Akordeon
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 09. srpna 2008
- Zobrazeno: 6609×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Akordeon
Akordeon, zvaný též tahací harmonika, je hudební nástroj, u něhož jsou zdrojem zvuku kovové jazýčky, rozechvívané proudem vzduchu. Ten je získáván pohybem měchu. Pro ovládání nástroje slouží dvě skupiny kláves. Akordeon patří mezi aerofony.
Obsah |
Historie
První akordeony začal v roce 1822 stavět Friedrich Buschmann v Berlíně. Své nástroje označoval jménem Handäoline. Patent na nástroj s názvem akordeon zíslkal v roce 1829 vídeňský nástrojář Cyrill Demian. Akordeony se dělí podle svých basů a kláves:
- 60 basů - 26 kláves
- 48 basů - 34 kláves
- 60 basů - 34 kláves
- 80 basů - 37 kláves
- 96 basů - 37 kláves
- 120 basů - 41 (42) kláves
Typy akordeonů
Knoflíková harmonika
Pro ovládání diskantové i basové části knoflíkové harmoniky slouží množství kulatých knoflíků, uspořádaných do několika řad.
- Bandoneon
- Koncertina
- Melodeon
- Heligonka
- Chromatická knoflíková harmonika
Klávesový akordeon
Pianový neboli klávesový akordeon má v diskantové části klaviaturu s rozsahem většinou od dvou do tří oktáv.
Mezi velmi významné skladatele pro klávesový akordeon patří Ilja Havlíček a Bohumil Bláha.
Konstrukce
Akordeon má diskantovou část a basovou část, které jsou spojené měchem. Diskantová část se ovládá pravou rukou a část basová se ovládá rukou levou. Součástí diskantové a basové části jsou rejstříky, které mění zvuk tónů.
Diskant
Diskant neboli melodická část slouží pro hru pravou rukou. U piánové harmoniky je pro ovládání použita klaviatura běžného uspořádání (jako na klavíru) s menšími klávesami. U knoflíkové harmoniky slouží pro ovládání diskantové části kulatá tlačítka (knoflíky), uspořádaná do dvou až šesti řad. Ve vodorovném směru postupují tóny v malých terciích, v šikmém směry po půltónech. Po třech vodorovných řadách se tóny opakují, což umožňuje hru v různých tóninách se stejným prstokladem. Umístění tónu (poloha základního tónu) není jednotné, existuje systém vídeňsko-francouzský, italský, holandský a další.
Bas
Basová část sa ovládá prsty levé ruky s výjimkou palce. Počet knoflíků je různý. Malé nástroje mohou mít 12–32 basů, střední mívají 48, 60, 72 nebo 96 basů a u největších nástrojů může počet basů dosahovat 120, 140 nebo 180. Větší rozsah se příliš nevyskytuje. Knoflíky jsou umístěny v několika řadách, které jsou od shora uspořádány takto:
1. řada – pomocné basy (terciové tóny – velké tercie od základního tónu)
2. řada – základní basy (základní tóny)
3. řada – durové akordy (od odpovídajícího základního tónu)
4. řada – mollové akordy (od odpovídajícího základního tónu)
5. řada – dominantní septakordy (od odpovídajícího základního tónu)
6. řada – zmenšené septakordy (od odpovídajícího základního tónu)
Někdy bývá za šestou řadu doplněna ještě 7. řada se zvětšenými kvintakordy, případně před první řadu druhá pomocná řada s malými terciemi.
Na zadní desce těla basové části je vzduchový ventil, kterým se vpouští a vypouští z měchu vzduch.
U koncertních nástrojů se ještě před 1. řadou (blíže k měchu) vyskytuje chromatika tzv. Barytonový bas(melodický bas). Je seřazen ve třech řadách po půltónech. Většinou se rozsah pohybuje od kontra E až po cis3, samozřejmě se dá rozšiřovat pomocí rejstříků.
Měch
Kožený měch je tvořen mnoha záhyby a slouží k čerpání vzduchu pro rozeznívání jazýčků diskantové i basové části. Přívod vzduchu k jazýčkům je ovládán klávesami. Změnou rychlosti pohybu měchu lze ovládat dynamiku hry.
Rejstříky
Ke každému tónu přísluší obvykle větší počet jazýčků, které se vybírají pomocí rejstříkových spínačů, umístěných v diskantové i basové části. Umožňují spínat tóny v několika oktávových polohách, dvojice mírně rozladěných jazýčků vytvářejí tremolo.
Související články
Odkazy
Zajímavé stránky o harmonice
 |
Související články obsahuje Portál Hudba |