Alfred North Whitehead
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 11. srpna 2008
- Zobrazeno: 1743×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Alfred North Whitehead
 |
|
| Alfred North Whitehead | |
|---|---|
| Narození | |
| Datum: | 15. únor 1861 |
| Místo: | Ramsgate, Kent, Velká Británie |
| Úmrtí | |
| Datum: | 30. prosinec 1947 |
| Místo: | Massachusetts, USA |
| Citát | |
| Úkolem filosofie je obnova celku zatemněného selekcí. | |
Alfred North Whitehead (15. únor 1861, Ramsgate, Kent, Velká Británie – 30. prosinec 1947, Cambridge, Massachusetts, USA) byl filosof, fyzik a matematik, který se zabýval logikou, matematikou, filosofií vědy a metafyzikou. Teprve v druhé polovině 20. století začal být uznáván jako jeden z nejvýznamnějších anglo-amerických filosofů.
Obsah |
Život
Whitehead se narodil v Ramsgate v hrabství Kent v rodině anglikánského duchovního. Vystudoval na Trinity College v Camdridgi, kde po ukončení studií sám působil jako profesor matematiky. V letech 1911–1924 vyučoval aplikovanou matematiku a fyziku v Londýně a poté se na dalších 12 let stal profesorem filosofie na Harvardu. Od roku 1924 žil trvale v USA a plně se věnoval filosofii.
Myšlení a dílo
| „ | Posláním vědy je hledat ta nejjednodušší vysvětlení složitých skutečností. Snadno podléháme omylu, že skutečnosti jsou jednoduché, protože jednoduchost je to, co hledáme. Vůdčím mottem každého filosofa přírody by tedy mělo být „Hledej jednoduchost – a nedůvěřuj jí“. | “ |
| — The Concept of Nature (1926) | ||
Whiteheadův myšlenkový vývoj bývá rozdělován do tří období. V prvním (do první světové války) se věnoval především matematice. Vedle "Pojednání o obecné algebře" (1890) napsal se svým bývalým studentem Bertrandem Russellem slavné Principia Mathematica (1910, na jejich druhém vydání (1925) se však už nepodílel.
V druhém, londýnském období se Whitehead zabýval především fyzikou a filosofií vědy v dialogu s Einsteinovou teorií relativity a kvantovou teorií. Zároveň se věnoval také filosofii výchovy a napsal "Cíle výchovy" (1919). Kritizoval zejména mechanistické pojetí vzdělávání jako nabývání vědomostí. Mezi jeho nejvýznamnější filosofická díla patří Věda a moderní svět (1925).
| „ | Asi nejhlouběji lze definovat mládí jako život ještě nedotčený tragédií. | “ |
| — Adventures of Ideas, kap. 20. | ||
| „ | Obecná definice civilizace: civilizovaná společnost vykazuje pět kvalit pravdy, krásy, dobrodružství, umění a míru. | “ |
| — The Adventures of Ideas, kap. 19. | ||
Jeho nejznámější dílo, Proces a realita (1929), již spadá do třetího období, kdy Whitehead usiloval o syntézu vědeckého, etického a estetického pohledu na svět. Jedním z hlavních pojmů této procesuální filosofie, kterou označoval jako „spekulativní“, je událost. Tvrdí, že celý vesmír je tvořen předivem událostí, jež neustále vznikají a zanikají. Událost je jakési dynamické kvantum časoprostoru. Whiteheadovo kumulativní pojetí vesmíru zpětně ovlivnilo některé zakladatele kvantové mechaniky, např. Nielse Bohra.
| „ | Nejlepší obecná charakteristika evropské filosofické tradice je, že je to řada poznámek k Platonovi. | “ |
| — Process and Reality, II.1.1. | ||
| „ | Kultura je v nejlepším rozkvětu dokud nezačne analyzovat sebe samu. | “ |
| — Dialogues, 17.8.1941 | ||
Po emeritování roku 1937 Whitehead pokračoval v pravidelných neformálních seminářích pro studenty, které se konaly u něho doma. Sbírka jeho výroků, zaznamenaných při těchto setkáních, vyšla roku 1954 pod názvem "Dialogy". Po celý život se Whitehead věnoval také filosofii náboženství. Až do První světové války se sám pokládal spíše za agnostika, pak – i pod vlivem své irské ženy - inklinoval spíše ke katolictví, nebyl však církevně organizován.
| „ | Náboženství je loajjalita ke světu. | “ |
| — Religion in the Making, kap. II. | ||
Význam
Whiteheadovo originální myšlení se těžko prosazovalo, nakonec však mělo značný vliv na filosofii vědy, výchovy i náboženství. Jeho důraz na pohyblivou a „živou“ povahu skutečnosti, inspirovaný Henri Bergsonem, vedl ke změně pohledu na společnost i Vesmír. Jeho pedagogické myšlenky zůstávají stále aktuální a jeho „procesuální teologie“ ovlivnila řadu myslitelů ve světě, u nás zejména L. Hejdánka
