Akordeon Harmonika
Kategorie: Hudba (celkem: 87 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: dimur
- Datum přidání: 05. dubna 2012
- Zobrazeno: 8441×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Akordeon Harmonika
Historie
Akordeon byl patentován v roce 1828 vídeňským nástrojářem Cyrillem Demianem. Měl pouze „diskant“ o několika klapkách a levá ruka ovládala jenom měch. Tento nástroj hrál při tahání měchem jiný tón než při jeho stlačování.
Od 30. let 19. století se začal akordeon rychle vyvíjet a v roce 1850 byl vynalezen nástroj s chromatickým hmatníkem a 12 basy, který hrál stejný tón při tahání dovnitř i ven, když si ho nechal vyrobit na míru jeden tehdejší hráč.
V roce 1877 byl vytvořen model Schramel, který měl 52 knoflíků, které měly stejný zvuk při tahání dovnitř i ven a s 12 basy, který měly zvuk jiný. Ve Vídni byl používán v kvartetu s dvěmi houslemi a basovou kytarou.
První pianový akordeon byl vytvořen také ve Vídni v roce 1863. Klávesy měl mnohem menší než klavír kvůli rychlejšímu hraní. Hráči si nechávali designovat nástroje pro sebe a to pomohlo vývoji blíže k jejich dnešní podobě. Během druhé poloviny 19. století se ustálila podoba akordeonu na 41 kláves a Matthias Hohner se stal největším výrobcem pro lidi dostupných nástrojů. Po jeho smrti začala jejich výroba ve velkém.
Během 20. století už se harmoniky začaly vyrábět na mnoha místech např.v USA i Číně, nejvíce ale stále v Evropě.
Výrobci akordeonů
V současnosti nejvýznamějšími výrobci akordeonů jsou německé firmy Hohner a Weltmeister. Další slavná centra výroby jsou italská města Stradella a Castelfidaro. Z českých značek stojí za zmínku Delicia.
Moderní doba se odrazila i na tomto nástroji a firma Roland přišla na trh s V-akordeonem, který sice vypadá jako normální pianový akordeon, ale na rozdíl od něj se tvoří uvnitř zvuk digitálně přes reproduktory. Rejstříky zde ovlivňují zvuk tak, že si můžete vybrat mezi desítkami zvuků, například sborů, smyčců apod. v melodické i basové části.
Konstrukce akordeonů
Diskant
Diskant je melodická část akordeonu a skládá se buď z kláves uspořádaných jako na klavíru nebo z různého počtu knoflíků uspořádáných dle typu a velikosti akordeonu od dvou do šesti řad. Na knoflíkový diskant lze lépe zvládnout rychlou hru a díky opakování polohy intervalů lze hrát ve všech tóninách pomocí jednoho prstokladu. Jeho rozsah je větší než rozsah klávesového (pianového) diskantu, až 5 oktáv.
Bas
Na basové knoflíky se hraje levou rukou. Jejich počet je různý a podle velikosti nástroje dosahuje počtu od 12 až do 160 u velmi velkých nástrojů. Jsou uspořádány v několika řadách opět podle velikosti nástroje.
1.řada obsahuje pomocné basy (velké tercie základních basů)
2.řada jsou základní basy
3.řada durové akordy základních basů
4.řada mollové akordy základních basů
5.řada dominantní septakordy základních basů
6.řada zmenšené akordy základních basů
Dále může akordeon obsahovat melodické basy, nejčastěji třířadý barytonový bas, se kterým lze hrát melodie, nebo vytvářet vlastní akordy. Je umístěn více vpředu a blíže měchu než standartní basy.
Měch
Základ měchu je tvrdý papír vyztužený ve vnějších ohybech kůží a kovovýmy rohy. Jeho vnější povrch bývá polepen papírem, nebo textilem v různých barvách. Měchem se ovládá přívod vzduchu kovovým jazýčkům, které vytvářejí vzduch. Intenzitou tahání nebo stlačování měchu se vytváří dynamika hry.
Rejstříky
Rejstříky se ovládá počet kovových jazýčků tvořících tón. Tyto jazýčky jsou od sebe v intervalu oktáv a jejich „hrající“ počet ovlivňuje výšku a bohatost tónu. Od jedné oktávy může být i více mírně rozladěných jazýčků, a ty když hrají společně, vytvářejí tremolo.
Tvorba zvuku v akordeonu
Tón akordeonu vytváří kovové jazýčky umístěny v klávesové mechanice u kláves, nebo v basové mechanice u basů. Klávesy a basové knoflíky ovládají přívod vzduchu k těmto jazýčkům. Když stiskneme klávesu nebo bas, klapka uvnitř mechaniky se odklopí od otvoru a otevře průchod vzduchu k jazýčku. Jazýčky se pak proudem vzduchu začnou chvět a vydají tón.
Typy akordeonů
Klávesový
Klávesy jsou uspořádány stejně jako na klavíru. Tedy bílé patří celým tónům, černé půltónům. Oproti klavíru jsou menší, umožňují tedy hrát větší něž oktávové intervaly. Rozsah je od dvou do čtyř oktáv.
Knoflíkový (chromatický)
Knoflíkový diskant se skládá ze tří základních řad a u větších nástrojů z dalších až dvou řad, které jsou opakováním prvních dvou. Umístění knoflíků umožňuje rychlejší hru a možnost hrát větší intervaly než na klávesovém diskantu.
Diatonický
Diskant diatonického akordeonu se skládá z dvou až tří řad větších knoflíků a basy jsou představovány 8 až 12 knoflíky. Hlavní rozdíl oproti předchozím typům je, že diatonické akordeony hrají při tahání měchu jiný tón než při tlačení měchu. Heligonka je jedním z diatonických typů.
Závěr
I když se může zdát, že je harmonika jen minulost, přežitek a součást vesnických hospodských zábav a filmů pro pamětníky, najdeme ji i v populární hudbě od popu přes punk až po metal. Akordeon využili například i The Beatles, Bob Dylan, The Rolling Stones a Emerson, Lake and Palmer.
Použité zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Accordion
http://cs.wikipedia.org/wiki/Akordeon
http://akordeon.webpark.cz
http://www.accordions.com/index/his/his_acc_his.shtml