství a stanovila spravedlivé zásady přidělování úřadů, přičemž měla zavřené oči, pokud se to týkalo jejich příbuzných a blízkých přátel.
Její oblíbenci, např. I. I. Šuvalov a A. G. Razumovskij (s ním prý byla dokonce tajně zasnoubená) získávali snadno stále vyšší pocty. V zahraniční politice se také projevovali mnohé změny: hlavní z nich spočívala v tom, že dosud proklamovanou profrancouzskou orientaci nahradilo spojenectví s Rakouskem proti sílícímu Prusku. Následkem toho vstoupilo Rusko do sedmileté války. A konečně do období vlády Jelizavety Petrovny neodmyslitelně patří i „renesance kultury“, kdy došlo k otevření moskevské univerzity, umělecké akademie a k celkovému rozkvětu kultury a vědy.
Postupem let se Jelizaveta stále méně zabývala státními záležitostmi a mnohdy celý měsíc nenašla čas, aby podepsala státní dokumenty.
Smrt
Nedlouho před smrtí jí přinesli k podpisu dávno odsouhlasenou mezinárodní smlouvu, na níž chyběl jen carevnin podpis. Carevna si zhluboka povzdechla, napsala prvá tři písmena a na špičku pera jí usedla vosa. Ve zlosti pero odhodila a teprve za půl roku ji dvořané přemluvili k dokončení podpisu.
V posledních letech své vlády věnovala Jelizaveta pozornost hlavně dobrému jídlu, ráda a hodně pila tokajské víno, celé hodiny si zkoušela šperky a drahocenné obleky. Jen šatů měla v garderobě patnáct tisíc… Jelizaveta Petrovna zemřela v prosinci roku 1761.