Alois Jirásek
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 11. srpna 2008
- Zobrazeno: 2308×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Alois Jirásek
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| pravnuk |
Jiří Prágr
|
Alois Jirásek (23. srpna 1851 Hronov – 12. března 1930 Praha) byl český prozaik a dramatik, autor řady historických románů a představitel realismu. Byl několikrát navržen na Nobelovu cenu za literaturu.[zdroj?]
Obsah |
Život
Alois Jirásek se narodil ve východočeském Hronově u Náchoda. Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Jakub Jirásek (1822-1901), původně rolník a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová (1821-1887). Navštěvoval německé piaristické gymnázium v Broumově (1863-67), české gymnázium v Hradci Králové (1867-71) a na pražské univerzitě vystudoval historii (1871-74). Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor dějepisu a zeměpisu.
Potom (r. 1888) přesídlil do Prahy, kde bydlel na dnešním Jiráskově náměstí, nejdéle (od r. 1903 do smrti) na ul. Resslova č. 1, a pokračoval v pedagogické práci i v literární činnosti. Obnovil osobní styky s Mikolášem Alešem, s nímž sdílel obdobné umělecké představy a plány, a se spisovateli lumírovského kruhu (J. V. Sládkem, Jaroslavem Vrchlickým a Josefem Thomayerem), navázal přátelství se Zikmundem Wintrem a K. V. Raisem, trvalé kontakty měl také s mladší generací (J. S. Macharem, Jaroslavem Kvapilem a Zdeňkem Nejedlým). Od roku 1909 byl v penzi a věnoval se výhradně literatuře. Z Prahy často zajížděl do rodného Hronova, ale též podnikal studijní cesty do míst, kam umisťoval děj svých děl.
Ve shodě s charakterem svého celoživotního díla jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 Manifest českých spisovatelů, významné prohlášení podporující politické úsilí o státní samostatnost českého národa.
Dílo
Literární dráhu Jirásek zahájil veršovanou tvorbou v národním a vlasteneckém duchu. Svoje prózy pak zaměřoval na realitu soudobého venkova. Začínal v 70. letech 19. století, přímo za časů ruchovců, literárně činný byl však ještě ve 20. letech 20. století.
Jeho prvním větším literárním pokusem byla rozsáhlejší historická povídka Skaláci (1875). Posledním dílem se stal nedokončený román Husitský král.
Více než 50 let psal povídky (Povídka z hor, 1878, Z bouřlivých dob, Rozmanitá próza).
Rozpětí Jiráskova historického záběru je obdivuhodně široké. Zahrnuje období bájné, předdějinné (Staré pověsti české, které pro svou veršovanost úspěšně vstoupily do četby pro děti a mládež). Podobně šťastný osud měly méně rozsáhlé balady, idyly a romance, vyhledávané dodavateli, ilustrátory a potom i filmovými tvůrci (Filosofská historie. 1878, Maryla, 1887, Zahořanský hon, 1889, Balada z rokoka, 1905).
První cyklus doby pobělohorské v jednosvazkových příběhů komponovaných v duchu novel (Skaláci, 1875, Skály, 1887, Poklad, 1885, Na dvoře vévodském, 1881). Napsal dobrodružný román V cizích službách (1885) a povahopisný obraz Psohlavci. Hlavní postavy reprezentují časové myšlenky, postavy epizodické utvářejí místní prostředí v jeho všednodennosti.
Druhý cyklus obrazů z českých dějin má ráz románových epopejí a kronik. Obsáhly proměny Čech od počátků husitství po jeho konec (v rozsáhlých románech Mezi proudy I–III, 1891, Proti všem, 1894, Bratrstvo I–III, 1900–1909), tlak rekatolizace (Temno, 1915), vzestup Čech od sklonku 18. století po 1848 (F. L. Věk I–V, 1890–1907, U nás I–IV, 1897–1904). Husitský král I–II, 1920–1930, o panování Jiřího z Poděbrad zůstal nedokončen.
Úspěšné divadelní hry ze současné vesnice přispívali k prosazování realismu na jevišti (Vojnarka, 1891, Otec, 1895). Hry historické (Emigrant, 1898, tzv. trilogie tří Janů: Jan Žižka, 1903, Jan Roháč, 1904 a Jan Hus, 1911). Trvalou součástí repertoáru domácích divadel se stala pohádkově laděná hra Lucerna, 1905.
Jirásek se účastnil redigování časopisu Zvon.
Próza
Nejstarší období
- Staré pověsti české – soubor pověstí od praotce Čecha, přes dobu knížat, husitství až po Bílou horu.
