Adalbert Stifter
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 09. srpna 2008
- Zobrazeno: 2014×
Příbuzná témata
Adalbert Stifter
Adalbert Stifter (23. října 1805 Horní Planá – 28. ledna 1868 Linec) byl rakouský spisovatel, malíř a pedagog. Patří k nejvýznamnějším představitelům biedermeieru. Je dodnes aktuální svou kritikou vyhrocených vztahů mezi národy a svým vztahem k šumavské přírodě.
Život
Adalbert Stifter se narodil 23. října 1805 jako nejstarší syn tkalce Johanna Stiftera a jeho ženy Magdaleny v Horní Plané nad Vltavou (Šumava), původně se jménem Albert. Poté, co otec zahynul při nehodě v roce 1817, vychovávala jej matka. Prací na hospodářství svého dědečka z otcovy strany Augustina Stiftera pomáhal zlepšovat rodinné poměry. Smrt otce Adalbertem natolik otřásla, že ji odmítal přijmout jako fakt a dva dny držel hladovku. V roce 1818 ho poslal dědeček Franz Friepes (z matčiny strany) proti jeho vůli na latinskou školu. V roce 1820 se jeho matka vdala za pekaře Ferdinanda Mayera. V roce 1825 Stifter prodělal neštovice.
Až do roku 1826 navštěvoval Stifter latinskou školu benediktinů v Kremsmünsteru. V tomto období, které později popsal jako nejkrásnější období svého života, se v něm rodí cit pro přírodu, literaturu i umění. V latinské škole byl nazýván „Stifter Adalbertus, Bohemus Oberplanensis“. Školu ukončuje v roce 1826 s vynikajícími výsledky. Pokračuje na Vídeňské univerzitě studiem práv. Zajímá se o fyziku, jazyky a filosofii. Studium si financuje jako soukromý učitel (má výrazné pedagogické nadání, avšak nikdy si nenalezne stálé učitelské místo). Díky této práci také poznává svou první lásku, Fanny Greipelovou. Její rodiče však vztah ukončují na základě vrozené Stifterovy letargie a neschopnosti nalézt si pevné místo. V roce 1832 potkává Amalii Mohauptovou, dceru důstojníka z Kyjova na Moravě. V tomto roce také ukončuje studia ve Vídni.
V letech 1833 až 1848 se živil částečně jako malíř, částečně jako spisovatel. Vznikly tehdy jeho první povídky. Po svatbě s Amalií (která byla modistkou) v roce 1837 zůstal pár dlouho bezdětný, což Stifter těžce nesl. Oba se ujali péče o Amaliinu neteř Julianu. S rodinou Stifter cestoval do své rodné vsi, Mnichova a Linze. Vyšel mu román Pozdní léto (německy Der Nachsommer). Od roku 1841 opět působil jako domácí učitel. V letech 1843 až 1846 učil například na zámku Kynžvart Richarda, který byl synem kancléře Metternicha.
Revoluční rok 1848 silně zasáhl Stiftera svými myšlenkami. Později je však zklamán, stahuje se do ústraní a do konce života zůstává konzervativní. V jeho díle se objevují přírodní motivy. V roce 1850 se stává hornorakouským školním inspektorem s titulem c. a k. školní rada a s ročním příjmem 1500 zlatých.
V roce 1858 umírá Stifterova matka.
Stifter pracuje na historickém románu Vítek (německy Witiko), jehož tři díly postupně vycházejí během šedesátých let. Román je věnován českému národu, v díle se pojednává o bájné postavě- zakladateli rodu Vítkovců (Rožemberků). Objevují se u něho zdravotní problémy. 26. ledna 1868 se zřejmě kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu pokouší o sebevraždu. V komatu leží až do 28. ledna, kdy umírá.
Literární díla
Poznámka: výběr Stifterových děl dostupných v českém překladu (rok v závorce = první vydání originálu)
- Hrad bláznů (1844)
- Studie (6 svazků – 1842–1845)
- Das Haidedorf (1840)
- Hvozd (1841)
- Abdiáš (1842)
- Brigita (1844)
- Starý mládenec (1845)
- Lesní pěšina (1845)
- Popsaná jedlička (1846)
- Lesní poutník (1847)
- Horský křišťál
- Pozdní léto (1857)
- Z kroniky našeho rodu (1864)
- Potomci (1864)
- Vítek (3 svazky – 1865–1867)
- Povídky (1869)
- Polní květiny