Husitství
- Mezi proudy – líčí počátky husitského hnutí, spory krále se šlechtou a duchovenstvem, vystupují zde historické postavy – Hus, Žižka, Václav IV., arcibiskup Jan z Jenštejna
- Proti všem (1893) – líčí vrchol husitského hnutí, stavbu Tábora, Zikmundovo tažení do Čech, bitvu na Vítkově
- Bratrstvo – třídílný román o úpadku husitství po bitvě u Lipan a odchod husitských vojsk na Slovensko pod vedením Jana Jiskry z Brandýsa
- Husitský král – hlavní postavou je Jiří z Poděbrad, autor ho ukazuje jako silného panovníka
- Z Čech až na konec světa – diplomatická mise Jiřího z Poděbrad podle cestopisu Václava Šaška z Bířkova
- Konec a počátek - román o počátcích Jednoty bratrské
- Zemanka - povídka
Doba pobělohorská
- Temno – doba největšího útlaku českého národa, duchovní život ovládla katolická církev, Jezuitský řád; nekatolíci se tajně scházejí, čtou bibli a jiné zakázané knihy, za což jsou pronásledováni jezuity. Hl. dějová linie sleduje osudy příslušníků rodiny myslivce Tomáše Machovce, postižené a rozbité vizitací jezuitských páterů. Za první světové války se stalo nejoblíbenější českou knihou, neboť připomínalo pomíjivost moci, založené na násilí
- Psohlavci – román ze 17. století; Chodové pod vedením Jana Koziny usilují o obnovení chodských výsad, odboj je potlačen a Jan Sladký – Kozina – popraven
- Skaláci – o selské vzpouře roku 1775 na Náchodsku
- Skály - z prvního desetiletí třicetileté války. Líčí osudy evangelické rodiny Křineckých z Ronova, vystěhované do oblasti Adršpachu, prolíná se tu i příběh dr. Voborského, potomka r. 1621 popraveného V. Kochana z Prachové; dále útisk poddaného lidu, který vyvrcholí neúspěšným povstáním, vedeným čáslavským knězem M. Ulickým.
Obrození
- F. L. věk – pětidílný román, hlavní hrdina František Ladislav Věk – kupec z Dobrušky, vlastenec; cílem bylo ukázat jak probíhá proces národního obrození v Praze (proud vědecký) a v Dobrušce (proud lidový); historické postavy: Václav Thám a Kramerius
- U nás – čtyřdílná kronika (Úhor, Novina, Ostek, Zeměžluč) odehrávající se na Náchodsku, hlavní hrdina kněz – buditel
- Filosofská historie – o životě studentů v Litomyšli a o bojích v Praze 1848
Divadelní hry
Historická dramata
Tzv. trilogie tří Janů:
- Jan Hus
- Jan Žižka
- Jan Roháč
Další historické hry:
- Kolébka – veselohra, odehrává se v době Václava IV.
- M. D. Rettigová – veselohra věnovaná památce vlastenecké autorky a kuchařky
- Gero – tragédie, hledá příčiny záhuby polabských Slovanů
Ostatní divadelní hry
- Lucerna - Mlynář odmítá lásku krásné kněžny a s ní spojené bohatství a moc. Je věrný své Haničce.
- Vojnarka
- Otec
Celková charakteristika díla
Ve svých žánrově rozmanitých dílech podává tak podstatný průřez téměř celými českými dějinami, ovšem s důrazem na úseky, které Jirásek chápal jako podstatné pro poznání minulosti důležité k porozumění současnosti. Tyto široké obrazy se zajímají o rozrůzněnost hromadných hnutí i o morální příčiny jejich rozpadu. V žádném případě ovšem nelze Jiráskovo dodání historie chápat jako historicky věrné podání českých dějin. V rámci dobových potřeb a chápání je v Jiráskově díle na mnoha místech historie aktualizována, idealizována a líčena v poněkud opravené či změněné podobě.
Jirásek líčí historii polarizovaně, především v dobově příznačném napětí češství a němectví, které často chápe jako svár pravdy a lži, poctivosti a podvodu, dobrého a špatného charakteru, ale také bohatství a chudoby, pýchy a pokory, nezájmu a obětavosti.
Vedle líčení převratných historických scén však věnuje pozornost také častému líčení krajiny, osobních pocitů a prožitků hrdiny či přímo o zachycení domácí, především venkovské idyly.
Jirásek si získal úspěchy také jako dramatik. Napsal 12 her, jejichž premiéry byly skoro vesměs uváděny v Národním divadle. V největších rolích Jiráskových dramat s oblibou vystupoval Eduard Vojan. Většina her se ostatně udržela na repertoáru českých divadel dodnes. Jiráskovy historické romány a povídky byly vesměs vnímány na pozadí soudobého boje o národní i státní samostatnost. Po Jiráskovi byl pojmenován i náš největší festival amatérského divadla Jiráskův Hronov. Jirásek se stal nejpopulárnějším českým autorem historické beletrie.
Málokterý český spisovatel se setkal s tak nekritickým obdivem a zároveň i s tak pohrdlivým odsouzením jako Alois Jirásek. Nejvíce mu bývá vyčítána rozvláčnost a idealizování historie. Jeho dílo ale bylo podloženo studiem pramenů, ačkoli si z nich autor vybíral především ta fakta, která zapadala do jeho vlastenecky výchovných záměrů. Nelze mu také upřít, že obzvláště v těžkých dobách obou světových válek měly Jiráskovy romány velký význam pro povzbuzení českého národa.
V nově vzniklé Československé republice se stal senátorem za národně demokratickou stranu. V této funkci setrval až do své nemoci, která mu také znemožnila psát.
Zemřel v Praze 12. 3. 1930, ale pohřben byl v rodném Hronově.